31. ledna 2008

Čištění chodníků

V nedávné bouřlivé debatě o čištění chodníků naši chrabří novináři nebyli schopni dohlédnout dále než do protektorátu. Přitom, kdyby si prostudovali aspoň první republiku, tak by zjistili zajímavé věci.

Senátor Kubera svůj návrh odůvodnil takto: "Už sama skutečnost, že vlastník nemovitosti má odpovídat za škody, vzniklé na přilehlém chodníku, který mu nepatří, je absurdní a je v rozporu s civilistickou zásadou, že za své vlastnictví odpovídá především vlastník. Absurdita vyniká o to víc, že podle odstavce 5 § 27 zákona č. 13/1997 Sb. vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace neodpovídá za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. Přitom pokud vlastník předmětnou nemovitost opravuje a zasáhne například lešením do chodníku, zaplatí poplatek za zábor veřejného prostranství."

Ustanovení § 6 al. 1 zákona č. 82/1920 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry domovníků, stanovilo: "Zejména mu náleží také pečovati o čistotu a osvětlování domu a to na chodbách, schodištích a jiných místnostech, přístupných vůbec nájemníkům a jiným osobám, a dohlížeti na vodovod a osvětlovací zařízení. Pokud jest k tomu povinen vlastník, náleží také domovníku čistiti a za náledí posypávati chodník před domem podle vydaných nařízení. Jest dále povinen obstarávati pochůzky potřebné po správu domu a s ní spojené, jakož i veškeré práce, které se ukládají veřejnými úřady v domech, jako doručování upozornění, příkazův a pod."

Podle § 4 tohoto zákona každý dům měl povinnost mít domovníka, pokud jím nebyl vlastník sám: "Zpravidla buď pro každý dům ustanoven domovník. Vlastníku domu jest však dáno na vůli, aby obstarával domovnické práce sám, nebo je obstarávati dal svými služebnými. Tito nepodléhají pak tomuto zákonu. Pro několik domů může ustanoven býti jediný domovník, je-li s to, aby ve všem dostál svým povinnostem, a nevadí-li tomu policejní důvody."

Josef Svoboda, Antonín Zápotocký a další kommunisté v roce 1931 navrhli novelu tohoto zákona. Součástí návrhu byla tato právní norma: "Péče o čištění chodníků a zodpovědnost za opomenutí této péče náleží obci." Svůj návrh odůvodnili požadavkem Svazu domovníků a vrátných: "Poslaneckým klubům republiky Československé! Vážení pánové! Domovnictvo v republice Československé domáhá se od doby popřevratové novely zákona o právních poměrech domovníků z r. 1920, a to z toho důvodu, že řada paragrafů nevyhovuje dnešním poměrům. Na př. § 6 přikazuje domovnictvu čistiti chodník v době zimní od sněhu a říčním pískem posypávati, je-li k tomu povinen vlastník. Nemluví se, zda vlastník domu nebo vlastník chodníku, kterým jest obec. Při čištění chodníků musí býti vždy zaměstnána celá rodina domovníkova bez jakékoliv odměny. § 8 nepraví jasně, zda domovníkovi patří byt zdarma. Majitelé domů v řadě případů požadují od domovníků dosti vysoké nájemné, jdoucí do tisíců. § 9 stanoví domovníkům odměny za konané práce v do ně od vlastníka domu, smluvené neb v místě obvyklé. S nájemníky může vlastník domu ujednati, by tuto odměnu platili přímo domovníkovi podle výše nájemného. Tento paragraf po stránce právní je vůbec nejasný. § 10 pojednává o zrušení poměru domovnického, který může býti zrušen výpovědí na 1/4 roku. Majitelé domů tohoto využívají a vypovídají domovníky hromadně, i takové, kteří jsou v místě také až 40 roků. I v dalších paragrafech tohoto zákona jsou pro domovníky nedostačující ustanovení."

Tento zákon byl předmětem četných návrhů novelisací. Je pozoruhodné, že ODS nyní prosazuje dřívější politiku KSČ.

Persekuce Lyrické terroristky

Zatímco v Německu zuří obsesse neonacismem, Spojené království je zase posedlé terrorismem, takže mu obětovalo svou dávnou svobodu slova.

Obětí honu na čarodějnice je Samina MalikLyrical Terrorist. Měla tu drzost vyjádřit svou nenávist k Západu ve verších: "Všichni nevěřící (كفّار) by měli být popraveni."

SCOTUS kdysi konstatoval:

The vitality of civil and political institutions in our society depends on free discussion. As Chief Justice Hughes wrote in De Jonge v. Oregon, 299 U.S. 353, 365 , 260, it is only through free debate and free exchange of ideas that government remains responsive to the will of the people and peaceful change is effected. The right to speak freely and to promote diversity of ideas and programs is therefore one of the chief distinctions that sets us apart from totalitarian regimes.

Už to asi neplatí, když tady nejsou významné totalitární régimy.

Guy Peters: Militaristický klip

Anonym na Vrbě informoval o ruském militaristickém klipu (музыкальный видеоклип), který byl před tím diskutován na Britských listech. Slíbil jsem Vodníkovi, že rozeberu nesmyslné Čulíkovy a ŠOKovy názory: "[ruská] propaganda . . . používá jen mírně modifikovaného módního západního stylu . . . Uvedená ukázka je námětem k zamyšlení pro všechny amatérské "kremlinology" a jiné "politické komentátory", kteří o Rusku donekonečna opakují antisovětské floskule staré třicet a více let."

Jak jsem uvedl na Vrbě, s americkými náborovými klipy to nemá vůbec nic společného. Zatímco Američané vlastenecky zdůrazňují kolektivní hodnoty – obranu demokracie a individuální růst – ruské video se blíží neuvěřitelnému indickému klipu na počest atomové bomby. Mají totiž společné asijské hodnoty: Zpěvák (v ruském Александр Буйнов) oblečený v maskáčích je neskonale šťastný, že je elitním vojákem / že jeho země má atomovku. Není zde ani trochu snahy o jakousi realitu a občanské hodnoty (obrana vlasti).

Musím přiznat, že primární pocit, který z ruského i indického videa mám, je touha oběma zpěvákům šlápnout do úsměvu, aby si uvědomili, že armáda je zlo; nutné, ale zlo.

A slova toho úžasného songu:

А. Буйнов: ВДВ
(Воздушно-десантная войска)

Крутые парни по всей стране,
Кто связан дружбой с ВДВ.
Такое братство – надёжный щит
Никто Россию не победит!

ВДВ – с неба привет.
Ультрамариновый набок берет,
Тельник с волной и море погон,
С небом навеки десант обручён.

ВДВ, сколько побед!
Из парашютов белый букет.
Радугой мирной парят купола.
Слава десанту!
Честь и хвала!

Updated.

Nejnovější vývoj na Sprše

Nedávno jsem zde informoval, že p. Zeman vzlyká ("Asi brzo už tu nezbydou ani tři jak do maryáše...") nad tím, že na Sprchu nikdo nepíše. Toto hodnotící sloveso vzbudilo obrovské pohoršení Sprchařů, kteří jinak nad nějakým zmrdem, menstruací či kokotem uvolněně mávnou rukou.

Alex se rozhodl, že takovou zkázu Sprchy nedopustí a rozhodl se mrtvou Sprchu polít živou vodou. A hle, co se nestalo. Byl starými slušňáky označen za haisela, lhare a krivaka; nenapravitelného narcise a zmetka. Inu elitní diskutéři, které diskuse vlastně ani nebaví. Ale kdo by od Petra Mauleho mohl čekat něco jiného? To pako z Chebu je totálně hormonálně nevyrovnané.

Oni totiž nevědí, co vlastně chtějí: "Na internetu je jistě toho zajímavého spousta; české zprávy se dobře hledají pomocí rozcestníku Právě dnes. Mě třeba dnes zaujala zpráva o chování ústeckého primátora Jana Kubaty na hokejovém utkání Ústí-Vítkovice po skončení druhé třetiny zápasu. Just kidding, just kidding..." v. "Nevim proc se to tu ma zasrat banalitami, proc si nekdo dovoluje myslet, ze co lze odzvejkat mdlyym duchum na Vrbe, zajima nekoho i mimo ni. To,ze se na Sprse nic moc nedeje znamena , ze se proste nic moc nedeje VUBEC. Vetsina veci a deni na a ve svete NESTOJI za komentar."

Nevím, zda jsem sám, komu se při pohledu na Sprchu vybaví slovo cirkus.

Updated.

Guy Peters: Antinacistická hysterie zřejmě dosahuje vrcholu

Před několika lety zuřil ve Spojeném králoství hon na pedofily. To už je snad za námi.

Jak čtenáře ZMP informoval anonym, Mladá fronta publikovala článek o antinacistické hysterii v Německu. Nejdříve Polák (!) Tomasz Kuklicz na soukromém videu hajloval (německy: zeigte den Hitlergruß) a zpíval k tomu Deutschland, Deutschland über alles. Za tento ukrutný zločin ho všichni odsoudili a DJ Tomekk se pokusil svou kariéru zachránit tím, že si nakálel na hlavu: "Es tut mir unheimlich leid, es tut mir leid, es tut mir leid, es tut mir leid". Uvidíme, zda se mu to podaří.

To Juliane Ziegler takové štěstí neměla. Jako moderátorka přitroublé soutěže bezmyšlenkovitě povzbudila volajícího slovy: "Arbeit macht frei". Okamžitě jí došlo, jak hrozného mentálního deliktu se dopustila, a dostala hysterický záchvat smíchu. Pak ještě mnoha slovy v tom samém pořadu učinila pokání, ale nebylo jí to nic platné. ProSieben ji vyhodila na hodinu. "[P]odle všeho zmizí navždy z televizních obrazovek."

Oba provinilce si můžete prohlédnout ve výchovném videu.

Ani my nejsme pronásledování čarodějnic ušetřeni. Jak informoval GoGo, nechvalně známý ultralevičák a propagandista Pavel Eichler se rozhodl sejmout Daniela Landu. Naštěstí pro oběti těchto Bobligů jsou výsledky jejich práce karikaturou sebe sama.

30. ledna 2008

Situace před super úterým

Super úterý bude 5. února 2008 a v Republikánské straně zatím překvapivě vede John McCain před Mittem Romneym. Mike Huckabee svůj fenomenální úspěch z Iowy nezopakoval a Rudy Giuliani ztrácel dokonce i na Rona Paula, takže není divu, že dnes hodil ručník do ringu.

Naproti tomu souboj Clintonové a Obamy je vyrovnaný, i když Clintonová stále o něco vede.

Jeroným Klimeš se mýlí

Ačkoliv je Jeroným Klimeš jedním z nejmoudřejších lidí v ČR, v jedné věci se mýlí: "Stejně tak žádnému zavrženému rodiči nedoporučuji, aby se stal členem soupeřících spolků - ať K 213 na jedné straně, či feministek na druhé."

