Norské válečné děti

„Válečné dítě“ je terminus technicus pro dítě, které se narodí matce – občance okupovaného státu – a otci – okupačnímu vojákovi. Eva Simonsen napsala výtečnou komparativní studii o válečných dětech v Norsku a mulatech v Německu (PDF).

V případě Norska je zvláště zarážející odlišnost od Dánska. Připomeňme si, že mezi Dány a Nory není prakticky žádný ethnický rozdíl, že odlišnost mezi dánštinou a norštinou je podobná odlišnosti mezi češtinou a slovenštinou. Přesto byly po válce v Norsku matky cca 10 000 válečných dětí umístěny pod falešnou záminkou do koncentračních táborů, což se v Dánsku nestalo: „Immediately after the war, thousands of these women were interned in large camps, officially in order to prevent the dissemination of venereal diseases.“ V Dánsku místo toho bylo oficiální veřejné i soukromé mlčení; o otcích těchto dětí se nemluvilo. Norky, které se provdaly za Němce, norský stát zbavil norského občanství a vyhnal je do okupovaného Německa, kde strádaly v extrémním nedostatku.

Simonsen dodává, v jakém ovzduší tento systém vznikal: „Had there been suitable institutions for the mentally retarded in Norway before the war, the number of Nazi party members would have been much lower.“ Reakce? „The idea of deporting the children was seen as one alternative, both from a national point of view and one argued for as an action in the best interest of the child.“ (zdůrazněno mnou) Je proto zákonité, že je to právě Norsko, kde vyrostl zrůdný systém Barnevernetu, který v příbuzném Dánsku ani Švédsku nepozorujeme.

Experiment s barvou očí

Slavný experiment s percepcí rasismu.

Válka majority s Romy

K výtečnému článku Tomáše Peciny bych chtěl přičinit poznámku, protože problematika je nadmíru složitá. Začíná to již volbou názvu textu. Každý je příznakový. Pecinův název Válka Čechů s Romy je parafrasí Rádlovy Války Čechů s Němci. To je vysoce problematické akcentem ethničnosti, ačkoliv v poslední době se stále více upouští od ethnického vymezení češství ve prospěch vymezení státního. To má přirozeně i vedlejší effekty, neboť tím se ze Škvoreckého stává kanadský spisovatel píšící česky. Nicméně u Kundery nám jeho vymezení jako francouzského spisovatele nevadí.

Uvažoval jsem o názvu Válka Čechů s nepřizpůsobivými nebo Válka ethnických Čechů s cigány. První je problematický tím, že přebírá rasistický discours. Na druhý ještě není vhodná doba; odmítání ethničnosti Romů zatím nepatří k mainstreamu a mohlo by tedy být bráno jako přitakání rasismu. Ze všech zel jsem nakonec zvolil to nejmenší a název vybral tak, aby konvenoval představám establishmentu.

Na Pecinově článku je cenné především to, že odmítá manichejskou volbu, jíž je Σκύλλα intolerantní politické korrektnosti a Χάρυβδις rasismu. To je velice těžké, protože III. směr je mikroskopicky minoritní. Tento text by chtěl k němu rovněž přispět.

Jaké jsou příčiny šluknovských nepokojů? Hlavní je stěhování sociálně vyloučených z bohatých měst jako je Praha nebo Teplice do chudých měst jako je Nový Bydžov, Rumburk nebo Vansdorf. Tím se poničila dlouhodobá rovnováha, která tam panovala. S tím se musí něco udělat a nebál bych se ani zcela účelového ad hoc opatření proti tomuto druhu „podnikání“, když socialistické nápady, že by obce měly podnikat v bydlení, je nutno rázně odmítnout. Essencialistický fetiš systémovosti je nutno překonat rovněž, neboť vede do pekel.

Bezprostřední příčinou je ublížení na zdraví ve dvou nesouvisejících skutcích. Česká media o nich massivně referovala, protože už dávno resignovala na úlohu hlídacího psa demokracie a místo toho dolují emoce doslova za každou cenu, jak jsme viděli v případu 3 mrtvých hockeyistů. Infotainment v plné nahotě.

