Potrat není genocida

Pregnantní vysvětlení. K tomu též analysa výroku o dvou cestách.

Pro-life fanatička

V roce 1988 byly zásluhou Scottovy kliniky (Toronto, Ontario) v Kanadě legalisovány interrupce. Tím se toto zdravotnické zařízení stalo trnem v oku pro-life fanatikům, kteří neustále obtěžovali jeho klientky. V roce 1994 s tím došla soudu trpělivost a vydal restraining order. Jeho neuposlechnutí není žádná legrace, takže se mu všichni podrobili, až na Lindu Gibbons. Ta podle svého vlastního vyjádření strávila ve vězení postupně 75 měsíců za jeho soustavné porušování, aby uchlácholila své svědomí, že v dikci pro-life fanatiků sama zavraždila své dítě.

Nyní je tato vražedkyně pro pro-life fanatiky vězněm svědomí. Jistě, ve srovnání se skutečnými vrahy je doba, kterou strávila ve vězení, nepřiměřeně dlouhá. Ale co jiného dělat s člověkem, který úmyslně ignoruje soudní příkaz?

V souvislosti se samolepkovým processem proti Vondrákovi a spol. nechci být špatným prorokem, ale domnívám se, že podobná kriminalisace v civilisovaných státech legálních aktivit povede ke stejnému výsledku: k radikalisaci neonacistů od občanské neposlušnosti až po terrorism.

Struktura jednoho druhu katholického myšlení

Cynik vydal nový článek. Na tom by nebylo nic divného, píše jich spoustu. Ale protože je o jeho životním thematu – o potratech – stojí za to si ho rozebrat hlouběji, podívat se, co je za ním.

Vražda je definována jako protiprávní úmyslné usmrcení jiného člověka. Co je protiprávní, je jasné. Existují okolnosti vylučující protiprávnost, jako je nutná obrana či krajní nouze, díky nimž úmyslné usmrcení jiného člověka vraždou není. O úmyslu také není pochyb, právo jej vymezilo poměrně dokonale. Usmrcení je ukončení života, biologický fakt. Problematická tak zůstává poslední část definice: člověk.

Podle pro–life fanatiků člověk vzniká, když splyne spermie a vajíčko. Kdo usmrtí tuto jednu buňku, je podle pro–life fanatiků vrah. Přitom musí sami intuitivně cítit, že mezi zárodkem (embryem) a třeba 5letým dítětem je zásadní rozdíl. Jenže to v sobě potlačují: Ideologie je více než pochyby, vede nás správným směrem.

Cynik cituje Jana Pavla II. a Thomase Jeffersona v právu na život. Ale mají 2 nebo 3 buňky opravdu právo na život? Cynik, který nikdy o ničem nepochybuje, má jasno: Usmrtit 4 buňky je "nejodpornější druh vraždy". V čem je ale odpornější zničit několik buňek, které nic necítí, než zabít starce? Křesťanství tak stále zápasí s manicheismem, s nímž se nikdy doopravdy nevyrovnalo.

Cynik říká: "Žádný stát nemá právo potraty povolit". A já se ptám: Co je tak špatného na pilulce RU-486? Ta funguje na podobném principu, jako když je žena nemocná a samovolně potratí. Opravdu se usmrcení zárodku podobá popravě člověka v plynové komoře?

Všechna ta silná slova o demoralisaci lidstva povolením usmrcovat buňky jsou jen do důsledků dotaženou úvahou z dob antimodernistického katholictví (1864–1914), jehož manifestem je Syllabus errorum. Ačkoliv antimodernisté údajně bojovali s přílišným racionalismem positivistů, duch doby překonat nedokázali. I jejich nauka je přehnaně racionalistická.

Dějiny Církve, např. christologické debaty, nás učí, že myslitelné je prakticky vše. Je to pýcha rozumu – důslednost ad absurdum – která vede k tomu prohlásit několik buněk za člověka, ačkoliv in natura by si nikdo embryo s člověkem nespletl. A když se k tomu přidá savonarolavský fanatism o povinnosti boje se zlem, zde za práva buněk (v dikci fanatiků "člověka"), na neštěstí je zaděláno.

