Zobrazují se příspěvky se štítkemFacebook. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFacebook. Zobrazit všechny příspěvky

13. ledna 2015

Proč i přesto jsem Charlie

Abych učinil za dost předpovědi visionáře Jakuba Horáka, chtěl bych napsat analysu reakcí na zásadní text Tomáše Halíka, Já nejsem Charlie. Ke svobodě patří zodpovědnost. Halíkův text je dosti mělký, což ještě zhoršil nesmyslným závěrečným odstavcem: „Ještě osobní douška: přátelé, s nimiž o těchto věcech diskutuji, se obávali, abych tímto stanoviskem nechtě nesouzněl s hlasy fašizující pravice, která mne po léta napadá stejným slovníkem a vehemencí jako stalinisté z Haló novin. Důvěřuji v inteligenci čtenářů: příznivci Putina a Le Pena kritizují Západ a jeho kulturu svobody proto, že ji nechápou a nenávidí; já proto, že ji miluji a cítím za ni spoluodpovědnost.“ Jak chabá je Halíkova myšlenková úroveň lze snadno seznat z porovnání s hlubší úvahou Christophera Pankhursta Je ne suis pas Charlie (anglicky a česky).

Pankhurst přesně vystihl, proč Halík dostal od pravdoláskařského establishmentu takovou čočku. Ostatně, není v tom sám. Podobně dopadl i Ovadia Josef, ačkoliv patřil k nekritisovatelnému ethniku, nebo Benjamin Netanjahu, ačkoliv je představitelem nekritisovatelného státu. Příčina spočívá v tom, že ani státní příslušnost (Bibi), ani ethnicita (Ovadja Josef), ani příslušnost ke klanu (Halík) nic neznamená, pokud člověk nemá správné názory. A ty nekompromisně stanoví pravdoláskařská myšlenková policie. A správným názorem je, že Charlie Hebdo je hodnotné a výrazem západní kultury.

Tak si i já jako liberál a nonkonformista užiju světlého okamžiku, že mé názory jsou shodné s progressivistickými inkvisitory vkusu. I já se totiž domnívám, že není vůbec nic špatného na tom dělat si legraci z náboženství a jeho postav. Není to amorální, nýbrž je to podstatou Západu. Jednostranně vynucovaná důstojnost nemůže mít přednost před svobodou.

Updated.

31. srpna 2013

Pravdoláskařský trolling

V posledních dnech jsme byli svědkem zajímavého fenoménu. Ke klassické trollovací stránce Karla Goldmanna, Čechy v ČR nechceme!, přibyl trolling neonacistů na Facebooku. Protože na FB už nejsou, tak 2 jejich obrázky: Romana Pikanová a Lucie Prcie Bittalová. Všimněte si, že v případě Lucie Prcie Bittalové jsou tam pouze tři náhodní kolemjdoucí a ti navíc mají nanejvýše sklony pouze k xenofobii; nejsou to neonacisté. Pravdoláskaři si vystačí sami; k nadávání na Romy nepotřebují žádné neonacisty.

Příčina? Protože jsem příliš četl Jana Sterna, tak jsem si původně myslel, že z progressivistů mluví jejich podvědomí, že jsou ve skutečnosti kryptonacisty. Ale pak přišel BT s Occamovou břitvou v podobě úsloví odříkaného chleba největší krajíc. Progressivism jako sekulární kalvinism je totiž se svou povinnou multikulturalitou a politickou korrektností nelidský. Pravdoláskaři sice věří, že rasism je Zlo, ale občas si potřebují ulevit. Je to podobný princip, jako když ve středověku bylo v rámci disputací dovoleno popírat Boha nebo v rámci karnevalu bylo dovoleno dělat si legraci z Ježíše a hierarchie. Ventil z povinných názorů.

Osobně se domnívám, že tato dvojí morálka (navenek hlásám multikulturní obohacení, uvnitř o tom nejsem tak přesvědčen, což pak vyvře v davové situaci) povede ke stejným traumatům jako officiální kalvinistická asexualita, jejímž klassickým případem jsou 50. léta v USA. To je výtečně popsáno kasuistikách v prvním vydání publikace Our Bodies, Ourselves (1971).

