30. ledna 2006

Ignorant Che

Che je oblíbenec Malého čtenáře. Nechápu proč. Na rozdíl od něj ničemu pořádně nerozumí, což se však na české části Wikipedie positivně hodnotí. Je třeba být aktivní a uctivý k představeným.

Teď se rozhodl, že bude fušovat do práva: "Propuštění ze státního svazku v tom případě znamenalo, že daná osoba nebyla dále považována za zběhlého občana ČSSR a muselo s ní být nakládáno jako s občanem cizí země."

Ze státu nelze zběhnout. Náš malý che, než něco píše, by se měl podívat do slovníku, aby si ujasnil rozdíl mezi slovem zběh a běženec.

Nepohodlný text

Tento text se panu Svítilovi nelíbil, a proto ho smazal. Dovolím si ho pod licencí GPDL z Wikipedie ocitovat:

Odpoved na vasi demagogii

Primarni je slovo "anonymni". A to vy jaksi v pokusech me urazit pomijite. Znam spoustu lidi, kteri v te dobe v Nemecku opravdu aktivne vystupovali proti rezimu. Ale nikdo z nich nebyl anonymni. Ti co takto vystupovali, meli jediny duvod. Hrali na obe strany, vetsinou jen proto, aby pro sebe ziskali co nejvice moznych vyhod. Jakou hodnotu ma jinak udajne "vydavani exilovych casopisu" ANONYMNE? Co je hodnotneho na textech, ktere pise anonym. To uz i vami zrejme casto cteny Jaroslav Kojzar ma naskok v informacni hodnote, protoze clovek od pocatku vi, oc jde. A srovnani s Minarikem jsem pouzil prave proto, ze je to ucebnicova ukazka, jak tihle nadmiru aktivni bojovnici s velkou pravdepodobnosti pracuji pro druhou stranu. A to u upravence -jkb- zacina byt stale vic zrejme. Tim ze smazal (proti vsem pravidlum)vsechny sve texty, kde se sam usvedcoval, je snad i pro vas dostatecny dukaz. Uz treba tvrzeni, ze vydaval "nekolik" exilovych casopisu, je zjevny dukaz. Mate predstavu co obnasi vydavani jednoho jedineho? Atd. atd. atd. Na zaver byh vam rad polozil jednu otazku. Ja, Hedvicek a spousta dalsich, se neskryvame za nesmyslne nicky. Proc tak cinite vy -jkb- a vetsina ostatnich "moralistu" na cs Wikipedi?--R.Kraus 13:07, 28. 1. 2006 (UTC)

Pohádky ovčí babičky aneb upravenec Koukal

Ross Hedvíček napsal na českou část Wikipedie velice užitečný článek o obecně málo známém fenoménu, jímž jsou upravenci. (Nemá smysl dávat odkaz, protože dříve nebo později bude článek včetně diskusse smazán. Pak si ho přečtou jen privilegovaní.)

Kdo to byl upravenec? Kommunistický régime prohlásil "nezákonné opuštění republiky" za trestný čin. V druhé polovině 70. let však chtěl ukázat, že není emmigrant jako emmigrant. Proto na základě směrnice č. 58 z roku 1977 umožnil lidem v exilu pobyt z hlediska kommunistického práva legalisovat. Podle Sborníku Securitas imperii 9, p. 298: "Podmínkou byl ovšem přátelský nebo neutrální poměr k místnímu zřízení." Ti, kteří to učinili, byli pak obecně nazýváni upravenci. Největší výhodou upravenců bylo, že mohli bez problémů cestovat do kommunistického Československa. Exulanti tam nemohli cestovat buď vůbec (pokud byli stíháni za "nezákonné opuštění republiky"), nebo jako občané cizích států museli žádat o visum. Exulantským občanům USA kommunistický régime visa zásadně neuděloval.

Směrnice zjednodušovala možnost vrátit se do kommunistického Československa, získat povolení k trvalému pobytu v cizině (tato možnost nebyla příliš využívána) nebo požádat o propuštění z československého státního svazku. Naznačovala, že suplice k Husákovi o milost za "zločin" emmigrace bude vyhověno. Hedvíčkův článek toto neskrýval. Proto se brzy ozvaly potrefené husy, včetně jejich ochránců. Jak známo, upravencem je též nechvalně známý správce -jkb-. Vymyslel si legendu, jímž chtěl ukolébat intelektuálně málo schopné naivky. Tak se na ni podívejme blíže.

