Zobrazují se příspěvky se štítkemEvropská unie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEvropská unie. Zobrazit všechny příspěvky

21. června 2014

Tři maďarské postavy

Každý národ má takový charakter, jakých svých představitelů si váží. Proto jsem se nedávno zeptal vzdělaných Maďarů na 3 význačné maďarské osobnosti a dnešní postoj Maďarů k nim:

Lajos Kossuth (1802–1894), představitel maďarské revoluce, který se nikdy nesmířil s její porážkou a nikdy se do Maďarska nevrátil. Jeho českou obdobou je Josef Václav Frič (1829–1890), který byl však o generaci mladší, symptomaticky se v roce 1880 do Prahy vrátil a je v ČR zcela zapomenut. Přes svou nekompromisnost má Kossuth v Maďarsku postavení otce národa, jeho ulice je v každém městě, takže se nakonec podobá spíše Karlu Havlíčkovi (1821–1856), ačkoliv jeho politický charakter i osud byl úplně jiný. Připomeňme si, že pojem Bachových husarů je v Maďarsku stále živý, ačkoliv se už vesměs netuší, že to byli převážně Češi.

Mihály Károlyi (1875–1955) je tím, čím by byl Bohumír Šmeral (1880–1941), kdyby byl v postavení Vlastimila Tusara (1880–1924). Současní Maďaři ho odmítají a levice na něj, stejně jako u nás na Šmerala, raději zapomněla. V podobném postavení na pravici je Miklós Horthy de Nagybánya (1868–1957), kterého by šlo přirovnat ke Karlu Kramářovi (1860–1937) nebo Rudolfu Beranovi (1887–1954). Toho také většina Maďarů nemusí.

Imre Nagy (1896–1958) se nedá přirovnat k nikomu; nejvíce se mu podobá o generaci mladší Josef Smrkovský (1911–1974), který je však na rozdíl od Nagye zapomenut. Jeho percepce byla pro mne nejvíce překvapivá. Antikomunisté jsou v menšině, Nagyově činnosti od roku 1953 se nedá vytknout vůbec nic. Proto je hodnocen kladně.

 

2. prosince 2012

Svatozáře na mincích EU

Protože na Vodníkově blogu Bylo, nebude neutichá flame war o tom, kdo zavinil pokus o vymazání svatozáří u sv. Cyrilla a Methoděje, rozhodl jsem se, že k tomu napíšu vlastní post, ačkoliv jsem původně o této historce okresního formátu nechtěl referovat. Ale protože žijeme v době symbolů, zdá se, že tento příběh je docela významný jako je obdobná historka okresního formátu: Pussy Riot.

Základní Vodníkův problém je, že vůbec netuší, co je to Evropská unie – jeho ponětí je ještě menší než průměrného českého novináře, a to je co říct. Tak to napravme: Evropské instituce můžeme cum grano salis rozdělit na ryze evropské a národní. K těm prvním patří Evropská kommisse, Evropský soudní dvůr a další. K těm druhým Rada EU a Evropská rada. Evropský parlament má smíšenou povahu.

Vyberme si Kommissi (EK, KOM) jako typického zástupce evropské byrokracie. Je to de facto evropská vláda. KOM má mnoho poradních orgánů a znám ji docela dobře. Panuje tam evropský duch. Jednacím jazykem je angličtina (formálně i francouzština, ale tu jsem nikdy na živo neslyšel), neexistuje žádné tlumočení. Ačkoliv kommisaře jmenují národní vlády, nejsou s nimi formálně ani fakticky spojeni. Mít významného kommisaře je čistě o prestiži, reálný význam to nemá žádný.

ČR měla 3 kommisaře: První byl Pavel Telička. To je kariérní úředník. Jmenovat jej byl ze strany ČR anachronism, protože od Delorsovy kommise jsou kommisaři politici. Druhý český kommisař byl Vladimír Špidla. To byla optimální volba, protože KOM je přirozené místo pro vysloužilé politiky. Třetím českým kommisařem je Štefan Füle, kariérní úředník. Nesmyslná volba.

KOM nemá tolik pravomoci, jak si laici a často bohužel i odborníci myslí. Může je přinášet ucelené návrhy (osnovy) a vetovat pozměněné osnovy, které se jí nelíbí. Může žalovat členský stát u ESD. A to je všechno.

