Americká a česká morálka

Recepce pořadu The Moment of Truth v. Nic než pravda: "V americké verzi - v kultuře prosycené protestantskou morálkou s danými a zjevnými kodexy chování - funguje Nic než pravda přinejmenším jako bezpečný ventil pokrytecky spravedlivého rozhořčení. Kompars ve studiu bučí a příbuzní nebo nejbližší soutěžícího, kteří mu mají "dělat" svědomí, jsou na své lavici odpověďmi pohoršení.

V české mutaci se všichni zúčastnění chovají, jako kdyby to byla nějaká zjednodušenější verze Milionáře, protože možnosti nejsou čtyři, ale je to pořád padesát na padesát.

Tak to bere publikum, které odměňuje každou "pravdivou" odpověď, byť by byla sebetrapnější, i patroni soutěžícího, jejichž jedinou reakcí bývá: "Jeď, Lucko, jeď dál.""

Hrubá Mercyho neslušnost

Je známým faktem, že Mercy patří k těm nejhorším despotům wikipedie, protože jako správce se chová jako hulvát utržený ze řetězu. Cituji ŠJůa: "Pohled do historie stránky potvrzuje, že neregistrovaní uživatelé z IP adres začínajících 85.160 se opakovaně 29. 8. 2008 a 26. 8. 2008 pokoušeli odstranit z článku právě jen ty údaje, ke kterým dosud nejsou externí zdroje, přičemž Mercy a BobM tyto změny bez ověření a v rozporu s pravidly vraceli (v případě vrácení data narození, které zpěvačka ani žádný veřejný zdroj nezveřejňují, jde i o hrubou neslušnost a porušení ochrany osobních údajů). Z toho je zřejmé, že motivem k žádosti o úplné smazání článku je zejména rozčarování zpěvačky i autora článku z porušování zákonů, lidské slušnosti a našich vlastních pravidel ze strany dvou wikipedistů. (1. října 2007 se krom toho dvakrát pokoušel stránku vyprázdnit jakýsi uživatel z IP adresy 81.30.240.6.). --ŠJů 29. 8. 2008, 21:00 (UTC)"

Pokračování polemiky s Magnem Maximem

Bohumil Doležal ve svém velkém rozhovoru pro Respekt řekl: "Tady se zavedla divná praxe, které nerozumím: v jedněch novinách nesmíte polemizovat s autory druhých novin. Nevím, kdo si tu blbost vymyslel, ale třeba Mladá fronta to dodržovala velmi tvrdě. To byla myslím strašná chyba, protože v důsledku toho u nás zanikly seriózní dialog, polemika, hádka jako běžný žánr. V solidní polemice musím konstatovat, co můj odpůrce řekl a proč s ním nesouhlasím. Dneska můžete názor autora zničit, jak chcete, a obrátit ho na hlavu a on se nemůže bránit, protože jste ho necitoval. Takhle se lidi pomlouvají, místo aby se opravdu hádali. Přitom je tak strašně důležité umět se hádat, rozpoznat, jaké chyby dělá váš oponent."

Nám po rozpadu Sprchy na Sprchu a Vrbu přišlo divné, že najednou "na sebe prskáme" ze dvou (nyní více) míst. Ale je to přirozené. Na serveru neokonservativního Klanu nemůže být místo též pro tradicionalisty či liberály. To by však nemělo bránit kultivované diskussi. Pomiňme nyní to, že Magnus Maximus není kultivovanosti schopen a soustřeďme se na to, že je schopen myšlenky.

V polemice s mým článkem Magnus píše: "Zajímavé je, že Evropa na kontinentě konservatismus, jakoby bez citu pro něj, nadlouho odhodila, a to velmi lehce. Zdroje se vytratily napůl v osvícenství a úplně v národoveckém romantismu 19. století. A dnes, po postmoderně, zde už žádný konservativism "nehrozí", leda jakýmsi neautentickým rozhodnutím pro něj, s uzávorkováním nebo odhlédnutím od mnoha jeho diskursních "ale". Neautentickým proto, že k němu potřebujem monotheismus, akcent na individualismus, odpor k velkým politickým systémům a silnému státu, minimalisaci významu národa atd. Přitom kontinent jede formou vládnutí již 200 let, kromě totalitních úchylek, ve francouzské megabyrokratické tradici, paternalistické a odtržené od potřeb lidí."

Na tom něco je. Národovectví není skutečný konservativism, nýbrž tupá modernita. Fungující byrokratický stát nemůže být cíl, nýbrž pouhý předpoklad.