Co tvrdí Koukal? ". . . zhruba 15 let po mé emigraci, během které jsem ani jednu vteřinu Československo nenavštívil". To je logické. Byl stíhán za trestný čin. Ale co potom, když si svůj vztah upravil? Sám přiznává, že ano. Žádal o visum, tento "bojovník proti kommunismu" a "vydavatel exilových časopisů"?

". . . já ani svou žádost sám nepodal, to museli udělat rodiče v praze, a sice na ministerstvu vnitra" Pan Koukal nám chce namluvit, že za cca 30letého muže jednali s právními účinky jeho rodiče. Buď byl p. Koukal nesvéprávný, nebo vědomě lže. Přikláním se k druhé možnosti, i když ani první nemohu vyloučit.

Zkrátka a dobře. Není jisté, zda všichni upravenci byli konfidenty StB. Zcela jistě však byli kollaboranty kommunistického Československa. Genocidní régime mohl pouhou jejich existenci využívat ve své propagandě. Těchto 10 % se tak úmyslně vyčlenilo z massy ostatních exulantů a stali se pouhými emmigranty. Nejednalo se tedy v žádném případě o to, že by "tato praxe byla běžná zejména u emigrantů žijících v sousedních zemích", jak p. Koukal opět vědomě lže, aby zakryl své morální selhání.

18. ledna 2006

Beren: Stát jsem já!

Tohle stojí za to, takže to přetisknu v plném znění: "Není podstatné jak co komu zní. Označení komunita zde samozřejmě má jisté opodstatnění, protože jmenovaný byl v podstatě obviněn z narušování české Wikipedie, tedy z něčeho abstraktního, kdy bylo již odhlédnuto od dílčích sporů. Za komunitu jakožto postiženého zde ovšem někdo to obvinění vznesl, takže uznávám, že vhodnější a praktičtější bude uvést raději iniciátora oné stránky (další možné strany konfliktu a doprovodných sporů je možné doplnit během shromažďování důkazů). Na druhou stranu nesouhlasím s označením jedné strany sporu jako skupina "21" (nebo "33" apod). Tím, že něco posoudím a rozhodnu, se přece nestávám stranou sporu (případně dle rétoriky pana Z. "nepřítelem"). Pokud by to byla pravda, soudy by nemohly fungovat (v rámci odvolacího řízení se soudu občas vrátí na stůl věc, kterou již rozhodl a pokud by se předchozím rozhodnutím stal stranou sporu, již by rozhodovat nemohl)."

Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.

Updated.

Wikipedičtí pokrytci

"Podle mě je k přijetí žádosti nutné, aby V. Z. projevil zájem o otevření případu." Beren je zřejmě pilným čtenářem Catch-22. Mám projevit zájem, ačkoliv jsem zablokovaný. Mám projevit zájem, ačkoliv jsou veškeří mí maňásci illegálně okamžitě blokováni rovněž.

Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?

Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.

Updated.

16. ledna 2006

Blahopřání Janu Koukalovi

Na své stránce uvádí, že už nadále nechce české části Wikipedie škodit: "Proto nezbývá než vyzkoušet druhou fázi, wikidovolenku, nu a pak se uvidí." K tomuto odhodlání lze sice upřímně blahopřát, ale obávám se, že tomuto notorickému lháři nelze věřit: "chci se opět, snad jen nějakou dobu, věnovat psaní článků, do hádek či do činností, které by je mohly rozdmýchat, se vměšovat nemám chuť, ba ani je komentovat, ani jako uživatel ani jako správce."