Podívejme se na „národní“ orgány EU. Nejznámější je Evropská rada. Teď zasedá 2x v každém pololetí v Bruselu jako vrchol presidentství EU. Rozhoduje o nejzásadnějších – strategických – otázkách směřování EU. Na celonočním zasedání tandem Francie + Německo převálcuje všechny ostatní státy. Tato „summitová demokracie“ je hlavním důvodem, proč je EU tak nedemokratická. Příští má být 13. a 14. 12. 2012. Tak uvidíme, co na nás zase vymyslí.

Důležitější z hlediska každodennosti je Rada EU, o které v ČR prakticky nikdo neví, protože na ni čeští ministři obvykle nejezdí. Je to de facto evropský senát. Zasedá v 10 formátech.

Duch Rady je úplně jiný. Je skutečně národní. Mluví se na ní v mateřských řečech, jen někteří zástupci nových členských států páskují a mluví anglicky. To je považováno za nezdvořilé, protože je to implicitní vyjádření nedůvěry k tlumočníkům. Na Radě se uzavírají hlasovací bloky, aby členský stát prosadil své zájmy. Zde se skutečně rozhoduje.

A pojďme k mincím EU. Podle původní nesmyslné informace svatozáře zakázala KOM. To se ale brzy ukázalo jako desinformace. Ve skutečnosti proti svatozářím vystoupila socialistická Francie a pravoslavné Řecko. O Francii nemá cenu diskutovat. Její pojetí sekularity je na rozdíl od USA zvrácené. Vede k pošlapávání lidských práv, např. v šátkovém zákoně.

Zajímavější je Řecko. To je jediný stát na světě, kde je pravoslaví státním náboženstvím. Až 97 % Řeků je pravoslavných. Officiální pravoslavný postoj svatozáře podporuje. Tak proč je Řecko proti nim? To pravoslavní nejsou schopni vysvětlit. Místo toho se vymlouvají na papaláštví politiků.

Ve skutečnosti je příčinou papalášství pravoslavného kléru. To došlo tak daleko, že odmítá plnit své povinnosti: vyobcovat řeckého pravoslavného z církve. Důvodem k exkommunikaci samozřejmě není práce pro Goldmann-Sachs, jak Vodník blábolí z cesty, ale aktivní prosazování protipravoslavné politiky. To je hřích v každé náboženské společnosti. Jenže pravoslavný klérus na víru kašle, jen si užívá své prebendy a politikaří.

Tohle pokrytectví je staré jako náboženství samo, jak o tom svědčí pronásledování καθαροι a donatistů.

14. února 2012

Holubec v. ČSSZ

V poslední době si čím dál víc připadám, že žiju v Kocourkově. A nejnovější bitva ve válce soudů, Holubec v. ČSSZslovenské důchody XVII, to jen potvrzuje. Oč jde? Mezi nejvyšším správním soudem a ústavním soudem již dlouho zuří válka o slovenské důchody. Příčinou je podjatý soudce ÚS, Pavol Holländer, který de facto rozhoduje sám o sobě. Věc dosáhla tak daleko, že NSS podal předběžnou otázku k evropskému soudnímu dvoru: Landtová v. ČSSZ, sp. zn. C-399/09, CELEX: 62009C0399 a 62009J0399. ESD rozhodl krajně nesrozumitelně. Nicméně, právě v nynějšímu sporu Holubec v. ČSSZ se ukázalo, že dal přeci jen za pravdu NSS.

Absurdita začíná již tím, že Novinky referují o tom, že stěžovatel byl Karel Holubec, ale spisovou značku tají. ÚS naproti tomu zase tají jméno stěžovatele a uvádí jen spisovou značku (PDF). Navíc v pracně vybudovaném NALUSu nález samozřejmě ještě není: Nejnovější případ je tam z 9. 2. 2012. Ještě že tedy máme ad hoc tiskovou zprávu.

V nálezu s nečíslovanými odstavci jsou skutečné perly. ÚS se rozhodl, že do války s NSS zatáhne i ESD. Proto nález nebyl vydán toliko III. senátem, ale celým plénem, který z falešné professní solidarity iniciátora celé války podržel. Rozum měl toliko Jiří Nykodým. ÚS vyhlásil válku EU takto: "nelze než v souvislosti s dopady rozsudku ESD ze dne 22. 6. 2011 č. C-399/09 na obdobné případy konstatovat, že v jeho případě došlo k excesu unijního orgánu, k situaci, v níž akt orgánu Evropské unie vybočil z pravomocí, které Česká republika podle čl. 10a Ústavy na Evropskou unii přenesla, k překročení rozsahu svěřených kompetencí, k postupu ultra vires."

