Zobrazují se příspěvky se štítkemSrbsko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSrbsko. Zobrazit všechny příspěvky

23. ledna 2014

Srbský pomník vrahovi

Nepřekvapuje. Dnes se vrahům staví pomníky běžně.

29. října 2011

Srbští četníci zpívají Evo zore, evo dana

Nějaký vtipálek si udělal legraci ze Srbů i Chorvatů. Vzal hymnu ustašovců a doprovodil ji obrazem zpívajících srbských četníků. Výsledek je neuvěřitelně absurdní.

Na druhou stranu je třeba říci, že oslava ustašovců je v Chorvatsku víceméně nelegální, tak byl původní text:
Evo zore, evo dana, evo Jure i Bobana
Jure zove, Boban viče, evo mene poglavniče
Na vrh gore Trebevića, u logoru Francetića
U logoru Jure sjedi, svojoj vojsci on besjedi
Oj ustaše braćo mila, duboka je voda Drina
Drinu ćemo pregaziti, a Srbiju zapaliti
Kad je Drinu pregazio, u nogu je ranjen bio
On ne viče ajme meni, već on kliče za dom spremni
Za dom spremni i za tića, poglavnika Pavelića
censurován:
Evo zore, evo dana, evo Jure i Bobana
Na vrh gore Trebevića, u logoru Francetića
U logoru Jure sjedi, svojoj vojsci on besjedi
Oj Hrvati braćo mila, duboka je voda Drina
Drinu treba pregaziti, a Srbiju zapaliti
Kad je Drinu pregazio, u nogu je ranjen bio
On ne viče ajme meni, već on kliče za dom spremni

16. června 2011

Příčiny srbské tragédie

Skvělý článek Matyáše Zrna. Cituji: „Na jednání parlamentu kdysi v roce 1993 pustil magnetofon s nahrávkou současné íránské populární hudby. Poté pustil píseň Dragany Mirković, jedné z nejpopulárnějších zpěvaček turbofolku. Oba dva snímky byly prakticky totožné.

* * *

Bylo to zlaté období věštců a proroků, kteří dostávali místo v státním tisku a televizi a jejichž astrologické časopisy plnily přední pulty kiosků. „Američané přiznali, že jejich armáda využívá černé magie“, „Americká vláda se zaprodala mimozemšťanům za slib, že ji učiní supervelmocí“ nebo „Amerika bojuje proti Srbsku pekelnými vedry“ jsou jen některé z titulků, které plnily i stránky běžného (pro)režimního tisku. Dokonce i horoskopy politiků byly určovány jejich stranickou příslušnosti. Zatímco Miloševičovi vycházela vláda na věčné časy, opoziční politiky podle horoskopů v srbském tisku čekala smrt (což se někdy opravdu stalo…). A když v březnu 1992 vyšli Bělehraďané do ulic demonstrovat proti režimu, skoro všem znamením se doporučovalo nevycházet - a když, tak jedině do kina.

V ústředním srbském deníku Politika s čtenáři mohli ve dvaceti pokračování dočíst, že Leonid Brežněv zemřel na následky telepatické agrese, popřípadě o případu létající Moskvanky. V televizi Politika vystoupilo mezi lety 1992-1994 osmdesát proroků, astrologů a numerologů. Lidoví proroci věštili smrt Bila Clintona a brzké ekonomické ozdravení Srbska. Spisovatel a malíř Momo Kapor se zase se čtenáři dělil o zásadní zprávu, že kosmonauti z vesmíru viděli "naše svatá místa osvícená zvláštním světlem, pozitivní energií, která je věčná a nezničitelná..."“

9. června 2011

Srbsko po roce 2000

Na LW často negativně mluvím o Srbsku. Je však nutno upřesnit, že tím myslím „karađorđevićovské“ Srbsko (19032000), které téměř sto let snilo svůj sen o Velkém Srbsku. Návrat k „obrenovićovským“ tradicím začíná 5. října 2000, kdy byl svržen protodiktátor a arcivrah Milošević. Vývoj poté však byl nejistý. Ještě v roce 2003 byl zavražděn Zoran Đinđić. Nicméně 27. června 2004 zvítězily proevropské síly. Od roku 2008 se zdá, že tento positivní vývoj je nezvratný.

