Zobrazují se příspěvky se štítkemSociologie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSociologie. Zobrazit všechny příspěvky

21. června 2009

O důvěře

Rozhovor v Novém prostoru. Když je Jan Keller pod dozorem (zde moudrého tazatele Jana Sterna), tak se dá číst, neboť je vcelku prost obvyklé demagogie.

7. června 2009

Řešení pro adolescenty

Filip Sklenář přišel s analysou a řešením závažného problému adolescentů: Co s jejich neukojeným libidem? ("Chlapci opojení testosteronem jsou tedy odsouzeni k sexuální frustraci, výsledkem čehož je vandalismus, kriminalita, zvýšená konzumace alkoholu a drog a celá řada psychologických poruch.") Je to závažný problém, jak o tom svědčí původní wikipedie, která je v převážné většině ovládána právě adolescenty s neukojeným libidem, a podle toho taky vypadá.

Řešení, které Filip nabízí, tj. gay životní styl, však řešením není. To je vždy jen náhražka, ve vězeních, v kasárnách, všude, kde establishment potlačuje sexuální potřeby "chovanců" za účelem jejich vykázání do posice ovládaných.

Přitom Filip sám svou bystrou myslí přišel na skutečné řešení: "Mezi ženami zralejšími, které jediné mohou chlapcům krátce po pubertě aspoň částečně stačit v jejich neutuchajícím sexuálním apetitu, se příliš nenosí navazování vztahů učitelka-žáček." Po tom, co homofobie byla zcela správně vykázána jako postoj, kteří slušní lidé nezastávají, je na řadě ageism.

Updated.

2. června 2009

Právo na anonymitu a čulíkovština

Jak známo, největší stokou českého Internetu bývaly Novinky. Před časem tam zavedli velice přísnou registraci za účelem identifikace kommentátorů a nyní už stokou nejsou. Nudné a nezajímavé jsou tamní kommentáře i nadále.

Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.

Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."

Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.

19. května 2009

15. prosince 2008

Romové

via Tomáš Pecina. Hrabě však ve svém článku tradičně smísil fakta a svou imaginaci v nepřehlednou směrnici: "Cikáni se skládají z následujících národních kmenů: Jenišové, Jezliové, Kalderšové, Kaléové, Lalleriové, Lovarové, Manušové, Romové a Sinti. Chceme-li spolehlivý sběrný pojem, musíme tedy hovořit o Cikánech, a nikoli Romech. V případě Romů jde pouze o část národnostní skupiny, a to ještě navíc nikoli té nejpočetnější. Jak jsem již podotkl, je to asi tak, jako bychom vydávali Bulhary za nejvýznamnější slovanský národ, a přitom by o Rusech, Ukrajincích a Polácích nepadla ani zmínka."

Ve skutečnosti je to přesně naopak. Rom (česky Róm), Roma (česky Rómové) a Romani (česky rómská) je standardní název celého ethnika. Cikán, Cikáni a cikánský je pouhé exonymické pejorativní označení. Jenišové, Jerli, Kalderašové, Kale, Lalleri, Lovari, Manušové a Sinti jsou jednotlivé romské kmeny / klany. Jsou samozřejmě Romové, kteří se Romy být necítí (např. britští, Romaničalové), ale to na věci nic nemění. Romů je celkem 15 000 000, nejvíce v Indii: 6 000 000.

Nacisté považovali Sinti a Lalleri za čistokrevné Romy. Jenišové (180 000) nejsou ethnicky Romové, ale převzali jejich způsob života. Jerli jsou ruští Romové. Kalderašové jsou rumunští kotláři. Typickým jejich příjmením je Demeter. Kale jsou španělští a finští Romové. Lovari je professní označení maďarských koňských handlířů. Typickým jejich příjmením je Sarkozi. Manušové, stejně jako Sinti (němečtí Romové), se nyní za Romy nepovažují, ačkoliv dříve tomu bylo naopak.

Na závěr je nutno připomenout, že během holocaustu z 6 000 českých Romů (2 000 žilo v Čechách a 4 000 na Moravě) jich zahynulo 90 %. Celkem 200 000 nynějších českých Romů pochází ze Slovenska, odkud odešla celá 1/3 Romů.

Updated.

2. září 2008

Americká a česká morálka

Recepce pořadu The Moment of Truth v. Nic než pravda: "V americké verzi - v kultuře prosycené protestantskou morálkou s danými a zjevnými kodexy chování - funguje Nic než pravda přinejmenším jako bezpečný ventil pokrytecky spravedlivého rozhořčení. Kompars ve studiu bučí a příbuzní nebo nejbližší soutěžícího, kteří mu mají "dělat" svědomí, jsou na své lavici odpověďmi pohoršení.

V české mutaci se všichni zúčastnění chovají, jako kdyby to byla nějaká zjednodušenější verze Milionáře, protože možnosti nejsou čtyři, ale je to pořád padesát na padesát.

Tak to bere publikum, které odměňuje každou "pravdivou" odpověď, byť by byla sebetrapnější, i patroni soutěžícího, jejichž jedinou reakcí bývá: "Jeď, Lucko, jeď dál.""

30. srpna 2008

Poučení pro Boutrose

Kapitán píše na Nautilu.