Výpisky z četby III

"Spolu s marxismem se také upevňovala zvláštní, svým původem německá metoda myšlení, která konstruuje vědeckou skutečnost okolo přesně vymezených pojmů. S pojmy pak zachází již ne jenom jako se stavebními kameny konstrukce budované nad skutečností, nýbrž jako se skutečností samotnou. Pojmy se stávají téměř posvátnými, jsou znakem a znamením vědeckosti. Ta se pak často vyčerpává ve hře s pojmy bez ohledu na skutečnost. Nic takového nezná ani anglosaská, ani francouzská myšlenková tradice, které stanoví pojmy ad hoc, k jednorázovému použití, častěji se však bezstarostně vyjadřují v metaforách. Sovětský marxismus přejal tuto německou hru s pojmy s nadšením a učinil z nich sakrální objekty Učení, zvláště vhodné jako náplň brožurek. Hra na tuto pravoslavnou scholastiku nahrazovala vědu. Bylo to samozřejmě směšné a nakonec již nebyl téměř nikdo se ochoten jí účastnit. Úcta před posvátnem však zůstala, stalo se zase jaksi přirozeným, záležitostí zdravého rozumu, že skutečnost je skládačka sestavená z pojmů. Povinností vědce zůstalo (na východ od Labe podnes) vyjadřovat se v obecně uznaných pojmech, o kterých se v zásadě vůbec nepochybuje. V mnohoznačných metaforách prý mluví jenom nevědečtí esejisté. Toto podivné mámení je jistě dáno naší tradicí navázanou těsně na německé vědecké prostředí, nemohlo by se však stát “přirozeným”, nebýt dlouhodobého působení marxismu . . . Jako “přirozené” jsme schopni chápat nanejvýše dožívající strukturálně-systémové konstrukce, zbytky starého paradigmatu, reprezentované například německými Sozialgeschichte, dnes převládající poststrukturalistická, kulturalistická vidění dějinného pohybu, tvořící nové paradigma, jsou pro nás ale prostě absurdní, odbýváme je proto jednoduchou nálepkou zvrhlé postmodernosti." Dušan Třeštík: O co skutečně jde v českém dějepisectví

Nejlepší článek Wikipedie

je prý Byzantská říše. Tak se na ní podívejme:

''. . . byla proto jedinou legitimní římskou říší'' a "Ve zbývající části byzantské říše, kterou se "Frankům" dobýt nepodařilo, vznikly státy, které zachovávaly státoprávní kontinuitu římské říše i její církevní tradici." To snad ne?! Od kdy je česká část Wikipedie nástrojem řecké propagandy?

Článek obsahuje větší množství překlepů a typografických nedostatků ("11.století"), stylistických ("zavedení themního zřízení" – slovo "themní" v češtině neexistuje, pouze slovo "temný") a pravopisných chyb – dokonce i hrubek: "Největší nebezpečí představovali útoky sicilských Normanů na západě a Seldžuckých Turků na východě." Je rovněž otázkou, proč používá zároveň vulgární (např. organizace či Velké schizma) a zastaralý pravopis (např. thema či církevním schismatem), a to i vedle sebe: "organizace themat".

Také je třeba zmírnit marxistické pojetí článku (byzantský "feudalismus": "Pěkným příkladem takové bezmyšlenkové setrvačnosti je "feudalismus". V evropském politickém diskursu raného novověku označoval na lénech založený poměr mezi panovníkem a šlechtou, na samotném konci "ancien régimu" zahrnul i pozemková práva a pozemkovou vrchnost a stal se bojovým heslem měšťanstva v jeho zápasu se šlechtou. Tak ho používal také náš František Palacký a i Karel Marx, který z něho ovšem udělal "stadiální" jev své dějinné eschatologie, něco co je nezbytnou a nutně se všude opakující součástí "vývoje". V moderním diskursu ho někteří francouzští historici používají jako metafory pro situaci "privatizace" francouzského státu šlechtou v 11.-12. století, jinak má ovšem smysl pouze a jedině v rámci Marxova učení o spasení lidstva historickou Nutností. To ale nebrání našim panučitelkám, aby tomuto nesmyslu (či málosmyslu, chcete-li) vyučovaly dětičky. Mají to totiž v učebnici (napsané v roce 1983)." Dušan Třeštík), jednostranná tvrzení ("Boj o uctívání obrazů zasáhl byzantskou společnost citelněji než dosavadní christologické spory") a doplnit politické a církevní dějiny (Proč zcela vypadlo povstání Niká? Christologické debaty? Jednání o unii?). Vzorem může být The History of the Byzantine Empire. In Encyclopaedia Britannica.