10. července 2010

Polepšení šílence

Ještě v roce 2008 srbský chauvinista a možný srbský president, Tomislav Nikolić, vážně ohrožoval positivní vývoj v Srbsku po 5. říjnu 2000. Byl to odpůrce Západu a válečný štváč. Místo EU chtěl, aby se Srbsko stalo součástí Ruska, neuznával oprávnění Albánců na sebeurčení a byl mu ochoten bránit i vojensky.

Nicméně čas oponou trhnul. V září 2008 odešel z fascistické Srbské radikální strany a založil Srbskou pokrokovou stranu, která stojí na posicích Edvarda Beneše: Chce být mostem mezi Ruskem a Západem. Je vidět, že demokracie má positivní vliv i na vrahy: Není z něho sice nice guy, ale lze ho tolerovat.

9. června 2010

Vděk Čechů Srbům

S Vodníkem je jeden základní problém: Ze zásady ignoruje fakta, která se mu nehodí do krámu. O světě má jednou pro vždy jasno a takové věci by mu poškodily pracně předem narýsovaný obrázek.

Tak na DS s vážnou tváří tvrdí: "Ghassan Khaled asi neví, jak se Češi odvděčili Srbům za podporu na začátku Druhé světové války." Co na tom, že jsem mu už před rokem a půl vysvětlil, jak to bylo doopravdy: "Ve skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."" To Vodníka nezajímá.

A má v zásadě pravdu. I kdyby se totiž nemýlil, proč bychom se měli ohlížet na vztahy Československa a Jugoslávie před 70 lety? Vždyť oba státy již naštěstí neexistují. A jak dlouho ještě bychom měli brát v potaz události z 1930s? Do nekonečna?

15. května 2010

Grčka dobrovoljačka garda

Málo se mluví o tom, že na obludném massakru ve Srebrenici participovala i Řecká dobrovolnická garda, mezi jejímiž členy byli řečtí neonacisté. Pravoslavná solidarita v praxi: "Byl to boj mezi námi (pravoslavným společenstvím) a jimi (muslimy, katholíky, protestanty a Západem) a my jsme vyhráli."

Takis Michas dále dodává: "NATO military secrets on the August 1995 air strikes were passed on to Mladić on direct orders of then socialist Prime Minister Andreas Papandreou."

24. dubna 2010

Srbský terror ve Slovinsku

Hlavním nástrojem zotročení nesrbských národů v Jugoslávii byla federální armáda. Na konci 80. let byla dokonce i Slovinská kommunistická strana reformní a hledala cesty, jak zmírnit srbské područí. To však mladým radikálům nestačilo. Ve slovinské obdobě Mladého světa otevřeně psali o tom, jak srbský federální ministr národní obrany, Branko Mamula, kšeftuje se zbraněmi. To už bylo moc. Srbská reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Srbové dobře věděli, že persekuci nemohou nechat na slovinské úřady. Proto byli Janez Janša, Ivan Borštner, David Tasić a Franci Zavrl obviněni z vyzrazení vojenského tajemství, takže byli souzeni federálním vojenským soudem. Aby nikdo nezůstal na pochybách, oč jde, byla jednacím jazykem srbština, nikoliv slovinština, ačkoliv se delikt stal ve Slovinsku a všichni obvinění byli Slovinci.

Pro neexistenci federálních věznic byl výkon trestu svěřen slovinským věznicím. Proto byl jen formální. Po půl roce byli odsouzení propuštěni.

7. dubna 2010

Poučení pro Vodníka: Diana Johnstone

Discussion Speed se od LW osamostatnily a staly ze zní Britské listy Reloaded. Kdejaký ultralevicový pošuk je jim dobrý, jen když je dostatečně srbofilský. Teď vzala DS za vděk Dianou Johnstone, agentkou Hồ Chí Minha, na úrovni Jane Fonda – Hanoi Jane.