Katholičtí sektáři

motto: "Pokud by měl [sv.] Tomáš [Akvinský] pravdu a embryo by začínalo být člověkem až určitý čas po početí, padla by nejdůležitější námitka odpůrců umělých potratů, podle níž jde o zabití člověka."

Úvodem bych rád vyvrátil očekávanou Vodníkovu námitku, že "katholičtí sektáři" je contradictio in adiecto, stejně jako kdysi odmítl můj článek o pravoslavných heresích, takže jsem nakonec bezvýrazně pojednával o východních heresích. Je pravda, že καθολικός znamená všeobecný, zatímco secta znamená odstřižená. Jenže toto antinominalistické zbožtění etymologie není k ničemu dobré. Je úplně lhostejné, co slovo "katholický" původně znamenalo. Nyní označuje největší světovou církev, na Západě plně etablovanou. A nějaké směšné pokusy pravoslavných se rovněž prohlašovat za katholickou církev nikdo kromě pravoslavných nejen, že nebere vážně, ale dokonce o nich ani netuší.

Zatímco existence sekt (angl. cults), které jsou nezávislé, je obecně známa, o sektách uvnitř etablovaných církví se mnoho nemluví. Ani já jsem dlouho netušil, jak hluboký je spor mezi konservativci (lépe "tradicionalisty") a liberály (lépe "modernisty", jaký je Vlk liberál?) uvnitř Katholické církve. Oba směry jsou nyní již pevné sekty. Na jedné straně lefébvristé (přestože toto označení odmítají jako hanlivé, odkaz na Lefebvrea je skoro v každé druhé jejich větě), na druhé straně focolare:

V církvi může existovat nepotismus dvojího druhu – jednak příbuzní pokrevně, jednak duchovně. Tihle duchovní kámošové jsou strašně nebezpeční. Těch různých hnutí je samozřejmě víc, ale hlavní nebezpečí bych viděl u tří – jsou to Opus dei, Focolare a charismatici. Na focolare mi vadí: předně ta dáma, to už je dneska naondulovaná primadona, třikrát denně převlečená. Druhá věc je, že si navzájem pomáhají k postům. Já to na jednu stranu chápu – vemte si třeba takového pana kardinála, vždyť on tady v Praze nikoho neměl, potřeboval se o někoho opřít. Je logické, že se každý vždycky obrací na tyhle své nejbližší. Kdyby se jen povzbuzovali ve víře, to by byla znamenitá věc, jenže se z toho nemají dělat pozice.

Jejich duchovní válka je nelítostná (tradicionalisté o modernistech x modernisté o tradicionalistech), ale podívejme se dnes na katholické sektáře tradionalistické, jak se houfují na diskusním foru Traditio.

Jeden z hlavních katholických sektářů je známý heretik Jiří Johan Stodola. Nyní napsal: "Popírám nauku sv. Tomáše o "odložené inkarnaci" duše, neb Církev učí, že člověk má nesmrtelnou duši od početí. Tato nauka je zcela teologicky jistá (její rozvoj umožnilo vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie). Toto učení se vyskytuje u všech novotomistů. Sv. Tomáš se v této otázce mýlil, Církev se nemýlí."

Je-li učení o inkarnaci duše početím dogmatem, pak ten, kdo hlásá nebo i hlásal opak, je heretikem. Sektář Stodola tedy prohlašuje Akvinského za heretika. Nicméně, i když si Stodola bere na pomoc § 60 Evangelium vitae, tam se nic o inkarnaci duše početím nepraví. Naopak Stodola zamlčuje § 61 i. f.: "Ani diskuse filozofů a vědců o tom, v kterém přesně okamžiku dochází k vdechnutí duchovní duše, nepřinesly žádné závažné pochybnosti o odmítnutí potratu z morálního hlediska." Je tedy heretikem, protože svévolně vyhlašuje dogma inkarnaci duše početím, ačkoliv Církev nikdy nic podobného nehlásala. Stodola se totiž dopouští školácké chyby v úsudku: "Avšak lidskou osobu dělá duše, ergo duši má člověk od početí." Ve skutečnosti existují i lidé bez duše.

Co se týká katholických mystiků, Stodola výslovně prohlásil negativní theologii za heretickou. Jak potvrzuje Lukáš Drexler, je to nesmysl.