9. ledna 2006

Zánik klassického umění

Kdo z Vás zavadil o výtvarné umění, jistě slyšel pojem Salon. S tímto pojmem se setkáváme od roku 1785, kdy Davidova Přísaha Horatiů vzbudila na Salonu sensaci, přes Couturovy Římany v čase úpadku – Salon 1847, až po rok 1863, kdy odmítnutí většího množství děl, mezi nimi Manetovy Snídaně v trávě, dalo vzniknout jednorázovému Salonu odmítnutých (Salon des Refusés), zopakovanému v roce 1883.

Kdy však Salon pro veřejné mínění skončil? Nebylo to v roce 1884, kdy vznikl Salon nezávislých (Salon des Indépendants). Příčina je mnohem žalostnější. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 se president Společnosti francouzských umělců (Société des artistes français), největší malíř všech dob, William–Adolphe Bouguereau (30. 11. 1825 La Rochelle – 19. 8. 1905 La Rochelle) pohádal se slavným malířem napoleonských námětů, Ernestem Meissonnierem (21. 2. 1815 Lyon – 31. 1. 1891 Paris). Tento starý ješita nechtěl vyhovět Bouguereauově požadavku, aby Salon byl vyhrazen pro mladé umělce, tedy aby na něm nemohli vystavovat medaillisté, včetně Bouguereaua a Meissonniera. Bouguereau se pokusil konflikt vyřešit tím, jak mu velela starosvětská čest: na svou funkci ve Společnosti francouzských umělců resignoval, ale bylo už pozdě. Meissonier, Puvis de Chavannes, Rodin a další ze Společnosti odešli a v prosinci 1890 založili Národní společnost krásného umění. Ze začátku jim čest bránila Salonu přímo konkurovat, nicméně od roku 1899 i jejich každoroční výstava nese jméno Salon.

Jaký byl výsledek? Přestože oba Salony existují dodnes (klassický v dubnu, vzbouřenecký každý lichý květen), veřejné mínění o jejich existenci prakticky neví. Moderní umění díky osudnému rozkolu ovládli původně odmítnutí umělci.

5. ledna 2006

Problém mladé generace

Už jsem v Kristových letech, takže jsem ztratil mnohé illuse. Přesto jsem se až doposud domníval, že postkommunismus musí jednou zmizet a že se ČR stane standardní západní zemí, jakou české země vždycky byly. A jak jinak by k tomu mělo dojít, než že vyroste nová generace, která již nebude zasažena předsudky totality a boje proti ní.

Jenže tento přerod se ukazuje obtížnější než se původně zdálo. Tyrannie současného veřejného mínění, které je mixem antikommunismu Pravdy a lásky a antilevičáctví Neviditelné ruky trhu, zasáhla i dnešní adolescenty. Důkaz je Nonamův článek Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Jestli jsem si něco od mladé generace sliboval, tak to bylo přemýšlení o věcech a odpor k jakékoliv ideologii. Tak nepřemýšlivý článek, jako napsal Noname, by jeden pohledal. Pohodlně by mu ho zveřejnili i na Virtually.cz.

Protože, jak je pro dnešní Sprchu typické, byla diskusse k vlastnímu článku (místo toho se diskutovalo o povaze českého národa, jako by these, které článek postuluje, byly samy o sobě pravdivé) prakticky nulová, pokusím se to napravit zde. Zásadní vadou článku je, že bez dalšího přebírá umný Klausův spin, že mezi socialismem a kommunismem není rozdíl. Využil obratně toho, že kommunisté sami kommunismus označovali za socialismus, takže to absolventi VUMLu dodnes opakují. Jenže jak mi v rozhovoru zdůraznila jedna bývalá švédská ministryně, socialismus a kommunismus je jako oheň a voda. Taky je možno připomenout historku z návštěvy sovětských předáků, Chruščova a Bulganina, v dubnu 1956 ve Spojeném království. Sovětská návštěva byla rušena jen dotazy labouristických předáků Bevana a Browna na stav lidských práv a postavení dissidentů v Sovětském svazu. „,Kéž vám Bůh odpustí,‘ zvolal Brown k Chruščovovi. Ten odpověděl: ,jestliže toto jsou vaši socialisti, pak jsem pro konservativce.‘“