Zešílevší ÚS dokonce po české vládě vyžadoval, aby jeho rozhodnutí respektovala nejen při vydávání správních aktů, ale též v politice vystupování za ČR před ESD: "česká vláda za této situace [neměla] zábrany vůbec vystupovat jako účastník řízení o předběžné otázce před ESD proti svému Ústavnímu soudu". ÚS proto své vlastní stanovisko (vyjádření ze dne 8. 3. 2011 sp. zn. Př. 31/11) předložil na ESD jako amicus curiae.

"Podáním ze dne 25. 3. 2011 vedoucí oddělení soudní kanceláře ESD na základě pokynu předsedy čtvrtého senátu ESD předmětné vyjádření Ústavnímu soudu vrátil zpět s odůvodněním, dle kterého „dle zavedených zvyklostí si členové ESD nevyměňují korespondenci s třetími osobami ohledně věcí, které jsou ESD předloženy“.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ESD institutu amici curiae v řízení o předběžných otázkách pravidelně využívá, a to zejména ve vztahu k Evropské komisi. Za situace, kdy si ESD byl vědom, že Česká republika jako účastník řízení, jejímž jménem jednala vláda, se ve svém vyjádření odmítavě vymezila k právnímu názoru Ústavního soudu, jenž byl předmětem posouzení, nelze hodnotit konstatování ESD, dle něhož v předmětné kauze představoval Ústavní soud „třetí osobu“, jinak, než jako opuštění principu audiatur et altera pars."

To je naprosto neuvěřitelné. ÚS se považuje za stranu řízení? Tím je snad Holubec. Nezbývá, než se zeptat, kdo tuhle soudcokracii, která již přesáhla všechna rozumná měřítka, zastaví. Jediný, kdo na ÚS neselhal, byl soudce Nykodým: "Nesouhlasím s celkovou koncepcí přístupu Ústavního soudu k otázce tzv. „slovenských důchodů“. Z předchozí rozhodovací činnosti týkající se této problematiky je zřejmé, že jde o skutkově širokou a pestrou škálu případů: od případu stěžovatele, kdy jakési obecně spravedlivé cítění vede k přesvědčení, že by byl „český důchod“ adekvátní, pro případy, kdy pojištěnec získal podstatnou část doby zaměstnání ve slovenské části společné republiky, na Slovensku celou dobu žil a v době rozpadu společného státu měl slovenské občanství."

Český ÚS se považuje za nadřazeného i evropskému soudnímu dvoru. Co s tím? Tady už asi pomůže jedině impeachment podle § 132 sq. zákona o ústavním soudu.

Update: Shodně se k věci vyjádřil Jan Komárek: V Joštové vybuchla atomová bomba + Debata v páté cenové.

10. dubna 2010

Konec eura nehrozí

Tomáš Sedláček: "S kolegy ekonomy jsme si dělali seznam zemí, které by přežily odchod od eura. A zbylo nám jen Německo, všechny ostatní země, které by o tom byť jen začaly spekulovat, by obětovaly minimálně svůj bankovní sektor. Kdyby se začalo uvažovat, že země X chce odejít (nebo bude vyhozena) z eurozóny, všichni střadatelé by své peníze z místních bank vybrali, protože by právem čekali devalvaci nové měny. A to by v zemi X znamenalo konec bankovnictví na nějakou dobu.

Pokud budou finanční problémy přetrvávat, povede to spíše k spontánní fiskální unifikaci a semknutí než k rozpadu či rozmělnění. Společný eurobond, za který měly ručit všechny evropské státy - a o kterém hovořila kancléřka Angela Merkelová - toho byl takovou první, nenápadnou, vlaštovkou."

19. března 2010

Rusko do EU nebo EU do Ruska?

"Vždyť je to totéž!" Tento smutný Zemanův bonmot na konci kvalitního Šlechtova článku zde.

25. února 2010

Zemanův nový bonmot

Rusko je součástí euroatlantické civilizace a jednou – v horizontu dvaceti let – vstoupí do EU, domnívá se Miloš Zeman. Podle George Robertsona je zase Rusko stále blíže vstupu do NATO. Nedivme se, že Doležalovi z toho šíbe. Ještě by se měli ozvat Fištejn, Klvaňa a Václav Havel, ve jménu západní superiorní civilisace! Jinak stepní poloopi učiní konec všemu lidskému, vyspělému, vše, za co jsme u Kábulu a Baghdadu bojovali!

24. února 2010

Kniha, která by měla být čtena

O knize Christophera Caldwella Reflections on the Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West jsem četl již dříve.