Update: Díky trollingu pracuje pro vládu a Židovce už nic nenalívej, za chvíli ji čeká transport!

7. srpna 2013

Rusko v 18. století

Kout historických kuriosit na Facebooku: „Výraznou součástí modernizace Ruska za Petra I. měl být vznik státního školství, které ale zápasilo s nedostatkem studentů i profesorů. Na petrohradské univerzitě přednášelo ve 20. letech 18. století 17 cizinců 8 mladším cizincům, v roce 1731 již byla bez studentů. Byla to jediná univerzita v evropských dějinách, kde bylo vždy více vyučujících než studentů. V roce 1733 byl do jejího čela jmenován slavný Lomonosov a stát tam převelel všech 12 gymnaziálních studentů z Moskvy, z nichž 6 odjelo před začátkem výuky na expedici na Kamčatku. Kateřina II. ji sloučila s petrohradským gymnáziem v "Akademickou školu", v roce 1775 měla 28 žáků, v roce 1795 jen 8, na výuce často nebyl jediný student. V roce 1805 byla zrušena.“

6. srpna 2013

Reportage, která je na Facebooku nepřípustná

Facebook z neznámého důvodu blokuje zpravodajství TV Nova. Přitom zrovna tato reportage vyvolala velké pozdvižení v Respektu, takže je předmětem veřejného zájmu.

6. dubna 2013

Překreslení veřejného prostoru

Zdá se, že rok 2013 bude v ČR rokem překreslení veřejného prostoru. Staré konflikty, definované zhruba po konci opposiční smlouvy v roce 2002, přestávají lidi zajímat a objevují se nové. Viditelným znakem je změna Hradu z bašty paleokonservatismu na baštu staré levice.

Pravice se cítí v ohrožení pod náporem levice, čehož výsledkem jsou hned 3 nové pravicové magaziny: číslované kommentáře Institutu Václava Klause, mainstreamový Pravý břeh a alternativní paleokonservativní Protiproud. Upřímně, neoslovilo mne nic z toho: IVK je kromě VK moc upachtěný (asi jako D-FENS bez D-FENSe), PB moc mainstreamový a PP moc spiklenecký. Nejlepší by byla synthesa toho všeho.

Jako nový hlavní konflikt se rýsuje Old Left v. New Left. Nezastírám, že v tomto sporu jsem plně na straně staré levice. Personálně je to Miloš Zeman, Zdeněk Škromach a Stanislav Křeček v. Jiří Dienstbier a Jakub Patočka. Stará levice hájí zájmy nižší třídy, obecně zaměstnanců, nová levice všechny možné menšiny, od žen po homosexuály.

A co na to česká media, tedy print? Je zoufale jednobarevný, progressivistický, s tolerancí neokonservativismu. Charakterisují jej jména jako Jiří Pehe (reformista), Karel Hvížďala (progressivista) a Tomáš Klvaňa (neokonservativec). Na Facebooku o tom byla zajímavá debata. Petr Kamberský, ač z progressivistických Hospodářských novin, to vidí stejně jako já. Lidové noviny jsou proti EU, ale protože o ní skoro nepíšou, tak to nemá význam. Jinak se od ostatního printu neliší. Jan Čulík přišel s metakritikou: Česká media jsou ideologická a intolerantní. V porovnání s UK jim zcela chybí smysl pro pluralitu, vždy prosazují jen jediná správná řešení. Čtenáře to ale přestalo bavit.

A konečně Jakub Patočka. Ten má natolik odlišný pohled než já, že ho musím citovat doslova: „Krajně pravicové: LN, Reflex, komentářová strana MF Dnes. Pravicový je veškerý zbytek včetně [N]ovinek. Právo sice není pravicové, ale je národně socialistické s takovým národně socialistickým maloměšťackým odérem, kvůli němuž vedle nich i HN občas vypadají vlastně progresivně.“ Nerozumím tam mnoha věcem: Jak se v tomto pojetí liší „pravice“ a „krajní pravice“? Ano, Právo je Old Left, ale proč hned národně socialistické? Copak nějak prosazuje nacionalism? Snad jen ve vztahu k Sudetským Němcům. A maloměšťáctví je pro novou levici zřejmě všechno, co se netýká menšin.