ČSSD se nedokáže účinně bránit propagandě ODS o "socialisticko-komunistické vládě ČSSD a KSČM". Co na tom, že premiér Paroubek výslovně prohlásil, že koaliční vláda ČSSD a KSČM připadá v úvahu pouze v případě, že se KSČM přihlásí k Listopadu 1989 a bude podporovat členství ČR v NATO a EU. Řekl to socialista, tak to nemá žádnou váhu. Takový nihilismus pravicových médií ničí politickou kulturu v zemi více než všechny nadávky z úst představitelů ODS na adresu vládních politiků.

Další nástrojem z instrumentária pravicové propagandy je tvrzení o 40 let vlády "socialistů". Ve skutečnosti byly obě socialistické strany první obětí kommunistického puče. Národně socialistická byla přejmenována a zglajšaltována, sociálně demokratická byla zlikvidována úplně. Mnoho socialistů úpělo v kommunistických žalářích, např. Bohumil Laušman nebo Vojtěch Dundr, jiní byli dokonce popraveni (Milada Horáková). A rovněž je asi zbytečné opakovat, že zde nejsme v USA, takže ve volbách nevolíme výkonnou moc (vládu), nýbrž zákonodárnou (parlament). A parlament je ten, který rozhoduje o složení vlády, takže je možné, že by podporu voličů v přímých volbách vůbec nemusela získat.

Velkou vadou Nonama je, že nezná 3 základní demokratické směry dnešní politiky, konservativismus, liberalismus a socialismus. Konservativismus a liberalismus mu nepochopitelně splývá. Přitom pro illustraci stačí ocitovat z volebního programu britské Konservativní strany This is the Road z roku 1950: "We regard the maintenance of full employment as the first aim of a Conservative Government." a dále "We hope that during the life of the next Parliament the country's financial position will improve sufficiently to enable us to proceed at an early date with the application in the Government Service of the principle of equal pay for men and women for services of equal value." Co si myslí o konservativismu liberálové: "Konservativismus, protože staví především na evoluci, tradici, toleranci a společenském konsensu (tj. na nepodstatných pojmech a principech), a nikoliv na úloze rozumu, je vnitřně nezbytně rozporuplnou stavbou na písku, jejíž prostřednictvím nelze obhájit svobodnou společnost." Jiří Kinkor: Trh a stát (1996), p. 28.

Noname píše: "Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ." Konservativci po 8 letech své vlády ve volebním programu The Next Five Years z roku 1959 slíbili: "The whole administrative system of town and country planning will be reviewed afresh with the aim of simplifying procedure, achieving improvements and reducing delays." Ví Noname, o čem píše? Ví vůbec, co je to plánování? Doporučuji mu, aby si laskavě doplnil vzdělání tím, že si přečte článek Economic Growth and Planning v Encyclopaedia Britannica.

Ani jeho znalosti neoliberalismu (Miltona Friedmana a spol.) nejsou valné. Friedman prý prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Četl například výše zmiňovanou základní práci Jiřího Kinkora Trh a stát? Cituji: "Právě rozumem je nutno obhájit ethický systém racionálního egoismu a definitivně se rozejít s altruisticko-kollektivistickou morálkou, která v konečném důsledku neguje lidský život." (p. 44)

Nonamovy exkursy do ekonomie jsou rovněž nepovedené. Vyrovnávat nerovnosti způsobené trhem je základní ekonomickou úlohou každé vlády, nejen socialistické (Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, 13. ed. Praha 1991, pp. 45–46). Daně ekonomiku tolik neomezují, naopak vládní investice mají multiplikační effekt. (Samuelson, p. 182) Daně & sociální pojištění (obecně berně) nejsou nějakým "byrokratickým omezením". Jsou nástrojem k zabezpečení chodu (sociálního) státu, kteří si občané svobodně vytvořili. Je známým faktem, že v USA stejně jako v Evropě lidé vydávájí na sociální zabezpečení (důchody a zdravotnictví) 30 % svého příjmu. Jediný rozdíl je, že v Evropě je to ze zákona, zatímo v USA quasi-dobrovolně. Nicméně ideologové z Liberálního institutu mohou pak mávat odlišným Dnem daňové svobody v USA a EU. Jako by berně někam mizely, jako by soukromý sektor neměl režijní náklady (platy "úředníků").