Stejně jako národovectví je však nutno odmítnout monotheism. V nekonečných debatách, zda je lepší katholictví či pravoslaví, lutheránství či kalvinism, se daleko nedostaneme. Judaism není řešení, protože svět se požidovštit nechce a ani Židé by o to nestáli. Zbývá jen islám. To má být výsledek?

Zdá se, že možné východisko je skutečně v řecké a římském pohanství, koneckonců evropská civilisace je řecko-křesťanská, takže stačí odvrhnout tu druhou část přívlastku. Ale pozor, abychom nedopadli jako Julián Apostata! Jed z Judey je mocný:

Já slzy lil a zoufale pjal ruce
k té bílé Akropoli Athenině,
ne za svůj život, ale za smrt prosil,
na půdě athenské já za smrt prosil,
neb Hellenem jsem.
Říkali mi sice,
že k velkým věcem vyhlédl mě císař –
však já bych nejraději byl odvrhl všecko,
i rod i jméno...
A ten Konstantius,
vrah rodu svého, křesťany je chválen
jak vyvolený páně, v němž se dobře
zlíbilo bohu jejich!
Nízcí, podlí
jsou Galilejští!...

Úžasná vládní stránka

Vláda pro vás. Doporučuji kliknout na jednotlivé podstránky a sledovat obří fotografii Mirka Topolánka.

Udal p. Zuna, nebo bude jen žalovat?

Tomáš Pecina mne upozornil na naprosto zmatenou zprávu šifry jp v Právu. Z této karikatury na informaci nelze seznat, zda p. Zuna už udal a nyní se chystá též žalovat, nebo zda žalovat nikoho nebude, nýbrž bude jen udávat.

Zhoubné dědictví realismu

Zatímco v anglosaském světě je vládnoucí doktrínou nominalism, v kontinentální Evropě je to realism. To má závažné praktické důsledky.

Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum.

V praxi existují lidé, kteří chtějí dominovat. Iatrologie je pojmenovala jako sadisty. Realista si řekne: Není dominance bez překonání skutečného odporu. Proto sadista nemůže být masochistou uspokojen. To je dotažení logiky ad absurdum popřením reality. Ta ale realistu nezajímá, protože uvažuje čistě jen abstraktně. Magnus Maximus dokonce napsal: "Otázka nestojí, jak a co přesně se stalo, ale … jaký smysl to nabude, jaká interpretace to uchopí."

Jedním z důvodů, proč jsou české diskusse na Internetu tak nechutné, je to, že jsou sporem o principy, nikoliv o věci. Příkladem může být spor o radar v Brdech. To je typický spor o věc. Ne však pro většinu diskutérů. Ty raději diskutují o tom, zda radar (obecně) slouží míru či válce. Dotažením logiky ad absurdum dovodí, že válce, protože kdo má radar, cítí se bezpečný proti protiútoku, a proto může beztrestně útočit. Co na tom, že tato diskusse zcela opomíjí konkrétní okolnosti? To horlivým diskutérům nevadí, protože diskutují o principech, k nimž expertní znalost faktů není potřeba.

Typickým výrazovým prostředkem realisty jsou allegorie a složitá přirovnání, nejlépe pohádky. Co na tom, že každý popis složité reality něco vynechává a jde o to, zda je to podstatné čili nic? U pohádky či allegorie může každý v podstatě libovolně modelovat situaci a nikdo nemůže kritisovat, že něco důležitého zamlčuje. Vždyť je to jen pohádka / allegorie.

Zhoubná podstata realismu vede k tomu, že lidé zde neuvažují přesně, protože realita je nezajímá a ideální svět si mohou naformulovat jakkoliv. Co jsem se jen navysvětloval, že pojem "trvalé bydliště" je nesmyslný. Setkal jsem se jen s posměchem. Co je platné, že v právu je mezi žalobou a udáním zásadní rozdíl? Novináře to nezajímá.

Důsledkem jsou pak spory, jako tento na wiki mezi ŠJů a Formolem. Byť jsou oba velice kvalitními encyklopedisty, neposlouchají se, nýbrž se navzájem trumfují v tom, kdo je větší vědec. ŠJů má přesnější pojmosloví, nicméně Formol správně zdůrazňuje právo na informační šablonu (non) lege artis. Když může mít článek infobox, upozornění na Národní knihovnu, proč ne též upozornění na stanovisko odborné společnosti?

