Monopolisace práva na dějiny

Ve slavné wiki diskussi Petr Kovář poctivě popsal krédo českých postkommunistických professionálních historiků:

"Co se týče toho, kdo píše historii – jsou nebo měli by to být historikové, nikdo jiný . . . Pokud byste řekl, že právo přístupu ke svobodnému výkladu dějin má mít každý z nás, pak bych souhlasil. Co se týče práva na svůj vlastní výklad: ono se to de facto děje, v knihkupectvích najdete spoustu historického bulváru, jak této literatuře říkám. Samozřejmě to ale nemá nic společného se skutečným a pravdivým výkladem dějin. Tím, že byste formálně poskytnul absolutní volnost výkladu dějin, nahrál byste opět oněm agresivním ideologiím, které zmiňujete jinde. A to by nebylo ve Vašem zájmu, nebo ano? Dále, vykládat dějiny si soukromě můžete jakkoliv, ale pouze soukromě. Nedávno byl odsouzen jeden člověk, který si to nemyslel – a musel být přesvědčen (pro něho dosti nevýhodným způsobem). A práci profesionálních historiků, mezi které onen zmíněný nepatřil, prosím nepodceňujte, už vůbec ne kvůli tomu, že s nimi většinou nejste ochoten souhlasit (z tohoto Vás trochu obviňuji)." (zdůrazněno mnou)

Co k tomu říci? Jsem vystudovaný historik, mám na to papír. Přesto nevím, zda mé texty o dějinách (= historii) by klan profesních historiků nepovažoval za pouhé ochotnictví. Proti takovému kastovnictví protestuji. Jediným kritériem vědeckosti je pravdivost, nikoliv konsensus samozvané sekty.