10. března 2012

Zlý Google II

Nedávno jsem tady psal o tom, jak každá velká korporace zhloupne. Setkalo se to s kritikou, co si to dovoluji. Jenže každým dnem máme nové a nové důkazy.

Minulý týden Google opět zmršil kommentáře na Bloggeru, tentokrát novým způsobem: Zrušil starou dobrou podobu zadávání kommentářů a nahradil ji unifikovaným hnusem. A ti dobráci to snad ani neotestovali, protože jinak by jim nemohli uniknout, že při náhledu se vytvoří nesmyslně úzký sloupec vedle zadávacího okénka. Proto jsem přepnul na zadávání kommentářů pomocí okénka pod postem.

Součástí všeobecné deteriorace je další přitvrzení CAPTCHA. Často musím mnohokrát reloadovat, abych našel takovou, kterou jde přečíst. A k dovršení všeho Facebook v rámci konkurrenčního boje opět obnovil povinnou CAPTCHA pro odkazy na Blogger, přičemž je ještě hůře čitelná než na Bloggeru, je-li to vůbec možné.

5. února 2012

The Social Network

The Social Network (1. 10. 2010) – 60 %, česky Sociální síť (4. 11. 2010). IMDb: 8.0.

Tyhle filmy jsou zajímavé v tom, že nám ukazují něco, o čem bychom jinak moc nevěděli. Na druhou stranu, přes všechnu snahu o neutralitu, vždy někomu straní. Zde je to Eduardo Saverin, první CFO Facebooku, kdy Mark Zuckerberg je vykreslen jako geniální, ale bezskrupulosní nerd a Dustin Moskovitz a Chris Hughes zcela upozaděni. Posun od reality je také v tom, že Jesse Eisenberg hraje hlavního hrdinu démoničtěji (a nelidštěji) než je ve skutečnosti.

Jako velký problém filmu vidím špatné obsazení Seana Parkera, který je v podání Justina Timberlakea příliš charismatický a příliš na sebe strhává pozornost. Jinak však film definitivně stojí za zhlédnutí.

Updated.

20. prosince 2011

Zamyšlení nad celou tou adorací

Myslím, že přišel čas se zamyslet nad příčinami orgií byzantinismu, které v poslední době sledujeme. Vezmu si k tomu texty dvou předních protagonistů Pravdy a lásky z Facebooku. Nebudu je citovat, protože by s tím třeba nesouhlasili a jejich názory mají obecnější platnost.

První názor je, že lidé těmi svíčkami a frontami vyjadřují úctu. Zuřivé odmítání jakékoliv kritiky či jen náznaku výsměchu Havlovi je považováno narušení klidu a pokoje při rozloučení s touto osobností. Nerespektovat to, je protilidové.

Na to odpovídám, že celý svůj život jsem byl proti modlám. Václav Havel byl člověk z masa a kostí. Měl své klady, měl své zápory. Redukce Havla na světce, jako už se to stalo Masarykovi, je výrazem neúcty k jeho životu a neschopností respektovat lidskost každého z nás.

Druhý názor: Nelze srovnávat smrt Havla a nějakého diktátora.

Má reakce – faktem je, že toto je v nás nějak zakódováno. Když umře jeden z nás, máme negativní pocity; když zemře nepřítel, máme pocit, že konečně na něj došlo. Ale tyhle instinktivní reakce bychom měli tlumit. Lidé si jsou ve smrti rovni a na nikoho se nelze dívat černobíle.

Třetí názor: Havel byl mentálním vůdcem revolucionářů 89. roku (Respekt Generation) a jeho skon vnímají jako smrt otce.

Můj kommentář: Ano, to je psychologicky pochopitelné, ale i tyto atavismy bychom měli být schopni překonat. Jinak navždy zůstaneme jen dětmi.