Nejvážnějším omezení svobody slova po roce 1989 byl zákaz popírání holocaustu zavedený zákonem č. 405/2000 Sb. jako § 261a trestního zákona na návrh poslance Jiřího Payna (ODS) a dalších (sněmovní tisk č. 599 III. volebního období). Zemanova vláda (čistě ČSSD) s ním vyslovila nesouhlas (vládní usnesení č. 455/2000 z 10. 5. 2000).

Složená daňová quota (= podíl státního přerozdělování na národním důchodu) se v ČR pohybuje kolem 37 %, nikoliv "70%". Jestli někdo na rovné dani opravdu vydělá, tak to jsou top manageři, nikoliv začínající podnikatelé. Začínající podnikatel je obvykle ve ztrátě, takže platí daně ve výši 0 Kč. Škoda slov. Kladu si proto otázku, zda má vůbec cenu se podobnými ideologickými bláboly vůbec zabývat.

Kollektivní autista

Tak jsem se zase dostal na Sprchu jako Pilát do Kréda. Inu, katholík nebo pravoslavný, vsjo ravno, mají na mne pifku. Tak se divím, že mne ještě neproklel Vodník. Že by to bylo tím, že na rozdíl od nich není fanatik s měkkým mozkem?

Prý bych si rozuměl s nikláckým fašistou. Jenže já jsem na rozdíl od něj s Nillbertem kamarád, takže o mně napsal 3. 9. 2005 v 10:02: "Wikipedia není s redaktory (ve skutečnosti: SAMOredaktory) Radouchem, M.č, jkb, atd žádnou encyklopedií, ale proarabským informačním věstníkem okresní úrovně. Dokazují to už názvy kapitol, např: "Okupace Iráku"..... Že se lůza zmocní takového projektu je otřesné.

Moc se tam v tom neorientuju - ale V. Z. se mě zřejmě zastal, zacož mu byl po několika letech na wikipedii včera zablokován účet ...ale možná je taky dráždilo že umí sedm jazyků :-) Na netu je od r.1996 , jeho domovská www je: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/"

A na rozdíl od Michaely mi ani nevadí, že přetiskuje Maxovy texty včetně hrubek v češtině a angličtině, aniž by mu dal za ně kredit.

Čím to je? Nuže, autisté si vystačí sami. Ačkoliv na Sprše officiálně vzdychají, že tam nikdo nový nechodí ("vítáme čtenáře a přispěvatele") a pro čtenáře Zvědavce mají jen slova pohrdání, ve skutečnosti jim píší většinu nových článků (noname) i kommentářů (Nikl). Jenže místo aby si je hýčkali, chovají se k nim podle své přirozenosti, takže si nově příchozí před zasloužilými Klanisty musí odplivnout: "Neboj se , zrovna tobe odepisovat nebudu. Podle te "kyseliny" o ktere jsi psal, si muzu dovedu predstavit jaka 'individua' tady dopisuji. Na tadove sprostaky, nejsem zvedavej." + "Nemejte obavu ze vam tady budu "kazit" vase stranky. Udelal jsem chybu, ze jsem sem vubec lezl. Mnoho stesti v tom vasem "nebeskem webu"." Kdo chce kam, pomozme mu tam. Každý svého štěstí strůjce.

A na závěr drobná exkurse po českém jazyku pro Andy. Věta: "Tento webzin ctu teprve 3 den, ale nevsiml jsem si, ze by tu bylo vice chytrejsich lidi nez na ZVEDAVCI" znamená, že na Sprše je méně chytřejších lidí než na Zvědavci. A protože je na Sprše zároveň méně nácků, znamená to, že náckové jsou chytřejší. To jste to dopracovali, soudruzi.

Updated.