Oprávce poklésků pravopisných

František Bačkovský (1854–1909): druhé vydání (1880) a čtvrté vydání (1894).

Brusy: Prasekův (1874), Hattalův (1877) a matiční (1894).

Další jazykovědné příručky: první část a druhá část. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).

Polepšení bohemisty

Většina bohemistů je neochvějnými zastánci vulgárního „pravopisu“. Proto mne příjemně potěšilo, když Jaromír Slomek napsal, že každá sranda má své meze: „Proč podobný „zákrok“ neudělali u rolls-royce? Asi proto, že pravopis „rolsrojs“ by jim připadal hloupý. Ani „popmjúzik“ nám Ústav pro jazyk český zatím nepředložil (možná to jednou nějakého mudrce napadne, člověk nikdy neví), ani „milrturgau“ či „šatónéfdypap“. „Kokakolu“ však bez rozpaků servíruje. Kdybychom alespoň nepotkávali na každém kroku logo firmy a na něm její název shodný s názvem slavného výrobku. Je komické, že podle platných pravopisných pravidel lze psát pouze takto: „Plejboj z Coca-Coly si četl v Playboyi o kokakole.“ Kdyby tam zahlédl, že „kola zdraží“, možná by si šel koupit bicykl.“

Vladislavské zřízení zemské

V současné době se hodně diskutuje o státní maturitě z dějepisu. Jedním z příspěvků je i článek Tomáše Houšky Zbytečný dějepis. Nejvíce mne tam zaujala otázka č. 11 ze vzorového testu:

Léta božieho tisícieho pětistého: za najjasnejšieho kniežete a pána, pana Wladislawa Uherského a Českého krále ec. a markrabi Moravského ec. kterýž jest rozmnožitel pokoje, řádu a práw, saudow a sprawedliwostí mezi wšemi swými poddanými, a skutečně to chtě a dokonce řiedě, aby bohatý i chudý pod Jeho Milostí pokoje a saudow a sprawedlností mohl užiti, a k tomu aby se mohl kaţdý wystřieci a wywarovati, kteréž pokuty jsú, kdoţby pokoje a práw a saudow a sprawedlnosti rušitel byl: ráčil jest JM´powolenie dáti pánom a rytieřstwu w koruně České, aby svá práwa po wšech dskách wyhledali, a to w jedny knihy wšecky sepsali.

Jako každý absolvent české právnické fakulty poznám Vladislavské zřízení zemské (1500) i poslepu – produkt bojů 19. století o české státní právo, které podivuhodným způsobem zůstaly zakonservovány ve výuce dodnes. Nicméně úryvek má absurdní pravopis. Tak jsem po něm zapátral.

Zjistil jsem, že pochází z Palackého Archivu českého, protože původní pravopis je úplně jiný. Autor testu se zjevně inspiroval wikipedií, protože v ní se odkaz na AČ nachází, zatímco odkaz na faksimile se tam nikdo dát nenamáhal. Autor testu by si však měl uvědomit, že od roku 1862 se pravidla pro vydávání raně novověkých pramenů poněkud změnila. Jsou v zásadě dvě možnosti: Buď je vydat dnešním, tj. poreformním (1850), pravopisem, nebo bratrským, tj. transliterovat je. Druhý způsob pro odborné texty převládá.

Poslední velká reforma českého pravopisu

Ačkoliv pod vlivem nesmyslných pravopisných reforem 20. století (zejména 1902, 1957 a 1993) žijeme v představě, že základem vulgarisace pravopisu je změna psaní cizích slov, ve skutečnosti je rozhodující ta změna, která ovlivní prakticky všechna slova.

Hamba nebo hanba?

Písmeno n před obouretnou souhláskou se sice vyslovuje [m], ale píše se n:

• bonbon [bombón]
• klenba [klemba]
• hanba [hamba]

Mezi přírodovědce toto poznání ještě nedorazilo.

Bémův dopis

Mladá fronta přinesla faksimile Bémova dopisu (PDF). K obsahu se vyjadřovat nebudu, to učinili ostatní. Podívám se na formu.