Ve skutečnosti feministé a feministky nejsou žádní nepřátelé K-213, nýbrž jejich snahy podporují. Cílem feminismu není totiž žádné nadpráví žen, nýbrž zrušení genderu. A jedním z definičních znaků genderových předsudků je to, že děti musí vychovávat jen žena, jinak je "krkavčí matka".

Psychopathie

Přehled poruch osobnosti.

17 údajných zrádců

Podle Práva bude těchto 17 sociálně demokratických poslanců volit Klause:
  1. Miloslav Vlček
  2. Zdeněk Škromach
  3. Miroslav Svoboda
  4. Karel Šplíchal
  5. Stanislav Křeček
  6. Petr Wolf
  7. Jaromír Chalupa
  8. Břetislav Petr
  9. Alfréd Michalík
  10. Petr Rafaj
  11. Rudolf Kufa
  12. Hana Šedivá
  13. František Novosad
  14. Josef Smýkal
  15. Jaroslav Fiala
  16. Jan Babor
  17. Vlasta Bohdalová

Další polemika s panem Zemanem

Přestřelka mezi blogy pokračuje.

přečtěte si laskavě současné složení Sanhedrinu
Jak známo, Sprcha zásadně své dokumenty neaktualisuje, takže netuším, do jaké míry je officiální dokument věrohodný.

pak Vám snad dojde, jakou jste o mně nepsal nepravdivou a nespravedlivou blbost.
Jak dokázal Vodník, lžete.

Vaše další kádrování Sprchy si nechte od cesty. + A tak mi již konečně dejte pokoj, neb naprosto nestojím o Vaše další blbé a pomýlené kritiky.
Docela chápu, že kritiku nesnesete, ale stejně jako Sprcha kritisovala Britské listy, tak i ZMP kritisují Sprchu.

Dle mého jste to byl právě Vy, kdo dlouhodobě Sprše nejvíc škodil neustálými polemikami a kádrováním.
To je věc názoru. Proč jste mne tedy opakovaně zvali do Sanhedrinu? Neodporujete si trochu?

29. ledna 2008

Guy Peters: Polemika o diskriminaci IV

OŠ pokračuje v diskussi, a proto reaguji na jeho argumenty. Celý spor za nás přehledně shrnul Délský potápěč.

Diskriminace není definována jako aktivita státu. To by byla špatná definice. Diskriminovanému je zcela jedno, zda ho diskriminuje stát nebo soukromá osoba. Trápí ho fakt, že je diskriminován.

Dobré mravy nelze bránit, protože jsou pouhým korrektivem.

Předsudek
Je definován jako irracionální nebo paušalisující nepravdivé přesvědčení o skutečnosti. Příklad: Ženy jsou slabá stvoření. Už osvícenci bojovali s pověrou, a proto my, jejich dědici, musíme bojovat s předsudky. Předsudkem však není předběžná opatrnost. Předsudkem je například tvrzení, že běloch nemůže být vytvořit dobrý rap. Většina bělochů asi ne, ale to tvrzení je o každém bělochovi. To je právě ta hrůza, ten podklad pro diskriminaci.

Úkolem civilisace je podporovat to dobré v nás, nikoliv nechávat bez povšimnutí špatné lidské tendence. Puzení krást je také možná přirozené (proto tolik lidí krade cizí texty na Internetu), ale to neznamená, že předsudek Co je tvoje, to je moje, necháme bez povšimnutí.

Diskriminace jen zcela výjimečně spočívá v nekonání. Obvykle je její podstatou, že na základě předsudku zvýhodním, tedy konám, toho svého (muže, bělocha apod.).

OŠ nepochopil, že podnikání není úsilí o zisk za každou cenu a že zákaz diskriminace podnikání nebrání. Diskriminace je nejvíce potlačována v USA, a přesto tam velice prosperují. Je to proto, že předsudky mají své náklady: Jejich vinou ti lepší nedostanou chanci.

U některých vlastností je zakázáno je používat ke zvýšení zisku. Kupříkladu nahé moderátorky před 22.00 by mohly zvýšit zisk TV, ale přesto je jejich použití zakázané. Práce dětí by mohla zvýšit zisk, ale přesto je zakázaná. Zrušme tyto zákazy a vrátíme se do feudalismu nebo otrokářství.

Pokud zaměstnavatel upřednostní ženu pro místo, o kterém si myslí, že jej bude lépe vykonávat ona, než muž, tak je to naprosto nelegitimní diskriminace, za kterou bude po právu potrestán.

Trh není pohádkový dědeček a zlo vždy netrestá. To by neexistovaly negativní externality. Zásah státu je někdy nutný, pokud nechceme přihlížet tomu, že všichni Romové budou nezaměstnaní, protože je nikdo ze "svobodné vůle" (čti: na základě předsudků) nezaměstnal.

Co třeba když zaměstnavatelem bude žena a otevřeně bude deklarovat, že ženu na dané místo nechce, protože je přesvědčena, že tu práci bude lépe vykonávat muž? Také půjde o diskriminaci?
Jistě, naprosto zjevně. Je zcela lhostejné, kdo diskriminuje.

Obdobně – nepřijme-li mě Rom do své firmy, bylo by to také na základě „rasového předsudku“?
Pokud by to bylo proto, že jste gádžo, tak by to bylo rovněž nelegální.

Nikde jsem nenašel žádný zákon, který by kodifikoval „povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka“.
Ten zákon se jmenuje občanský zákoník.

Tu povinnost má maximálně stát
Vy pořád ze státu děláte bůhví co. Je to korporace jako každá jiná.

Tu povinnost má maximálně stát, stejně jako jedině na státní bázi je oprávněno požadovat rovnost ve výsledcích.
Tu snad nikdo nechce. Bohatě by stačila rovnost chancí.

a tady se nutně vkrádá to, že ten kdo daně neplatí, by logicky neměl mít na „rovnost ve výsledcích“ nárok
Tento liberální koncept konservativci z dobrých důvodů odmítli již v 19. století.

Pokud hostinský neobslouží protivného, opilého a násilnického hosta, je to jedině v pořádku.
O tom ale nebyla řeč. Řeč byla o tom, že odmítne obsloužit člověka, který se jindy a jinde opil.

Jedná v souladu s dobrými mravy.
Nic takového neexistuje. Maximálně může nejednat s nimi v rozporu. Právo je minimum morálky.

Rovnost
Sama o sobě existuje. Rovnost A s B je přirozený stav, který v některých případech modifikován tím, že B je státní zástupce. To je však výjimka z přirozeného stavu.

Rovnost je definičním znakem soukromého práva. Prostudujte si prosím mocenskou theorii veřejného práva. V soukromém právu žádné hierarchické vztahy nejsou, to si ho pletete s veřejným.

Rovnost není rovnostářství. Výsledek může být nerovný. Ale chance rovná být musí.

Xenofobie
Není normální. Kdykoliv mluvím pejorativně o Rusech, nemyslím tím ethnikum, nýbrž ruský stát. Jen z důvodu úspornosti vyjadřování vycházím ze západního pojetí, že Rusové = ruský stát.

Rasism mizí na celém světě, nikoliv jen na Západě.

Polemika s panem Zemanem

P. Zeman reagoval na můj text. Musím poctivě říci, že p. Zeman se občas snažil a některým sviňárnám zabránil. Ale nesnažil se dost. Je formálním vlastníkem Sprchy a to dává rovnítko s tím, že má více práv a více povinností než ostatní. Sanhedrin je prakticky impotentní, jako orgán téměř nefunguje, takže kdyby Sprcha porušovala zákon, byl by to p. Zeman, který by musel zajistit nápravu.

Myslím, že až do konfliktu Vodníka a Boutrose fungovala kolektivní správa Sprchy docela dobře (zde nesouhlasím s Tomášem Pecinou). Ale pak měl Sanhedrin proti Boutrosovi zakročit a udělit mu důtku. To, že to neudělal, vedlo ve svých důsledcích až k dnešním koncům.

Ano, členem Sanhedrinu jsem nikdy být nechtěl a dobře jsem udělal. Aspoň nejsem podepsán pod jeho skandálním rozhodnutím o Vodníkově stížnosti.

Polemik na Sprše bylo dost a dost. Domnívám se, že to byla její podstata, a proto nás dva roky tak bavila.

Existence Klanu byla nade vší pochybnost prokázána Davidem Pavlíčkem, kterého paranoici podezírali, že je Elvisem, Vodníkem či mnou, často vše dohromady. Kdo by snad ještě pochyboval, může si přečíst nejnovější příklad od zasloužilého člena Klanu. Nepochybuji o tom, že jeho text dostane od známých slušňáků mnoho pětek, ačkoliv údajné Kapitánovo tunelování nemá s odposlechy SMS sebemenší souvislost. Je to stejné, jako kdybych do kritiky pojetí italské renaissance p. Zemana zamontoval jeho totální selhání jako člena Sanhedrinu. Ale to tihle group thinkers nikdy nepochopí. Hive mind v plné nahotě.

Je docela smutné, že právě v době 5. výročí faktického vzniku Sprchy Klan officiálně přiznal, že Sprcha jako diskussní server je mrtva.

Polemika o diskriminaci III.

Guy Peters reagoval na můj obsáhlejší spis téměř odbornou úvahou takřka stejného rozsahu. Přesto, že se jasné, že oba dva budeme evidentně pořád stát na svých pozicích, považuji za nutné na některé myšlenky znovu reagovat, či je upřesnit.
Diskriminaci nazývám pejorativním slovem proto, že se pod jejím označením šmahem označují odsouzeníhodné jevy (skutečná diskriminace, pokud je uplatňována státem proti některému občanovi) a rozlišování, upřednostňování, pokud se tak děje v soukromé sféře, či někde, kde je to volbou osoby, obranou dobrých mravů, morálky atd. jako jedno a totéž. Ale není to jedno a totéž.Co se týče předsudků, na Petersův argument „předsudky jsou špatné, děti je nemají“, lze odpovědět obdobně: děti se také nerodí se základními hygienickými návyky, či morálními postoji, přesto tyto návyky nebudeme nazývat špatnými. Je-li něco přirozené, tak to neznamená, že se to musí projevit po narození. Spousta věcí se projevuje až s postupným vývojem, růstem organismu, případně rozvojem určitých center v mozku. Pud lásky ke svým případným pozdějším dětem máme také „danou do vínku“, ačkoli se neprojevuje v útlém věku, stejně jako nutkání bránit a chránit své teritorium (rodinu, vlast, domov, majetek).

