25. listopadu 2010

Smutná zpráva

Zemřel Jan Wiener. Učil mne na filosofické fakultě. Na každého, kdo slyšel jeho lidský příběh, to muselo zapůsobit.

23. listopadu 2010

Soukromé dilemma na Internetu

Dřív se podobné věci řešily v úzkém kruhu, dnes na to můžeme koukat všichni.

22. listopadu 2010

Falešné signály

JzP se mnou polemisoval. Uvedl pěkný příklad: Majitel maloobchodu jako svůj podnikatelský záměr zvolí, že bude mít nejnižší ceny široko daleko. Proto cutuje costy, kde se dá, včetně toho, že odírá zaměstance. To se JzP nelíbí a do toho obchodu přestane chodit.

Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.

Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.

21. listopadu 2010

Slušnost v politice

Jedním z důvodů, proč nemám rád diskusse na Internetu, je to, že pokud člověk vše nevysvětlí jako v mateřské škole, tak mu to vždy někdo omlátí o hlavu. Důvod? Neochota opravdu diskutovat a místo toho snaha získat lacino nad soupeřem převahu a body.

Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.

A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.

Nový předseda KDU-ČSL

Přiznám se, že máloco mne dokáže rozčílit tak jako další orgie ostrakismu. Novým předsedou KDU-ČSL byl zvolen Pavel Bělobrádek a Pravda a láska na něj okamžitě uspořádala hon. Důvod? 3 roky starý článek, o kterém Lucerna wikipedie referovala již před 2,5 lety, kdy officiální media v jejich typické přezíravosti nějaký prosťáček nezajímal. Je to důkaz toho, že číst LW se vyplatí.

Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.

Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.

17. listopadu 2010

Polemika s Kreutzfeldem

Leon Kreutzfeld napsal na DS polemiku s mým článkem. Toto je má reakce:

Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.

Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.

A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.

UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.

A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.

Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.

Pravda a láska znovu zasahuje

motto: „Dřív vládnul Praze Bém. Byl to psychiatr a bylo to na hlavu. Teď vládne Praze Bohuslav Svoboda. Je to gynekolog. A je to na píču.“

Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.

Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila. Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.

Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.

V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.

Nejstarší používaný zákon

Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):

    Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

    Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
 

§ 2.

    Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
 

§ 3.

    Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.

T. G. Masaryk v. r.

Černý v. r.

Dr. Burger v. r.

Dr. Gruber v. r.

Dr. Brdlík v. r.

Dr. Popelka v. r.

Dr. Procházka v. r.

Dr. Kovařík v. r.

Dr. Šusta v. r.

Dr. Fatka v. r.

Dr. Beneš v. r.

Husák v. r.

Dr. Hotowetz v. r.,

též za ministra Hanačíka.

Dr. Fajnor v. r.,

též za ministra Dra Mičuru.

„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.

Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“

Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.

14. listopadu 2010

Demografická katastrofa

Zatímco k výronům špatného zažívání z pera Miroslav "Tarase" Kodeta nemá sebemenšího smyslu se jakkoliv vyjdřovat, Kapitánův alarmism si kommentář zaslouží. Nejprve suchá fakta z ČSÚ:

Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348

Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.

Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.

Dissidenti v uvozovkách

Když člověk píše zásadní texty, tak si musí dávat pozor i na maličkosti. Petr Hájek napsal vynikající text, bohužel v něm dal průchod své osobní animositě: „Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní „disidenti“ doby nesvobody“. To mu hned všichni nepřátelé lidských práv otloukli o hlavu, aniž by se jakkoliv namáhali k textu vyjádřit meritorně, protože by museli přiznat své sympathie k fascistickému omezování politických práv nepohodlným. Je škoda, že si Hájek nedal pozor, protože lepší liberální obrana lidských práv tady a teď není.

Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.

13. listopadu 2010

Zemřel Miroslav Plzák

Přes všechny kontroverse kolem jeho osoby si myslím, že bez něj tady bude hůře a smutněji. Nekrolog Lidových novin.

12. listopadu 2010

Zpytákům od jejich velmistra

The intuitive mind is a sacred gift and the rational mind is a faithful servant. We have created a society that honors the servant and has forgotten the gift.

Albert Einstein

9. listopadu 2010

Opravdu JPP

Přiznám se, že jsem Tomáši Pecinovi moc nevěřil, když psal, že Jan „Šaman“ Kovanic má svou zprávu o propojení Witikobundu s vítkovskými žháři z agentury Jedna paní povídala. Říkal jsem si, že tohle by žádný soudný člověk neudělal.

