Fed

Příznivci spikleneckých theorií dostávají druhý orgasm, když slyší slovo Fed. Jak je to s ním doopravdy?

„Je populární mýtus, že americký Federální rezervní systém je soukromá organizace, která je ovládána bankami a ty jsou ovládány těmi několika vyvolenými rodinami.

Tento mýtus má pravdivé jádro v tom smyslu, že jednotlivé Federální rezervní banky (FRB) jsou skutečně akciové společnosti, jejichž akcie jsou drženy komerčními bankami v každém z příslušných dvanácti distriktů. Druhá věc je, že tyto akcie jsou bez hlasovacího práva a bez práva na podíly na zisku. Jde vlastně jen o způsob, jak soukromý sektor financuje veřejnoprávní organizace, kterými FRB ve skutečnosti jsou. Pokud jde o Federální rezervní systém, který všechny FRB zastřešuje, v tomto případě se jedná o čistokrevnou státní organizaci.“

Kapitalism

S většinou lidí nad 50 let se nemá cenu bavit, protože jejich mysl je příliš kontaminována marxismem. Stačí na to jednoduchý dotaz: Co je základní otázka ekonomie? Lidé se budou nejprve zdráhat odpovědět, protože v ČR se každý obává výsměchu. Když však dotazovaného ujistíte, že to není opravdu žádný chyták, tak vám nakonec odpoví. Vy mladší tomu nebudete věřit, ale jejich odpověď je čistě marxistická: přisvojování si nadhodnoty kapitalistou. Správná odpověď zní: vztah nabídky a poptávky při alokaci vzácných statků nebo něco podobného. Všimněte si dobře, že v marxistické odpovědi je zahrnuta třídní nenávist, zatímco ve standardní se jen popisuje problém distribuce. Na marxism tak narazíte i v překvapivých souvislostech, např. u představitele paleokonservativismu v ČR, Michala Semína: „státní kapitalism“, „výrobní prostředky“ apod. Známý je Vodníkův retromarxism.

Co je tedy kapitalism? Podle marxistů předposlední společensko-ekonomická formace, založená na vykořisťování člověka člověkem prostřednictvím přisvojování si nadhodnoty práce dělníka kapitalistou jako vlastníkem výrobních prostředků. Ve skutečnosti je kapitalism společenský systém založený na soukromém vlastnictví. Není to tedy žádná nadávka, ani zakázaný pojem. Používají ho klassici liberalismu 20. století jako Milton Friedman v Capitalism and Freedom (1962) či Ayn Randová a její Capitalism. The Unknown Ideal (1966). Trockistický pojem „státní kapitalism“ je tedy contradictio in adiecto. Proto je také takovým přínosem Václav Klaus, který se celý život vzdělával v západní odborné literatuře a své myšlení marxismem ovlivněno nemá. Klaus totiž zcela správně a objevně uvedl, že tržní hospodářství, tedy směna vzácných statků, je podstatou každé vyšší lidské organisace, tedy od starověku včetně. I za kommunismu fungovala tržní ekonomika, protože to ani jinak nešlo, byť deformována monopolisací a příkaznictvím. Tržní hospodářství by mohla zrušit jen totální přídělová ekonomika, která však nikdy neexistovala.

Švédská nezaměstnanost

Zajímavý obrázek:

Další manifest progressivismu

tentokrát elitářského.

Mým koníčkem je sbírat pokrokářská programová prohlášení, neboť vedle Vodníka neexistuje větší odtrženost od reality. Tady asi nejvíc zaujme bezostyšnost, jíž se navrhuje nahrazení demokracie expertokracií.

Hospodářský blahobyt v 60. letech

Vždycky mne zaujme, když nějaký zastydlý reformní kommunista začně bájit o 60. letech: „J. J., zejména hospodářsky jsem byli někde jinde. Ve spoustě oborů na technologické špičce. Katastrofa byl rok 68, kdy byli odstraněni odborníci podle ideologického klíče.“ Kdo to dobu zažil, tak si snadno vzpomene na všeobecný nedostatek a slogany typu: „Maso bude vbrzku“, kdy se naplno projevil výsledek rozdílu mezi hospospodářským rozkvětem Západu a hospodářským úpadkem Východu v 50. letech, takže byl viditelný prostým okem.

Kdo by to chtěl zkratkou: Zatímco III. pětiletka (1961–5) zkrachovala, IV. pětiletka (1966–70) žila z podstaty.

Updated.

Daně a sociální pojištění

Stanislav Komárek přišel s pozoruhodnou úvahou, zda lidí, žijících ze státních peněz, není již více než daňových poplatníků. Bohužel ji však kontaminoval směšováním daní a sociálního pojištění. Nezaměstnaný či starobní důchodce nežije ze státních peněz, neboť jeho příjmy tvoří pojistné plnění.

