Už jsem v Kristových letech, takže jsem ztratil mnohé illuse. Přesto jsem se až doposud domníval, že postkommunismus musí jednou zmizet a že se ČR stane standardní západní zemí, jakou české země vždycky byly. A jak jinak by k tomu mělo dojít, než že vyroste nová generace, která již nebude zasažena předsudky totality a boje proti ní.
Jenže tento přerod se ukazuje obtížnější než se původně zdálo. Tyrannie současného veřejného mínění, které je mixem antikommunismu Pravdy a lásky a antilevičáctví Neviditelné ruky trhu, zasáhla i dnešní adolescenty. Důkaz je Nonamův článek
Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Jestli jsem si něco od mladé generace sliboval, tak to bylo přemýšlení o věcech a odpor k jakékoliv ideologii. Tak nepřemýšlivý článek, jako napsal Noname, by jeden pohledal. Pohodlně by mu ho zveřejnili i na
Virtually.cz.
Protože, jak je pro dnešní Sprchu typické, byla diskusse k vlastnímu článku (místo toho se diskutovalo o povaze českého národa, jako by these, které článek postuluje, byly samy o sobě pravdivé) prakticky nulová, pokusím se to napravit zde. Zásadní vadou článku je, že bez dalšího přebírá umný Klausův
spin, že mezi socialismem a kommunismem není rozdíl. Využil obratně toho, že kommunisté sami kommunismus označovali za socialismus, takže to absolventi VUMLu dodnes opakují. Jenže jak mi v rozhovoru zdůraznila jedna bývalá švédská ministryně, socialismus a kommunismus je jako oheň a voda. Taky je možno připomenout historku z návštěvy sovětských předáků, Chruščova a Bulganina, v dubnu 1956 ve Spojeném království. Sovětská návštěva byla rušena jen dotazy labouristických předáků Bevana a Browna na stav lidských práv a postavení dissidentů v Sovětském svazu. „,Kéž vám Bůh odpustí,‘ zvolal Brown k Chruščovovi. Ten odpověděl: ,jestliže toto jsou vaši socialisti, pak jsem pro konservativce.‘“
ČSSD se nedokáže účinně bránit propagandě ODS o "socialisticko-komunistické vládě ČSSD a KSČM". Co na tom, že premiér Paroubek výslovně prohlásil, že koaliční vláda ČSSD a KSČM připadá v úvahu pouze v případě, že se KSČM přihlásí k Listopadu 1989 a bude podporovat členství ČR v NATO a EU. Řekl to socialista, tak to nemá žádnou váhu. Takový nihilismus pravicových médií ničí politickou kulturu v zemi více než všechny nadávky z úst představitelů ODS na adresu vládních politiků.
Další nástrojem z instrumentária pravicové propagandy je tvrzení o 40 let vlády "socialistů". Ve skutečnosti byly obě socialistické strany první obětí kommunistického puče. Národně socialistická byla přejmenována a zglajšaltována, sociálně demokratická byla zlikvidována úplně. Mnoho socialistů úpělo v kommunistických žalářích, např. Bohumil Laušman nebo Vojtěch Dundr, jiní byli dokonce popraveni (Milada Horáková). A rovněž je asi zbytečné opakovat, že zde nejsme v USA, takže ve volbách nevolíme výkonnou moc (vládu), nýbrž zákonodárnou (parlament). A parlament je ten, který rozhoduje o složení vlády, takže je možné, že by podporu voličů v přímých volbách vůbec nemusela získat.
Velkou vadou Nonama je, že nezná 3 základní
demokratické směry dnešní politiky, konservativismus, liberalismus a socialismus. Konservativismus a liberalismus mu nepochopitelně splývá. Přitom pro illustraci stačí ocitovat z volebního programu britské Konservativní strany
This is the Road z roku 1950:
"We regard the maintenance of full employment as the first aim of a Conservative Government." a dále
"We hope that during the life of the next Parliament the country's financial position will improve sufficiently to enable us to proceed at an early date with the application in the Government Service of the principle of equal pay for men and women for services of equal value." Co si myslí o konservativismu liberálové: "Konservativismus, protože staví především na evoluci, tradici, toleranci a společenském konsensu (tj. na nepodstatných pojmech a principech), a nikoliv na úloze rozumu, je vnitřně nezbytně rozporuplnou stavbou na písku, jejíž prostřednictvím nelze obhájit svobodnou společnost." Jiří Kinkor: Trh a stát (1996), p. 28.
Noname píše: "Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ." Konservativci po 8 letech své vlády ve volebním programu
The Next Five Years z roku 1959 slíbili:
"The whole administrative system of town and country planning will be reviewed afresh with the aim of simplifying procedure, achieving improvements and reducing delays." Ví Noname, o čem píše? Ví vůbec, co je to plánování? Doporučuji mu, aby si laskavě doplnil vzdělání tím, že si přečte článek
Economic Growth and Planning v
Encyclopaedia Britannica.
Ani jeho znalosti neoliberalismu (Miltona Friedmana a spol.) nejsou valné. Friedman prý prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Četl například výše zmiňovanou základní práci Jiřího Kinkora Trh a stát? Cituji: "Právě rozumem je nutno obhájit ethický systém racionálního egoismu a definitivně se rozejít s altruisticko-kollektivistickou morálkou, která v konečném důsledku neguje lidský život." (p. 44)
Nonamovy exkursy do ekonomie jsou rovněž nepovedené. Vyrovnávat nerovnosti způsobené trhem je základní ekonomickou úlohou každé vlády, nejen socialistické (Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, 13. ed. Praha 1991, pp. 45–46). Daně ekonomiku tolik neomezují, naopak vládní investice mají multiplikační effekt. (Samuelson, p. 182) Daně & sociální pojištění (obecně berně) nejsou nějakým "byrokratickým omezením". Jsou nástrojem k zabezpečení chodu (sociálního) státu, kteří si občané svobodně vytvořili. Je známým faktem, že v USA stejně jako v Evropě lidé vydávájí na sociální zabezpečení (důchody a zdravotnictví) 30 % svého příjmu. Jediný rozdíl je, že v Evropě je to ze zákona, zatímo v USA quasi-dobrovolně. Nicméně ideologové z Liberálního institutu mohou pak mávat odlišným Dnem daňové svobody v USA a EU. Jako by berně někam mizely, jako by soukromý sektor neměl režijní náklady (platy "úředníků").
Nejvážnějším omezení svobody slova po roce 1989 byl zákaz popírání holocaustu zavedený zákonem č. 405/2000 Sb. jako § 261a trestního zákona na návrh poslance Jiřího Payna (ODS) a dalších (sněmovní tisk č. 599 III. volebního období). Zemanova vláda (čistě ČSSD) s ním vyslovila
nesouhlas (vládní usnesení č. 455/2000 z 10. 5. 2000).
Složená daňová quota (= podíl státního přerozdělování na národním důchodu) se v ČR pohybuje kolem 37 %, nikoliv "70%". Jestli někdo na rovné dani opravdu vydělá, tak to jsou top manageři, nikoliv začínající podnikatelé. Začínající podnikatel je obvykle ve ztrátě, takže platí daně ve výši
0 Kč. Škoda slov. Kladu si proto otázku, zda má vůbec cenu se podobnými ideologickými bláboly vůbec zabývat.
Nasledujici heslo mi nebylo dovoleno dat na Wikipedii a navic jsem momentalne uz zase zablokovan - takze si to prectete tady.