17. září 2011

Geekové na Facebooku

V současné době existují 3 velké sociální sítě: Twitter, Facebook (FCB) a Google Plus (G+). Podle methodiky Jana Vaňka nyní užívá FCB 2 787 300 Čechů. Ostatní 2 sítě jsou mnohem menší: Na Twitteru se odhaduje na 40 000, na G+ 265 000 nebo 230 162. (Nemyslím, že by se od konce července 2011 čísla pro G+ výrazně změnila; boom G+ je pryč.)

FCB je posedlý innovacemi; za těch 2,5 roku, co tam jsem, změnil docela podstatně řadu věcí i několikrát. V poslední době má strach hlavně z G+. Proto zavedl standardní rys Twitteru a G+: asymmetrický kontakt. Co to znamená? FCB se vždy vyznačoval symmetrickými kontakty, kterým říká „přátelé“ (angl. friends). Získat „přátele“ je dosti ponižující procedura, protože o přátelství musíte požádat, přičemž FCB vyhrožuje, že pokud toho člověka neznáte reálně, že to bude považovat za spam, a být schváleni. Toho jste na Twitter a G+ ušetřeni; tam sledujete (angl. follow), koho chcete, a nikdo vám do toho nemluví.

FCB má jakousi nedokumentovanou náhradu sledování: Pokud jste požádali o přátelství a dotyčný vás neschválil, ale ani nezamítl, tak jste máte jeho statusy na své zdi. Bylo to však vachrlaté, protože zamítnutím přátelství sledování skončilo.

Nyní je to jinak. FCB zavedl odběry (angl. subscriptions). Z neznámého důvodu ale nesměle. Zatímco jindy svým uživatelů vše vnucuje (např. novou podobu chatu), nyní použil opt-in: K odběrům je nutno se přihlásit. A to stejně komplikovaně jako je založení stránky; slouží k tomu speciální stránka, na kterou nikde neupozornil. Z toho důvodu o tom skoro nikdo neví a skoro nikdo to nepoužívá. Jen geekové – odhaduji, že si to zapnulo tak 1000 Čechů z FCB s nadprůměrnou počítačovou grammotností. Tedy je to k ničemu a potenciálně zajímavou možnost FCB předem pohřbil. Navíc oproti předchozím oznámením se odběry nevztahují na friends – místo standardního tlačítka je nutno ukázat na jméno autora statusu. Vyjede roletka, ale praktický význam to nemá. Top news zůstávají stejně nepoužitelné, jako byly před tím.

Nedávno jsem s tím trochu experimentoval. Mám nyní 399 friends. Po usilovném shánění, zejména u Daniela Dočekala a Radka Hulána, jsem si objednal 30 odběrů. Avšak nijak zvlášť přínosné to není. Mne sledují 3 lidé, takže jsem kvůli nim opět de facto otevřel profil: Nové posty jsou standarně public, ale neměly by být indexovány vyhledávači. (Jenže na to vyhledávače kašlou, takže jsou).

Update: Dnes, tj. 19. září 2011, byly subscriptions zavedeny též u friends.

9. července 2011

Google Plus hype

Google se celkem podařil rozproudit hype kolem jeho kopie Facebooku. Do Google Plus se nemůže přihlásit každý, je to jen na pozvánky. Pokud by však někdo přesto chtěl vědět, jak to vypadá v praxi, stačí si najít vhodný otevřený profil. Asi nejlepší má Daniel Dočekal, který jej aktualisuje poměrně často, takže dává dobrou představu.

23. ledna 2011

Další morální přešlap Blistů

Závažná morální selhání provázejí Blisty už od počátku. Začíná to už názvem. Blisty jsou „Britské listy“ asi tak stejně jako jsou Koženého Harvardské fondy harvardské. Čulík s Kotrbou mohou namítnout, že tento název vymyslel Neff. Ano, ale úplně v jiném kontextu: Byl to název rubriky Neviditelného psa, kterou stejně jako Americké listy nebo Kanadské listy měl psát cizinec v té zemi žijící. Když se Čulík od Neviditelného psa trhnul, měl svůj blog pojmenovat jiným, nematoucím způsobem.