Nepoučitelným levičákům je každá lež dobrá: "Titova politika vzhledem k velké etnické rozmanitosti Jugoslávie poskytovala každé skupině značná kulturní a jazyková práva." Soudružka Johnstone asi v životě neslyšela o chorvatském jaru a persekusi Mesiće, Tuđmana a dalších.

Její popírání, že massakr ve Srebrenici byl genocidou a počtu obětí, je už přímo nechutné. Fanatičtí srbofilové se tak neštítí ničeho, ačkoliv Srbsko samo se za tuto genocidu omluvilo.

7. března 2010

Srbský organisovaný zločin

Analýsa.

8. února 2010

Balkánský řezník Milošević

Vodník z neznámého důvodu odkazuje na hlavní orgán českých spikleneckých theorií, Czech free press, ačkoliv článek, který ho tak ohromil, vyšel na Net Socanovi. Je to hanebná kombinace obhajoby vraha a spikleneckých theorií, takže ve výsledku smrtící cocktail. Je to podobné, jako kdyby někdo napsal podobný článek o Hitlerovi nebo Stalinovi.

Jaká jsou fakta? Balkánský řezník, který se nesmířil s koncem Velkého Srbska, rozpoutal celkem 4 války: se Slovinskem, s Chorvatskem, s Bosnou a Hercegovinou a s Kosovou. (Tyto státy s nikým problém neměly, zato Srbsko za Miloševiće se všemi sousedy. Jasný důkaz, kdo je viník aggresse.) V Srbsku samotném udržoval odpornou diktaturu, nechal unést a zavraždit Ivana Stamboliće a pokusil se zavraždit Vuka Draškoviće. To vše stačí k tomu, aby takovou kreaturu žádný solidní člověk nehájil.

Co se týká údajné vraždy, je krevními testy dokázáno, že nebral léky, které měl brát. Stejně tak je dokázáno, že Milošević měl ve vězení značnou míru volnosti. Milošević se pokusil o vysokou hru: Chtěl si zhoršit zdravotní stav natolik, aby byl propuštěn do ošetřování v Rusku. To nezvádl a místo toho zemřel.

Jenže stoupence spikleneckých theorií (a. k. a. "podstatná část lidí, kteří se o problematiku aspoň minimálně zajímají") nepřesvědčí nikdy nic. Ti jsou schopni tvrdit, že Rusko v letech 1917–91 neexistovalo. Puncované vrahy typu Apise, Mikuláše II., Lenina či Miloševiće jsou schopni prohlásit za nevinné a ještě navíc tvrdit, že Západ takto notorickým vrahům nebyl schopen dokázat vinu. Ne, kdyby se Milošević sám nezabil, tak by dopadl jako Saddám, stejný výtečník jako on.

Proto debatovat se stoupenci spikleneckých theorií má asi tak stejný smysl jako vysvětlovat pravoslavnému význam slova "primát".

Milošević pravděpodobně zavražděn

Málem jsem napsal, že tento fakt je jasný každému soudnému člověku, ale aby mne JK nenařkl z manipulace, tedy: podstatná část lidí, kteří se o problematiku aspoň minimálně zajímají, dospěla k názoru, že argumenty pro Miloševićovu sebevraždu ve vězení lze vcelku spolehlivě označit jako chabé, zatímco indicie, vedoucí k tom, že se jednalo o vraždu, jakožto vysoce pravděpodobné.
CFP dnes uvádí k věci nové a za přečtení stojící argumenty. Nepochybuji o tom, že srbobijci budou nadále tvrdit, že a) to je všechno nesmysl nebo b) je stejně dobře, když byl "balkánský řezník" zprovozen ze světa jakýmkoli způsobem, právo sem, právo tam.

30. října 2009

Démonisace Srbů a studená válka s Ruskem

Vždy mne fascinovalo, jak se i poměrně myslící a uvažující lidé stali obětí amerického protiruského tažení v mediích. Profesor Emil Vlajki je autorem knihy s názvem v titulu tohoto postu a v tomto interview z odkazu pana Mikovce osvětluje některé aspekty rozpadu Jugoslávie. Jak on sám píše, v Evropě "dominantní intelektuální masa je pravicová, podporuje politiku USA a aktivně působí v nové studené válce proti Rusku. Západní elita je proti rozvoji jakékoli části společnosti a lpí na padoušské politice Američanů." Naši intelektuálové se tedy jen tak obalamutit nenechají.