Pražský magistrát je nutno pochválit za volbu pěkného moderního písma Calibri. Tím však pochvaly končí. Už v oslovení by si pisatel měl rozmyslit, zda bude pisateli tykat nebo vykat. Obojí nelze míchat dohromady.

Podle idiotského českého zvyku, který je normován i standardem ČSN 01 6910:2007 Úprava písemností zpracovaných textovými editory (výtah), se v osobních dopisech adresa píše dole. Nicméně číslo jednací se v osobním dopisu neuvádí a už vůbec ne rukou psané. Datum se uvádí včetně roku; kdo bude už letos vědět, že to byl loňský dopis?

Za tečkou se píše pouze jedna mezera, nikoliv dvě. Je-li třeba něco zdůraznit, slouží k tomu kursiva, nikoliv VERSÁLKY. Označení "křesťanští demokraté" se stejně jako "lidovci" píše s malým písmenem; není to název. Malé písmeno bych zvolil i pro zastupitelstvo HMP, neboť je to pouhý orgán, byť zvrácená PČP 1993 umožňují psát i velké. Naproti slovo "komise" jako legislativní zkratku s velkým písmenem rozhodně psát nelze. Zájmeno "Ty" se v dopisech píše s velkým písmem: Je to slušnost. Neslabičná předložka (např. "z") na konci řádku nemá co pohledávat. "Trestněprávní" se píše dohromady.

Závěr: Primátorova kancelář by úpravě dopisů měla věnovat mnohem větší pozornost, aby nebyly pro ostudu.

Hrdina

Stanislav Polák vydává rozsáhlý životopis TGM nazvaný T. G. Masaryk. Za ideálem a pravdou I–VI. Uvědomil si jasně, že své životní dílo nemůže psát kommunistickým pravopisem. A tak není divu, že ho bohemista Jaromír Slomek kritisuje: "Rozhodl se v některých případech pro pravopis, stojící dnes už mimo normu. A tak píše například „Britanie", „Dalmacie", „demoralisovat", „disposice", „divise", „imperium", „Italie", „Jugoslavie", „konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní", „ofensiva", „oposiční", „organisační", „positivně", „president", „representovat", „reservovaný", „resoluce", „stilisovat", „ultimatum", „universita", „verse", „zfederalisovat". Proč? Rozhodl se pravděpodobně psát tak, jak ho to učili ve škole (nar. 1936), a ignorovat pravopisné změny, jež se v češtině od té doby odehrály. Není však důsledný, píše například „šarže" nebo „torpédo", a to by neměl. Když postaru, tak postaru, a pak tedy prosím pěkně „charge", „torpedo". A vůbec - potom taky chauffeur, professor, sweater, tramway, vernissage... Kam až se vrátit? K Nerudovi? Applaus? Feuilleton? Frequence? K Máchovi? Byl pozdnj wečer - prvnj mág?"

Je to zjevně pseudobohemista, neboť PČP nezná. Slova jako "„konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní"" jsou plně v souladu s dnešními PČP.

Pravopisný systém obecné češtiny

Na základě článku o obecné češtině vznikla diskusse o možném pravopisném standardu psané obecné češtiny. Jsou v zásadě možné dva systémy:

1. analogický, který proponuje Tomáš Pecina a
2. konstruovaný, který navrhuji já.

Analogický zápis obecné češtiny by vycházel ze spisovné češtiny, přičemž v něm byl větší rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou než v spisovné a hovorové češtině. Písmeno ý by se vždy četlo jako [ej], např. slovo týden by se vyslovovalo jako [tejden], počáteční o- by se vyslovovalo jako [vo], např. okno by se četlo jako [vokno].