Je dobré, že si v naší zemi aspoň Revue Politika klade zásadní otázku: „Can Europe be the same with different people in it?"

20. února 2010

Protektorát nad Řeckem

Telegraph uvádí: "It if fails to do so, the EU will itself impose cuts under the draconian Article 126.9 of the Lisbon Treaty in what would amount to economic suzerainty." To je poněkud matoucí, ale nikoliv až tak, jak píše jiný blog: "I checked the Lisbon Treaty and could find no Article 126.9."

V skutečnosti se jedná o dřívější čl. 104 odst. 9 TEC (PDF), který tam byl dávno před Lisabonem: al. 1 – "Nenásleduje-li členský stát ani poté doporučení Rady, může Rada rozhodnout o výzvě členskému státu, aby v určité lhůtě učinil opatření ke snížení schodku, která Rada považuje za nezbytná pro nápravu situace." al. 2 – "V takovém případě může Rada žádat dotyčný členský stát, aby podle zvláštního harmonogramu předkládal zprávy za účelem posouzení jeho úsilí o nápravu."

Přes tvrzení eurorealistů na tom Lisabonská smlouva (PDF) nezměnila ani čárku – výsledná TFEU (PDF; dřívější TEC).

8. února 2010

Na Ukrajině vyhrálo Rusko

A to hned v prvním kole, jak uvádí ve střízlivé analyse Milan Vodička. Jediné, co na tom překvapí, je indolence Západu: "Petr Kratochvíl si myslí, že nastane posun od úzké spolupráce se Západem k balancování mezi EU a Ruskem. Jednoznačný příklon k Rusku je podle něj ale nepravděpodobný." Věř a víra tvá tě uzdraví. Janukovyč se jednoznačně nepřikloní k Rusku? Kam na tu naivitu chodí?

4. února 2010

Velmocenské hřiště EU

S Ruskem prohráváme na body.

3. ledna 2010

Bláznivý eurorealista

via Kapitán. To, že čeští novináři nejsou schopni rozlišit mezi Evropskou unií (27 států) a Radou Evropy (47 států, včetně Ruska), že je jim utajen rozdíl mezi brusselským (ESD) a štrasburským (ESLP) soudem, na to už jsem si dávno zvykl. To, že toho není schopen britský kommentátor (slovenský překlad), je pro mne překvapivá novinka.

Nechápu, že nezná německé Solange I, Solange II („Dokud Evropská společenství, a zejména judikatura Soudního dvora ES, bude obecně zajišťovat ochranu základních práv ve vztahu k suverénní moci Společenství … a pokud bude obecně chránit základní obsah lidských práv, Spolkový ústavní soud nebude vykonávat svou jurisdikci rozhodovat o aplikovatelnosti sekundárních aktů Společenství před německými soudy … a nebude přezkoumávat soulad takovéto legislativy s požadavky základních práv obsažených v Základním zákoně …“) a další rozhodnutí německého ústavního soudu. Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté.

Na lisabonské smlouvě je zajímavější to, že EU dává lidskoprávní rozměr, který jí dosud chyběl (a o který ČR připraví Klaus svou aktivitou při ratifikaci). Bude zajímavé pozorovat, jak se vyvine vztah ESD a ESLP, jejichž jurisdikce se dosud nepřekrývala. Domnívám se, že z ESD bude muset být pouhý nejvyšší soud EU, zatímco ESLP bude sloužit jako její ústavní soud v přenesené působnosti.

30. listopadu 2009

Zánik evropské politické vůle

Od dnešního dne je jisté, že Evropané ztratili poslední zbytky vůle ke svébytné politické existenci. Švédské předsednictví Evropské rady na schůzi Evropského parlamentu ve středu 25. 11. prosadilo takzvaný "Stockholmský program", který definuje priority Evropské unie na dalších pět let. Jeho obsah se z politického hlediska nedá nazvat jinak než katastrofálním: stěžejním bodem je poskytnutí stejných práv imigrantům, jako občanům EU. Švédský ministr za přistěhovaleckou politiku Tobias Billström nenechal nikoho na pochybách, když jednoznačně uvedl, že hlavním faktorem pro toto rozhodnutí je opět větší ekonomická efektivita, kterou dle něj plně politicky integrovaní imigranti přinesou:
"Managed well, migration can benefit everyone – not just the EU countries, but also the individuals who migrate and their countries of origin. If we are to reach the goal of becoming a dynamic and growing economy, we will have to be open to migration."
Tím pochopitelně zanikne základní politická dělba na občany a cizince. V případě, že má každý migrant a azulant stejná práva jako občan, jakákoliv dělba na občany a ne-občany zaniká. Jediným, kdo bude nyní z nového "kosmopolitního ráje" jménem Evropská unie vyloučen, bude zahraniční turista - jelikož nepobude v EU dostatečně dlouho na to, aby mu EU nová občanská práva udělila. Současné občany se pochopitelně na souhlas s touto nejradikálnější změnou politického systému od dob zavedení všeobecného hlasovacího práva nikdo nezeptal.