Obdobně je to s předsudky. Je to zkrátka naše určitá obrana proti možným negativním jevům. Odsoudit všechny předsudky je značně krátkozraké. Se zvířeckostí nemá co dělat to, když rodič svému dítěti zakáže bavit se s podezřelou partičkou ze sídliště (jedná na základě předsudku), nebo když sám v noci zvolím raději delší cestu domů, než abych šel například přes čtvrť obývanou podivnými individui (automaticky na základě předsudku předpokládám, že tam žijí zlí lidé a je mi jedno, jestli se posléze ukáže, že se mýlím), je to obyčejný pud sebezáchovy. Některé předsudky špatné jsou, ale odsoudit je všechny jako zlo a zvířeckost odpírá člověku právě to jedno, co jej dělá člověkem a odlišuje jej od zvířete – schopnost abstraktně uvažovat, promítat si v mysli hypotetické scénáře a jich se snažit určitým často předpojatým jednáním vyvarovat.
Pracovní právo: Pokud chce Guy Peters pracovní právo redukovat na to, že zaměstnavatel si má vybírat na základě dichotomie „uchazeč A vs. Uchazeč B“, popírá základní smysl jakéhokoli podnikání – vybrat si z uchazečů takové s takovými vlastnostmi, o kterých si myslí, že mu zvýší zisk. Zrušme toto a můžeme se vrátit do dob reálného socialismu. Znovu opakuji, že je zcela legitimní, pokud zaměstnavatel upřednostní ženu pro místo, o kterém si myslí, že jej bude lépe vykonávat ona, než muž, stejně jako když na jiné místo upřednostní muže. Je to jeho svobodná vůle a pokud bude rozhodovat vysloveně zle (bude mít a priorní sexistické předsudky vůči ženám, anebo třeba vůči mužům), nechť jedinou spravedlností, která jej za to trestá, je jeho zánik na trhu.
Navíc se vkrádá dost otázek, na které zastánci antidiskriminační legislativy zatím neodpověděli. Co třeba když zaměstnavatelem bude žena a otevřeně bude deklarovat, že ženu na dané místo nechce, protože je přesvědčena, že tu práci bude lépe vykonávat muž? Také půjde o diskriminaci? Když ne, tak proč? Obdobně – nepřijme-li mě Rom do své firmy, bylo by to také na základě „rasového předsudku“?
Ad Veřejný prostor: Nikde jsem nenašel žádný zákon, který by kodifikoval „povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka“. Tu povinnost má maximálně stát, stejně jako jedině na státní bázi je oprávněno požadovat rovnost ve výsledcích. Obojí proto, že státu všichni odvádíme daně (a tady se nutně vkrádá to, že ten kdo daně neplatí, by logicky neměl mít na „rovnost ve výsledcích“ nárok).
Pokud hostinský neobslouží protivného, opilého a násilnického hosta, je to jedině v pořádku. Jedná v souladu s dobrými mravy. Za prvé má na to jako soukromník právo a za druhé, pokud by jste mu toto právo vzal, opět znemožňujete ekonomický růst a zisk a nejen to. Za předpokladu platnosti nějaké antidiskriminační legislativy takového člověka hostinský už nebude moci z obavy před obviněním z nějaké diskriminace vyhodit, avšak slušní lidé do takového podniku přestanou chodit a tím de facto zanikne.

Rovnost:
Argument, že státní zástupce má nade mnou moc, ale uzavřu-li s ním kupní smlouvu, budeme si rovni, tím spíše vyvrací tezi o „rovnosti“, protože jasně ukazuje nesmyslnost její absolutizace. Tedy to, že neexistuje rovnost sama o sobě, nýbrž že se v určitých oblastech můžeme maximálně snažit rovného stavu dosáhnout. Tato snaha je v pořádku když vznikne nějakou svobodně uzavřenou smlouvou mezi dvěma, nebo více osobami, nebo pokud rovnost deklaruje stát (forma společenské smlouvy) pro všechny občany bez rozdílu (žije z jejich daní). Nemůžeme ale chtít rovnost v soukromoprávních vztazích a vztazích mezi lidmi, protože tam se z podstaty věci vytvářejí hierarchické vztahy a pokud je zákonem rozrušíme, opět opakuji, můžeme se vrátit o několik let zpátky.

Bez rovnosti není svoboda: Naopak, je to rovnost, respektive její zabsolutizování a snaha o aplikaci do všech oblastí lidského života, co se svobodou přímo vylučuje. “Společnosti rovných“ se vyskytují pouze v utopických snech, nebo totalitních režimech. Ano, potírejme rasismus (ale každému stejným metrem), potírejme špatné zacházení se ženami a dbejme na to, aby měli důchodci a zdravotně postižení důstojný život. Nesnažme se ale vytvářet rovnostářskou společnost. Jednak urážíme důstojnost těch, kteří jsou oblastí „antidiskriminačního“ zájmu, otevíráme dveře těm, kteří jej budou zneužívat a pošlapáváme si vlastní svobody.
K existenci rasových předsudků a rasismu: Odlišujme prosím přesně co rasismus skutečně je, a co jsou rasové předsudky, popřípadě xenofobie. Rasismus, tedy přesvědčení o nerovnosti ras na světě, že jsou nějaké podřadné, které musí být „zpacifikovány“ rasami nadřazenými, je odsouzeníhodný (ať je černý, žlutý, nebo bílý). Nedůvěra k určitému etniku, či určitá dávka xenofobie je zcela normální a očekávatelná u všech. Jsem skeptický k tomu, že rasismus někdy zmizí. Ohledně toho, že je „situace lepší než před sto lety“, musíme uvažovat celý svět a nejenom svět západní. V opačném případě nemá smysl hovořit o tom, zda rasismus ustupuje, či ne.


28. ledna 2008

Guy Peters: Další potvrzení toho, že se Německo stává diktaturou

Jak informovala iDNES (zřejmě překlad DPA), v Německu stát přihlíží k politické orientaci žadatelů o veřejnou zakázku. To je přesně ta diskriminace, na níž stát nemá právo.

Za výrok: "Nemůžeme po občanech chtít rozhodné počínání vůči pravicovým extremistům, a pak se schovávat za formálně-právní pochybnosti," by se nemusel stydět ani Gottwald.

Ještě ke Sprše

stručná poznámka ke Sprše vyvolala rozsáhlou diskussi. Proto je nutné reagovat.

Nejprve k redakční politice ZMP. Je otevřená, jak jen to jde. Bohužel vinou idiota Šťourala jsem musel zavést moderování. Kdokoliv sem však chce psát pravidelněji, nechť mi pošle e-mail na adresu uvedenou na mé soukromé stránce a já ho přidám mezi kommentátory. Nebude mít žádné povinnosti, jen výhodu nečekat na schválení kommentáře.

Mou politikou je pouštět všechny kommentáře, které nejsou trollingem. Připadal bych si jako pokrytec, kdybych censuroval texty M. O. S. či Medvídka hyperkritické k mé osobě, i když mne nebaví. Maximálně na ně nebudu do budoucna odpovídat a mí kritici tak budou mít poslední slovo.

Nejvíce pozoruhodné byly Jezovcovy texty. Nikdy jsem neměl tak naprostý pocit cizoty. Jak jsem s někým, kdo se ode mne totálně liší, mohl být takovou dobu (od 13. 1. 2003 do 20. 6. 2005) v jednom klubu?

P. Zeman byl vždycky pro svou slušnost na Sprše nekritisovatelný. Na druhou stranu ze své funkce šéfa Sprchy neučinil nic, aby druhá (naše) strana nebyla persekuována od první. Proto jsme se připojili k Alexovi, který nekritisovatelnost p. Zemana ukončil. Pro nás z Vrby je p. Zeman takový Dubček. A nezbývá nám než se smířit s tím, že pro Sprchu bude narážka na vzlykání p. Zemana vždy horší než Zmrduv Menstruacni Pamatnicek.

Jinak mám za to, že sledovat mrtvý blog je důsledek přílišného sentimentalismu, který nemůže vyvážit ani statečná Kapitánova obhajoba práva na soukromí a symptomatické nepochopení slov mediální advokátky Dagmar Raupachové: "Takové jednání má bezesporu znaky trestného činu, a pokud policie bude schopná ukázat na konkrétní odesilatele těchto sms zpráv, tak ti se potom samozřejmě nemohou vyhnout trestnímu stíhání. Hrozilo by jim v takovém případě až tři roky vězení," ze strany Sprchařů a jejich odpor ke svobodě slova.

Ukončím proto Jezovcovými slovy: "To že sprchaři mají prostě spoustu jiné práce a zájmů a priorit, a to podstatné už mezi námi bylo řečeno, to je prostě fakt ... daleko příjemnější je se občas sejít, nebo si vyměnit e-mail, což také děláme", která nepochopím do konce svých dní.

Odpověď Mormegilovi

Mormegil publikoval rozsáhlou reakci na mou kritiku jeho osoby. Ukazuje se, že čeští novináři mají svou pověst verbeže zaslouženou, protože nedokáží ani fakta tlumočit nekresleně.

Protože nemám důvodu Mormegilovi nedůvěřovat, považuji jeho vylíčení rozhodných skutečností za pravdivé. Některé mé výtky jsou tedy passé, protože mne novinář uvedl v omyl. Přesto i nadále trvám na tom, že na odchodu Malého čtenáře z cs: má Mormegil lví podíl, protože zcela resignoval na plnění povinností byrokrata.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci II

Ondřej Šlechta zveřejnil rozsáhlou repliku na můj článek Polemika o diskriminaci. To si zaslouží podrobnou reakci.

Ondřej Šlechta se mýlí ekonomicky, a to i s Gary Beckerem. Důvody publikoval AHL71, takže je není třeba opakovat, zvláště, když nemohu najít odkaz.

Ondřej Šlechta se mýlí právně, protože po vzoru ultraliberálního předsudku redukuje právo na právo veřejné. Ve skutečnosti je veřejné právo (správní právo, jeho předmětem jsou vertikální vztahy: mezi občanem a veřejnoprávní korporací) dosti pozdní doplněk práva soukromého (jeho předmětem jsou horizontální vztahy: mezi dvěma nebo více lidmi), který až do 19. století byl považován za pouhou politiku. I trestní právo původně začínalo jako soukromé. Regulace soukromých vztahů je proto vlastní podstatou práva; zákaz diskriminace je jeho integrální součástí.

Definice diskriminace

Discriminare znamená rozlišovat. Nicméně z důvodu jazykové ekonomie se diskriminace používá v užším slova smyslu, tj. jako negativní diskriminace (znevýhodňování), a to je zakázáno – nikoliv dialekticky, protože dialekticky se nic nezakazuje. Slovo diskriminace tedy rozhodně není pejorativní.

Předsudky

Nejsou přirozené, protože je děti nemají. Jsou naopak velice špatné a každý člověk by s nimi měl aktivně bojovat. Civilisace je definována tím, že překonáváme zvířeckost v sobě.

Pracovní právo

Hodně lidí u nás pracovnímu právu nerozumí. Zejména lidé odmítají depersonalisaci zaměstnanců. Ale ta slouží k jejich ochraně. Zaměstnavatel proto nepřijímá pana Vopičku, ale účetního. Je to proto, aby od něj nemohl požadovat vlastnosti, které vyplývají z toho, že je Vopička, ale jen ty, které vyplývají z toho, že je účetní.

