Rozkaz zněl jasně

Nejslavnější scéna z filmu Pelíšky (1999).

Dvacátý devátý (1974)

Dvacátý devátý (1974) – 20 %, ČSFD, FDb a IMDb: 1.9.

Už uplynulo skoro čtvrt století od konce normalisace, takže je možné se na její kulturu podívat bez předsudků. Patří k ní i film Antonína Kachlíka. Z uměleckého hlediska je to jasné selhání, scénář (naivní milostné scény) i herecké výkony jsou neuvěřitelně toporné. Nicméně zhruba od poloviny filmu se na to dá zvyknout. Herci spíše jen deklamují, jediná povedená scéna je rozhovor mezi Zápotockým a Olbrachtem (vynikající Miroslav Částek) v Moskvě od 29. minuty filmu. Asi nejstrašnější herecký výkon předvedl Karel Šebesta v postavě Bohumíra Šmerala. Miroslav Zounar v hlavní roli nebyl vyloženě špatný, neboť jeho úkolem bylo hrát mýthisovanou zkamenělinu. Proto ho převálcoval Adolf Filip v roli kolísavého, a proto zajímavého, Zápotockého.

Co se týká historické věrnosti, je chabá. Nejde tam pouze o spin, ale rovnou o lež. Například simultánní tlumočení se, pokud vím, před rokem 1945 nepoužívalo. Z filmu byl prakticky vygumován přední „karlínský kluk“, Eugen Fried, který zahynul za války v odboji, a proto byl zapomenut. Jenže stejně jako Klema byl členem Jílkova politbyra a dokonce se s ním počítalo na generálního tajemníka. Protože to ale byl maďarský Žid, tak ho místo toho Kominterna pověřila ve 30. letech dozorovat stalinisaci Kommunistické strany Francie.

Rovněž tak závěrečná scéna filmu: Gottwaldova panenská řeč. Dnes nám přijde hrozivá, ale tehdy se jí všichni smáli: „Po hodině zábavy, kterou nám připravil pan předřečník, chtěl bych pozornost vaši obrátiti zase k vážným věcem. (Výborně!) Chápu, že řeč, kterou jsme právě slyšeli, není možno bráti vážně, že není možno nic jiného, než smáti se“, protože nějaká 50. léta nikdo nečekal. Ve filmu ale místo toho vyjadřují nespokojenost. Film vychází z officiální kommunistické verse, která však na mnoha místech neodpovídá realitě. Byly v ní zcensurovány věty, které se pak kommunistům nehodily do krámu: „Nová vláda zahájila svoji činnost tím, že prostřednictvím svého správního soudu zakázala německým občanům této republiky používati ve styku se zahraničními úřady mateřského německého jazyka.“

Takže lze uzavřít, že hlavní důvod, proč kommunism v Československu zkrachoval, byla jeho neschopnost, a to i v propagandě.

Amnesie

Jednou z nejtrapnějších uměleckých berliček je amnesie – ztráta paměti. Jak připomíná Filip Tvrdý, v praxi tak vůbec nevypadá: „Nejčastější příčinou amnézie je neurochirurgický zákrok, mozková infekce nebo mrtvice. Ve filmech autoři většinou volí dramatičtější okolnosti, za kterých došlo ke zranění, jako je například scénáristicky osvědčená rána do hlavy při autonehodě nebo pokusu o vraždu. Netřeba dodávat, že za vhodný lék proti takovému postižení je všeobecně považován opakovaný úder, který vyšinutou mysl pacienta navrátí zpátky do normálu. Velmi rozšířeným omylem je také schopnost filmových postav vytvářet nové vzpomínky, i když si nedokážou rozvzpomenout na svou identitu před osudnou nehodou. Populární trilogie o agentu Bournovi je zatížena právě touto dezinterpretací, protože postava Matta Damona sice zapomene svůj původní špionážní výcvik, ale je schopna bez větších problémů poskládat dohromady kousky skládačky a záhadu úspěšně vyšetřit. Ještě méně reálná je představa některých filmařů, podle níž si pacient dokáže vzpomínky podržet v bdělém stavu, ale během spánku se mu nějak záhadně vyresetuje mozek a každé ráno začíná nanovo. Někdy může mít filmová amnézie vliv i na morální charakter hrdiny, takže původní "zlí" se zázračným úderem do hlavy mění na "hodné"; jaká škoda, že tak daleko ještě nedospěla skutečná neurochirurgie.“

I, Robot (2004)

I, Robot (16. 7. 2004) – 60 %, česky Já, robot (2. 9. 2004). IMDb: 7.0.

Mám rád filmy, které si na nic nehrají a nesnaží se předstírat, že jsou něco lepšího než zástupcem svého genre. Tak i I, Robot (2004) je dobrý odpočinkový film a nic jiného.

The Social Network

The Social Network (1. 10. 2010) – 60 %, česky Sociální síť (4. 11. 2010). IMDb: 8.0.