Velkou roli hraje rasism. To je docela problematický pojem, protože intoleranti politické korrektnosti z něj udělali mentální zločin I. kategorie, hned za antisemitismem. Proto je lepší jej stejně jako pojem deviace nepoužívat vůbec a jev označit méně přesným pojmem xenofobie, který je však zároveň též méně hodnotící. Romská otázka je totiž specifická tím, že zatímco Němce či Poláka na první pohled nepoznáte, dokud nepromluví, Rom je identifikován svým vzhledem. Proto by bylo přesnější mluvit o rasismu a proto mnoho Romů za Romy považováno není, neboť nemají romský vzhled.

Typické pro xenofoby je, že hází všechny příslušníky skupiny do jednoho pytle. Když si odmyslíme zanedbatelné Sinty (= německé Romy) jsou v ČR dvě základní skupiny Romů: Servika Roma (80 %; Olaši jim říkají Rumungre) a Vlachike Roma (= Olaši, 20 %). Servika Roma jsou do značné míry assimilovaní, romsky obvykle aktivně nemluví, jejich tradice jsou rozpadlé a považují se primárně za Čechy. Naproti tomu Olaši nejsou assimilovaní prakticky vůbec, mluví mezi sebou romsky a olašské tradice stále hrají určujícící roli.

Proto Kapitán, který ví všechno nejlíp, a svou osobní zkušenost z Ostravska považuje za jedinou možnou, říká: „Naprosto správně Vodníku, porušování jejich vnitřní hierarchie berou jako hrubou urážku.“ Ve skutečnosti, jak říká člověk, který to má z první ruky: „[R]omský vajda je sen majoritní společnosti, který už asi tak 80 let neexistuje...“ Házet Servika Roma a Olachy do jednoho pytle totiž nejde.

Kromě aktuálního problému s bydlením bychom měli řešit i dlouhodobý problém segregovaného školství. I když xenofobové poukazují na genetickou méněcennost Romů, ve skutečnosti je problém vnější, primárně kulturní. Tak i slavný případ nezdařené adopce Terezy Boučkové je způsoben zločinnými kojeneckými ústavy a nezvládnutým budováním identity (PDF).

Závěrem je třeba zdůraznit, že je absolutně nezbytné opustit plytké antinominalistické filosofování: „Nespokojenost, kterou si někteří nepřijatelně vybíjejí pogromy na Romech, ve skutečnosti patří těm, kdo ji svými opatřeními nebo lhostejností zapříčiňují: tedy vládě, krajům a obcím“ a začít s konkrétními drobnými kroky. Jako první by mělo být rasantně zkráceno přípravné řízení machetového ublížení na zdraví. Primární totiž není tajné přípravné řízení, jak v ČR stále převažuje, nýbrž veřejné hlavní líčení před soudem. A to by veřejnost uklidnilo.

Jako druhé by mělo následovat zcela zásadní mnohonásobné personální a finanční posílení Agentury pro sociální začleňování. Když můžeme vyhazovat 50 mld. Kč ročně na zbrojení, které nepotřebujeme, mohli bychom aspoň 10 mld. Kč vyčlenit na problém, který nás urgentně trápí. Dokud se sociálně vyloučenými nezačne pracovat skutečně individuálně, své špatné návyky nepřekonají. Sami to totiž nezvládnou.

Zákaz křesťanského shromáždění

V Kolíně zakázali křesťanské shromáždění. Oč jde? Ze zmatené zprávy iDNES lze rekonstruovat následující skutkový stav:

Apoštolská církev vždy na velikonoce organisuje čtení z Bible, tedy typické náboženské shromáždění, které nepodléhá oznámení. Poprvé tak učinila v roce 2009. Z pilnosti a pro jistotu toto náboženské shromáždění oznámila. Kolínský městský úřad však toto oznámení posoudil jako žádost o zábor veřejného prostranství, jak je pro územní samosprávu typické: „Pastor chtěl mít navíc akci ozvučenou, to už zábor veřejného prostranství je.“ Vím totiž, jaké neskutečné problémy měli organisátoři Queer Pride v Táboře. Pomohlo až to, když jsme jim poradili, že shromáždění není zvláštním užíváním pozemní kommunikace, nýbrž obecným.