30. května 2009

Vlado Gotovac

Ve volném seriálu o srbských zločinech si přimeňme nejslavnějšího chorvatského liberála, Vlado Gotovace (1930–2000). V roce 1971 byl ve vykonstruovaném politickém processu odsouzen na 4 roky za "separatism" a "nacionalism". A ty si také odseděl.

26. května 2009

Srbsko za posledních Obrenovićů (1868-1903)

Protože jsem často považován za srbožrouta, chtěl bych připomenout positivní stránku srbské historie, Srbsko za posledních Obrenovićů (1868–1903).

Poté, co byl kníže Mihailo Obrenović III. zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů, nastoupil na trůn prozápadní a liberální kníže Milan IV. (1868–1889). Jeho nástupcem byl Aleksandar Obrenović (1889–1903), který byl rovněž zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů.

V roce 1881 uzavřel Milan smlouvu s Rakouskem, v níž se Srbsko zavázalo, že se zdrží zásahů do Bosny a Hercegoviny, které byly pod naší okupací. Milanova aggresse vůči Bulharsku byla neúspěšná. Ačkoliv jsme pomáhali, jak jsme jen mohli, takže mír byl více než příznivý (status quo ante bellum), přesto se musel poděkovat.

Vláda krále Alexandra již byla poznamenána tím, že musel proaktivně vystoupovat proti fanatickým rusofilům. Omezení svobody projevu a spolčovací nebylo příliš positivní.

Vyvražděním Obrenovićů se Srbsko vydalo na neblahou cestu, kdy bylo sto let nebezepečné všem svým sousedům. To skončilo v roce 2000, kdy se Milošević konečně poděkoval.

23. května 2009

Historie Velkého Srbska II - Annexe Černé Hory

Málo známou událostí z dějin Velkého Srbska je annexe Černé Hory v roce 1918.

Když jsme v roce 1916 porazili Srbsko a Černou Horu na hlavu, uprchl černohorský král do exilu v Itálii a později ve Francii. V roce 1918 dobyla Dohoda tato území zpět pod svou kontrolu. Ve zjevné inspiraci pro ruské zásahy ve 40. letech: "Montenegro's entry into Yugoslavia was forced and illegitimate, in a fashion similar to the Soviet annexation of the three Baltic states" dne 15. října 1918 srbská vláda vytvořila v Černé Hoře čtyřčlenný velkosrbský Ústřední výkonný výbor pro unifikaci Srbska a Černé Hory. Zároveň srbská vláda zrušila černohorský parlament. Výbor připravil nedemokratický volební zákon a zmanipuloval volby, které se konaly dne 19. listopadu 1918. Zelení (stoupenci nezávislosti Černé Hory) drtivě prohráli a bílým (Velkosrbům) ve Velkém národním shromáždění srbského národa v Černé Hoře nic nebránilo vyhlásit dethronisaci krále Nikoly I. a annexi Černé Hory v budově tabákového monopolu obklíčeného srbskou armádou, tedy nikoliv ve hlavním městě Cetinje.

Neblahá historie Velkého Srbska (Království SHS, později Jugoslávie) začala. Dne 7. ledna 1919 Černohorci na protest proti annexi povstali ve vánočním povstání. Bylo brutálně potlačeno a celkem bylo zmassakrováno 3 000 Černohorců. Protest narazil na hluché uši.

16. května 2009

Srebrenica versus Gaza

AndyO onehdá na Nautilu nad mým srovnáním těchto dvou událostí ztratila sebeovládání a veřejně začala ventilovat směs halucinogenních visí o mém intimním životě, spojených s její paranoiou ohledně horrorů holokaustu. Není k zahození posoudit tyto dvě nesporně ohavné a odsouzeníhodné události ve srovnávacím pohledu, pohledu stručném a mnohdy zjednodušujícím, nicméně otevřeném k další diskussi.