Naproti tomu je naprosto pravda, že do počtu lidí žijících ze státních peněz je nutno počítat neziskovky, jejichž příjmy tvoří hlavně státní dotace či granty, a rovněž tak podnikatele soutěžící o veřejné zakázky.

Není nad zásadovost!

Zpráva z dnešních Blistů:

Americká energetická firma Chevron vyjednávala s Teheránem o těžbě na ropném poli, které je na irácko-íránské hranici a přesahuje do obou zemí. Američanům si na to stěžoval irácký premiér Nouri al-Maliki. Vyplývá to z amerických diplomatických depeší, prozrazených serverem Wikileaks.

Vyvolá to zřejmě značné rozhořčení v Evropě, protože evropské ropné společnosti jsou pod silným tlakem Spojených států, aby neinvestovaly v Íránu.

Zajímalo by mě, kolik naivů ještě věří tomu, že to demokratické engagement na Středním Východě je k odstranění graselů a pro blaho tamního lidu...

Test finanční gramotnosti

Kreutzfeld uvedl, že v testu finanční gramotnosti získal jen 70 %. Tak jsem si ho udělal taky a získal jsem jen 50 %. Odpovídal jsem poctivě, tj. z hlavy, i když by nebylo těžké správné odpovědi najít na Internetu. Na druhou stranu jsem byl ovlivněn tím, že jsem před tím četl zprávu o Kalouskově kommentáři. Co jsem měl špatně?

Výši pojištění vkladů. Ono se to pořád mění a když jsem na to tehdy doplatil, tak to bylo jen 90 %. Holt jsem si zafixoval, že se nedostane všechno zpět. Stejný princip je u stavebního spoření, kde, pokud se nepletu, to bylo dříve 5 let. Co se týká inflace, finanční ukazatele ČR z hlavy opravdu nesypu. Myslel jsem, že inflace v ČR byla loni vyšší.

Insolvenční zákon zákon má č. 182/2006 Sb. Z toho jasně vyplývá, že je platný od roku 2006, konkrétně od 9. 5. 2006. Zde by si autor testu měl nasypat popel na hlavu, když nezná základní právní pojmy. I když souhlasím s Kreutzfeldem, že tento údaj je naprosto irrelevantní.

A konečně jsem nevěděl podmínky oddlužení. To mne asi jako právníka moc neomlouvá, nicméně jsem to nikdy nedělal a nikdy nepotřeboval. No, nikdo nejsme neomylní a nikdo nevíme všechno.

Celkově si myslím, že ten test nezkoumá znalosti, ale nabiflované vědomosti. Je tedy bezcenný, i když někdo může opáčit, že to jsou kyselé hrozny.

Jak telekommunikační společnosti vydělávají

VÚČaKo nedávno analysoval zprávu EU: „Průměrná cena mobilního volání [v ČR] 13 eurocentů za minutu odpovídá průměru EU za rok 2008.“ VÚČaKo zjistil, že údajná data EU jsou ve skutečnosti údaje od ČTÚ. Jenže podle sdělení VÚČaKo EU byla od ČTÚ podvedena: "3.81 Kč/min, což je tvrdé číslo o 17% vyšší než tvrdý údaj vykazovaný v Bruselu." Navíc, pokud se podíváme na reálné ceny (tj. bez množstevních slev), vychází 2x dráže: "Průměrná cena za originovanou minutu v mobilní síti O₂ tedy v roce 2008 byla (11626+7756)/2900 = 6.68 Kč." Závěr: "Můžeme tedy učinit závěr, že nás ohledně ceny českého a zahraničního volání 15. implementační zpráva Vrchního sovětu Eurosajuzu krmí daty, která jsou falešná jak řecký deficit tragicky nespolehlivá."

Co z toho vyplývá? VÚČaKo dále píše, že v dokonalé konkurrenci má být ekonomický zisk (~ EVA) nullový. "Kladná EVA pochopitelně sama o sobě může vypovídat třeba jen o hospodářském cyklu, štěstí, inovacích nebo schopném managementu." Jaká jsou reálná čísla?