Apoštolská církev však protiprávnímu výkladu ustoupila a o zábor veřejného prostranství požádala. To bylo povoleno, přičemž je více než zvláštní, že nebylo zpoplatněno. Až v roce 2011 kolínská městská rada žádost o zábor veřejného prostranství zamítla. Odůvodnění známo není, pouze jeden z radních se vyjádřil takto: „Hlasoval jsem proti. Podle mě Bible patří do prostor, které jsou k tomu vyhrazené.“

Právní ignorantství se nevyhnulo ani oznamovateli/žadateli: „Zákon o shromažďování nám ukládá pouze ohlašovací povinnost. Zakázat nám ji nemohou a beru to jako výrazný zásah do svobody projevu církví.“ Předně, náboženská shromáždění se oznamovat nemusí, zákon o shromažďování ohlašovací povinnost u náboženských shromáždění neukládá. Naproti tomu, oznámená náboženská shromáždění lze zakázat a probíhající náboženská shromáždění rozpustit, a to ze stejných důvodů jako ostatní shromáždění.

Poučení: Opět se ukázala totální nevzdělanost úředníků územní samosprávy. Žádost o zábor veřejného prostranství měli posoudit jako oznámení náboženského shromáždění. Ozvučení je právní nerozhodné. I pokud se však k oznámení chovali jako k žádosti, názor, že Bible patří do prostor, které jsou k tomu vyhrazené, je diskriminační a nemůže být odůvodněním zamítnutí žádosti o zábor veřejného prostranství.

Update: Ignác Pospíšil zjistil, že to bylo jinak, než jsem spekuloval na základě novinového „zpravodajství“.

Polemika s Filipem Tvrdým I

Vodník upozornil na anotaci článku Discordant Sexual Identity in Some Genetic Males with Cloacal Exstrophy Assigned to Female Sex at Birth. Domnívám se, že z něj Tvrdý činí nesprávné závěry: „Snad je tak definitivně vyvrácena praxe, která od 70. let dominovala medicíně a jež byla založena na pseudovědeckých představách o sociální konstrukci genderu, který údajně nemá základ v biologické přirozenosti člověka.“

Oč jde? Na jedné straně je tady sex (česky pohlaví) jako biologická identita, tedy muž nebo žena. Na druhé straně je tady gender (česky rod) jako sociální projev této biologické identity, tj. chovat se jako muž nebo chovat se jako žena.

Tvrdý zcela správně připomíná neblahý experiment s Davidem Reimerem. Ten vinou obřízky přišel o penis. John Money proto jeho rodičům poradil, ať ho vychovávají jako dívku. Bylo to v 60. letech, kdy se naivně věřilo, že sex nemá žádný význam; že gender lze zvolit zcela libovolně.

To tento neblahý experiment zcela vyvrátil. Biologická identita je daná, tj. nelze si zvolit zcela libovolně, zda budu mužem či ženou. Naproti tomu gender je sice od sexu odvozen: jsem-li muž, chci se chovat jako muž, ale gender není biologicky dán. Jeho obsah je zcela libovolný. Jak uvádí známý příklad: Zatímco ve starém Římě vyšívali muži, tj. vyšívat bylo známkou mužského chování, dnes vyšívají ženy.

To samé platí pro rasu. Ačkoliv hlasatelé politické korrektnosti popírají, že rasa vůbec existuje, není pochyb o tom, že jsou 3 základní lidské fenotypy: bílý, žlutý a černý. Ale jejich sociální odraz jsme úspěšně zrušili. Černoch si tedy nemůže vybrat, že bude bělochem (to lze leda ve filmu – The Human Stain), ale být černoch neznamená, že bude otrokem či něco podobného. Všechny rasy si jsou sociálně rovny.