Konstruovaný standard by opustil etymologický význam pravopisu. Zrušil by některé původem středověké nebo raně novověké konvence a respektoval by pouze hluboce vžité grafické standardy, tj. takové, v nichž žádný Čech neudělá pravopisnou chybu. Například měkčící role ě se příliš nevžila a bylo by zřejmě nutno ho nahradit písmeny je: opjet, mnjesto nebo ie: opiet, mniesto apod. Naproti tomu i je vždy stejně jako v polštině pociťováno jako měkčící samohláska a rozlišovat mezi i a y jako [ü] nemá význam, neboť [ü] v češtině neexistuje. Proto by se psalo živý lidi, živý ženy a živý djeti nebo dieti. Stejně tak je hluboce vžité písmeno c jako zápis hlásek [ts]: děcký pokoj. Vzhledem k tomu, že g by vždy znamenalo pouze [g], nebylo by nutné ho supplovat písmenem k např. ve slově gde. Rovněž rozlišovat mezi ú a ů by ztratilo opodstatněnost: stúl. Obojetné souhlásky (b, f, l, m, p, s, v, z) by bylo bylo nutno zrušit a rozlišit na tvrdé (většina, zejména sykavky c, z, s) a měkké (zřejmě pouze p). Pravopisný systém by však neměl zohledňovat módní snahy o grafické ozvláštnění typu sqěle či wina.

Je nutno si uvědomit, že i obecná čeština má stylové roviny: Kromě společného jádra má stylově nižší (místo neni výslovnost nejni) či zastaralou podobu (místo pošta dřívější počta).

Updated.

Pro Nolana

Zdeněk Svěrák: „V textu určeném pro čtení nemám rád, když se přímá řeč otrocky opíše tak, jak se mluví. Když se třeba místo „jsem“ napíše „sem“. V psané podobě je to ošklivé a navíc zbytečné, protože to „j“ se tam stejně nikdy neříká. To třeba naši politici nevědí.“ Ani Nolanus.

Chemici o pravopisu

motto: "paradoxně i nechemici znají z chemického názvosloví našich osm přípon pro anorganické oxidy a soli. Jsme na ně snad i hrdi a nemalá část populace je zná do vysokého věku, ač jinak nezná z chemie nic jiného. Přitom ty přípony jsou jen českým folklorem s nepatrným významem, který v obrozenských dobách pomáhal léčit naše pocity méněcennosti ukázkou výjimečných schopností českého jazyka."

Chemici se s barbarisací orthografie nikdy nesmířili: "Českou zvláštností jsou problémy s pravopisem, zejména organických názvů. Dosud tradiční mezinárodní pravopis chemických názvů zreformovali naši jazykovědci na fonetický. A tak jsou nejen noviny, ale i učebnice, populárně vědecké, odborné a vědecké texty zamořeny "názvy" jako glukóza, metylalkohol, etylén, tiopurín a podobnými nestvůrami. Jazykovědci se brání výtkám chemiků, že přece připouštějí i klasický pravopis, jak je jen částečně, zcela marginálně a nepříliš srozumitelně zmíněno v předmluvě k Akademickému slovníku cizích slov. To je však opravdu málo platné, jsou-li v lexikální části všechny chemické názvy uvedeny fonetickým pravopisem. Bohužel velmi často se stává, že odborná redaktorka, nemajíc ponětí o organickém názvosloví, o to tvrdohlavěji trvá na fonetickém pravopise s poukazem na zmíněný slovník. A tak věty jako "glukosidy vznikají z glukózy", "pyrrolin je dehydroderivát pyrolidínu", "thienyl je radikál odvozený od tiofenu", "thionylchlorid nepatří mezi tiosloučeniny" a "reakcí s etanolem se získá ethoxyderivát" jsou vlastně zcela v pořádku, protože některé z těchto názvů mají smůlu, že jsou uvedeny ve Slovníku, kdežto jiné tam prostě nejsou.
Akademický slovník prokázal a stále prokazuje českému chemickému názvosloví službu vpravdě medvědí. Příklad čerstvý, který se skutečně stal. Opět paní redaktorka po poradě se Slovníkem nepřipustila odpor a změnila všechny předpony thio v názvech na tio. Takto "vylepšené" populárně-vědecké knihy čtou tisíce většinou mladých čtenářů, kteří si zvykají a přijímají tento pravopisný úzus (littera scripta manet!). Takto podobné paní redaktorky de facto kodifikují dosud prakticky neznámý pravopis (ani Večerní Praha by ještě donedávna nenapsala tio). Již dnes je ale zřejmé, že díky Slovníku se tio stane co nevidět normou.
Ve svém fonetizačním tažení proti chemickému názvosloví však postupovali autoři Slovníku krajně nedůsledně a nevyzpytatelně. Tak máme psát pyridín, hydrazín, anilín a stejně mnoho jiných, ale amin, pyrazin, protein. Podobně všechny th byly v organických názvech nemilosrdně vymýceny ve prospěch pouhého t, ale na milost byly vzaty thallium (dokonce ponechána dvě l), thorium a thulium. Podobně glukóza, galaktóza, fruktóza, laktóza a sacharóza se podle Slovníku mají psát s ó a se z, ale jak psát ostatní cukry, kterých je mnohem více a všechny mají podle názvoslovných pravidel příponu -osa? Totéž platí pro enzymy s jednotnou příponou -asa."