1. ČEZ: 17 965 562 000 Kč
2. Telefónica O₂ Czech Republic: 7 977 691 000 Kč
3. T-Mobile Czech Republic: 7 382 339 000 Kč
4. Škoda Auto: 5 730 820 000 Kč
5. Plzeňský Prazdroj: 2 465 503 000 Kč

Tato čísla ukazují, o kolik tyto společnosti vyzrály nad trhem (tedy spotřebiteli) vinou nedokonalé konkurrence. T-Mobile to kommentuje: „Jde …  o stabilní rozdělení trhu mezi nižší počet operátorů, kteří se dosud zdrželi drastických cenových kroků, které by devalvovaly trh.“

„Dle zprávy OECD má ČR ze všech sledovaných zemí nejvyšší cenu rezidenční (pevné) telefonní linky. Občanům nezbývá než hlasovat nohama a kdo mohl, pevnou linku zrušil. Snadno nahlédneme, že bezprecedentní útěk do mobilních sítí a v Evropě nevídaná „preference“ volání tamtéž není důsledkem nějaké pro Čechy specifické inherentní potřeby volat z mobilu, nýbrž substituce produktů vynucené poměry na trhu nastavenými ČTÚ a čachry režimu při privatizaci Společnosti proti telefonování.“

Příčiny dnešní krise

Liberál Frits Bolkestein: "V Nizozemsku i jinde lidé říkají, že příčinou je nepodložená víra v trhy. Podle mého názoru nesou na prvním místě odpovědnost vlády. Zaprvé má být předmětem zájmu vlád takový zdroj mezinárodní nerovnováhy, jako je dvojí deficit v USA (fiskální a obchodní – pozn. red.). Zadruhé americká centrální banka snížila úrokové sazby na jedno procento, když měla být čtyři procenta, a vytvořil nadměrnou likviditu. Zatřetí americká legislativa nařizovala bankám, aby půjčovaly peníze lidem, kteří si chtějí koupit dům, přestože třeba nepředstavovali dobré úvěrové riziko. Takže vláda intervenovala na realitních a úvěrových trzích. A samozřejmě bankéři se chovali špatně – státní orgány jim to umožnily. Takže myslím, že tvrdit, že za to může nepřiměřená důvěra v trh, je nesprávné a krátkozraké."

Ševče, drž se svého kopyta

Fysik elementárních částic, Jiří Chýla, napsal článek, v němž odsoudil koncept superhrubé mzdy jako nesmysl. Nic proti, ale podobné texty vyžadují alespoň elementární erudici v oboru, o kterém píšu.

Chýla uvádí: "Připomínám ještě, že v zákoníku práce, zákoně o dani z příjmu ani žádném jiném zákoně nenajdeme často používaný, ale matoucí pojem „hrubá mzda“." Jak je to ve skutečnosti? Ustanovení § 353 odst. 1 NZP: "Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období." V zákoně o dani z příjmu sice pojem "hrubá mzda" opravdu není, ale to neznamená, že tam nepatří nebo že tam historicky nebyl. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 109/1947 Sb., o dani ze mzdy: "Mzdou srážce podléhající se rozumí dani podrobená hrubá mzda, počítajíc v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoliv srážek." A to samé platí i pro další právní předpisy.

Proč je vlastně superhrubá mzda tak důležitá? Protože to je významné číslo. Zatímco hrubá mzda je z prstu vycucaný ukazatel, který neříká vůbec nic, superhrubá mzda je částka, kterou zaměstnavatel měsíčně vynaloží na zaměstnance. Pokud se rozhodne přijmout nového zaměstnance, bude ho stát přesně tolik, co říká superhrubá mzda. Význam má i čistá mzda, což je číslo, které říká, kolik zaměstnanec dostane na ruku.

Chýla dále ve svém článku tvrdí, že zdanění superhrubé mzdy je nesmysl. Nesuď tak ukvapeně, chtělo by se říci. Sociální pojistné není nic jiného než odložený příjem. Jeho zdanění je plně legitimní, byť za modernější se považuje až zdanění důchodů z něj plynoucích.

A konečně Chýla kritisuje degressivitu nynější daně z příjmu fysických osob. Na to lze mít různé náhledy, nicméně připomenu, že degressivita daně z příjmu byla základem velice úspěšné Reaganovy daňové reformy.

Příčiny řecké krise

ČSSD se nám v závěru volební campagne pokoušela namluvit, že za řeckou krisi může pravicová vláda Nové demokracie. Ve skutečnosti je skutečným kořenem rozmařilost socialistické vlády v 80. letech. Přečíst si o tom můžete barvitý či rigorosnější článek.

O stíhačkách

Milliardy nemáme na rozhazování.

Konec eura nehrozí

Tomáš Sedláček: "S kolegy ekonomy jsme si dělali seznam zemí, které by přežily odchod od eura. A zbylo nám jen Německo, všechny ostatní země, které by o tom byť jen začaly spekulovat, by obětovaly minimálně svůj bankovní sektor. Kdyby se začalo uvažovat, že země X chce odejít (nebo bude vyhozena) z eurozóny, všichni střadatelé by své peníze z místních bank vybrali, protože by právem čekali devalvaci nové měny. A to by v zemi X znamenalo konec bankovnictví na nějakou dobu.