Proto si zaměstnavatel nemůže vybrat mezi mužem a ženou, nýbrž pouze mezi uchazečem A a uchazečem B, přičemž ve vztahu k jejich pohlaví musí být slepý. V opačném případě B nebude přijat, ačkoliv bude lepší než A. To povede k jeho frustraci a resignaci státu na jeho povinnost zajišťovat rovné zacházení a potlačovat předsudky.

Veřejné právo

Neměl jsem na mysli vztah mezi pachatelem a státem, nýbrž mezi poškozeným a pachatelem. Pokud by stát do něj odmítl ingerovat, sice by tím naplnil společnou thesi kommunistů a ultraliberálů o odumírání státu a práva, ale tím by resignoval na svou povinnost prosazovat řád a spravedlnost. Na to žádný konservativec nemůže přistoupit.

Veřejný prostor

Když někdo podniká, tak dostává privilegium nabízet veřejnosti své zboží nebo služby. To je podstata tržního hospodářství. Vstupuje tak do veřejného prostoru, kde platí obdobné zákonitosti jako ve veřejném právu, např. povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka. Z veřejného příslibu jasně vyplývá, že se ho může dovolat každý, kdo přijde první. Povinnost poskytnout službu a uspokojit poptávku (nabídka se nikdy neuspokojuje) je tedy jasně dána. Poskytoval služby si své zákazníky nevybírá, je to naopak zákazník, kdo si vybírá poskytovatele.

Hostinský nemůže přihlížet k tomu, že má někdo záznam v trestním resjtříku, že bije ženu, že se doma opíjí. To musí pro něj zůstat zcela irrelevantní. Jediné, k čemu může přihlížet, je, zda má zákazník dostatek peněz na zaplacení služby, zda aktuálně nepoškozuje veřejný pořádek apod. Své předsudky musí hostinský nechat doma, nebo odejít z veřejného prostoru.

Kolektivní vina

Kolektivní vinou se obvykle myslí vina právní. Ta je nepřijatelná. Metafysická vina je však morální. Pokud na ni kašleme, tak nás tíží jen svědomí.

Jinak Křišťálová noc nebylo žádné aplikování kolektivní viny, nýbrž pogrom, tedy anomie. Aplikací kolektivní viny bylo vyhnání Němců.

Oprávnění žen

Hovořil jsem sociologicky, nikoliv právně. Měl jsem na mysli dvojí břemeno, nižší odměnu za stejnou práci apod.

Jako muž byste měl více pomáhat doma, brát nižší odměnu a smířit se s tím, že ve vedoucích funkcích bude více žen, alespoň třetina, ale optimálně polovina.

Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí.
To s Vámi souhlasím, ale hovoříme o veřejném prostoru. Jde o to, abyste nebyl vysmíván jako zženštilý, pokud zůstanete na rodičovské dovolené.

Rovnost

Pokud popíráte samotnou existenci rovnosti, tak se nikdy nemůžeme dohodnout. V minulosti jste však mluvil jinak.

V každé kommunitě lidé samozřejmě mohou být rovni, protože právo v některých aspektech mezi nimi nerozlišuje. Například Váš volební hlas je roven volebnímu hlasu pitomce, který se o politiku vůbec nezajímá.

To, že v jiných aspektech je hierarchie, je irrelevantní. Např. státní zástupce Vás může obžalovat: Má nad Vámi moc. Ale pokud s ním budete uzavírat kupní smlouvu, budete si rovni.

Rovnost v žádném případě není pouhý ideální pojem, nýbrž pojem právní, který říká, jak se na Vás právo dívá. Bez rovnosti není svoboda, protože v hierarchických systémech si jsou lidé podřízeni.

Vaši skepsi k možnosti odstranit předsudky a diskriminaci nesdílím. Ačkoliv rasism stále existuje, situace v porovnání před 100 lety je mnohem lepší.

Zákonem deklarovaná rovnost nestačí. Musí být faktická. Rovná startovací čára musí být rovná, nikoliv, že někdo závod poběží s 50 kg závažím a někdo bez něj.

Trestné činy

Je velice správné, že je diskriminace trestná, neboť pošlapání lidské důstojnosti je hnusné. Mějme však na paměti, že crime je i přestupek, zatímco v českém právu přestupek nesmyslně trestný čin není.

27. ledna 2008

Zázračný text na zvýšení návštěvnosti?

Takto to dopadá, když desítky až stovky lidí kopírují na své bloggíísky (jinak většinu blogů na blog.cz nazvat snad ani nelze) text, který má zvyšovat návštěvnost prostřednictvím často hledaných klíčových slov. Znění textu v grafické podobě lze nalézt zde.

Ondřej Šlechta manipuluje

Ačkoli jinak oceňuju odvahu Ondřeje Šlechty, se kterou vystoupil proti tak nedotknutelné entitě jako je Liga proti antisemitismu, musím říct, že mě zklamal svým článkem, popisujícím nedávný incident v holandské společnosti.

Jsem toho názoru, že reakce muslimské političky byla nepřiměřerná. Jsem toho názoru, že do holandské politické scény se vrátila předfortuynovská politická korrektnost (za podobný mail by každý autochtonní holandský politik okamžitě letěl). Ale O. Šlechta svůj článek nazval »Muslimská socialistka Holanďanovi: „ty jsi přistěhovalec!“«, ačkoli v tom mailu Boushra nic takového neříká. Neříká to ani anglický překlad a v diskusi na tuto chybu nick "Jarka" O. Šlechtu upozorňuje. Pan Šlechta ale uhýbá a stále se dožaduje, zda si "Jarka" myslí, že ten mail je v pořádku.

Pane Šlechto, nemyslím si, že ten mail je v pořádku. Ale nemyslím si ani, že je v pořádku to, jak hrubě zkreslujete výroky muslimské sociální demokratky. Nazývá Parbleua uctívačem ďábla a svobodným zednářem (to druhé Parbleu popírá), ale NENAZÝVÁ ho "přistěhovalcem". To jste si vymyslel a tuto chybu jste neopravil ani po upozornění. Tento Váš výmysl posouvá IMHO význam celé události úplně jinam.

Jinak jsem pogoogloval po holandských diskusích a sajtnách. Parbleu má podporu hlavně holandské proletářské pravice. Extrémistická skupina Hizb Ut-Tahrir je sledovaná a výrok, který Parbleu cituje ve svém mailu různým politikům, o tom, že holandská společnost potřebuje bombový útok, nepocházel od jejího představitele Okaye Paly, nýbrž to byl přidaný citát. Na odmítání demokracie má právo každý (odmítám ji rovněž), teprve aktivní kroky k jejímu zrušení jsou trestné.

Připouštím, že bez výjimky souhlasím s posledním odstavcem Šlechtova článku:

„Určité skupiny obyvatelstva“ však ostatní ohrožovat asi mohou. Minimálně se jim mohou vysmívat a také se jim vysmívají, jak s nimi pěkně vymetly. Jak volají po svobodě a toleranci, aby následně právě s její pomocí a za souhlasného (nebo rezignovaného?) mlčení evropských „demokratických“ politických elit naopak ostatním svobodu upíraly.

Je Jayne Gardener populárnější na druhé straně oceánu?

Jayne Gardener je bývalá bloggerka a autorka blogu The Paleoconservative Primer. Ač je označování za antisemitu dnes používáno především jako účinný způsob k umlčení kritiky, texty této americké autorky kanadského původu opravdu převážně protižidovsky zaměřené jsou.

Jayne Gardener po čase svůj blog zrušila, ale možná sama nepočítala s tím, že si určitou "popularitu" získá na druhé straně Atlantiku, konkrétně v České republice a na Slovensku, a že krom překladů jejích článků v několika médiích, vznikne i fanouškovský blog, kde bude kolekce překladů jejích textů do češtiny a slovenštiny.

Na celém fanouškovském blogu není pozoruhodný jenom fakt jeho existence, ale i odkazy na další stránky, které svým čtenářům nabízí. Čekali byste snad někdo běžně odkazy na Eretz, Národní odpor, Fragmenty, Britské listy a Rosťu Hedvíčka na jednom místě?

26. ledna 2008

Diskriminace a teorie preferencí

Články Ondřeje Šlechty ohledně diskriminace patří obvykle mezi dosti kvalitní a s drtivou většinou toho, co k tématu píše, nelze než souhlasit. Přesto bych měl k jeho článku Diskriminovat je naše nezpochybnitelné právo dvě drobné připomínky. Nejprve si přečtěme problematickou pasáž: 
Představme si hypotetickou situaci, kdy existuje restaurace, ve které mají majitelé trpí rasovými předsudky a chtějí zaměstnávat pouze bílé číšníky. Přitom předpokládejme, že jak bílí, tak černí číšníci odvádějí stejně dobrou práci (jinak by nemohlo jít o diskriminaci). Z pohledu socialisty nepředstavitelný projev rasismu, který je nutno řešit kvantem nařízení, zákonů a vyhlášek. Z liberálně-ekonomického pohledu majitelova svobodná volba, na kterou dříve, či později doplatí. Proč ?

Pokud totiž budou existovat restaurace, ve kterých majitelé nechtějí zaměstnávat černé číšníky, poptávka po těchto číšnících klesne a s tím klesne i jejich mzda. Oni poté budou ochotni pracovat za nižší mzdu u restauratérů bez rasových předsudků a těm logicky stoupnou zisky. Výsledkem bude větší zisk restauratérů bez rasových předsudků a porážka restauratérů s rasovými předsudky v konkurenčním boji. Z toho vyplývá, že soukromník si ve svobodné tržní společnosti luxus rasových (nebo jiných předsudků) zkrátka dovolit nemůže, neboť bude dříve nebo později zlikvidován trhem.
1. Výraz trpět předsudky je pro drtivou většinu životních situací holým nesmyslem a ač nepopírám, že předsudky může skutečně někdo i trpět, jedná se o obvykle o slovní spojení, které slouží k urážení názorových oponentů jako nemocných či trpících lidí. Samozřejmě výraz je již zažitý a tak jej spousta lidí používá i z nevědomosti. Zkrátka starý známý boj o jazyk. O významu a také pozitivní funkci předsudků, doufám, sám Ondra Šlechta nepochybuje. Ostatně lidé jako Edmund Burke či Rusell Kirk to již vyjádřili vcelku srozumitelně.

2. Dotyčný majitel restaurace může mít z nepřijímání černošských číšníků nevýhodu, ale v určité situaci též i výhodu. Možnou nevýhodu již Ondřej Šlechta popsal, naopak výhoda může spočívat v tom, že určitá sorta bělošských klientů si za pobyt v restauraci, kde nebude obtěžována pohledem na černošské číšníky, ráda nepatrně vyšší částku připlatí. Vzhledem k tomu, že i mnohé jiné restaurace nabízejí vždy něco navíc (extra čisté prostředí, kvalitní jídlo, dobré umístění či výhled atd.), což obvykle klienty i něco navíc stojí, nevidím důvodu, proč by dotyčný majitel restaurace nemohl profitovat z toho, že jeho obchodním partnerům a klientům bude sympatické, že zaměstnává pouze bělochy. Ve společnostech s vysokou etnickou (či jinou) sounáležitostí může být přijetí číšníků, kteří jsou pro většinu (případných) zákazníků nepřijatelní, dokonce i dosti špatným podnikatelským tahem.