Tyhle filmy jsou zajímavé v tom, že nám ukazují něco, o čem bychom jinak moc nevěděli. Na druhou stranu, přes všechnu snahu o neutralitu, vždy někomu straní. Zde je to Eduardo Saverin, první CFO Facebooku, kdy Mark Zuckerberg je vykreslen jako geniální, ale bezskrupulosní nerd a Dustin Moskovitz a Chris Hughes zcela upozaděni. Posun od reality je také v tom, že Jesse Eisenberg hraje hlavního hrdinu démoničtěji (a nelidštěji) než je ve skutečnosti.

Jako velký problém filmu vidím špatné obsazení Seana Parkera, který je v podání Justina Timberlakea příliš charismatický a příliš na sebe strhává pozornost. Jinak však film definitivně stojí za zhlédnutí.

Updated.

Film o Anonymous

V for Vendetta (2005; 16. 3. 2006) – 35 %, česky V jako Vendeta (20. 4. 2006). IMDb: 8.2.

Na rozdíl od amerických teenagerů nemám rád estetiku comicsů. Není proto divu, že ani zfilmované mi mnoho neříkají. Mé hodnocení: nic moc, je proto možná nespravedlivé, neboť nemám pochopení pro genre jako celek. Naivní a černobílé postavy (s jedinou výjimkou inspektora Erica Finche), schematický příběh a rádoby dojemný závěr mohou oslovovat nezletilce, ale těžko koholiv jiného.

Film je význačný hlavně tím, že zpopularisoval masku Guye Fawkese. Podotýkám, že v podmínkách zpřísněné bojující demokracie jsou v ČR shromáždění s touto maskou nelegální. V souvislosti s tím je zajímavé, jak 3 roky (2008–10) trvající ráj stahovačů (pejorativně pirátů) zjevně skončil. Když se podíváte na články o filmech, tak z odkazů na celé filmy už funguje jeden jediný. Anonymous – společenství adolescentních hacktivistů – tak sice ví, proti čemu bojuje, ale používá k tomu nelegitimní prostředky.

Hodnocení filmů

Rozhodl jsem se standardisovat hodnocení filmů, a to do 2 kategorií: stojí za zhlédnutí a nestojí za zhlédnutí, a do 2 subkategorií: standardní produkt a výjimečně dobrý/špatný. Společně s orientačními procenty to tvoří tuto tabulku:

1. stojí za zhlédnutí (nad 50 %):
1. vynikající – 80 %
2. dobrý – 60 %
2. nestojí za zhlédnutí (pod 50 %):
1. nic moc – 40 %
2. mizerný – 20 %

Updated.

Top Gun Monologue

Nejslavnější scéna z filmu Sleep with Me (1994) – ukázka z filmu (illustrovaná).

Skokie (1981)

Chiba the Bodyguard (1973)

Drei Haselnüsse für Aschenbrödel

Kompletní.

Musíme si pomáhat

Recense jednoho nepovedeného midcultu: "Postavy a jejich vztahy tu působí jednorozměrně, je snadné je popsat čítankovou charakteristikou blízkou karikatuře (kolaborant, oportunista, esesák, zlotřilý lékař apod.). To podporuje i obsazení herců podle typů - klišé. Samozřejmě, že komedie přílišnou plastičnost postav nesnáší nejlépe - kvalitní tragikomedie by však z vícevrstevnatosti měla přímo těžit. Film navíc působí vcelku vykonstruovaně - jednání postav je spíše než lidskou přirozeností a dobovou skutečností posouváno tvůrčí svévolí. (Na to poukazoval již Stankovič.) Případná dramatická proměna hrdinů (například v závěru) působí tezovitě, odehrává se ve jménu honby za vtipností. Není divu, že samotný děj - drama klopýtá od jedné více či méně povedené anekdoty či gagu ke druhé - jako by vyplňoval prostor mezi smíchem. Dialogy, které mají osvětlit historická fakta zasahující do osudů hrdinů, šustí papírem. Potenciálně dramatické situace nevytvářejí napětí - to je jim příznačně dodáváno zvnějšku - patřičně napínavou hudbou a obrazovým trikem, který rozfázuje pohyb aktérů, a tak upozorňuje méně chápavé diváky: Tady byste se měli cítit stísněně!

* * *

Díky tomu pochopí i nejtupější divák, že povinností kladného hrdiny je Žida ukrýt a že to nebude jen tak. Další úkol, který mu tvůrci přisoudili, je oplodnění ženy Josefa - Marie, poslední důvod pro existenci nešťastníka vězí v závěrečných peripetiích některých postav. Ale i v tomto případě jde o figurku jakoby vedlejší - slouží k demonstrování činnosti ostatních, či finální proměně zápornějších postav. K ničemu jinému tu David není. O jeho individualitě se nedozvíme nic. Tvůrci se této postavě buď úmyslně vyhnuli - řekněme z ostychu, nebo si s ní prostě nevěděli rady. Ať je to jakkoliv, tímto vytěsněním postavili uprchlíka na dramatickou roveň uzeného, které je stejně jako David skryto ve spíži."