Druhou námitkou může být, že Blisty jsou britské, protože většina jejich obsahu jsou překlady článků Guardianu. Původně Čulík články bez svolení Guardian News and Media Limited překládal celé. Po četných poukazech na porušování autorského práva nyní překládá „výtahy“, ve skutečnosti téměř kompletní články bez nepodstatných částí textu. Tím je sice formálně naplněn § 31 autorského zákona, ale ve skutečnosti je tato právní norma obcházena.

Morálně pochybné je rovněž blistystické nekompromisní vyžadování pravého jména a soustavné matení, že anonym a pseudonym jsou synonyma: „Britské listy na tomto místě poskytují v rámci demokratické diskuse čtenářům zdarma prostor k vyjadřování svých názorů. Debatéry za to žádají, aby u svého příspěvku vždy uváděli své plné občanské jméno a funkční emailovou adresu. V demokracii nemají názory anonymů žádnou hodnotu.“ Tuto čulíkovštinu úspěšně vyvezli do mnoha českých on-line medií, od Novinek počínaje, Jiným právem konče. Přitom právě zde byl Jan Čulík přistižen při pokrytectví, neboť jak dodnes uvádí ve svém vlastním životopisu: „Od druhé poloviny osmdesátých let přispíval Jan Čulík pravidelně do českého vysílání BBC zejména literárními a kulturními recenzemi, pod jménem Václav Písecký.“

DJing cheb pako si toho všiml, přejmenoval se na Václava Píseckého I. a z nespokojených diskutérů založil Církev Píseckých. Čulík s Kotrbou nám potom nadávali do zbabělých anonymů, ačkoliv řada z nás se tehdy podepisovala pravým jménem. Pikantní bylo, když Jan Novák na valné hromadě spolku Britské listy ukázal občanku, že je skutečně Jan Novák, Kotrba ho potom i nadále označoval paušálně za anonyma.

Jan Novák u každého Čulíkova článku upozorňoval na to, že Jan Čulík neoprávněně užívá titul Ph. D., ačkoliv je jen PhDr. Člověk by proto neměl zapomínat na svá vlastní morální selhání. Kritika Čulíkova pokrytectví přerostla v trolling a já se na tom podílel. Za to bych se chtěl Janu Čulíkovi omluvit. Neomlouvá mne ani to, že jsem v té době netušil, co to trolling je, dokud jsem se sám nestal jeho obětí. Holt: „Nečiň druhému, co nechceš, aby ti druzí činili,“ moc nefunguje, dokud to člověk neukusí na vlastní kůži. Proto pozor na poslední spravedlivé! Jsou to obvykle bezskrupulosní fanatici.

Reakcí na Církev Píseckých bylo, že Štěpán Kotrba začal na podzim 2002 nejprve diskussní forum censurovat a pak ho „dočasně“ zrušil. Tato dočasnost má stejné trvání jako pobyt sovětských vojsk. Na protest se oživil server Jeny/JK Sprcha.com, ale to už je jiná pohádka.

Blisty se nejen dopustily závažných selhání v journalismu, např. v referování o Jaromíru Štětinovi, ale též morálních. Po odchodu Tomáše Peciny se pokusily upřít mu jeho podíl, což musel po 6 letech (sic!) napravit až soud. Není proto divu, že Tomáš Pecina a já na údajně otevřené Blisty máme zakázáno psát a Kotrba si mne společně s Věrou Tydlitátovou pro jistotu zablokoval též na Facebooku. Výrazem kotrbovské morálky bylo rovněž  speciální censurované vydání Blistů speciálně pro Tomáše Pecinu. Proč? Protože můžu.