Nevzdělaný Daniel Dočekal

Daniel Dočekal napsal článek o situaci v Radiojournalu. Člověk od něj nečeká mnoho, ale když už machruje s francouzštinou, tak by si snad mohl nastudovat, že špatný krok se francouzsky řekne faux pas. Není jediného důvodu, aby mezi adjektivem a substantivem byl spojovník.

Diskusse o pravopisu

Rozpoutala se nad článkem Jaroslava M. Paříka. Nedoukovi Ciceronovi bych chtěl sdělit, že tvar *diskuze i samotná PČP považují za tvar vulgární, tedy nevhodný. Nedivím se jim, takový hnus vzdělaný člověk sám od sebe nikdy nenapíše.

Ještě jednou Pilipův dodatek

Kommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1957 zavedla u všech cizích slov preferenci vulgárních tvarů, s výjimkou přípony -ismus, slov humanistické tradice: "filosofie, gymnasium, president, presidium a universita", slovech nezdomácnělých: např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných, např. Alois či Josef.

Výjimka pro slova humanistické tradice byla zrušena v roce 1974. Postkommunistická Pravidla českého pravopisu z roku 1993 zavedla vulgární tvary i tam, kde podle české orthoepie z vyslovovat nelze, tj. na konci slov: kurz (a jeho odvozeniny), dispenz, pulz (a jeho odvozeniny) a reverz. Dále zrušila poslední pozůstatky slov humanistické tradice tím, že zavedla psaní -izmus, Aloiz a Jozef, diskuze, dizertace, renezance, rezort a režizér.

Pilipův dodatek sice zvrátil postkommunism, ale před kommunism 1957 se nevrátil, takže jsou všude jsou preferovány vulgární tvary. Výjimku tvoří pouze:

• -ismus, -smus a -sma: např. organismus, spasmus, tenesmus, schisma a charisma
• slova, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a PČP 1993 uvádějí psaní dublet: diskuse, disertace, renesance, resort a režisér

Ve slovech kurs (a jeho odvozeniny), dispens, puls (a jeho odvozeniny) a revers žádná preference není stanovena, takže je možno se stejnou platností psát s i z.

Vulgarisace pravopisu

motto: "Pravopis odlišuje vzdělance od ignorantů a prostáčků." Académie française (1694)

Všechny totalitní régimy tendují k vulgarisaci pravopisu. Je to pochopitelné, neboť svou podstatou jsou populistické; jedná se o vládu lůzy. I proto pro nacismus neplatí kommunistická nálepka, že je ultrakonservativní. Naopak, skutečně je nacionálně socialistický.