A ejhle! Šaman se sám přiznal: „Identitu mnou zmiňované jedné paní, co mi to povídala, zde uvádět nebudu - až pouze pokud by si to sama výslovně přála. Ostatně ta paní má na krku už dost trestních oznámení a přímých výhrůžek, jak od politiků demokratického českého státu, tak od úctyhodných německých občanů, nacistických vrahů. Odvolám se zde na právo novináře tajit svůj zdroj informací. Pro přesnost uvádím, že ta informace není ověřená (nemám druhý zdroj, nemám důkazy - jen prohlášení jedné paní, která to povídala).“

Může mu potom ještě někdo přisoudit alespoň elementární kredibilitu? A Tomáši Pecinovi s omlouvou přiznávám drtivě přesný odhad.

7. listopadu 2010

Koncentrované ústavní soudnictví v pojetí BVerfG

Michal Bobek upozornil na to, že k spolkovému ústavnímu soudu nemají chodit nejen easy cases, ale dokonce ani ty, kde postačí ústavně konformní výklad obecného soudu. Podle BVerfG se tak zásada koncentrovanosti ústavního soudnictví v BVerfG má vykládat krajně restriktivně, neboť BVerfG má sloužit více méně jako odvolací instance ústavních sporů sui generis.

Kéž by si tento přístup osvojil též český ústavní soud!

Sedmý listopad v Moskvě

Samuil Maršak, velký židovský básník:

День седьмого ноября –
Красный день календаря.
Посмотри в свое окно:
Все на улице красно.

Вьются флаги у ворот,
Пламенем пылая.
Видишь, музыка идет,
Там, где шли трамваи.

Весь народ – и млад, и стар –
Празднует свободу.
И летит мой красный шар
Прямо к небосводу!

(úryvek z Круглый год. Впервые в газете Комсомольская правда 1945, э 1, 1 января.)

přebásnil Jiří Václav Svoboda:

Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.

Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.

Celá země — i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'!

Halík vrací úder

Ačkoliv se Tomáš Halík jinak polemice s fundamentalisty vyhýbá, teď už mu to nedalo a vrátil úder: „Katolickým tradicionalistům připomínám, že ovšem respektuji učení katolické církve – jimž se na 1. vatikánském koncilu vymezila proti biblickému fundamentalismu na jedné a idealistickému fideismu na druhé straně – že totiž je v kapacitě lidského rozumu dojít při úvaze o stvořených věcech k přesvědčení o existenci stvořitele; ovšem nezaměňoval bych tento úsudek s vírou, kterou teologie nepokládá za „přesvědčení“, nýbrž za ctnost, tedy setkání milosti s lidskou svobodou.“

Na to, jak fundamentalisté manipulují s pojmy, jsem tady upozorňoval několikrát, nejvýrazněji asi v článku Stodolovy bludy: „Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.“

Jsem rád, že Halík rozlišuje mezi vírou (angl. faith) a přesvědčením (angl. belief) naprosto stejně jako tomu bylo v dávné debatě před 5 lety.

6. listopadu 2010

Chalkedonský koncil (451)

Když se člověk hádá s různými heretiky, tak neškodí jim připomenout závěry svatých koncilů. Pro jednopodstatnost Boží je klíčový chalkedonský koncil (451), který schválil chalkedonské vyznání: „Ἑπόμενοι τοίνυν τοῖς ἁγίοις πατράσιν ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν ὁμολογεῖν υἱὸν τὸν κύριον ἡμῶν Ἰησοῦν Χριστὸν συμφώνως ἅπαντες ἐκδιδάσκομεν, τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν θεότητι καὶ τέλειον τὸν αὐτὸν ἐν ἀνθρωπότητι, θεὸν ἀληθῶς καὶ ἄνθρωπον ἀληθῶς τὸν αὐτὸν, ἐκ ψυχῆς λογικῆς καὶ σώματος, ὁμοούσιον τῷ πατρὶ κατὰ τὴν θεότητα, καὶ ὁμοούσιον τὸν αὐτὸν ἡμῖν κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, κατὰ πάντα ὅμοιον ἡμῖν χωρὶς ἁμαρτίας· πρὸ αἰώνων μὲν ἐκ τοῦ πατρὸς γεννηθέντα κατὰ τὴν θεότητα, ἐπ᾽ ἐσχάτων δὲ τῶν ἡμερῶν τὸν αὐτὸν δἰ ἡμᾶς καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν ἐκ Μαρίας τῆς παρθένου τῆς θεοτόκου κατὰ τὴν ἀνθρωπότητα, ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν Χριστόν, υἱόν, κύριον, μονογενῆ, ἐκ δύο φύσεων [ἐν δύο φύσεσιν], ἀδιαιρέτως, ἀχωρίστως γνωριζόμενον· οὐδαμοῦ τῆς τῶν φύσεων διαφορᾶς ἀνῃρημένης διὰ τὴν ἕνωσιν, σωζομένης δὲ μᾶλλον τῆς ἰδιότητος ἑκατέρας φύσεως καὶ εἰς ἓν πρόσωπον καὶ μίαν ὑπὸστασιν συντρεχούσης, οὐκ εἰς δύο πρόσωπα μεριζόμενον ἢ διαιρούμενον, ἀλλ᾽ ἕνα καὶ τὸν αὐτὸν υἱὸν καὶ μονογενῆ, θεὸν λόγον, κύριον Ἰησοῦ.“ (zdůrazněno mnou)