Popřejme však majiteli restaurace šťastnou a žádnými socialisty nerušenou svobodnou personální volbu jeho zaměstnanců.

25. ledna 2008

Ondřej Šlechta: Odpověď

Ad „diskriminace není přírozený jev“

Předjímáte, že samo v prvé řadě pejorativní označení „diskriminace“ existuje jako negativní, špatný jev a dnes je třeba ho dialekticky odstranit. Pravdou ale je, že „diskriminace“ je pouhé negativní označení fenoménu upřednostňování, přičemž pod jednu hlavičku zahrnuje a priori všechny formy upřednostňování někoho před někým, tedy ty legitimní, i nelegitimní formy, jako automaticky špatné.

Upřednostňování vychází přece v prvé řadě z osobních, někdy hospodářských preferencí a někdy z předsudků. Jakkoli jsou předsudky považovány za „reakční přežitek“, jsou člověku ať chceme nebo ne, vlastní. Člověk je pořád živočich, kterému zůstaly zakořeněné určité „pudy“. Patří mezi ně i předjímání z důvodu nedůvěry, obav, rozporných pocitů.

Když mě někdo okrade, porušil zákon a má práva. Když v soukromé sféře nepřijmu například ženu do práce, protože na to které místo se mi zrovna hodí muž, nebo příště nepřijmu muže, neboť chci na obchodní partnery působit dojmem příjemné sekretářky, ještě, než se dotyční setkají se mnou, je to moje osobní volba, co které mi stát nemá co zasahovat.

Zatímco příklad Guye Peterse o „přepadení na ulici“ je z hlediska dotyčného lapky sice také svobodným rozhodnutím, naráží na zákon a po zásluze bude také (většinou) odměněno. Povinnost poskytnout určitý druh služby určité osobě, stejně jako povinnost jí zaměstnat zákonem stanovena není.

Ad „metafyzická vina“

Odpůrcem kolektivní viny jsem pro to, že v minulosti její aplikování znamenalo děsivé lidské ztráty a nesčetná utrpení. Koneckonců taková Křišťálová noc, například, nebylo nic jiného, než aplikování kolektivní viny na německé židovské obyvatelstvo po vraždě zástupce německého velvyslance v Paříži maďarským Židem Grynzspanem. Je to extrémní příklad, ale extrémními důsledky princip kolektivní viny zpravidla končí.

Já osobně vinu za nějaká minulá příkoří rozhodně necítím. Pokud i „minulá příkoří“ chcete považovat za dědictví minulosti hodné připomínání a odpor k nim za „neúctu k předkům“, je to vaše svobodná vůle a volba. Stejně jako já budu přes osobní negativní pocity respektovat například neúctu dnešních některých mladých lidí k odkazu bojovníků proti totalitě, vy respektujte moji „neúctu“, která spočívá v absolutním necítění viny nad tím, že se určitým menšinám děla příkoří, jelikož jsem se jich neúčastnil a nepodílel se na nich.

Ad „muži a ženy“

Ženy dnes nemají „více oprávnění“? Já myslím, že ženy a muži mají Ústavou deklarována stejná práva, nebo ne? V čem spočívá těch „více povinností“, které bych dnes jako muž měl mít? Osobně nemám žádný problém s vykonáváním činností, které byly třeba před 200 lety považovány za „typicky ženské“. Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí. Žena v domácnosti, stará se o její chod a muž významný plastický chirurg, který tak živí rodinu? V pořádku. A naopak, žena ředitelka firmy, muž se doma stará o děti a chod domácnosti? OK a proč ne? Myslím, že drtivé většině rodin, mužům i ženám, jsou egalitářské konstruktivistické projekty vzdálené realitě, typu antidiskriminačního zákona, lidově řečeno „ukradené“.

Co se ještě týče kolektivní viny: Český národ logicky nemůže nést odpovědnost za „komunismus“, kterýžto pojem je nejdřív nutno podrobit systematické analýze. Vznikal z mnoha příčin a historických kontextů, nemůže za něj žádný národ. Stejně tak převzetí moci komunisty u nás v roce 1948 mělo pozadí v mezinárodní situaci a vůli velmocí, spíše než na náladách a myšlení našeho národa. Ano, můžeme diskutovat o tom, že ve srovnání například s Maďary byli Češi v odporu méně aktivní. Co se týče zločinů, za ty můžou jejich pachatelé, potažmo instituce, které je umožnily. Tj. komunistická vláda, nebo tehdejší KSČ.

Ad „Rovnost jako výsledek Fr. revoluce…“

Pravda je, že rovnost jako fenomén neexistuje. Lidské společenství z podstaty nemůže být rovné, protože každá lidská pospolitost na vyšší úrovni, než je raně paleolitická tlupa sběračů bobulí vyžaduje hierarchii a nutnost rozdělení pozic a úkolů. Tedy nerovnost. Všichni jsme obdařeni odlišnými vlastnostmi a schopnostmi.

Rovnost je pouze ideální pojem, kterému se můžeme vzdalovat, nebo přibližovat. Deklarovaná snaha a přesvědčení o tom, že nerovnost bude zrušena, je svobodě nebezpečná a fakticky znamená jen přebíjení „starých“ nerovností nerovnostmi „novými“. Z pohledu rovnostářů to je správné, argumentují totiž „kompenzováním historických příkoří“, v praxi se však „nerovnost“ nijak neodstraní, nýbrž se jen vymění jeden typ za jiný, což už samo ukazuje značnou iluzornost pojmu „rovnost“.

Byla by ale samozřejmě chyba si myslet, že některé nerovnosti by se neměly řešit. Máme rovné, volební právo, rovnost politickou a rovnost příležitostí. Navíc všechny Ústavy demokratických států hovoří o nepřípustnosti diskriminace za základě rasy, národa, přesvědčení..a tak dále. To je dle mého dostatečný bariéra vůči „diskriminaci“.

Všichni mají zákonem deklarovanou stejnou startovní pozici a jak s ní naloží, je na nich.

Ad „Správnost zákazu diskriminace v restauracích..“ atd

Guy Peters hovoří o jakémsi empirickém vyvrácení teze o „nevyplácení se předsudků“. Předně jen to, že předsudky se samozřejmě vyplatit nemusí. Mělo by ale zůstat věcí daného podnikatele, zda jejich „riziko“ podstoupí. To se mu buď vyplatí, nebo ne. Není nutné zde zasahovat speciálním direktivním příkazem.

To, že Peters nemůže najít odkaz mu nemám za zlé. Nevím ale, zda se dá hovořit o „empirickém důkazu“ v případě nějakého vývoje po přijetí určitého zákona. Naopak to byl ekonom Gary Becker, který ve svých knihách i praktických pokusech dokázal, že například ti hostinští, kteří mají rasové předsudky a kteří nebudou záměrně nepřijímat dejme tomu černochy kvůli jejich barvě pleti, jednoduše zkrachují. Ano zde souhlasím s Petersem. Skutečně se jim to nevyplatí. Konkurence mileráda přijme „nechtěné“ zájemce o práci a rasistu na trhu zlikviduje. Opět ani zde není nutný direktivní vstup státu.

Rasistické a jinak zabarvené jednání na poli trhu práce a nabízených služeb je samozřejmě špatné, ale antidiskriminační legislativa automaticky předpokládá, že pokud zaměstnavatel nepřijme například černocha, či ženu, činí tak automaticky na základě nějakého rasového, či sexistického předsudku.

Ale vždyť ti uchazeči o práci nebo o poskytnutí služby jsou v první řadě lidé a až potom Romové, nebo černoši. Existuje celá řada objektivních důvodů (ale pokud jako soukromník mám důvodu subjektivní, nikdo nemá právo mi říkat, že jsou z nějakého důvodu špatné), proč daného člověka nepřijmout – kratší praxe, menší zkušenosti, výhoda toho druhého v rozšířeném vzdělání v oboru a tak dále.

Tím, že zastánci antidiskriminační legislativy hovoří například v případě nepříjetí Roma do zaměstnání v prvé řadě automaticky o „rasových důvodech“, prokazují, že předsudky zde trpí hlavně oni.

Ad „Kdo chce nabízet služby…“

Záleží na otázce, zda dáváme přednost direktivně řízenému hospodářství, nebo svobodnému střetu nabídky a poptávky na trhu. Pokud tomu prvnímu, má argument Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat určité logické opodstatnění. Pokud k tomu druhému, je to právě naopak. Vybírání si potenciálních zákazníků mezi veřejností je základem svobodné tržní ekonomiky. Spočívá právě v neustálém vybírání si zákazníků s cílem uspokojit adekvátně nabídku a poptávku s ohledem na vynaložené úsilí, vložený počáteční kapitál, invenci a patřičné know-how.

Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků.

Peters opět předpokládá, že hostinský chce neobsloužit Roma proto, že to je Rom, ale ne třeba proto, že to je známý ožrala ze sídliště a náhodou Rom. Stejně jako by neobsloužil „Čecha“, který je místní feťák právě pro to, že to je feťák a ne proto, že to je Čech.

Co se týče „donucovacích prostředků“. K tomu už jsem se věnoval výše. Lze předpokládat, že takové donucovací prostředky by byly v rozporu se zákonem (užití násilí, poškození budovy daného podniku), zatímco „povinnost někoho obsloužit ve vlastním a soukromém podniku“ zákonem stanovena není. Kdyby však hostinský Roma skutečně odmítl obsloužit proto, že je Rom a ten by se bránil „donucovacími prostředky“ ve formě osobního bojkotu (a přesvědčováním svých přátel a známých aby rasistický podnik bojkotovali) a šel by do podniku, kde by „vládl“ hostinský bez rasistických předsudků, jedná o velmi správné jednání.

Rozlišujme prosím, zda dotyčný „poškozený“ byl „poškozen“ skutečně z důvodu nějakého rasismu, či podobného ismu, nebo se jedná o hosta, který budí pohoršení. Nevztahujme na to určitými „ismy“ zabarvené jednání a priori.

Ad „přesun důkazního břemene“

Ano, civilní proces je nutno od trestního odlišovat. Mějme však na paměti, že určité instituce EU například navrhují, aby se diskriminace stala „trestním činem“.

24. ledna 2008

Guy Peters: Polemika o diskriminaci

Ondřej Šlechta napsal obsáhlou polemiku o diskriminaci. Pokusím se na ni reagovat.

Diskriminace jako přirozený jev

Diskriminace není přirozený jev, je to výsledek předsudků. Děti nejsou rasisté a gender je také pouhý kulturní fenomén.