Cynické lži

Bojovníci proti potratům, jako je Ignác "Cynik" Pospíšil se neštítí jakékoliv lži jen proto, aby kladli rovnítko mezi shluk buněk (zárodek, embryo) bez jakékoliv nervového vnímání a dítě. Tak ve svém nejnovějším článku odkazuje na příběh Gianny Jessen, která přežila pokus o potrat v 16. týdnu těhotenství. Co na tom, že v ČR je podle § 4 zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, zakázáno přerušovat těhotenství po 12. týdnu. To tyhle lháře nezajímá.

Oběť katholického fanatismu

Sv. Gianna Beretta Molla je patronka hnutí pro život. Když v roce 1961 čekala své 4. dítě, dostala rakovinu dělohy. Lékaři jí dali na výběr: potrat, vynětí dělohy nebo odoperování nádoru. V posledním případě byla prognosa chabá; lepší řešení bylo odnětí dělohy. Mollaová se, aby "nezavraždila" dítě, které čekala, rozhodla pro operaci nádoru.

Operace sice byla úspěšná, ale dítě pak muselo být porozeno císařským řezem. Mollaová z něj dostala zánět pobřišnice, na který do týdne zemřela. V roce 2004 byla svatořečena (na snímku její dcera–pohrobek).

Pět činitelů „kultury smrti"

Kulturní pessimism, antikoncepce, sterilisace, interrupce, hedonism.

Frankfurtská škola podporou podkopávání rodiny a vyvolávání kulturního pesimismu si může nárokovat rozhodující díl zásluhy na stále pravděpodobnější civilizační sebevraždě Západu.

Celý článek zde. S některými názory souhlasím, např, podle Gramsciho "...bolševismus nefunguje. Rusové nebyli obráceni ke komunismu, hnusil se jim. Pro Rusy znamenala půda, víra, rodiny, ikony a matka Rus daleko více, než jakákoli mezinárodní dělnická solidarita. Dokonce i car vyvolával více loajality a lásky, než nenávidění bolševici." S jinými nikoli, např. podle Fromma "rozdíly mezi pohlavími nejsou vrozené, ale že jsou funkcí západní kultury".

Stádní katholíci

Vždy mám výčitky, když házím do jednoho pytle lidi, kteří si to nezaslouží. V ČR je 10% katholická menšina, do níž patří mnoho úctyhodných lidí, kterých vážím: Tomáš Halík, Roman Joch, Michal Semín a další. I když jejich názory nesdílím, jsou inspirativní, neboť o to v intellektuálním discoursu jde a to je cílem i Lucerny wikipedie.

Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.

Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočil silně věřícího Miroslava Prýmka, že je "známý zastánce práva na potrat", ačkoliv ve skutečnosti je jen odpůrce silně manipulativních technik extrémistů z Hnutí Pro život ČR (pozor, na jejich stránce se automaticky spouští pomalý flash!), které "shazuje upřímnou snahu křesťanů snížit počet potratů - seriozní diskusi o dobru/zlu potratu snižuje tím, že používá psychické vydírání žen v nouzi, není schopno jim poskytnout účinnou pomoc, aby potrat podstoupit nemusely, a místo toho v nich systematicky vyvolává pocit viny.

Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."

Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.

Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.

Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.

Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.

Updated.

Katholické hraní si se slovíčky

Katholíci jsou mistři v hraní si slovíčky. Koneckonců, když někdo věří ve sv. Trojici a přitom s vážnou tváří tvrdí, že je monotheista, tak už to trochu sofistiky vyžaduje.

Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.

To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.

Podvod fanatika Cynika

Jak známo, Cynik se ve svých článcích neštítí jakéhokoliv podvodu. Ve své kritice vědeckého pohledu na lidské embryo tvrdí: "Není snadné se k tomuto triku dopracovat, protože z hlediska přírodních věd je již zygota nepochybně lidským jedincem, tímtéž jedincem, který se později bude jmenovat Eva nebo Jindřich."

Náš malý Cynik nám zapomněl na jednovaječná dvojčata. (Siamská dvojčata jsou až 15 dní jen jedno embryo.) Z pohledu Ignáce jsou jednovaječná dvojčata tímtéž jedincem. Rovněž úmyslně zamlčuje rozdíl mezi zárodkem a plodem. Proč asi? Jaký je rozdíl mezi embryem a fétem, žáku Pospíšile?