Latinský překlad: „Sequentes igitur sanctos patres, unum eundemque confiteri Filium et Dominum nostrum Jesum Christum consonanter omnes docemus, eundem perfectum in deitate et eundem perfectum in humanitate; Deum verum et hominem verum eundem ex anima rationali et corpore; consubstantialem Patri secundum deitatem, consubstantialem nobis eundem secundum humanitatem; 'per omnia nobis similem, absque peccato' (Heb. iv.): ante secula quidem de Patre genitum secundum deitatem; in novissimis autem diebus eundem propter nos et propter nostram salutem ex Maria virgine, Dei genitrice secundum humanitatem; unum eundemque Christum, filium, Dominum, unigenitum, in duabus naturis inconfuse, immutabiliter, indivise, inseperabiliter agnoscendum: nusquam sublata differentia naturarum propter unitionem, magisque salva proprietate utriusque naturæ, et in unam personam atque subsistentiam concurrente: non in duos personas partitum aut divisum, sed unum eundemque Filium et unigenitum, Deum verbum, Dominum Jesum Christum; sicut ante prophetæ de eo et ipse nos Jesus Christus erudivit et patrum nobis symbolum tradidit.“ (zdůrazněno mnou)

Katholický překlad: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“ (zdůrazněno mnou)

Pravoslavný překlad: „Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.“ (zdůrazněno mnou)

Poznámka: Subsistentia znamená česky trvání. Cf. Hanson, zejména p. 186, popis vyznání, včetně heretických, a Boëthius.

Vilém Matej, Miroslav Sinu a jejich případ

J. Potměšil, agent bojující demokracie, nás liberály osočil, že jsme se nezastali Mateje a Sinua, když byli odsouzeni „za výtržnictví a hanobení rasy, národa a přesvědčení? Podstatně vážnější věci se řeší jako přestupek a přijít mi někdo dělat výhrůžné divadlo pod okna, vědět, že jde o člověka, jehož programem je ubližovat mi, byl bych ve svých verbálních výpadech mnohem ostřejší - nezaznamenal jsem, že by se nad tím někdo pozastavil, vyjma představitelů DS, kteří chtěli trest přísnější. Pan Matej také jen vyjadřoval své názory..

Hlavní problém je, že naši bláboliví novináři nedokázali informovat, za co vlastně byli odsouzeni. Podle jejich desinformace: „Matej byl odsouzen za výtržnictví, rasismus a násilí proti skupině obyvatel.“ Ve skutečnosti ani přes všechno úsilí agentů bojující demokracie není rasism v ČR trestný. Jeho spolupachatel: „Podle soudu se Sinu rasistického jednání nedopustil. Trest dostal za výtržnictví a násilí.“ Ani „násilí“ není v ČR trestné bez dalšího.