Srebrenice: enkláva pod ochranou Modrých příleb, ze které vrazi pod vedením Nasera Oriće vyrážejí na vražedné výpady do okolních vesnic. Počet srbských obětí je nejistý, odhady se pohybují mezi 1000–3000. Dne 11. 7. 1995 vpadla bosenskosrbská armáda pod vedením Ratko Mladiće do města, odstavila holandské Modré přílby (kterým nikdo z UNPROFOR nepřišel na pomoc), sebrala muslimské muže a mladíky a zlikvidovala; počet obětí je rovněž nejistý, odhady jdou do tisíců (officiální kolem 8000).

Gaza: po odchodu Israelců r. 2005 tzv. „samostatná“ zóna, ve skutečnosti pod kontrolou Israele se všemi toho plynoucími důsledky. Pásmo ovládl Hamás, který ostřeluje israelská města primitivními trubkami, zvanými „rakety Kássám“. Počet obětí se mi nepodařilo spolehlivěji zjistit, palestinské zdroje uvádějí méně než 20. Dne 27. 12. 2008 zahájila jedna z nejlepších a nejlépe vyzbrojených armád na světě bombardování pásma Gazy, které žádné Modré přílby nechránily, 3. 1. 2009 pak přistoupila IDF k pozemní invasi. Počet obětí, mužů, žen i dětí, je rovněž nejistý, podle Palestinců snad kolem 1400, podle Israele 1100 (cituji po paměti).

Jeden podstatný rozdíl tu je: za "právo Srbů na ochranu před terroristy" v Praze nikdo nedemonstroval...

10. května 2009

Srbské mezinárodní zločiny - I. díl

Ačkoliv fanatické srbofily, jako je Vodník či Neználek, určitě nepřesvědčím, považuji za nutné zmapovat srbské mezinárodní zločiny 90. let 20. století. První srbskou obětí bylo Slovinsko.

Dne 25. června 1991 vyhlásilo Slovinsko nezávislost na Velkém Srbsku (které neslo krycí název Jugoslávie). Srbům se zhroutil jejich sen, a proto se rozhodli, že nic podobného nepřipustí. Aggressi proti Slovinsku zosnoval fanatický Srb, Blagoje Adžić, který byl náčelníkem generálního štábu velkosrbské armády, a umírněný Srb, Veljko Kadijević, který byl velkosrbským ministrem národní obrany.

Srbská aggresse začala hned druhý den po vyhlášení nezávislosti, tj. 26. června 1991. Během 27. června 1991 bylo celé Slovinsko okupováno. Druhý den však slovinské jednotky zahájily protiofensivu a postupně srbské okupanty vyhnali z vlasti. Velkosrbská armáda sice navrhla svržení rebelů a jejich náhradu srbskými militaristy, ale na takové řešení nemělo velkosrbské vedení Borisava Joviće koule. Dne 3. července 1991 bylo dohodnuto zastavení palby. Slovinci se tak velkosrbské aggressi ubránili, což bylo stvrzeno příměřím ve společné deklaraci z Brioni (PDF).

Pepek mne upozornil, že jsem zaměnil válečné zločiny a zločiny proti míru. Za upozornění mu děkuji a chybu jsem opravil.

Updated.

6. května 2009

Krok správným směrem

Poté, co se Srbsko zbavilo šíleného Miloševiće, začíná kráčet správným směrem.

2. dubna 2009

Zešílevší Roman Joch o balkánské problematice

...pokud se národní většina ke své národnostní menšině na území svého státu nechová dobře a spravedlivě, může velice snadno o tu menšinu - a území jí obývané – přijít. Většiny se mají ke svým národním menšinám chovat velkoryse – tak si zajistí jejich loajalitu ke svému státu.


Skutečně chcete, aby srbský stát byl za necelé půlstoletí většinové albánský? Anebo je naopak vlastním, skutečným zájmem srbského státu, má-li být vůbec zachován jako srbský, amputace území obývaného cizorodým prvkem? (Tedy obdoba toho, co nahlédli a tudíž provozují Izraelci ve vztahu ke Gaze a minimálně části Západního břehu?)


Roman Joch - Proč Srbsko tehdy výprask potřebovalo jako sůl.