Updated.

Náboženský dualism

Narazil jsem na zajímavé texty, které se blíže zabývají náboženským dualismem, který se vine jako herese celým středověkem. Jeden rozebírá vztah Boha na jedné straně a Hospodina (Satana) na straně druhé. Výsledkem je připomenutí orientální asijské krutosti v Bibli.

Vrcholem dualismu byli kathaři (albigenští): "When they came to the great city of Beziers; which is said to have contained more than a hundred thousand men, they laid siege to it ; and in the sight of them all the heretics defiled in an unspeakable manner the book of the sacred gospel; and then cast it from the wall towards the Christians, and sending arrows after it, cried: " There is your law, miserable wretches!" But Christ, the author of the gospel, did not suffcr such an insult to be hurled at Him unavenged. For some of His followers, burning with zeal for the faith, placed ladders against the wall, and like lions, after the example of those of whom we read in the book of the Maccabbees (2 Macc.xi.ii), fearlessly climbed the walls, and while the hcretics were stricken with panic from on high and fled, they opened the gates to the others, and so gained possession of the city."

Revoluce a kontrarevoluce

Zdá se, že čím dál více lidí je stejně jako já unaveno dnešním sterilním neokonservativním mediálním discoursem, jehož součástí je neoliberalism v ekonomice (privatisace, deregulace & globalisace). Levice je myšlenkově vyprázděná (kromě Blairovy třetí cesty, ale to je již centrism), a proto je nutno se ohlednout napravo. V poslední době vzniklo několik textů o alternativní pravici, a proto se na ni podívejme podrobněji.

Kdo k alternativní pravici patří:

1. národovci / nacionalisté, včetně eurorealistů. Dříve jsem je házel do jednoho pytle s chauvinisty, ale je třeba rozlišovat mezi nacionalisty typu Mečiara a chauvinisty typu Miloševiće či Saakašviliho, kteří se dopustili aggresse vůči jiným ethnikům / státům.
   
2. fašisté. Protože se establishment otřásá odporem, kdykoliv toto označení slyší, říkají si dnes korporativisté. V Itálii jsou legální jako Sociální akce (Azione Sociale, AS), ve Španělsku jako Falange.
   
3. tradicionální katholíci.
   

Kdo stojí mimo:

1. rasističtí populisté z Národní strany.
2. neonacisté z Národního odporu a Dělnické strany.

Jsem evropský federalista a liberál, a proto je mi nacionalism a eurorealism Konzervativní koalice (Konzervativní strana, Koruna Česká, Právo a Spravedlnost a Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu) odporný. Jsem stoupenec antidiskriminačního zákona a lisabonské smlouvy, i když tu považuji za nedostatečnou.

Konzervativní strana není konservativní, nýbrž neokonservativní, takže její program nelze odlišit od ODS, když si odmyslíme odpor k neoliberalismu. Paleokonservativci střihu Pata Buchanana v ČR vůbec nejsou.

V zásadě však všichni zůstávají na půdě 19. století a jejich programem je návrat do let 1848–1960. Jen menší část chce demontovat osvícenství. K nim patří tradicionální katholíci, kteří nesouhlasí s II. vatikánským koncilem a jejichž ideálem je modernistický projekt tridentského koncilu. Ještě dále jdou guénonisté, kteří odmítají i gothiku. Ale těch je jen hrstka.

Scientisté na wiki

Jako v mnoha dalších věcech jsem první obětí scientistů na wiki – "mezi takové reflexy dnes může patřit poptávka po různé „alternativní“ racionalitě, na kterou idioti klasické modernity reagují tažením proti „pavědě“". Prosazoval jsem totiž na wiki formulaci, že "podle některých názorů je zeměkoule ve skutečnosti placatá", což byl jeden z důvodů, proč jsem byl zablokován na doživotí jako výsměch principu NPOV.

Je pozoruhodné, že ačkoliv scientisté píší na wiki již roky, pořád ještě si nenašli čas prostudovat si vůbec nejdůležitější pravidlo původní wikipedie, WP:NPOV.

Poučení pro Boutrose

Kapitán píše na Nautilu.

Mýthy o vzniku Israele

Největší výhodou Magna Maxima je, že předvádí neokonservativní mýthy ve výstižné zkratce. Ostatní neokonservativci obvykle tak naivní nejsou. Tak opět proveďme jejich dekonstrukci:

tj arabové žicící v tureckém područí a pak v britském protektorátu Palestina tam nikdy neměli žádnou státotvornou svrchovanost.
Arabové tam měli stejné státoprávní postavení jako Židé. Jejich záležitosti spravovala Supreme Muslim Council (SMC). Na straně Židů to byla Sochnut (židovská agentura). Arabové vytvoření arabské agentury úmyslně odmítli, což byla pochopitelně chyba.