Server iHNED informuje o celé záležitosti z českého pohledu zde.

Update:
Zde je přímý výňatek z návrhu Stockholmského programu datovaného k pondělí 30. 11. (dostupný zde):
The European Union must ensure fair treatment of third country nationals who reside legally on the territory of its Member States. A more vigorous integration policy should aim at granting them rights and obligations comparable to those of EU citizens.This should remain an objective of a common immigration policy and should be implemented as soon as possible, and no later than 2014. (s. 65)
Update 1.12.:
Záznam debaty v Evropském parlamentu o Stockholmském programu je dostupný zde. V případě, že se Vám video nenačítá, klikněte v pravém dolním rohu videopřehrávače na ikonku "šroubováku", kde si můžete změnit videopřehrávač na jiný.

Švýcaři nechtějí minarety

Nejvíce xenofobní národ z celé Evropy se vyslovil v referendu a wildersovci všech zemí se spojili v halasném jásotu. Nemám, co bych k tomu mohl ještě dodat, tento článek vystihuje můj postoj téměř dokonale.

25. listopadu 2009

Geert Wilders - Neffův piškotek české lumpenpravici

Fašistická česká spodina na NP dnes popustila uzdu svým vášním a orgiasticky ejakuluje svou hysterickou xenofobii a hrůzu z neznámého (v tomto případě muslimů) pod Teplého článkem o Holandsku. To skutečně stojí za přečtení! Celá řada trestných činů, kterých se zablokovaný Vodník nikdy ani náznakem nedopustil!

Článek sám některá fakta popisuje správně. Tato fakta jsou ovšem záměrně vyselektována, podobně jako selektuje známá diskutérka Kopretina fakta o Israeli. Nabízet zhysterisované a vyděšené české luze jako východisko z tohoto marasmu (za který sami muslimové z větší části nemůžou) populistu Wilderse je u pana Teplého indikátorem sympathií k fašisující pravici, od Neffa pak šikovný tah, jak udržet svou vzrušenou, hrůzou a nenávistí skučící sektu ukojenou a mlaskající slastí.

21. listopadu 2009

Znovu plyn

Po všech těch propagandistických článcích rusofilů je příjemným osvěžením si přečíst článek zeleného aktivisty, který věci vidí mnohem střízlivěji.

Stejně jako když Hitler si měl vybrat mezi Háchou a Beranem na jedné straně a Vlajkou na druhé straně si vybral Háchu a Berana, tak si Putin mezi Tymošenkovou a Janukovyčem vybral Tymošenkovou. Její osobní zájmy jsou zcela zřetelné: "Později však bylo bez větší pozornosti médií oznámeno, že Ukrajina podmínky úvěru, mj. zvýšení domácí ceny plynu o 20% a kroky vedoucí k oddělení plynu pro tranzit a pro domácí spotřebu, není schopna splnit (bodejť by byla, volby jsou na dohled a premiérka Tymošenková je chce vyhrát) a úvěr nebude poskytnut."

Co s tím? Napadlo mne stejné řešení jako Kalouse: "Rusko bude dál střídat nejasné hrozby, obviňování Evropy z neférovosti a volání po evropských penězích, přičemž určitě nepřijde s jediným rozumným návrhem, který by eliminoval druhý skrytý trh - totiž s návrhem prodávat Evropě plyn franco rusko-ukrajinské hranice, a ani Evropa to nenavrhne, protože by musela zafinancovat a/nebo převzít zanedbanou a podinvestovanou ukrajinskou infrastrukturu i s jejími zkorumpovanými šéfy a šéfíky na všech úrovních".

Je také třeba reformovat cenotvorbu. Indexace na ropu je nadále neúnosná; cena musí být tržní.