Zatím poslední skandál nastal, když Blisty anonymně a bez souhlasu diskutujících zveřejnily debatu z Facebooku (Nepřiznaným editorem je podle všeho Kotrba.) a navíc ji doprovodily povýšeneckým kommentářem Čulíka a Cveka. Příčina je jasná: Svérázné vidění světa Čulíkem & Kotrbou, které až příliš připomíná vesmírné lidi. Podle Kotrby je vše na Facebooku veřejné, ačkoliv uzavřené profily jsou podstatou Facebooku: „Vzhledem k tomu, že facebook je veřejný prostor a "přátel" má Saša Uhlová skoro tisíc (včetně těch, kteří přátelé nejsou), vydáváme její tematicky moderované odpoledne "pamětníků" - orální historii v podání tazatelky a jejích hostů.“

Předně, zpřístupnění i velice širokému okruhu lidí není zveřejnění. K SIPRNet má přístup 3 000 000 lidí, přesto je to sbírka tajných materiálů. Navíc, na Facebooku jsou veřejné toliko ty texty, které jejich majitel povolil indexovat ve vyhledávači; číst texty i na otevřeném profilu smí jen ten, kdo má konto na Facebooku a jehož si majitel účtu nezablokoval. Takže ani texty Štěpána Kotrby otevřené nejsou, protože mou osobu z jejich čtení výslovně vyloučil.

Stejně tak kádrovat, zda Saša Uhlová všechny své kontakty z Facebooku osobně zná, je zcela nepřípadné. Je čistě jejím oprávněním rozhodnout, co a s kým bude sdílet. Žádný novinářský čmuchal do jejího soukromí bez souhlasu dotyčných nesmí, není-li to věc veřejného zájmu (cf. von Hannoverová v. Německo). A to není.

Kurz und gut, kalvinistická morálka Čulíka & Kotrby má svá specifika. Veřejné hádky redakce mají zřejmě odkazovat na svobodomyslnost. Ve skutečnosti je to jen nekvalita redakční práce, neboť odlišné názory jsou v praxi ukřičeny. Čulík tak ze všeho nejvíce připomíná Aštara Šerana Iva A. Bendy.

7. prosince 2010

Časy se mění

Cituji F. U. z Facebooku: „Osobností roku zřejmě bude zakladatel Wikileaks (toho času ve vazbě), Nobelovku má čínský disident (toho času ve vězení), nejpopulárnější český filmový hrdina roku je toho času na doživotí za mřížemi. Je na čase udělat celosvětovou generální amnestii.“

21. srpna 2010

Dobré a špatné úchylky

Na FB mne zaujal názor, že jsou dobré a špatné sexuální úchylky. Ty první jsou in, protože kdo je má, ten je zajímavý. Ty špatné jsou out, protože kdo je má, je prase.

Co je in?
  1. BDSM
  2. pissing
  3. fetišism
Co je out?
  1. zoofilie
  2. koprofilie
  3. pedofilie

17. července 2010

Westermarckův jev

Vodník poukázal na to, jak pánové kalvinisté opět zapomněli na biologii, na 120 let známý Westermarckův jev. Oč jde? Aimee Louise Sword (na fotce se synem) "dala svého syna k adopci hned po narození. Až do čtrnácti let jí jeho adoptivní rodiče rok co rok posílali fotografie. Ve čtrnácti s tím přestali. Údajně se obávali, že by se mezi matkou a synem mohl vytvořit sexuální vztah. Matka se ale kontaktu nevzdávala a syna vyhledala přes Facebook. Když se s ním sešla, vyspala se s ním." Za tento skutek dostala (nikoliv, jak píší Novinky, že teprve dostane) trest 9 až 30 let (US zvláštnost, že nedostanete přesnou sazbu), což se v ČR nedává ani za brutální vraždu.

Přitom měl soudce přihlédnout právě k Westermarckově jevu. V pokrokových státech (Francie, Belgie, Nizozemsko, Turecko, Brazílie a Japonsko) proto na základě genetické sexuální přitažlivosti není incest trestný. Jenže to bychom nesměli být v USA, kde berou příliš vážně 6. přikázání (na rozdíl od katholictví) a na biologii kašlou. Ale můžeme jim vyčítat, že pro ně Desatero není cár papíru? Myslím, že nikoliv, pouze je to jasný důkaz, jak špatný morální kodex Desatero je.