Skandál v Novém Bydžově

Akce a reakce. Vzdělanostní úroveň Šiklové se od Loudy nijak neliší. Naproti tomu Růžičkovi převyprávěním jeho sdělení Kostlán uškodil; doporučuji číst toliko nezkrácený text. Gál opět potvrdil, že v této skupině stojí nejvýše.

Bouře ve sklenici vody

Teresa Spencer napsala do Literárních novin 38/2010 článek Země česká, domov … můj? (pokud umíte rychle číst, máte 10 minut na to, abyste si ho na jejich webu přečetli). V něm uvedla tyto 3 osudové věty: „Malá Natálka, kterou loni v dubnu ve Vítkově málem upálili mladí čeští rasisté, se stala televizním fenoménem, svého druhu tragickou celebritou. Když vás někdo nenapadl, nejste Natálka. [M]á Natálka svým způsobem štěstí, že je ještě malá a tím pádem roztomilá?“ To si dovolila mnoho. I jinak racionální Fedor Gál kvůli tomu dostal takový záchvat vzteku, že napsal ostře protispencerovský článek.

Když si ty věty rozebereme podrobněji, tak zjistíme, že první věta je pravdivé konstatování faktu. Nechápu, co na tom může někomu vadit. Druhá věta je stupidní. Ale je opravdu nutné kvůli každé novinářské hlouposti se tak rozčilovat? Třetí věta je provokativní názor. Opět nothing to write home about. Provokativnost media prodává, to ví každý novinář.

Jinak je článek Teresy Spencer poměrně zajímavé shrnutí faktů o obětech hate crimes v ČR. Bohužel ale trpí zásadní vadou, která postihla všechny zastánce bojující demokracie: Dává stejnou závažnost nadávkám, vyhrožování a násilí. Vše je podle nich stejně odsouzeníhodné. A právě tato neschopnost rozlišovat způsobuje jejich nízkou kredibilitu. Když totiž někdo někomu nadává do "cikánů" rozhodně to není stejně trestuhodné jako když mu baseballovou pálkou úmyslně zlomí ruku.

Resignace na odsouzení a penalisování veškerého násilí je jednou z největších problémů dnešní ČR. I když samozřejmě přetrvávající hostilní prostředí pro Romy ( = diskriminace), které výtečníci jako Gogo odmítají přiznat, je problém taky. Ale přeci jen řádově méně závažný než pogromy a organisované násilí.

A vraťme se k Natálce. Několik zločinců jí zničilo život. Jistě odsouzeníhodné. Měli k tomu zvlášť zavrženíhodný motiv – rasism. Ale není úkladné násilí zvlášť zavrženíhodné vždy? Myslím, že JzP má v tomto pravdu.

Natálka proto není žádným zlomem. Podobných obětí odporných zločinů je ČR mnoho. Proto by bylo dobré přestat Natálku dehumanisovat tím, že z ní děláme pouhý symbol a přestáváme v ní vidět člověka. Rasisty můžete mlátit i jiným kyjem, máte-li tu potřebu. Jedna dcera národa – Zdeňka Havlíčková (1848–1872) – snad už stačila. Nebo snad tihle věční bojovníci chtějí zničit soukromí i Natálce?

Updated: Fedor Gál upřesnil, jak aktivně pracuje na tom, aby z Natálky byla nová dcera národa: "dva dny před článkem T.S. jsme absolvovali v kostele U Salvátora koncert pro Natálku a byl to opravdu konkrétní počin mnoha lidí s velikým emocionálním nábojem" V těchto souvislostech se mi vždy vybaví poznámka Dostojevského na adressu Turgeněva.

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

Rasism vrchního soudu v Olomouci

Tomáš Pecina upozornil na rozsudek NS ČR J. D., R. D. a S. H. v. J. O. z 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, NS ČR: 52631, který zrušil rasistický rozsudek vrchního soudu v Olomouci. Rozhodnutí NS ČR je málo zajímavé, protože vyhýbavé. Vzhledem k rekapitulační mánii však obsahuje podstatné části rozsudku vrchního soudu v Olomouci i dovolání žalobců.