Pokud budou finanční problémy přetrvávat, povede to spíše k spontánní fiskální unifikaci a semknutí než k rozpadu či rozmělnění. Společný eurobond, za který měly ručit všechny evropské státy - a o kterém hovořila kancléřka Angela Merkelová - toho byl takovou první, nenápadnou, vlaštovkou."

Rusko do EU nebo EU do Ruska?

"Vždyť je to totéž!" Tento smutný Zemanův bonmot na konci kvalitního Šlechtova článku zde.

Kniha, která by měla být čtena

O knize Christophera Caldwella Reflections on the Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West jsem četl již dříve.

Je dobré, že si v naší zemi aspoň Revue Politika klade zásadní otázku: „Can Europe be the same with different people in it?"

Protektorát nad Řeckem

Telegraph uvádí: "It if fails to do so, the EU will itself impose cuts under the draconian Article 126.9 of the Lisbon Treaty in what would amount to economic suzerainty." To je poněkud matoucí, ale nikoliv až tak, jak píše jiný blog: "I checked the Lisbon Treaty and could find no Article 126.9."

V skutečnosti se jedná o dřívější čl. 104 odst. 9 TEC (PDF), který tam byl dávno před Lisabonem: al. 1 – "Nenásleduje-li členský stát ani poté doporučení Rady, může Rada rozhodnout o výzvě členskému státu, aby v určité lhůtě učinil opatření ke snížení schodku, která Rada považuje za nezbytná pro nápravu situace." al. 2 – "V takovém případě může Rada žádat dotyčný členský stát, aby podle zvláštního harmonogramu předkládal zprávy za účelem posouzení jeho úsilí o nápravu."

Přes tvrzení eurorealistů na tom Lisabonská smlouva (PDF) nezměnila ani čárku – výsledná TFEU (PDF; dřívější TEC).

Socialismus nefunguje

Kdo pronesl níže uvedené výroky?


"In the 20th century, the Soviet Union made the state's role absolute. In the long run, this made the Soviet economy totally uncompetitive. I am sure nobody wants to see it repeated."

"In the longer run, militarization won’t solve the problem but will rather quell it temporarily. What it will do is squeeze huge financial and other resources from the economy instead of finding better and wiser uses for them."

"In our opinion, we must first atone for the past and open our cards, so to speak. This means we must assess the real situation and write off all hopeless debts and "bad" assets. True, this will be an extremely painful and unpleasant process. Far from everyone can accept such measures, fearing for their capitalisation, bonuses or reputation. However, we would "conserve" and prolong the crisis, unless we clean up our balance sheets. I believe financial authorities must work out the required mechanism for writing off debts that corresponds to today's needs."

"Nor should we turn a blind eye to the fact that the spirit of free enterprise, including the principle of personal responsibility of businesspeople, investors, and shareholders for their decisions, is being eroded in the last few months. There is no reason to believe that we can achieve better results by shifting responsibility onto the state."

a) Barack Obama
b) Vladimir Putin
c) Nicolas Sarkozy
d) Ron Paul

Budoucnost Ruska?

Pan Kreutzfeld prohlásil, že má Rusko otevřenou budoucnost. Náhodou jsem narazil na tuhle zprávu: Putin srovnal Děripasku a ostatní oligarchy do lajny. Že by cesta - po zcela zjevném selhání neregulované ekonomiky - vedla tudy? Přesto, že Greenspan přiznal, že se mýlil, a přesto, že se mi líbí, když někdo donutí zbytnělého miliardáře, aby zaplatil dělníkům zadrženou mzdu, nerad bych, aby ekonomiku řídila zase strana a vláda.

Dva lidé, kteří poslali Marxe do starého železa

Zatímco Lombrosovi, Becherovi či Spurzheimovi dnes nikdo nevěří, Marx z neznámých důvodů dodnes požívá autority. Přitom jeho theorie není ničím než mixem Ricardovy pracovní theorie hodnoty a Malthusovy theorie populace, podle níž populace roste geometrickou řadou, zatímco zdroje jen arimetickou.

Pracovní theorii hodnoty vyvrátil v roce 1871 Carl Menger theorií mezního užitku. Malthusův katastrofism vyvrátil v roce 1942 Joseph Schumpeter theorií kreativní destrukce. Není bez zajímavosti, že názory Němce Marxe poslali do starého železa dva Rakušané.