Mezi zákazem a potíráním není žádný rozdíl, pokud si odmyslíme to, že zákaz je deklarace či příkaz, zatímco potírání je aktivní činnost.

Stát si platíme mimo jiné i proto, aby zasahoval do horizontálních vztahů. Když Vás někdo okrade, taky nebudete říkat, že je to Vaše soukromá věc, s níž nemá stát nic dělat.

Neexistuje žádná individuální svoboda diskriminovat, stejně jako neexistuje žádná individuální svoboda krást.

Kolektivní vina

Ano, existuje metafysická vina. To byste jako konservativec měl vědět. Důvodem, proč odčiňujeme metafysickou vinu předků dnes, je to, že důsledky minulých příkoří trvají dodnes. Kdyby například nebylo diskriminace žen, měl byste dnes jako muž mnohem více povinností a žena mnohem více oprávnění.

Odpor k minulosti je dnes běžný, ale to je neúcta k odkazu předků. Minulost nemůžeme jen tak škrtnout; je stále mezi námi.

O tom, že český národ má odpovědnost za kommunism, nemůže nikdo soudný pochybovat. Nebo ho snad nám někdo vnutil?

Kolektivní v. individuální

U diskriminace nejde například o Romy jako celek, nýbrž o konkrétního Roma. Pana Horvátha dnes jistě nikdo diskriminovat nebude, a proto zákaz negativní diskriminace nepotřebuje. Jde mi však o jeho bezejmenného jmenovce.

Rovnost není žádný fenomén posledních let. Je to výsledek Francouzské revoluce, kdy byla zrušena diskriminace třetího stavu. Není na tom nic subjektivního. Zákaz diskriminace je podstatou rovnosti; s legalisovanou diskriminací žádná rovnost možná není.

Diskriminace v zaměstnání, restauracích . . .

Správnost jejího zákazu je dokázána nejen theoreticky, ale též prakticky. Bohužel nemohu najít odkaz, ale vývoj po přijetí zákona o občanských právech v roce 1964 empiricky vyvrátil thesi, že předsudky se ekonomicky nevyplácí.

Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat, to je podstata. Už to není soukromý vztah, nýbrž veřejný. Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků. A soukromé války zcela správně zrušili už ve středověku.

Přesun důkazního břemene

Je v občanském soudním řádu již od roku 2000 (§ 133a, původně: "Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.") a nejsou s tím naprosto žádné problémy. Je to výraz rovnosti zbraní. Jinak si prosím nepleťte civilní process s trestním.

Jak obhájí, že toho Roma, kterého vyhodil, vyhodil proto, že to je známý lapka a ožrala ze sídliště
To obhájit nejde, protože zaměstnavateli po soukromém životě zaměstnanců vůbec nic není.

Přesná analysa wikipedie

via Ioannes Pragensis: ""Mechanismy Wikipedie ve skutečnosti vedou ke vzniku stále uzavřenější a paranoidnější kliky, které záleží víc na jejím sociálním statutu než na kvalitě obsahu," domnívá se bývalý wikipedista Jan Vaněk. Podle něj připomíná zřízení Wikipedie spíše komunismus. "(Wikipedie) krachuje vlastně na tomtéž, co komunismus - zneužívání moci, byrokratické neefektivitě a trestání individuální aktivity," vysvětlil Vaněk svůj postoj."

Nechvalně známý Mormegil tuto přesnou analysu shodil osobním útokem: "[O]dešel kvůli sporům o obsah několika článků a proto, že nezískal zastání u dalších uživatelů".

Honza odešel i kvůli Tobě, Petře.

Ale co čekat od takového mimoně: "[P]okud některý wikipedista vnímá prohrané spory jako křivdu, po jisté době odejde." Prohraný spor není křivda. To jsou dvě úplně odlišné věci. Ne každý se chová jako Cynik, i když ten je nejvíce slyšet.

Socialistická demokracie na Wikipedii podle Kadlece funguje. Republiku si rozvracet nedáme!

Samozvaný mentor WikiMol

via Kalupinka (BTW, tak už to taky zabalil, a to právě dnes. Inu, tolik dobrého, kolik se mu dostávalo od wiki "elity" bylo na jednoho moc. Možná bych měl jednou těm postpubescentům poděkovat za to, že mne mocenským zásahem před 2,5 lety zbavili touhy s nimi diskutovat a vysvětlovat jim triviální věci.)

Naivní WikiMolovo ostouzení Jana Lipšanského nechám stranou, protože o tomto sporu nevím mnoho. Posvítím si toliko na drzou WikiMolovu lež: "Hedvíček má na Wikipedii trvalý zákaz přispívat; hlavním důvodem není rejpalství, ale zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů."

Jeho manipulace je obratná, protože byť nechtě ale přiznává, že trvalý zákaz přispívat má i své vedlejší důvody, byť o nich raději cudně mlčí. Ve skutečnosti tyto "vedlejší" důvody byly hlavní: Hedvíček psal hesla, která nezapadala do úzkého obzoru českých postkommunistických adolescentů typu Egga.

WikiMolem vylhané množné číslo se v samotném textu smrskne na jednotné: "Hedvíčkova štvanice, pokud rozumím správně, mimo jiné přispěla k tomu, že z Wikipedie odešel jeden cenný autor článků o katolických tématech - v soukromém kněz a student teologie." Protože se celý případ odehrál zde, na ZMP, mám k němu co říci.

Dodo byl katholický propagandista, zuřivý stoupenec II. vatikánského koncilu, tedy modernista. Nesnesl nic, co se nepodobalo katechismu. To, že nyní na wiki není, je k jejímu prospěchu, jeden Cynik tam bohatě stačí.

Celý konflikt si každý může přečíst vlastníma očima bez typického wikimolistického překrucování:
  1. Jak vypadá typický katholík?
  2. Symptomatický spor
  3. Jsem ochoten se dohodnout
  4. Zablokován až do odvolání
Jak každý vidí, Vítězný únor se na wiki odehrál a p. Hedvíček nebyl zablokován za "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů", jak lže WikiMol, nýbrž za "Neustálou snahu poškodit cs.wiki", což přeloženo do češtiny znamená: "Za kritiku WikiMolů a jim podobných". Mne potkalo to samé, jen o rok později. A tam WikiMol o nějakém "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů" lhát nemůže už vůbec, protože by to nebylo ani trochu věrohodné.

Svatba Jiřího Káry

Svatba Jiřího Káry ve třech dílech po cca osmi a půl minutách (1, 2, 3 – doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión...“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu - samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Updated.

23. ledna 2008

Guy Peters: Západ a Východ


Modrý a fialový je Západ.

Updated.

Nevzdělaný Daniel Dočekal

Daniel Dočekal napsal článek o situaci v Radiojournalu. Člověk od něj nečeká mnoho, ale když už machruje s francouzštinou, tak by si snad mohl nastudovat, že špatný krok se francouzsky řekne faux pas. Není jediného důvodu, aby mezi adjektivem a substantivem byl spojovník.

22. ledna 2008

Profil Tachecí

bez kommentáře: "Něco vám řeknu. Rodit děti může každý, kdo je zdravý, to nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, žádnou přidanou hodnotu. Počnete dítě během docela příjemného procesu a s trochou nepříjemností ho porodíte. To nepokládám za zásluhu, to je lidská přirozenost. Ale pak je soubor činností, které vyžadují úsilí. A já si prostě vážím každého, kdo to další úsilí vynakládá. Pak si můžete vážit všech lidí, kteří pracují. Ve všech oborech. I v politice. V téhle zemi je úzus nevážit si politiků, ale já si vážím těch, kteří pracují. Nalevo, napravo, kdekoliv. Nemusíte se s ním shodnout, ale můžete si ho vážit za to, že pracuje. Ne každý v této zemi pracuje."

Pronásledování katholíků za První republiky

via Tomáš Pecina. Ačkoliv dnes žijeme v mýthu idylické První republiky, ve skutečnosti to taková selanka nebyla. Zuřila v ní krutá censura. Odpůrci establishmentu byli pronásledováni, například Jakub Deml nebo Jaroslav Durych. Vynahradili si to za Druhé republiky, kdy byli establishmentem naopak oni, ale hradní Benešova klika je za to sejmula za Třetí republiky. A to nemluvím o 50. letech, kdy Demla s Durychem zachránilo jen to, že byli kamarádi Vítězslava Nezvala. Jan Zahradníček takové štěstí neměl, ten dostal 13 let natvrdo.

Přestřelka o studiu na VŠ

via Vrba. Na Britských listech se rozpoutala přestřelka o studiu na vysoké škole. Nejprve Martina Náhlovská zveřejnila bolestínský povzdech, že chudým se na VŠ studuje těžko. Inu, tak to bylo vždycky, i za kommunismu. Nevím, co jí brání si na studium půjčit, pokud chce mít ke studiu potřebný klid.

Na to reagoval Pavel Svoboda typisovaným příspěvkem třídní nenávisti k chudým. Souhlasím s Odilo Štampachem i Vodníkem, že si zaslouží širšího zamyšlení. Těchto kryptofašistů (Původní fašisté pocházeli z dělnické třídy. Tohle je zdivočelá střední třída.) je v ČR mnoho a v diskussích různých pravicových deníků převažují. Myslím, že by se měli hlouběji analysovat, zda se jedná o pouhou vulgarisaci klausismu, nebo zda je za tím něco víc.

Poslední kommentář měl Odilo Štampach. Vynechám-li jeho socialism starého typu ("Vláda ve službách těchto svých voličů a obdivovatelů se snaží, jak to jen jde. Ale ještě se ji nepodařilo zastavit skvělý rozběh české ekonomiky zahájený za Paroubkovy vlády. Dělá sice vše pro snížení koupěschopnosti obyvatelstva a pro vytvoření masy nemotivovaných pracovníků, ale ekonomický propad (dobře známý z dřívějších případů nasazení mrtvé neoliberální doktríny na reálný život) přijde s odstupem."), který bohužel v dnešní ČSSD převažuje, je správné jeho zamyšlení o neskutečné polarisaci po 9/11.

Kdo za to může? Neokonservativci, kteří vyhlásili válku civilisací? Klaus, který politiku definoval jako boj mezi liberalismem a socialismem, což bylo v případě ČR zjevně předčasné? Bohužel klassický socialistický chilliasm takovou analysou není: "Až se však jednou masy proletarizovaných příslušníků donedávna středních vrstev opravdu zvednou a budou se třeba zase u sv. Václava dovolávat svých ústavně zaručených a soustavně porušovaných občanských a sociálních práv, nastoupí svobodovská záloha. Nastoupí mlátičky. Tohle už je v dějinách vícekrát odzkoušeno." A není jí ani odporný antiamerikanism: "V USA je nějakých 20 skvělých univerzit ověšených Nobelovými cenami, světová špička, ovšem se školným desítky tisíc dolarů za semestr, prostě školy pro děti multimilionářské a nadané zároveň. A pak jsou tam stovky "univerzit" ve kterých se prostě podle místního luxusu platí více či méně za diplom potomka a hlavním předmětem je baseball." V USA totiž již dávno pochopili, že dnešní doba je natolik složitá, že VŠ má mít každý. Co na tom, že úroveň jednotlivých VŠ se drasticky liší? Aspoň si každý může vybrat. Znáte snad v ČR elitní vysokou školu?