Když konečně mohli mít stát v r 48, tak to odmítli,začali a prohráli válku
Ve skutečnosti byli mezi Židy antikolonialisté v menšině. Spojený židovsko-arabský protibritský odboj chtěl vytvořit prosovětský Nathan Yellin-Mor.

Příliš se dnes nemluví o židovských terroristech z Etzel a Lehi, jimž Sochnut v roce 1944 vyhlásila (občanskou) válku, která trvala až do dubna 1945. Hlavní roli ve spolupráci s MI5 hrál budoucí starosta Jerusaléma v letech 1965–93 ("I’d love the city to be empty of Arabs"), Teddy "Scorpion" Kollek. Jak však Britové poznali: "Unfortunately, the Jewish Agency's lists of so-called terrorists continues to include numerous people who have no terror connections, but politically speaking are undesirable to the Jewish Agency. This adds to the difficulties the police has in separating the sheep from the goats."

Židovské vězení pro židovské terroristy během Saisony, v němž byli vyslýcháni a mučeni.

Židovští terroristé se ještě v roce 1952 pokoušeli zavraždit Konrada Adenauera. Obětí atentátu se stal jeden německý policista. "We thought the Germans should pay directly to the survivors of the Holocaust and that the government of Israel should not take the money from them in the name of the Jewish people and buy tractors with it for the kibbutzim."

Čas na "konzervativní revoluci"?

Další velmi zajímavý článek Ondřeje Šlechty na Délském potápěči. Začal jsem kommentovat tam, zde jen upoutávku pro čtenáře.

Mimosní kritika

Na základě Kapitánovy upoutávky jsem si přečetl Čulíkovu kritiku filmu Kameňák. Něco tak mimosního se jen tak nevidí. Pro ty, co film Kameňák neviděli, připomínám, že jsou to zfilmované vtipy, nic víc.

Vtip, aby byl sdělný, musí vycházet ze stereotypů svých konsumentů. Čulík kritisuje, že hrdinové nevedou politicky korrektní domácnost: "Při snídani v rodině Novákových manželka kmitá a připravuje všem členům rodiny jídlo – otec Novák si při tom nevzrušeně čte noviny. Typicky musí manželka vést domácnost a zaopatřit muže a zároveň přitom ještě vykonávat odbornou profesi. Otec si stěžuje, že matka řádně nevaří. Jaksi očekává, že protože je matka, bude vařit." Těžko si představit, že by politicky korrektní domácnost působila uvěřitelně. Ledaže by to byl humorný záměr, ale tím by film přestal být pouhou sbírkou vtipů a dostal by vyšší cíl.

Se symptomatickou ignorancí se Čulík diví: "Film je v tomto smyslu svou charakterizací nedůsledný – pokud totiž Novák manželku nenávidí, proč se s ní miluje?" Inu proto, že celá řádka vtipů se odehrává po souloži a režisér nevěděl (nebo možná nechtěl), jak tam soulož dostat jinak.

Kapitán píše: "Musím říct, že jsem se jeho čtení jsem se bavil minimálně stejně dobře, jako při filmu samém." Vzhledem k tomu, že mám jiné ustrojení než Kapitán, jsem měl při obém spíše pocit trapnosti.

Biden a Palin – co mají společného?

Je to naprosto jasné. Oba jsou výrazem snahy presidentských kandidátů získat osiřelé voliče Hilary Clinton. Vicepresident nemá prakticky žádné pravomoci, a proto je jeho reálný význam nullový. To se změní pouze v okamžiku, kdy se uprázdní stolec presidenta.