Oč šlo? J. D., R. D. a S. H. jsou Romové, a proto nebyli obslouženi v baru J. O. Vzhledem k tomu, "že žalobci cíleně zašli do B. R. s vědomím, že nebudou obslouženi, neboť navštěvovali takové provozovny, o nich věděli, že zde personál R. neobsluhuje," tak jim vrchní soud v Olomouci snížil relutární satisfakci z požadovaných 50 000 Kč na 5 000 Kč.

S dovoláním žalobců se lze naprosto ztotožnit:

[D]ovolatelé mimo jiné poukázali na tu část odůvodnění napadeného výroku, v níž se odvolací soud zabýval skutečností, že se žalobci diskriminačnímu jednání vystavili dobrovolně. Poukazují na to, že v dnešní době není testující osoba povinna se obrnit proti předpokládanému zásahu do svého práva na lidskou důstojnost, což platí i v případě, kdy žalobci na základě svých dřívějších zkušeností tušili, že s vysokou pravděpodobností nebudou v B. R. obslouženi. Je třeba vycházet ze zásady, že nikdo není povinen před protiprávním jednáním ustupovat a vyhýbat se mu. Toto jednání nemůže snižovat závažnost újmy, která je mu tím způsobena. Obdobné závěry platí u vztahu „vykalkulovaného“ postupu a soudem prvního stupně zmíněným zásahem do názorových postojů a hodnotových žebříčků žalobců. Skutečnost, že případ proběhl v klidu a rasový motiv nebyl otevřeně sdělen, pak nemůže být kritériem. Význam má pouze to, že žalobci nebyli poníženi v očích třetích osob, protože incident nevyvolal pozornost hostů baru. To, že v restauračním zařízení existoval systém členských karet sloužící k selekci hostů, je dokladem toho, že jednání žalovaného bylo promyšlené a vykalkulované, takže tato okolnost odůvodňuje spíše zvýšení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odvolatelů je nepřípadné i poslední odvolacím soudem zmíněné kritérium týkající se zákazu vstupu osob mladších osmnácti let do provozovny. Porušení provozní instrukce není porušením obecně závazného právního předpisu, přičemž sama třetí žalobkyně v baru alkohol nepila ani nehrála na automatech a ani nic takového neplánovala.

S. H. byla sice nezletilá a J. O. měl vyhlášku, že nezletilí do jeho provozovny nesmějí, ale ani k tomu se nejvyšší soud ČR jasně nevyjádřil. Podle mého názoru je to jasná diskriminace podle věku: Nelze zakázat nezletilcům přístup do provozoven, kde jim nehrozí žádná morální újma. Výjimkou jsou toliko bordely, striptease bary apod., nikoliv normální restaurace či bary.

Prohlášení Charty 77

Situace Cikánů-Romů v Československu nepatří k tématům, která upoutávají všeobecnou pozornost, a většina lidí o problémech této nejdiskriminovanější menšiny prakticky nic neví. Tato neinformovanost je důsledkem cílevědomého utajování všeho podstatného, co s Cikány-Romy souvisí. Věci však pokročily příliš daleko, než aby mohly pokračovat bez protestu.

Postoj veřejnosti kolísá mezi lhostejností a rasismem. Projevy rasismu a segregacionismu se množí a budou se množit. Cikáni-Romové, kteří jsou nejbezprávnější skupinou obyvatelstva Československa, ve všeobecných představách k obětem nezákonností nepatří, to je výsadou jen "slušných lidí".

—mluvčí Charty 77, Ladislav Hejdánek & Václav Havel, 13. 12. 1978, prohlášení č. 23

Rasism v české kultuře

Jaroslav Seifert
Ukolébavka

Cikán mívá černé oči,
chodí nocí zlou,
a kde nespí hodné dítě,
vezme si je ve své sítě,
houpy hou.

Je ještě třeba dalších důkazů, že pojem cikán je rasistický a je třeba ho v zájmu elementární zdvořilosti nahradit pojmem Rom?