Updated.

Polanski – The Pianist

Úryvek:

—I blame the Americans.
—For what? For my tie?
—American Jews, and there are a lots of them, what have they done for us, hey? People here are dying, haven't got a bite to eat. The Jewish bankers over there should be persuading America to declare war on Germany.

Vzestup a pád Stage 6

Videa na YouTube měla dlouhou dobu mizernou technickou kvalitu. Proto v roce 2006 vznikl konkurrenční projekt DivX Stage6, o němž informoval Jilm a který umožňoval tehdy nevídaných 1080 řádků neprokládaně neboli Full HD. To bylo velice nákladné na úložný prostor, server nikdy nebyl moc populární, a proto 29. února 2008 zkrachoval.

V rámci propagační akce byl ve své době na Stage6 umístěn dokonce i celý film Four Eyed Monsters (2005). Umělecky nebyl nic moc, byl to jen z další z nekonečné série filmů řešící vztahy adolescentů, zde navíc komplikované kalvinistickou mentalitou, ale technický dojem byl vynikající. Zajímavý článek z blogu autorky. Symptomaticky je nyní film umístěn na YouTube, který mezitím technickou kvalitu videí podstatně zlepšil. K nejlepším patří VEVO.

Dne 9. 7. 2010 YouTube oznámilo, že je možné sledovat videa ve formátu 4K. Potvrdil to i GUG.

Pyšná princessna a jiné filmy

Malý čtenář mne kdysi upozornil na blog Antonína Kostlána, který je nyní v blogrollu LW. Hned první Kostlánův post se týkal filmu – Untergang (2004). Na rozdíl od snad všech ostatních kritiků jej odsoudil, ale rozbor proč, by si zasloužil zvláštní post.

Za zvlášť povedenou považuji kritiku filmu Pyšná princessna (1952).

Princes et princesses (2000)

via Knihomyš. Celý film na YouTube.

Updated.

Admirál v českých kinech

Po téměř roce měl 30. července 2009 v českých kinech premiéru ruský velkofilm Admirál (Адмиралъ). Nenaplnila se tak předpověď Tomáše Peciny. Ale není divu: Čeští novináři ruskou propagandu nepochopili. Fuka napsal: "Člověk, který byl zodpovědný za to, že "in Ekaterinburg alone more than 25,000 people were shot or tortured to death" je zde idolizován jako hrdina bez bázně a hany, který se navzdory osudu a zlým bolševikům (což jsou vesměs slintající domorodci) snaží ochránit svaté ideály carské Rusi před... zřejmě před ní samotnou, protože nakonec se proti němi postaví úplně všichni. Ve filmu není ani zmínka o tom, že by Kolčak za svého života udělal cokoliv kontroverzního nebo dokonce odsouzeníhodného. Byl to prostě jen idealista a věrný syn vlasti, kterého doba nepochopila."

Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.

Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.

Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."

Film: Gran Torino

Chtěl bych čtenáře Lucerny upozornit na vynikající film z režie Clinta Eastwooda, Gran Torino. Stále častěji se stává, že v americké kinematografii se mezi onou záplavou popcornového braku z Hollywoodu objevují ryzí diamanty. Na Gran Torinu je, mimo mistrné "old school" režijní práce Eastwooda, zajímavá hloubka otázek, který snímek divákovi může potencionálně nabídnout. Příběh velmi postupně rozvíjí střet válečného veterána Walta Kowalského s "novou Amerikou" imigrantů, konzumního života, rozpadu společenské morálky a zániku rodinných vazeb. Přesto se nejedná o žádnou konservativní propagandu, či černobílý pohled na položené otázky. Naopak, i když Gran Torino odsuzuje kriminalitu, kterou se sebou současná migrace do Ameriky přináší, zároveň jedním dechem na příkladu čínských imigrantů ukazuje, že přistěhovalci mnohdy přináší více "tradiční" lidské morálky a sounáležitosti do americké společnosti, než jakou projevuje rodina Kowalského k jejich otci a dědečkovi. Zdejší přemýšliví diskutéři by tento skvost určitě neměli minout.

Updated.

Omluva Romanu Polanskému

Vždycky jsem si myslel, že Polanského psychotický film "Nájemník" je nerealisticky přehnaný.

Rusko však opět dokázalo, že je zemí neomezených možností, ba dokonce že vodkou zocelený moloděc dokáže dát Polanského hororovému příběhu happy end. Tož se Romanu Polanskému dodatečně omlouvám.

Nadprodukce

Pokud Adam Chromý počítal dobře, vzniklo v ČR v roce 2008 celkem 24 filmů. U takové nadprodukce nelze čekat nic jiného než bídnou kvalitu.