1. srpna 2008

29. června 2008

Ženský pohled

Eva Pallotto napsala výstižný článek o ženském holení. Myslím, že není podstatné, kdo tento trend nastavil. Příčina asi, jako obvykle, bude multikausální, takže nemá cenu to řešit. Podstatnější je, že ženské holení utužuje gender. Žena, která není dostatečně vyholena, není ženou, nýbrž opicí. Společenský útlak nejhrubšího kalibru. Feministé by proto měli hlasitěji bojovat za to, aby si každá žena mohla se svým tělem dělat to, co uzná sama za vhodné.

S tím souvisí i mýthus chloupku uvízlého mezi zuby. Byť si lze představit cumlání Venušina pahorku, určitě to není primární cíl orálního sexu. Tak kde se ten mém vzal? A někdy se šíří v dosti bizzarrní podobě. Jedna moje kamarádka si sice oholila mons veneris, ale labia maiora nechala netknuté.

28. února 2008

Klassická česká intolerance

Jana Dvořáková na svém blogu napsala, že poprvé v životě vykouřila jednu cigaretu a že jí to chutnalo. Hned se na ní sesypali typicky čeští intoleranti, co si to dovoluje. Symptomatická je věta: "Neznám příšernější zážitek, než se líbat s kuřačkou," ačkoliv ve skutečnosti je to přesně naopak.

S českým národem je cosi špatně, když tolik jeho příslušníků má pocit, že za každou cenu musí druhému člověku vnucovat své vlastní normy.

24. ledna 2008

Svatba Jiřího Káry

Svatba Jiřího Káry ve třech dílech po cca osmi a půl minutách (1, 2, 3 – doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión...“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu - samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Updated.

12. ledna 2008

Guy Peters: Les soutiens-gorge

U článku Neonacism se bůhvíproč rozpoutala diskusse o velikosti podprsenek.


K tomu bych chtěl dodat, že historicky české země používaly italskou číselnou velikost košíčků. To jsou ty známé jedničky, dvojky, trojky a čtyřky. Již dávno však obě země přešly na evropské "číslování", tedy A, B, C a D, přičemž se chystá nový evropský standard označování velikostí oblečení EN 13402-4. Poloviční velikosti se také stále více rozšiřují.

Zajímalo by mne, zda i u podprsenek existuje vanity sizing, kdy značkoví výrobci vyrábějí oděvy ve skutečnosti větší, aby se ženy cítily lépe, že mají menší velikost. Zážitek z praxe. Reakcí je BraFreedom, zdůvodnění, že podprsenka není zdravotně vůbec nutná.

Americký postoj k celé věci: "this society is still nipple-phobic". Hrdinkou doby je Debra Messing.

20. prosince 2007

Manifest feminismu

Eva Pallotto píše: "Jsem hluboce přesvědčena, že nic jako typicky ŽENSKÉ a nebo typicky MUŽSKÉ vlastnosti a vzorce chování neexistuje. A čím je společnost svobodnější a "vyzrálejší", tím je to zjevnější. Například: Něžnost – jsou něžné jen ženy? Odvážnost, agresivita – copak nejsou holky co se dokážou porvat? A dalo by se pokračovat dál a dál ... Vy snad nějakou vlastnost u druhého pohlaví zcela nevídanou znáte? Přijde mi to prostě hrozně nefér obecně lamentořit nad muži a přisuzovat a vnucovat jim nějaké vlastnosti, postoje a motivace jež mnohdy nemají, nebo někdy snad i mají ale vyváženy spoustou jiných, údajně ŽENSKÝCH, údajně nepatřičných."

Assertiveness

Podstatou assertivity je přímé, nevýhýbavé jednání.

12. prosince 2007

O tempora, o mores

K největším hrůzám moderní doby patří, že její technika je natolik vyspělá, že umožňuje to, o čem bylo dříve možno jen snít. Jednou takovou záležitostí je zvětšování prsou. "Evropská erotika [je] silně symbolická a fetišistická."

Jedna holka z Moravy vypadala úplně normálně. Ale měla komplexy méněcennosti. Přišel chirurg a nový kyborg je na světě.

Pro srovnání z diskusse (větší velikost).

11. prosince 2007

Pomoc kamarádce

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kamarádka by ráda změnila visage. K tomu je nutné uspět v jedné anketě. Děkuji, že jste klikli na jméno Zuzana.

Updated.

7. prosince 2007

Když dva dělají totéž, není to totéž

První text a druhý text. Raději bez kommentáře.

O toleranci

Zamyšlení Přemysla Vavrouška. A jestli k tomu mohu dodat svůj názor: Samozřejmě, že hudba Michala Davida je brak. Zpívat neuměl, texty nestojí za nic. Ale je to podstatné? Michal David je génius braku. Nemusí umět zazpívat tříčárkované cé, musí mít výraz. Složit hitovou písničku je kumšt, který se v apatyce nekoupí. Schválně si srovnejte ostatní odchovance Františka Janečka, co po nich zbylo. Naproti tomu Michal David bude žít věčně, stejně jako Karel Hašler. Ať se to komu líbí, nebo nelíbí.

Tolerance z jiného úhlu. A naopak intolerance jinak chytrého autora, pro kterého je však nenávist k jinak smýšlejícím typická: "O feministkách si nemyslím nic zvláštního. Prostě s nimi nesouhlasím a myslím si, že jsou to pomatené slepice."

Updated.

1. prosince 2007

Generační střet

via Malý čtenář. (Původně jsem chtěl jen citovat, ale musel bych to opsat skoro celé.)

Povaha podle fysických znaků

Už od dob Lombrosa se lidstvo snaží určit povahu podle fysických znaků. Naposledy se o to pokusili podle pubického ochlupení.