České školy budou just segregované

Jak už jsem psal, rozsudek evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku D. H. a ostatní v. ČR z 13. 11. 2007 uložil ČR, aby zrušila segregované školy pro Romy, a to bez ohledu na to, zda mají krycí název zvláštní škola nebo základní škola praktická (ZŠP). Je přitom nerozhodné, že segregované ZŠP existují v ČR nezákonně, protože je školský zákon nezná, a § 5 písm. f) vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, je tedy s ním v rozporu. Když tedy "Zástupci ASP dále jednoznačně deklarovali svou nespokojenost s chystaným rušením základních škol praktických," je to jasná známka toho, že MŠMT v praxi opravdu nic nedělá, na rozdíl od svého lživého tvrzení z 2. 9. 2009: "MŠMT realizuje celou řadu opatření směřujících k podpoře začlenění žáků ze sociálně znevýhodňujícího prostředí do hlavního vzdělávacího proudu." Mělo totiž stanovit jasný harmonogram, do kdy budou segregované školy zrušeny.

Jenže odborná veřejnost segregované školy zrušit nechce. A je úplně jedno, zda to zdůvodňuje sofistikovaně: "Protože už žák s inteligencí v pásmu výrazného podprůměru vzdělávací program běžné základní školy nezvládne," nebo natvrdo: „Zkuste si sami mít plnou školu diskriminovaných, denně řešit, že chodí zavšivení, ne zrovna čistí, že vám sprostě nadávají, že jejich podaření rodiče dnes a denně učitelům vyhrožují, protože si ti nadšenci dovolují vytknout jejich dětičkám, že ve škole se nekouří, nemočí se mimo toaletu, že nemají sprostě nadávat vyučujícím. Málokdo by po čase s touto elitou byl ve vyrovnaném duševním stavu.“ Těmto „odborníkům“ bych dal k úhradě odškodné za státní rasism, k němuž ČR byla a zřejmě opakovaně i bude odsouzena.

Kompromis možný není: Buď budou Romové chodit do normálních škol, nebo do segregovaných. Buď zrušíme institucionální rasism, což v USA dokázali již v 50. letech, nebo ani nadále na Západ kvůli státem prosazované diskriminaci patřit nebudeme.

Ženy k plotně

Jan Macháček to napsal naprosto přesně: "Skutečnost, že ve vládě není žena, není podružnost na konec článku, ale nevkus a nehoráznost prvořadého významu. To, že se strany vymlouvají, že právě jejich adeptky se musely vzdát nějakého křesla, protože ho dostala nějaká jiná strana, moc neuspokojí. Stačilo přece hledat a přemýšlet o fous déle."

Svoboda shromažďovací v ohrožení

S tradičními katholíky nemám mnoho společného. Jsem aktivní odpůrce diskriminace a na nové české antidikriminační legislativě jsem se osobně podílel. Jenže kromě zákazu diskriminace jsou i jiná lidská práva, např. politická. Slova Ney Mare Brkičové podepisuji:

Projevy „narušování“ byly ostatně ohlášeny na webu www.feminismus.cz:

„Protiakce bude založená na narušení shromáždění a projevů účastníků a účastnic (píšťalkami, řehtačkami apod.) a na demonstraci opačného názoru prostřednictvím transparentů a symbolického černého oblečení (příp. alespoň černé pásky).“

Tento citát zcela jednoznačně vyjadřuje vůli po nesvobodě slova a touhu umlčet opačný názor, nedat mu ani šanci, aby zazněl – přímý opak snahy o antidiskriminaci.

Podstatou demokracie je, že lidská práva svědčí všem, včetně extrémistů. S akcí DOST naprosto nemohu souhlasit, ale rozbíjení jejího shromáždění dělá ze Strany zelených novodobé SA. Zelené jsem dříve volil, ale stranu s takovou neúctou k lidským právům už volit nemohu.

Česká segregace ve školství

Současný stav českého školství byl zaveden zákonem č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol, který ZDŠ přejmenoval na ZŠ a v § 23 odst. 3 stanovil: Do základních škol pro mládež vyžadující zvláštní péči, do zvláštní školy a do pomocné školy zařazuje žáky národní výbor.