Stručný kommentář ke Sprše

P. Zeman vzlyká nad tím, že na jeho blog nikdo nepíše. Inu, když tam kralují přísloveční slušňáci jako Prokop, tak se není čemu divit. Málokdo je takový masochista jako Kapitán.

Kontroversní Marie Vodičková

Činnost Fondu ohrožených dětí a jeho představitelky Marie Vodičkové, je velice kontroversní. Už to, že její spolek se jmenuje "fond", ačkoliv se jedná o korporaci.

Ale nechme raději mluvit ostatní:
  1. Hana Čápová: Kobka, v níž zklidní každé dítě. In Respekt 2004
  2. Krystyna Wanatowiczová: Děti podle Marie. In Mladá fronta 23. 6. 2007, p. 12
  3. Marie Vodičková: Jak se mnou opět „nezatočili“. In Mladá fronta 27. 6. 2007, p. 9
  4. názor anonyma

20. ledna 2008

Chování Tachecí je už naprosto neúnosné

Lidové noviny. Podrobnosti na stránce iProtest. A příčina.

Veřejná služba není manipulace: "Rozebirani mluvciho slouzilo jen k tomu, aby ta slova zaznela. Je to stary pavlacovy trik, kdyz reknete vyznamne: "Nemyslim si, ze ma sousedka milence, ale vite jak to chodi! Kdyz se nad tim clovek zamysli, co by nemohla!” Rika se, ze neni sprochu, aby na nem nebylo pravdy trochu. Tacheci vyrobila konstrukci, pak ji nakonec sama smetla ("verim, ze tomu tak neni"), ale ta konstrukce uz plave vzduchem -"Co kdyz to tak preci jenom muze byt?""

Manifest ruského chauvinismu

Michail Leontěv, ekonom, šéfredaktor časopisu "Profil", autor televizního seriálu "Velká hra", vedoucí televizního pořadu "Odnako" na Prvním kanále, prohlásil: "Především bych chtěl poukázat na všem viditelný návrat Ruska do světového dění během roku 2007, v úloze jednoho z vedoucích hráčů. Samozřejmě k tomu nedošlo během jednoho roku, nicméně v minulém roce to bylo viditelné jak v politice, tak i v ekonomice. Rusko - to je výjimečný stát. Jako jediný na světě zaujímá pozici protiváhy Spojeným státům. Ve skutečnosti totiž, ani Čína, Indie nebo Evropa toho nejsou schopny. Díky tomuto může Rusko vybírat politické dividendy od těch, které americká hegemonie utlačuje."

Jan Palach a Zdeněk Adamec

Co mají společného? Oba spáchali sebevraždu. Oba svým upálením se inspirovali další; darker Adamec vulgo Sataník na jaře 2003 celkem 5 dalších, např. Roman Mášl: "Podle spolužáků Romana silně ovlivnila válka v Iráku. "Pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany.""

Klausova slova podepisuji: "Všechny tyto zoufalé činy mají, zdá se, leccos společného. Jde většinou o mladé lidi a v něčem podobné jsou si také jejich motivy. Jde o osobní problémy, o nespokojenost se světem, o snahu demonstrativně vyjádřit svůj postoj a možná také o mladickou revoltu. Vím, že je nás svět složitý, život v něm často bolestný a mnohdy se mnohým z nás může zdát, že již na vše nestačíme. Chápu, že k mládí určitý radikalismus patří, ale tento jeho projev pokládám - a spolu se mnou určitě drtivá většina našich spoluobčanů - za naprosto nešťastný, nepatřičný a hlavně nepotřebný."

Guy Peters: Antidiskriminační zákon nutně potřebujeme

Ondřej Šlechta na serveru Délský potápěč uveřejnil dosti povrchní článek, kterým odsoudil návrh antidiskriminačního zákona jako škodlivý. Odkazuje na mnoho jiných textů. Ty ponechám stranou a soustředím se na jeho argumenty.

Proč EU vyžaduje zákaz diskriminace? Má k tomu jasný podklad v čl. 13 odst. 1 TEC: "Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace."

Účelem positivní diskriminace je vyrovnat předchozí znevýhodnění. Nebo snad Šlechta pochybuje o tom, že takové skupiny existují? "Dobře, problém však je, že občané pro EU určitě nehlasovali proto, že jedním z principů Evropského společenství je přijetí legislativy bojující proti diskriminaci, navíc v takovéto podobě." Šlechta dobře ví, že o přístupu k EU se hlasovalo en bloc. To, že se někdo neseznámil s tím, co EU obnáší, jeho chyba. Navíc já pro přístup k EU hlasoval právě proto, že je tam zakázána diskriminace. Nechápu, proč zákaz diskriminace radikální nacionalisty tak pohoršuje. Vždyť ji zakazuje i Listina. Porušování evropského práva lze snadno sakcionovat a sankce vynutit. Itálie by mohla vyprávět.

Je českým národním zájmem, aby v evropském prostoru byla diskriminace zakázána. Jedním z důvodů je to, aby nikdo nemohl diskriminovat Čechy nebo Židy pro jejich ethnický původ.

Ten, kdo podporuje diskriminaci a odmítá její potlačování, je odpůrcem lidských práv, zejména toho základního – rovnosti. Měl by to jasně říci.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. Prohlášení nezávislosti 4. července 1776

Guy Peters: Délský potápěč

V jednom postu jsem se zcela na okraj zmínil o kolektivním blogu pod názvem Délský potápěč. Označil jsem ho za extrémně nacionalistický. O míře extrémnosti samozřejmě mohou být spory: "O movimento identitário solidifica-se e amplia a sua área de influência." Chtěl jsem tím přívlastkem vyjádřit, že na rozdíl třeba od ODS nebo britské Konservativní strany stojí mimo nacionalistický mainstream. Máte-li lepší επιθετον, sem s ním. Navrhuji staré dobré adverbiale radikálně.

Jejich programové prohlášení (dementováno; jde pouze o cizí článek o nich) si lze z portugalštiny do angličtiny nechat přeložit na Altavistě. Sesterské blogy:
  1. Fanfáry Evropy
  2. Heliodromus
Updated.

Guy Peters: Aqua

Další dávka pop music pro Medvídka: Dr. Jones a Roses Are Red.

Guy Peters: Jan Werich o antisemitismu

Leho udělal záslužnou práci a přetiskl projev Jana Wericha z 29. dubna 1968. Co slovo, to perla. "Je pochopitelné, že po zvěrstvech, kterých se dopustil nacismus, by nebylo ani chytré ani výhodné se hlásit k antisemitismu. A proto vynalézáme slova. Nová slova, vymyšlená prodejnými nebo vystrašenými žurnalisty, hloupými ideology, kterými nahrazujeme slovo antisemitismus. A to nám dovoluje, abychom na jedné straně oficielně kladli věnec na hrob židům, umučneným fašismem, a současně nazývali Israel agresorem. To nám dovoluje, abychom koncentrační tábory, třeba Osvětim - abych nejmenoval zem -, upravili a ukazovali co věčný pomník nacistických vrahů a současně vyhazovali z univerzit vědce a profesory a spisovatele a nazývali je sionisty. Kdyby to nebylo tak odpuzující, tak by to bylo k smíchu - ta představa, že říkáme agresor národu, který měl být podle autentických slov prezidenta sousední země vymazán z mapy a smeten do moře. Útočníka, vyzbrojeného nejmodernějšími zbraněmi cizího původu a rozehnali ho jako hejno vrabců za tři dny. A to byli dělníci, rolníci, inteligence a jejich děti a ti to byli, co se ubránili přepadení. A my jim za to říkáme agresoři ... To jsou věci, nad kterými se prostě staví rozum. A tím spíš, že tuto náhražku za antisemitismus k nám přivál vítr od nejpokrokovějších a nejspravidlevějších států na této zeměkouli."

19. ledna 2008

Eretz.cz - kvalitní server

Už jsem si několikrát v minulosti povšiml, že Eretz.cz je kvalitní server. Ačkoli naprosto nesdílím jeho jednoznačně proisraelskou orientaci, články jsou napsány obvykle rozumně a diskusní forum připomíná diskuse na Zvědavci, samozřejmě s opačným znaménkem orientace "domovské" populace. A podobně jako na Zvědavci občas pronikne sítem nějaký ten extremistický text, najdou se i na Eretzu výzvy ke krokům, které odporují zásadám demokratické společnosti, např. známé útoky Šimona Kleina.

Do této kategorie ovšem v žádném případě nepatří včerejší článek Maxe Blausteina. Velmi oceňuju a podepisuju autorův přístup k zákonům a jejich dodržování, zejména v těchto případech, kdy odpor k demonstrující skupině je takřka všeobecný. Vzpomínám, jak někdo na Vrbě (Jaromír?) popisoval pochod Ku Klux Klanu ulicemi New Yorku: lidé stáli na chodnících, pískali a bučeli, a policie dohlížela na to, aby se demonstrujícím rasistům nic nestalo. Klobouk dolů!

V nedávné době se podobným způsobem zastal dodržování zákonů právního státu i správce Scooolie v diskusi o pochodu Mladých národních demokratů Prahou. A moje osobní zkušenost je rovněž positivní: vstoupil jsem tam do diskuse pouze jednou a se svými zcela opačnými stanovisky jsem byl přijat velmi korektně.

Nepatřím a asi nebudu patřit k aktivním účastníkům diskusí na Eretz.cz, ale zůstávám jeho čtenářem a přeji správcům, aby v tomto způsobu vedení vytrvali a nenechali se strhnout extremisty z jedné nebo druhé strany.

Guy Peters: Další změna redakční politiky

Protože se mi nepodařilo přimět Medvídka, aby se zaregistroval mezi kommentátory ZMP, rozhodl jsem se opět umožnit kommentovat zdejší články komukoliv i bez toho. Nicméně, protože mne silně nebaví moderovat přehršel Medvídkových příspěvků po jednom, zrušil jsem hlášení žádostí o moderování. Moderovat se tedy bude, až ten, kdo má na to práva, bude mít náladu.

18. ledna 2008

Nevěrohodnost popíračů holocaustu

Jedna z prvních knih, která popírá holocaust, Opravdu zemřelo 6 millionů?, uvádí, že podle sčítání lidu žilo v roce 1931 v Polsku 2 732 600 Židů. Ve skutečnosti jich bylo 3 130 581 nebo podle jiného zdroje 3 136 000 nebo 3 113 900. Číslo 2 771 949 odpovídá roku 1921. Jak mají být popírači věrohodní, když si takto vymýšlejí?

