Postoj k emigrantům

Jak známo, postoj Čechů k emigrantům je xenofobní. Proč tomu tak je? Pokusím se na to podívat.

Tomáš napsal: "Do toho jsi tady umístil své avízo. Nemůžeš se moc divit, že někteří to pochopili jako provokaci, jako opětovný pokus o rozbití té budované atmosféry. Patříš totiž k těm, kteří ten sprší prostor opustili a není tedy jasné, jak moc Ti její atmosféra leží na srdci." K tomu nedílně patří i subjektivní definice Sprchy: "Sprcha skutečně byla výjimečný prostor. Začali to kazit až jednotliví členové svým egoistickým jednáním: šlo vždy o osobní pocit ukřivděnosti, který tento člen nadřadil tomu společnému prostoru. Vždy tím dal najevo, že je pro něj důležitější jeho ublížení, než celá Sprcha."

Co to znamená? To, že Sprcha, Wikipedie či ČR je výjimečný prostor jaksi apriori, z definice. A na tom z definice výjimečném prostoru působí spousta jedinců. Někteří jsou si vědomi svého závazku k vlasti, nejlepšímu českému serveru apod. Jiní si libují ve svém bezuzdném liberalismu – individualismu a chovají se k státu či serveru jako k nástroji. Takové odmítnutí kolektivismu je však těžkým hříchem.

V každém kollektivu se dříve nebo později ustanoví náboženská policie, která tvrdě vymáhá kollektivistický éthos. Je přitom zcela lhostejné, jak je označována, zda jako Klan či jinak. Její obětí jsou nejprve sólisté, později i její odpůrci. Ti se stávají outsidery, ať již faktickými, nebo formálními.

A nyní po tomto trochu složitějším úvodu přicházíme k vlastnímu thematu článku. Co se stane, když takový formalisovaný outsider rozhodne vrátit do kollektivu? Tomášova odpověď je jasná: Je to pochopeno jako provokace. Jenže, co je to provokace? Je to rušení klidu? Provokace je definována jako dráždění, popuzování. Přicházejí emigranti dráždit a popouzet? Nelze to vyloučit, ale je to obecně málo pravděpodobné. Xenofobní reakce k nim je tedy přiznáním vlastní nejistoty, neochoty podrobit pracně vynucený kollektivní éthos nové zkoušce.

Jsem ten, o němž se v české části Wikipedie (kladně) nemluví. Je neuvěřitelné, jaké psí kusy tamní velcí modráci dokázali vyvinout, aby nemuseli uvést mé jméno jako spoluautora článků, které přebírají z Iuridicta za vulgarisace orthografie, aby vyhovovala (post)kommunistickému vkusu tamních polovzdělanců. Museli by tím totiž implicitně přiznat, že ač mne vyhnali, že se beze mne dosud neobejdou.

Protože jsem bytostný individualista, postuji své tento a své další texty sem. Consilium abeundi, byť je řečeno v žertu, nelze přeslechnout.