Zvláštní škola byla v § 26 odst. 1 definována takto: Ve zvláštní škole se vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat na ostatních školách, pomocná škola v § 27: Pomocná škola poskytuje základy vzdělání obtížně vzdělavatelným žákům s takovými nedostatky rozumového vývoje, pro které se nemohou vzdělávat ani ve zvláštní škole. Obsah výchovné činnosti se zaměřuje především na vypěstování návyků sebeobsluhy, osobní hygieny a na rozvíjení základních pracovních dovedností s předměty denní potřeby. V praxi byla zvláštní škola segregovaná škola pro Romy, zatímco pomocná škola byla pro debily (IQ 50–85; politicky korrektně mírně nebo lehce mentálně znevýhodněný), imbecily (IQ 25–50; politicky korrektně (středně) těžce mentálně znevýhodněný) a idioty (IQ 0–25; politicky korrektně hluboce mentálně znevýhodněný).

Na tom se nic nezměnilo dodnes, ačkoliv § 185 odst. 3 nového školského zákona zvláštní školy zrušil a pomocné školy přejmenoval na základní školy speciální. Odborná školská veřejnost tak byla zaskočena rozsudkem evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku D. H. a ostatní v. ČR z 13. 11. 2007 (PDF), který odsoudil ČR za přetrvávající segregaci Romů. Nic se totiž nezměnilo: zvláštní školy existují dál, jen se jim neformálně říká základní školy praktické a pedagogicko-psychologické poradny radí (de facto rozhodují, souhlas rodičů je formální, neinformovaný) romským rodičům, aby do nich své děti zařazovali. Výsledek je, že do ZŠP chodí 26 % romských dětí, ale jen 8 % neromských.

Příčina je jasná: názor odborníků, že Romy je třeba segregovat. V UK je cca 100 000 Romů, přesto odborník neváhá konstatovat, že Podobně od pracovníků britského ministerstva školství víme, že v jejich zemi je téměř 30 procent Romů a dalších přistěhovalců negramotných, aniž by se chystala koncepce, jak daný stav nějak zásadně měnit, kde Romy dovedně zahrne mezi Romy a další přistěhovalce po vzoru koňskoskřivánčí paštiky vyrobené v poměru 1 : 1.

Co s tím? Buď chceme být součástí západní civilisace, nebo chceme být součástí ruské zájmové sféry. Pokud to první, tak si musíme uvědomit, že přes názor odborníků, kteří jen replikují dávno zastaralé názory, že segregace není cesta. ESLP (nějaký zmatený soud) to konstatoval jasně. V případě druhém budeme i nadále odborníky označovat za aktivisty, neboť lidská práva (zde lidská důstojnost) nic neznamenají.

Prvorepublikové dědictví.

Ad usum Delphini

64svazková sbírka klassiků (1670–98) pro potřeby syna Ludvíka XIV. byla očištěna od nevhodných výrazů. Např. Racineova Esther byla očištěna takto: Místo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de son lit bylo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de sa court. Největším expertem na podobnou očistu byl Thomas Bowdler (1754–1825), který purifikoval Shakespearea.

Nová doba přináší nové problémy. Ruští spisovatelé adaptovali/plagiovali pro potřeby kommunistické výchovy Le avventure di Pinocchio (1883) Carlo Collodiho jako Золотой ключик, или Приключения Буратино (1936) Alexeje Tolského, The Wonderful Wizard of Oz (1900) L. Franka Bauma jako Волшебник Изумрудного города (1939) Alexandra Volkova a The Story of Doctor Dolittle, Being the History of His Peculiar Life at Home and Astonishing Adventures in Foreign Parts (1920) Hugha Loftinga jako Айболит (1929) Korneje Čukovského.

