27. října 2013

Vyhodnocení volebni prognosy

Je po volbách, takže přišel čas vyhodnotit volební prognosu. Plus znamená, že jsem straně dal více mandátů, než dostala, minus, že jsem jí dal méně mandátů, než dostala.
  1. ČSSD: 50, skutečnost: 50. Rozdíl: ±0. Tohle není žádná náhoda, dynamický propad ČSSD jsem předpovídal.
  2. TOP 09: 31, skutečnost: 26. Rozdíl: +5. Chybu odhadu považuji za v mezích normy.
  3. KSČM: 29, skutečnost: 33. Rozdíl: −4. Chybu odhadu považuji za v mezích normy.
  4. ANO: 24, skutečnost: 47. Rozdíl: −23. Zde je chyba vůbec největší, ale ANO šlo velice obtížně předpovídat. Buď šlo očekávat debakl, nebo obrovský úspěch. Babiš campagne načasoval stejně skvěle jako kníže před prvním kolem presidentských voleb, takže to druhé.
  5. ODS: 19, skutečnost: 16. Rozdíl: +3. Chybu odhadu považuji za v mezích normy.
  6. SBB: 14, skutečnost: 0. Rozdíl: +14. Toto je má největší chyba. Dynamika poklesu Bobošíkové byla jasná. Myslel jsem, že spolupráce s Klausem jí prospěje, ve skutečnosti jí ublížila. Pro bývalé voliče ODS je nedůvěryhodná, její bývalí voliči místo ní raději volili KSČM nebo ANO.
  7. UPD: 12, skutečnost: 14. Rozdíl: −2. Chybu odhadu považuji za v mezích normy.
  8. KDU-ČSL: 11, skutečnost: 14. Rozdíl: −3. Chybu odhadu považuji za v mezích normy.
  9. SPOZ: 10, skutečnost: 0. Rozdíl: +10. Této chybě se nedalo zabránit. Ačkoliv někteří mluví o tom, že roztržka mezi Zemanem a Šloufem byla viditelná po celý rok 2013, nemyslím si. Nikdo podle mne nemohl čekat, že Šlouf své vlastní dítě zardousí.
Celkem jsem neuhodl 64 mandátů. Co se týká malých stran, myslel jsem, že SSO získá více než 3 %, takže její campagne hodnotím jako neúspěšnou.

19. října 2013

Policie píše do Ameriky

motto:

Ale Džok, můj černý buldog,
ten je grobián,
na habeas corpus tuze zvyklý —
on je Angličan.

Málem by byl chlap přestoupil
jeden paragraf,
již na slavný ouřad zpod postele
uďál: Vrr! haf! haf!

Hodil jsem mu tam pod postel
říšský zákoník,
dobře že jsem měl ten moudrý nápad,
již ani nekvík.

—Karel Havlíček, Tyrolské elegie

Vyšetřování PEX není v podmínkách zostřující se demokracie nic snadného. Jak vyplývá z informace Tomáše Peciny, celý ten boj s čarodějnicemi dokazuje neuvěřitelnou chabou erudici českých OČTŘ. Tak už jen k zjištění, komu patří domaina nassmer.blogspot.cz potřebovala naše chabrá policie soudní povolení ke zjištění údajů o telekommunikačním provozu (PDF). Přitom každý, kdo má o Internetu a WWW alespoň základní tušení, tak ví, že nassmer je domaina třetího řádu a že majitele blogspot.cz snadno zjistí v WHOIS. Ještě větší komiku vykazuje psaní české police do USA. Texty těchto supplik bohužel nemáme k disposici, ale i oba texty odpovědí (1. v PDF a 2. v PDF) stojí za to.

V první řadě nechápu, jak české úřady přišly na to, že smějí psát do zahraničí, jak se jim zlíbí, jen proto, že se v dožádané zemi náhodou mluví anglicky. Standardně se žádost o právní pomoc se posílá přes české ministerstvo spravedlnosti, to to pošle zahraničnímu ministerstvu spravedlnosti a to příslušnému subjektu. Když se negramotný policista pokusí o zkratku, dopadne to takto:

Předně jim Google píše, že je nezajímá nějaký policista z Horní Dolní, ale pouze soudce (řádný nebo smírčí (magistrate)). České přípravné řízení zjevně za řádný právní process nepovažuje. Z druhé odpovědi vyplývá, že by se Google smířil s tím, že v zaostalé zemi jako je ČR, kde jsou lidská práva prázdnou deklarací, se za právní process považuje i policejní vyšetřování, ale že v takovém případě chce vědět, jaký trestný čin se vyšetřuje.

Jde o založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v druhém odstavci, tj. na Internetu. Podle Šámalova trestního zákoníku jde o těžký zločin (oceněný sazbou až 10 let natvrdo), tj. čin horší než prosté znásilnění (maximálně 5 let). Myslím, že v USA by pochopili, že v ČR je svoboda slova pouze na papíře, ale to, že myšlenkový přečin je serious felony, to by nepobral nikdo.

Co s tím? Předně je nezbytná zásadní reforma nového trestního zákoníku. Šámal zvláštní část neskutečně odbyl. Například vůbec nepochopil, že veřejnost verbálního deliktu měla jinou závažnost v době Hlavní správy tiskového dozoru a jinou v době Internetu.

Za druhé je třeba ministerstvo spravedlnosti přimět k rekodifikaci trestního práva processního. V ní musí být odstraněna dozorová působnost státního zástupce, neboť státní zástupce není druhem soudce, ale stranou trestního řízení. Soudci musí být přinuceni, aby o zásazích do lidské svobody skutečně rozhodovali. K tomu by zřejmě pomohl regress náhrady škody za protiústavní či obecně protiprávní rozhodnutí a obnovení porot. Pak by se snad už nestávalo, že soud opíše do rozhodnutí, co mu státní zástupce, který to opsal od policie, pošle, a to včetně nechutného policejního argotu: „Osobu Lukáše Beera se doposud provedeným šetřením nepodařilo ustanovit,“ česky: „Dosud se nepodařilo zjistit, kdo je Lukáš Beer.“

Co z toho vyplývá? Pokud má někdo zájem psát například o druhé světové válce to, co si myslí, a ne to, co si je podle Šámalova trestního zákoníku povinen si myslet, nemusí si pracně zřizovat vlastní stránku v USA. Plně postačí dokonce i Blogger, neboť pro české OČTŘ je žádost Google o právní pomoc nepřekonatelný problém.

6. října 2013

Vzbuzení veřejného pohoršení

Většina skutkových podstat přestupkového zákona není široce známa ani právníkům. Ustanovení § 47 odst. 1 písm. c) („Přestupku se dopustí ten, kdo vzbudí veřejné pohoršení.“) k nim však nepatří, to by měli znát i laici. Podrobně bylo popsáno v rozsudku NSS čj. 2 As 69/2003–50 (PDF).

Čeští novináři jsou však ignoranti, takže neznají ani to. Výraz „atteinte à la pudeur publique“ tak „přeložili“ jako „porušování dobrých mravů“, což je naprostý nesmysl, protože dobré mravy jsou pouhý korrektiv v soukromém právu. Přitom výraz atteinte à la pudeur publique, doslova ohrožení veřejného studu, není nic jiného než opis starého známého outrage public à la pudeur. Jediný rozdíl je, že v Maroku to není jen přestupek, ale přečin.

Je zajímavé, že v jiných zemích takoví ignoranti nejsou, tento delikt umějí přeložit správně: violating public decency nebo Erregung öffentlichen Ärgernisses.