Takže jak se můžeme zastat někoho, o němž nevíme, za co byl uznán vinným? Navíc výtržnictví ani násilí proti skupině obyvatel nejsou žádné verbální delikty, byť výtržnictví by mělo být dekriminalisováno – překlassifikováno na pouhý přestupek, což jsem společně s Tomášem Pecinou aktivně prosazoval: „§ 331 je nutno podstatným způsobem přepracovat. Tato připomínka je zásadní. Kriminalisace výtržnictví bez dalšího rozlišování je pozůstatkem totalitního pojetí trestní represe, které bylo zneužíváno k úřední šikaně nepohodlných lidí. Výtržnictví jako takové by mělo být pouhý přestupek, přičemž jako přečin by mělo zůstat násilí a zničení velkých hodnot, zejména v souvislosti s pořádáním masových akcí jako jsou sportovní utkání apod.“ Bohužel, Šámal na tomto kommunistickém trestném činu trval; je na něj zvyklý.

A konečně odsouzení nepodali odvolání. Volenti non fit iniuria.

Bláboly z Internetu

Věra Tydlitátová píše: „Není divu, však valná většina těchto technokratů vyrůstala v době, kdy o významu informací, schopnosti je vyhodnocovat a třídit a budovat hodnoty nejen materiální, ale i etické, nebylo nejen nutné, ale ani vhodné vůbec přemýšlet.“ Dovozuje, že k náležité analyse informací je nutné humanitní vzdělání. Jenže to ve skutečnosti chápe jako vymývání mozků: „Jen velmi pevný hodnotový základ vštípený kvalitním vzděláním může zabránit tomu, aby se člověk nepřimkl k anticikanismu nebo antisemitismu při prvním setkání například s romskou kriminalitou nebo s pohrdáním ze strany Židů. Xenofobie a generalizace vycházejí totiž z instinktivních impulsů a není snadné se od nich oprostit. Je možné je překonávat rozumem a intelektuálními návyky, které se vytvářejí při výchově a vzdělání, vzdělání humanitním, nikoliv technickém.“ Není proto divu, že v tom, co má být podle ní hlavním cílem humanitního vzdělání, tj. vyhodnotit informace, žalostně selhala. Jak informuje Tomáš Pecina, Tydlitátová bez dalšího uvěřila Šamanově blábolu, že vítkovské žháře financoval Witikobund.

Co je Witikobund? Je to duchovní nástupce SdP a národně liberální spolek, jehož paralelou v českém prostředí byli mladočeši a národní demokracie. Je pravdou, že někteří jeho členové a funkcionáři jsou bývalí členové a funkcionáři NSDAP, ale to má stejné příčiny a význam jako účast bývalých členů a funkcionářů KSČ v českém politickém životě.

Witikobund má poměrně blízko k NPD, ale oficiální vazby nejsou. Je vedle křesťansko–demokratického Ackermann-Gemeinde a sociálnědemokratického Seliger-Gemeinde zakládajícím spolkem SL. Od roku 1967 spolkové ministerstvo vnitra Witikobund eviduje jako pravicově extrémistickou organisaci. Důvodem jsou protižidovské postoje, což je v SRN zakázané, a zpochybňování holocaustu, což je v SRN dokonce trestný čin.

Je však nutno uvést, že Tydlitátová v neschopnosti analysy textu není sama. DS na rozdíl od LW nemá žádnou redakční politiku, bláboly tam nikdo nemaže. Takže když „Daniela“ napsal: „Cela ta hysterie o svobode slova se resi, jako by to bylo v padesatych letech, kdyz obzalovaval obcany STAT. Panove, stat nikoho nezazaloval, to byl pan P.Jakes a jeho LPA organizace. Capisto?“ tak mu na to Vodník, zcela neschopen jakékoliv kritické analysy vyřčeného blábolu, bez dalšího skočil: „Tedy je to pan P. Jakeš a LPA, kdo se chová jako bolševik.“

Přitom by každý měl vědět, že v ČR má monopol na obžalobu stát; to patří k základnímu vzdělání. A když to někdo neví, tak nemá být líný jít ad fontes. Jenže to bych chtěl mnoho. Nicméně přesně taková neschopnost kritické analysy vede k šíření spikleneckých theorií o 9/11 nebo neschopnosti porozumět řecké náboženské terminologii.

Poděkování lidem kolem Délského potápěče

Jak jsem vyhlásil 5. října 2010, všichni autoři LW mají povinnost přispět aspoň jednou v kalendářním měsíci článkem. Protože tuto povinnost splnil jen Vodník a AHL71, s ostatními spoluautory jsem se rozloučil.

Chtěl bych zejména poděkovat lidem kolem Délského potápěče, kteří určitě pro LW byli velkým obohacením. Kdyby někdo z nich přesto chtěl občas přispívat, účet pro hosty je mu otevřen.