1. Ruština
Bolševici vulgarisovali ruštinu v roce 1918. Jednalo se o 5 změn:

1. Nejdůležitější bylo zrušení písmena jať (ять, ѣ, "nejruštějšího písmene" a "bílé labuti ruského pravopisu") a jeho nahrazení prostým е.
2. Bylo zrušeno písmeno i a nahrazeno и, místo toho, aby to bylo obráceně.
3. Byl zrušen tvrdý znak (ъ) na konci slova končícího souhláskou (tedy se zavřenou slabikou).
4. Byla zrušena fíta (ѳита, tedy th) a nahrazena písmenem ф nebo т.
5. Byl zrušen ижица (ypsilon) ve slovech мvро (myrrha) and сvнодъ (synoda).

Stejně, jako se v češtině v 15. století přestalo vyslovat ypsilon, tak se v ruštině v 19. století přestalo vyslovovat jať. K naučení správného pravopisu je tak nutné se naučit vyjmenovaná slova. Na jať existovala tato mnemnotechnická básnička:
Бѣлый, блѣдный, бѣдный бѣсъ
Убѣжалъ голодный въ лѣсъ.
Лѣшимъ по лѣсу онъ бѣгалъ,
Рѣдькой съ хрѣномъ пообѣдалъ
И за горькiй тотъ обѣдъ
Далъ обѣтъ надѣлать бѣдъ.
Вѣдай, братъ, что клѣть и клѣтка,
Рѣшето, рѣшетка, сѣтка,
Вѣжа и желѣзо съ ять, --
Такъ и надобно писать.
Наши вѣки и рѣсницы
Защищаютъ глазъ зѣницы,
Вѣки жмуритъ цѣлый вѣкъ
Ночью каждый человѣкъ...
Вѣтеръ вѣтки поломалъ,
Нѣмецъ вѣники связалъ,
Свѣсилъ вѣрно при промѣнѣ,
За двѣ гривны продалъ въ Вѣнѣ.
Днѣпръ и Днѣстръ, какъ всѣмъ извѣстно,
Двѣ рѣки въ сосѣдствѣ тѣсномъ,
Дѣлитъ области ихъ Бугъ,
Рѣжетъ съ сѣвера на югъ.
Кто тамъ гнѣвно свирѣпѣетъ?
Крѣпко сѣтовать такъ смѣетъ?
Надо мирно споръ рѣшить
И другъ друга убѣдить...
Птичьи гнѣзда грѣхъ зорить,
Грѣхъ напрасно хлѣбъ сорить,
Надъ калѣкой грѣхъ смѣяться,
Надъ увѣчнымъ издѣваться...

Užívání starého pravopisu bylo znakem nesouhlasu s kommunismem. Kommunisté zakázali Církvi užívat starý pravopis v roce 1922 a Akademii věd v roce 1924. Emigrace přestala starý pravopis obecně používat v roce 1952.

2. Němčina
Nacisté v rámci 2. reformy německého pravopisu v roce 1944 chtěli "poněmčit " cizí slova jako Filosof, Fosfor, Rabarber, rytmisch, Teater, Tese, Kautsch, Miliö, Ragu, Träner, Tur. Po roce 1945 byla odvolána, ale stala se inspirací pro 3. reformu německého pravopisu v roce 1996.

3. Čínština
Čánská lidová republika nahradila tradiční (Big5) znaky zjednodušenými (GB) v roce 1956 jako výraz krvavých Mao Zedongových snah. Mimo pevninskou Čínu a Singapur se nikde neujala, a proto je mandarínština dnes psána 2 systémy. Tradiční znaky lze převést na zjednodušené; obráceně to pochopitelně nejde, byť cca z 90 % ano.

4. Čeština
Kommunistická reforma pravopisu z roku 1957, kterou provedli jazykozpytci z Ústavu pro jazyk český, byla inspirována bolševickou reformou ruštiny z roku 1918 a nacistickou reformou němčiny z roku 1944. Její podstatou je zrušení písmena th a jeho nahrazení písmenem t, stejně jako v ruském slově ѳеатръ a německém slově Teater, a dále nahrazení písmene s písmenem z po vzoru německé výslovnosti.

Tato změna pravopisu se ujala a nikdo dnes už nevnímá její kommunistický charakter.

Updated.