Romantický pohled neokonservativců

motto: "Israel je jediná záruka, co Židi mají, aby se neopakovala Endlösung! To dobře vědí. Je to to nejlepší, čeho pro své přežití za 2000 let dosáhli. Je to pro mnohé smysl jejich dějin. Nepřátelství k Israeli je de facto posíláním Židů do plynu." Magnus Maximus

Tak si tento romantický kitsch rozeberme bod po bodu:

1. jediná záruka. Sami Israelci přiznávají, že jsou jen ostrovem v arabském moři. Sama o sobě je tedy tato záruka dosti chabá. Nicméně Israelci svými schopnostmi dosáhli toho, že mají nepřiznané atomové zbraně a věrného spojence USA, které jsou ochotny kvůli nim jít do války (Irák).
2. co Židi mají. Znakem liberálně-demokratického státu je, že je občanský, tj. že v případě Israele v něm rovná práva mají Židé i Arabové, Israelci i Palestinci. Pokud je postaven na rasistických základech (je to stát Židů pro Židy), nejedná se o nic jiného než o apartheid.
3. aby se neopakovala Endlösung. Co si máme myslet o "konečném řešení", nám přikazuje trestní zákon, čímž končí jakákoliv smysluplná diskusse.
4. To dobře vědí. Myslím, že massová emigrace z Israele je důkazem, že to nevědí. Hlasují nohama, protože v současné době je Israel na celém světě pro Židy nejméně bezpečným místem. Přes všechno usilovné hledání antisemitismu v Evropě, je v Israeli ze všech států světa největší nebezpečí, že člověka pro židovskou národnost někdo zabije.
5. Je to to nejlepší, čeho pro své přežití za 2000 let dosáhli. Ne, mají mnohem účinnější prostředky.
6. Je to pro mnohé smysl jejich dějin. Lidé věří různým věcem, například neposkvrněnému početí Panny Marie.
7. de facto posíláním Židů do plynu. Problém je, že tím je prakticky všechno. Přehnaným používáním tato frase ztratí reálný obsah.
   

Miracetiho prozření?

Miraceti, zdá se, konečně prozřel, že s blbci, jako je cynik Ignác Pospíšil, a marxisty, jako je Ioannes Pragensis, to daleko nedotáhne. Všimnul si, že každá individualita, která na wiki omylem zabrousí, se okamžitě s tou klikou průměrných dostane do konfliktu.

Nicméně, i Miraceti má své meze: "Příště už to nejspíš půjde přes ŽoK a dost pravděpodobně to pro Tebe může skončit trvalým banem." Přesto, že je to Miracetiho arrogance, které by měl být zatnut tipec, byl to právě Miraceti, který mne úspěšně vyštípal z cs:. Stačilo mu na to jen ve správném čase založit 2 stránky.

Zdá se, že wiki je nereformovatelná jako kommunism. Uhrovité adolescenty přitahuje jako med vosy z podstaty věci.

Jak Petersovi vrtěli před nosem psem

Zajímavé svědectví české válečné zpravodajky o tom, jak nám vyráběli válku v Jugoslávii, připomíná slavný film Wag the Dog.

Věra Tydlitátová

Stal jsem se pravidelným čtenářem blogu paní Tydlitátové. Někdy se bavím, někdy mi zůstává rozum stát. Jako například při čtení tohoto článku. Schválně nebudu nic kommentovat a zajímal by mě váš názor. Jen na vysvětlenou: paní Tydlitátová je zakládající členkou Ligy proti antisemitismu, jejímž cílem je mj. "monitorovat veškeré projevy antisemitismu a antijudaismu na veřejnosti, v médiích včetně internetu, a v politické kultuře."

Bytí a čas

Ukázka z anglického překladu: John Macquarrie a Edward Robinson (Blackwell Publishing, 1962)

K tomu je případný citát Alberta Einsteina: "Any fool can make things bigger, more complex, and more violent. It takes a touch of genius—and a lot of courage—to move in the opposite direction."

Updated.

Je to test mezinárodního postavení Ruska

Zatímco amerického klienta Kosovo uznává 46 států (¼ zeměkoule a 21 z 27 států EU), zatím se nezdá, že by někdo následoval krok Ruska a rovněž uznal ruské klienty Jižní Osetii a Abcházii. Pokud se k Rusku nikdo nepřipojí, dostane se do mezinárodní isolace, a to bez ohledu na to, že rusofobní pohled na události je více než svérázný: "Tbilisi zareagovalo na ruské a jihoosetské provokace a ve snaze znovu dostat pod kontrolu vzbouřenecké území poslalo 8. srpna vojáky do jihoosetského správního střediska Cchinvali. Rusko odpovědělo masivním útokem po zemi, ve vzduchu i na moři, během kterého gruzínské síly zatlačilo hluboko do vnitrozemí Gruzie. Po několika dnech bojů, které zanechaly nejméně stovky mrtvých a tisíce raněných a desetitisíce lidí vyhnaly z domovů, se aktivita přesunula na diplomatickou půdu."