Opačný osud potkal Honzíkovu cestu (1954) Bohumila Říhy (1907–1987). Myslím, že tato bowdlerisace byla zcela zbytečná. Jiná je otázka rasových a interethnických vztahů. Uncle Tom's Cabin; or, Life Among the Lowly (1852) Harriet Beecher Stoweové utvrzuje v rasových stereotypech. To samé Doctor Dolittle: For the Prince's face had turned as white as snow, and his eyes, which had been mud-colored, were a manly gray!

A tím se dostáváme k Josefu Ladovi (1887–1957), který žil v době, kdy byl rasism (v animované versi (kolem 3. minuty) není ethnicita zmíněna) a antisemitism naprosto běžný. Když byl v roce 2005 Kocour Mikeš (1936) vyřazen ze seznamu doporučené četby, příliš pozornosti to nevyvolalo. Opak nastal prohlášením Roma Realia. To byla megaudálost, která na Facebooku i jinde vyvolala poprask. Václava Miku nepodpořil prakticky žádný romský spolek, od svých nejasných slov se nakonec distancoval i sám autor. MŠMT navrhuje Mikeše používat pouze jako studijní pomůcku pro xenofobii.

Nemá však Miko pravdu? Samozřejmě, že má. Kocour Mikeš utvrzuje české děti v stereotypech o Romech naprosto stejně jako Chaloupka strýčka Toma americké děti v stereotypech o Afroameričanech. Řešení? Nečíst Kocoura Mikeše mi přijde jako ochuzení. Proto se mi zdá lepší postupovat jako kommunisté v roce 1972 při natáčení večerníčku: Rasistickou větu škrnout.

Na celé affaiře tak zůstává překvapivá pouze síla odporu k Mikově iniciativě. Zřejmě je xenofobie v Češích zakořeněna více, než by nám bylo libo. Saša Uhlová to pojmenovala přesně: Absurdní mediální kauza „Kocour Mikeš“ mohla vzniknout jen proto, že představuje přesně to, po čem mnozí lidé touží. Možnost prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, že je to normální.

Updated.

Mitgefangen, mitgehangen

Problémem různých velkých protestních hnutí je to, že se na ně napojují extrémisté, což pak establishment využívá k jejich diskreditaci. Na Hnutí proti základnám se napojili kommunisté, DOST podporují neonacisté (žádní nacisté, ti už 65 let neexistují). Myslím, že žádné hnutí nediskredituje to, kdo ho podporuje; každou věc je nutno posuzovat podle obsahu.

A pí Tydlitátovou si dovoluji upozornit, že žádné ministerstvo pro lidská práva neexistuje a nikdy neexistovalo.

Positivní diskriminace

Skvělým přesvědčivým způsobem zdůvodnil nezbytnost positivní diskriminace Šimon Klein.

Regionální diskriminace

Velká 4 (Sony, Universal, Warner a EMI) vždy usilovala o regionalisaci světa, aby jejich zisky byly větší. Nejvíce se to nyní ukazuje na YouTube. Mnoho videí si člověk v ČR nepřehraje, např. většinu z neofficiálního kanálu.

Kromě Warnera si nyní založili konsorcium Vevo, které od 8. prosince 2009 poskytuje i na YouTube videa ve vysokém rozlišení (kanál: Gabriella Cilmi, Rihanna, Lady Gaga, Timbaland, Beyoncé, Keri Hilson, Eminem, Nelly Furtado). Nicméně na officiální stránku se z ČR nelze dostat. Doufejme, že tato regionální diskriminace brzy skončí. První vlašťovkou je kanál skupiny Lucie, nicméně s komickou záměnou jednotlivých písniček.

Informace o Vevo je též na Lupě, je dobré sledovat wordpressovský fanouškovský blog.

Teď jsem se ale vážně nasral!

>:-(( Mně nikdo nebude předepisovat, co nosím! Toho jsem si za totáče s dlouhými vlasy a džínami užil až dost. A na tuhle campaigne platíte daně, vážení!!

A nebo je to vědomá sabotage zakuklených nacistů? Přece nikdo, kdo pamatuje campaigne "Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás!", se nemůže neotřást odporem při tomhle bizzarním deja vu !...