24. ledna 2010

Nový fenomén YouTube

Slashdot effect je mocný čaroděj. Nyní takto Facebook proslavil dívčí skupinu LuŠtěLa (poslech na vlastní nebezpečí; již cca 200 000 diváků).

Reportage z koncertu v Praze: "Bylo to dost nebezpečné. Mám velké modřiny na nohách, protože se na mě zezadu mačkalo neskutečné množství lidí. Chodím často na punkové koncerty, ale tam je to s porovnáním s LuŠtěLou naprostá pohoda. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohách. Kdybych spadl, nikdo by mě nezvedl, spíš by si na mě stoupli, aby lépe viděli. Lidi byli v absolutní extázi." + "Skandovali ale také jiné pokřiky. Bohužel je ovšem vzhledem k jejich vulgaritě nemůžeme publikovat..." "publikum přijalo dívky přímo orgasmicky. Věkově pestré osazenstvo radostně skandovalo hesla „LuŠtěLa“ nebo „Ukaž kozy!“." + "Docela vtipné, že taková pochybná dívčí partička pseudozpěvaček má větší fanouškovskou podporu na koncertech, než třeba kapela Sunshine." (jiná reportage) Pohled zevnitř.

10. října 2009

Facebook ve státní správě

Lidové noviny: "Výzkum počátkem letošního roku ukázal, že Facebook je mezi švýcarským vládním úřednictvem druhá nejnavštěvovanější internetová stránka."

U nás tomu tak není, ale čerstvá data nemám.

11. září 2009

Z Facebooku

Sešlo se mi na Facebooku hned vedle sebe:

M. R.: "Hanba sněmovny! Regulační poplatky zůstanou zachovány v současné podobě. Poslanci neschválili ani zrušení či omezení poplatků, ani změny navržené Senátem. Levice navrhovala zrušení regulačních poplatků i jejich částečné omezení."

L. K.: "Zdravotnické poplatky zůstavají beze změny. Právě to prošlo PSP. Ve zdravotnictví bude více financí na léčbu těžkých nemocí."

Veřejnoprávní vyváženost bezpracně na FB.

2. února 2009

Facebook

Ačkoliv jsem dostal několik pozvánek do LinkedIn, dosud jsem odolal. Naproti tomu fenomén FB mne již dlouho lákal. Co na tom kdo vidí? O weekendu jsem to vyzkoušel a zde jsou výsledky mých pokusů.

Na FB je momentálně 99 784 (počet členů sítě "Czech Republic") až 228 320 Čechů (podle odhadu FB pro dosah reklamy). Smysluplnost v tom moc nevidím, ale stejně jako ostatní služby Web 2.0 je to silně návykové. Vtip je v používání pravého jména a fotky. Mulťáci se prý penalisují.

FB přesně vystihuje anglosaskou mentalitu soutěživosti. Stejně jako o Valentýnu máte dostat co nejvíce přání, na Sylvestra co nejvíce novoročenek, tak v FB je podstatné mít co nejvíce "přátel" (výraz FB pro kontakty). Šíleným úsilím jsem jich první den získal 15; nyní jich mám již bez větší snahy 26. Z toho je 17 mužů a 9 žen. Celkem 17 lidí znám z reálného života, 7 jen virtuálně a 2 vůbec. Celkem 5 lidí nemá portraitní fotku.

Podstatou FB je nekonečné sdělování toho, co právě děláte. To mne nebaví, vždy jsem byl spíš na názory než na činnosti. Je to však v přímém přenosu, takže je to docela poutavé.

Co na FB příliš nefunguje, jsou "applikace", tj. plugins zřejmě v Javě. Jsou hrozně pomalé a člověk jim musí upsat duši, když je chce nainstallovat.

Updated.

13. ledna 2009

10 nejvíce navštěvovaných serverů

Podle Alexa: Yahoo!, Google, YouTube, Windows Live, Facebook, Microsoft Network (MSN), Myspace, Wikipedia, Blogger.com a japonské Yahoo!

Je zajímavé, že Yahoo se v ČR téměř nepoužívá, stejně jako produkty Microsoftu: Windows Live a Microsoft Network (MSN). Popularita Facebooku stále roste i v ČR.