1. listopadu 2009

Pěkná tvář ošklivého hnutí


Pohledná žena na obrázku, kontroversní Lady Michèle Renoufová, není revisionistkou, nicméně revisionisty obhajuje a tak je v běžném diskursu za revisionistku vydávána (Leon Kreutzfeld: už popírání trestnosti popírání by mělo být trestné!). Zde již zmíněný dr. Efraim Zuroff o ní říká: "Tato žena je obzvlášť nebezpečná, neboť je velmi atraktivní a může dát pěknou tvář ošklivému hnutí."

6. října t.r. na bruselské konferenci "Popírání a demokracie v Evropě" na půdě Evropského parlamentu měla tu neslýchanou drzost vyzvat přítomné - poté, co zkritisovala předešlé neobjektivní antirevisionistické příspěvky - k tomu, aby předložili jeden, aspoň jeden jediný důkaz o tom, že plynové komory skutečně existovaly. No představte si to! Její příspěvek si můžete přečíst zde.

Pramen neuvádí, zda konference na její výzvu odpověděla nebo zda zmeškala jedinečnou příležitost jednou provždy revisionisty přesvědčivým způsobem umlčet. Možná to ale konference nemá zapotřebí: programmem jednání byla totiž příprava na zavedení trestnosti popírání Holokaustu v celé EU, takže pokud se zadaří, nebudou si zdejší antirevisionisté už záhy muset dělat těžkou hlavu s nějakými důkazy.

30. října 2009

Démonisace Srbů a studená válka s Ruskem

Vždy mne fascinovalo, jak se i poměrně myslící a uvažující lidé stali obětí amerického protiruského tažení v mediích. Profesor Emil Vlajki je autorem knihy s názvem v titulu tohoto postu a v tomto interview z odkazu pana Mikovce osvětluje některé aspekty rozpadu Jugoslávie. Jak on sám píše, v Evropě "dominantní intelektuální masa je pravicová, podporuje politiku USA a aktivně působí v nové studené válce proti Rusku. Západní elita je proti rozvoji jakékoli části společnosti a lpí na padoušské politice Američanů." Naši intelektuálové se tedy jen tak obalamutit nenechají.

17. října 2009

Gruzie: ticho po pěšině

Pokrytecký způsob, jakým veřejnoprávní ČT referovala o výsledcích šetření Evropské kommise ve věci rusko-gruzínského konfliktu, je vedle celé řady jiných lží a přetvářek námětem článku Libora Dokoupila. Zajímavé je svědectví reportéra MFDnes T. Poláčka.

27. září 2009

Skandální britský seznam nežádoucích osob

Ondřej Šlechta upozornil na skandální britský seznam nežádoucích osob. Heslem politické korrektnosti dneška je vyváženost. Protože by tento seznam byl plný muslimů, zejména Arabů, byli do něj v rámci úsilí o vyváženost zapsáni tito neislámští Američané:
  1. Don Black – bývalý velký čaroděj Ku Klux Klanu a americký neonacista. Takový David Duke.
  2. Erich Gliebe – syn německého vojáka, narozený v USA. Americký neonacista.
  3. Mike Guzovsky – americký židovský extrémista.
  4. Fred Phelps – americký baptistický kazatel, přední homofob.
  5. Shirley Phelps-Roper – Phelpsova nejstarší dcera, rovněž přední homofobka.
  6. Michael "Savage" Weiner – rozhlasový moderátor.
Proti seznamu se postavil konservativní primátor Londýna, Boris Johnson, a media: Guardian a Daily Mail. Je vidět, že je nejvyšší čas, aby Gordon Brown šel od válu, než poničí lidská práva v UK ještě více než dosud. Důvodem, proč tito lidi nepustí do UK je, že by přispívali mezikommunitnímu násilí. S tímto přístupem by do UK nepustili ani Karla Marxe.

23. září 2009

UK posice k Lisabonu

Dail Telegraph píše: "The good news for Mr Cameron is that some of his party are prepared to go on giving him the benefit of the doubt. His decision in June to honour a promise to withdraw Tory MEPs from the European People’s Party bloc in the European Parliament has led to Labour accusations of extremism and riled pro-EU Tories.

But, just as he intended, it has given Mr Cameron credibility in the eyes of Eurosceptics. In the words of one heavyweight Eurosceptic: “He has a lot of credit in the bank from the EPP withdrawal. A lot of people didn’t think he would ever do it. The fact that he did is very reassuring.”"

"If the Czechs are able to hold up ratification until after a UK election, a new Tory government could then quickly move to a UK referendum." To mi přijde pochybné. Jednou ratifikovanou mezinárodní smlouvu už nejde "odratifikovat", a to ani poukazem na referendum.