O blogu

21. srpna 2010

Úzkoprsost levice

Když levici konečně přestalo bavit na Jocha jen nadávat, tak se zamyslela, co to pro ni znamená. Bylo to pro ni obtížné, protože levici myšlení bolí – podstatou levice jsou totiž emoce.

První levicový závěr: Když pravice Jocha, tak my Žižeka. A co, říkám já. Žižek je natolik šílený, že ho nikdo nevnímá vážně. Ale inspirativnější než Keller s Bělohradským dohromady je, to zase ano.

Druhý levicový závěr: Rehabilitace ultralevice. Copak tady anarchističtí rváči a trockističtí odpůrci demokracie neexistují už dávno? Hauser by se měl probudit.

Třetí levicový závěr: Levý střed najednou není mainstream. Když vynecháme opportunisty typu Bělohradského putující z pravice na levici a podíváme se na ty, kteří své názory nezměnili, jako je Pehe, Dvořáková či Štampach, je zajímavé, že zatímco dříve byli Pehe, Dvořáková i Štampach v mainstreamu, nyní jsou nalevo. Kdyby toto byl výsledek sporu o Jocha, bylo by to výtečné. Nazývejme věci pravými jmény.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>