George Galloway

Jeden z mála lidí, který se dokáže postavit establishmentu, včetně médií, je skotský poslanec britského Parlamentu, George Galloway.

Jediní dva parašutisté, kteří přežili

ze skupin Antropoid, Silver A a Silver B. Tvořili výsadek Silver B: Jan Zemek a Vladimír Škacha / Škácha. Za jejich přechování bylo popraveno celkem 19 lidí. Z první operační vlny (1941–2) přežil ještě Otmar Riedl ze skupiny Benjamin.

Jan Zemek byl jedním z důstojníků, kteří byli degradováni podle zákona č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu.

Updated. Vzkaz pro p. Zemana, správce konkurenčního blogu a věrného čtenáře ZMP: Podle wiki Rudolf Krzák dosud žije, avšak podle jiné již zemřel. V jeho rodné vesnici bylo za heydrichiády popraveno 23 lidí.

Vrah náměstkem ministra

via Vrba. Na Západě by se nemohlo stát, aby se vrah stal náměstkem ministra. V Rusku ano. Těžko více ukázat rozdíl mezi Západem s vládou práva a Orientem, kde rozhoduje krevní msta. Rozhodnutí jiné civilisace je nezajímají: ""Článek 16 Zákona o státní občanské službě skutečně zakazuje odsouzeným lidem pracovat ve státní službě. Ale Kalojev není v Rusku vnímán jako odsouzený. Jiná věc by byla, kdyby si trest odbýval v Rusku," vysvětlil severoosetský právník Vladimir Tymkov."

K tomu též Bohumil Doležal.

Updated.

Guy Peters: Tupost Štěpána Kotrby

To, že ŠOK právu nerozumí ani za mák, je známý fakt. To mu však nebrání o právu usilovně psát. Naposledy napadl Lidové noviny za to, že měly tu drzost, že knížete Karla Schwarzenberga označily jako knížete.

Poukázal přitom na § 6 bod 3 zákona č. 243/1920 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů. Co na tom, že toto ustanovení zrušil § 9 odst. 1 zákona č. 268/1936 Sb. z. a n., o řádech a titulech? No co, řeknete si. Nebuďte takový formalista. Toto ustanovení přeci nahradil § 7 odst. 1 bod 1 tohoto zákona. Jenže i toto ustanovení bylo čl. I bodem 3 vládního nařízení č. 220/1939 Sb. z. a n., kterým se mění zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, ve znění zákona ze dne 21. října 1936, č. 268 Sb. z. a n., o řádech a titulech, zrušeno, a to bez náhrady.

Censura v Google

Národní verse Google jsou censurované.

Guy Peters: Texas – Summer Son

clip a slova

Updated.

Guy Peters: Nejsprostější slovo na wikipedii

Wikipedisté jsou lidé zvláštního ražení. Tak i slovo, které považují za nejsprostější, by asi nikdo nehádal: Je to beran. Proto nikdy žádnému wikipedistovi neříkejte, že je beran. Tím ho smrtelně urazíte. Rovněž wikipedisté narození v dubnu nemají ve wiki na růžích ustláno.

Propusťte Tachecí

Barbora Tachecí je všechno, jen ne žena na svém místě. Starého psa novým kouskům nenaučíš. K názoru poslance Křečka není co dodat.

Updated.

17. ledna 2008

Lesk a bída investigativní journalistiky ČT

Česká televise ve svém pořadu Reportéři ČT (po 44. minutě) rozpoutala nejnovější politickou affairu. Jejím předmětem jsou stravenky. Oč jde, shrnuly Lidové noviny.

Když se na celou záležitost podíváte bez té neuvěřitelné sebechvály, kterou produktuje ČT, tak zjistíte, že ve skutečnosti je výsledek novinářské práce ČT neuvěřitelně hubený. Co se jim podařilo? Od někoho, pravděpodobně ze msty, úplnou náhodou získali smlouvu mezi No comment!, s. r. o. a Sodexho Pass Česká Republika a. s. Jejím předmětem byl lobbying. Ten je však plně legální. Abych někdo ze zainteresovaných měl nějaký problém, museli by chrabří novináři zjistit, že těch 100 000 € někdo použil na podplacení toho, kdo o věci rozhoduje: Pohanky, Melčáka, Topolánka či někoho úplně jiného. Toho však nebyli schopni.

Nicméně i tak má ČT obrovský vliv. Ačkoliv nikdo žádné kriminální, ba ani neethické jednání neprokázal, ODS předloží novelu, která výsledek celého předchozího lobbyingu vynuluje. Což je asi odpověď na otázku Cui bono?

15. ledna 2008

Guy Peters: Německo se stává diktaturou

Ani v nejhorších dobách okupace a kommunismu se, pokud vím, nikdy nestalo, aby byl advokát odsouzen za to, že hájil klienta a jak ho hájil. To se však 14. 1. 2008 v Německu stalo.

Je to neuvěřitelný a skandální rozsudek a pošlapání čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950, který zní: "Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují". Můžeme si o Zündelově deliktu myslet cokoliv. Například to, že za verbální delikty by nikdo neměl chodit do vězení. Avšak i on má právo na spravedlivý process a na to, aby jeho advokáti za to, že ho hájí a jak, nebyli trestáni. Opak je neslučitelný s právním státem.

Když Sylvia Stolz jako Zündelova obhájkyně u soudu tvrdila, že žádné vyvražďování Židů nacisty za války neexistovalo a že jde o výmysl "mocichtivé židovské lobby", tak na to měla plné právo, protože byl její způsob vedení obhajoby. Trestat ji za to není nic jiného než obyčejný fašism.

Pokud někdy příště přijde v Německu popírač holocaustu za advokátem, aby ho hájil, musí ho každý příčetný právník odmítnout. Obhajoba popírače holocaustu podle vlastních záměrů je totiž v Německu trestný čin. Takový advokát má nyní jen dvě možnosti: buď podle Vyšinského theorie být pomocníkem prokurátora, nebo se na takové šaškárně odmítnout podílet. Uvidíme, co na to řekne Amnesty International.

13. ledna 2008

Princip nepřímé demokracie

Skvěle ho objasnil Bohumil Doležal: "Mandát ovšem neznamená, že by poslanci a senátoři museli v každé záležitosti a v každém okamžiku jednat podle toho, co chce většina jejich voličů. Nedá se to ani zjistit. Voliči je nevolili proto, aby rozhodovali podle toho, co chtějí oni, ale podle toho, co považují za správné (orientovali se přitom podle stranického programu a předvolební kampaně). A vyjádřili jim důvěru, že to, co zvolení považují za správné, se bude shodovat s tím, co považují za správné jejich voliči. Pokud by se snad stalo, že se senátor nebo poslanec rozhodne proti vůli většiny (měl by to udělat viditelně, protože voličům odpovídá), má na to právo, rozhoduje se podle toho, co považuje za správné, ale musí o tom následně voliče přesvědčit. Když se mu to nepovede, nebudou ho příště volit." Imperativní mandát je cesta do pekel.

Vítězství svobody slova

Ve sporu Dalík v. Rath Vrchní soud v Praze rozhodl, že Rath měl právo Dalíkovo jednání označit za korrupci.

Bohužel pitomost novináře Jana Martineka, který o tom referoval, je nebetyčná. Předně, rozhodnutí o odvolání není definitivní. Ještě zde je dovolání a ústavní stížnost.

Ani soud neřekl, že ODS korrumpovala, jak lživě tvrdí titulek. Soud řekl jedině, že Rath má důvod si to myslit a že má právo to veřejně tvrdit, protože žalobce neprošel ani úvodním testem nepravdivosti napadeného výroku.

Kdy konečně nebudou čeští novináři tak totální právní ignoranti? Proč v novinách píší zásadně ti, kteří věci ani trochu nerozumí?

Květnové Blairovo blahopřání

Francouzsky a anglicky. Jeho nový projev pro UMP.

+ blábol roku a pokus obhájit neobhajitelné. Naznávám, že Vodník má pravdu, že někteří protestanté jsou vyvrhelové, kteří se skutečným křesťanstvím (Církví) nemají nic společného. Hamba jim, sektářům.

Názor z diskusse: "Váš článek jen potvrzuje to, s čím mám osobní zkušenost se všemi evangelíky, které jsem kdy znala: všichni jsou vedeni podobnou nenávistí, jako Vy. Ohodnoťte si sám, zda taková nesmiřitelnost a nenávist je v souladu s principy Vaší víry...."

Zajímavý nápad

Bohužel se ho zúčastnilo jen málo lidí, takže nemá vypovídající schopnost.

Guy Peters: Religionistika holocaustu

Vodník tady zveřejnil překlad části výtečného článku Gilada Atzmona From Esther to AIPAC. Je nový v tom, že od pouhé theologie holocaustu (jak činí i Vodníkův výtah) se pokouší přejít k religionistice holocaustu. Bohužel se Atzmon vydal mnoha směry a jeho hlavním cílem je psychologie židovství. Holocaust však není kmenové náboženství, je to náboženství universální. Kněží holocaustu jdou do celého světa a učí všechny národy. Proto bychom měli odpovědět na otázku, co holocaust znamená pro nás, pro góyimy.

Atzmonův článek je nový v tom, že definoval ústřední postavu holocastu. Je to Žid, Beránek Boží. Osoba čistá a nevinná, která byla obětována za lidstvo v plynových komorách. Povstala však z mrtvých a založila Stát Israel. Ten nyní pro celý svět stráží to, aby se holocaust už nikdy nemohl opakovat. A opakovat holocaust se nepovede ani terroristům = muslimům, jejichž základnou je Irán. V křížové válce proti terroristům bude Irán od popíračů holocaustu osvobozen.

Atzmon se mýlí v tom, že tady náboženství holocaustu bylo již před WW II. Ačkoliv židovská národní psychologie je podmínkou vzniku tohoto náboženství, stejně jako synkrese židovství a hellénství byla podmínkou vzniku křesťanství, bez plynových komor by holocaust nebyl. A na religionistice je výtečné, že můžeme odhodit do staré veteše otázku, zda plynové komory byly čili nic, stejně jako religionistiku (na rozdíl od historie) nezajímá, zda Kristus žil či nežil. Religionistika zkoumá současné dopady náboženství a jeho podobu.

Atzmon se mýlí i v tom, že holocaust ruší Boha. Jako každé sekulární náboženství (daoism, bolševism), nechává otázku nadpřirozenosti zcela stranou. Holocaustnici mohou zcela svobodně v Boha věřit, nebo v něj nevěřit. Holocaust tedy tradiční judaism nepopírá, ani nenahrazuje, pouze doplňuje. A na rozdíl od něj je to misijní náboženství, pohané jsou hlavním cílem holocaustnisace.

Pro budoucí bádání o náboženství holocaustu je třeba vycházet z hypothesy, že každé nové náboženství vyrostlé na půdorysu judaismu má hlavní rysy shodné s křesťanstvím.

Updated.