V romantické době (Poznámka na okraj: Vodník se pokouší vypátrat, co je správný a špatný romantism. Další illustrace antinominalistické pošetilosti.) bylo možné leccos. William Pitt Mladší se stal premiérem v roce 1783, když mu bylo 24 let. Joseph Story se stal soudem SCOTUS v roce 1811, když mu bylo 32 let.
Nyní však žijeme v jiné, postmoderní době. Z toho důvodu je zajímavá poznámka Jana Šmakala o nejmladších soudcích nejvyšších soudů dnešní doby. Andreas L. Paulus, který studoval práva ještě v době, když jsem už je studoval i já, se stal soudcem německého ústavního soudu v roce 2010, když mu bylo 41 let. Clarence Thomas se stal soudcem SCOTUS v roce 1991, když mu bylo 43 let. A konečně Christoph Grabenwarter se stal soudcem rakouského ústavního soudu v roce 2005, když mu bylo 39 let.
Vodník se pokouší vypátrat, co je správný a špatný romantism. Další illustrace antinominalistické pošetilosti.
OdpovědětVymazatAle kdepak! Další ukázka nominalistické neschopnosti porozumět realitě. Vodník vznesl k nominalistům dotaz, které jednání, a nebo b, považují spíše za romantické. O kvalitu takového romantismu tam nešlo.
Vodník sám má jasno a nepotřebuje se na to ptát nominalistů, odtržených od reality. Vodník se ptal z pouhopouhé zvědavosti.
Stále tomu naprosto nerozumíte:
OdpovědětVymazata) Je nesmyslem se ptát speciálně nominalistů. I realisté si mohou pojem romantism definovat navzájem dosti odlišně. Jen na rozdíl od nominalistů nebude kritérium usus či účelnost, ale to, jak to Bůh myslel.
b) Tvrzení: „O kvalitu takového romantismu tam nešlo,“ je na úrovni Lehova: „Nenapsal jsem, že komunisté nemají v parlamentu co pohledávat, protože mají špatné názory. Napsal jsem zcela jasně, že tam nemají co dělat s genocidním programem, ke kterému se tak otevřeně hlásí.“ Tedy stejná neschopnost abstrakce, což je u antinomalisty absurdní.
c) Chtít exaktní odpověď u neostrého pojmu je známkou pošetilého antinominalismu. Nevím, zda zdivočelí antinomalisté mají pocit, že Bůh vše definoval ostře, tedy i přenesené pojetí pojmu romantism, za ostatní však odpovídám, že obě zmíněná jednání mají znaky romantismu. Chtít to nějak kvantifikovat by znamenalo stanovit míru romantismu, což je stejně pošetilé jako stanovit, kdo je více těhotný.
a) no a? Já to chtěl slyšet od nominalistů a jen od nich! Taky jsem se mohl ptát jen blonďáků nebo jen popíračů holokaustu a nezajímat se o názory brunetů a Židů.
OdpovědětVymazatb) Vy píšete: "Vodník se pokouší vypátrat, co je správný a špatný romantism". Co to znamená jiného než pátrání po kvalitě romantismu? Nejsem to tedy já, kdo tomu nerozumí. Jste to Vy, kdo se neumí vyjadřovat.
c) Chtít to nějak kvantifikovat by znamenalo stanovit míru romantismu, což je stejně pošetilé jako stanovit, kdo je více těhotný.
Pak je TP pošetilý. Zřejmě je schopen spatřovat v ženě prvky těhotenství.
Taky jsem se mohl ptát jen blonďáků nebo jen popíračů holokaustu a nezajímat se o názory brunetů a Židů.
OdpovědětVymazatAno a byla by to stejná blbost jako chtít odpověď jen v úterý nebo po osprchování.
Co to znamená jiného než pátrání po kvalitě romantismu?
Jenže nic takového jako kvalita přeneseného romantismu neexistuje. Je někdo kvalitně těhotný? Nekvalitně?
Nejsem to tedy já, kdo tomu nerozumí. Jste to Vy, kdo se neumí vyjadřovat.
Bláboly bez přidané hodnoty.
Pak je TP pošetilý.
Není. On Vám odpověděl na otázku, co podle jeho názoru romantické je a co romantické není. Užitečnost mi přijde mizivá, ale na jakou otázku taková odpověď.
Zřejmě je schopen spatřovat v ženě prvky těhotenství.
To jste to naprosto nepochopil. Pro nominalistu není zakázáno klassifikovat. Pro nominalistu je zakázáno poměřovat s jakýmsi ideálním stavem, stanoveném před realitou (přírodou). Přirozeně, že se nějaké jednání může podobat vydírání nebo jiný stav se může podobat těhotenství. A co má být? O tom spor není. Spor je to, zda je nějaké exaktní (binární) vydírání a nějaké exaktní (binární) těhotenství. Není. Těhotenství si abritrárně definujeme jako zahnízdění vajíčka. Stejně dobře bychom ho mohli definovat jako splynutí vajíčka a spermie. Ale nedefinujeme. QED.
Vodník se pokouší vypátrat, co je správný a špatný romantism.
OdpovědětVymazatTo ale není nic proti tomu, až se začne antinominalisticky pídit po tom, co je správný antinominalismus.
Obávám se, že už nám začal antinominalisticky diktovat, co je správný nominalism.
OdpovědětVymazatObávám se, že už nám začal antinominalisticky diktovat, co je správný nominalism.
OdpovědětVymazatTo bych si nikdy nedovolil. To přece nikdo nemůže vědět lépe než nominalista, který tu či onde prvky nominalismu rozaznává. Naopak: jste to vy, nominalisté, konkrétně Peters, který mne už několik let důsledně nasazuje kazajku antinominalisty, zatímco já se ve svém uvažování touto dichotomií prostě nezabývám. Že to Petersovi mažu v poslední dopbě každou chvíli o hubu, za to může poděkovat jen sobě a svému nominalistickému nálepkování (mne coby antinominalisty).
To bych si nikdy nedovolil.
OdpovědětVymazatNe? Od kdy je pojem nominalism výjimkou ve Vaší antinominalistické posedlosti? A proč by jí měl být? Podle Vás snad neexistuje správné pojetí nominalismu?
To přece nikdo nemůže vědět lépe než nominalista
Najednou. A proč by měli pojem nominalism definovat nominalisté? Aha, už vím. Podle Vás pojmy definuje Bůh prostřednictvím jejich tvůrců.
několik let důsledně nasazuje kazajku antinominalisty
Když něco vypadá jako koza a mečí jako koza, tak je to koza. Nominalistické pojetí. Není třeba to pracně porovnávat s jakýmsi ideálním stavem u Boha.
zatímco já se ve svém uvažování touto dichotomií prostě nezabývám.
Protože máte zakořeněno, že nominalism je špatně, takže o tom odmítáte byť jen uvažovat. Důvody neznám.
Že to Petersovi mažu v poslední dopbě každou chvíli o hubu, za to může poděkovat jen sobě a svému nominalistickému nálepkování (mne coby antinominalisty).
To je dětinské.