Zobrazují se příspěvky se štítkemTerminologie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTerminologie. Zobrazit všechny příspěvky

2. března 2014

Idealisté a realisté

Protože podporuji program rigorosní terminologie, trápilo mě, že u klassifikace politických směrů jsem si musel vypomoci neologismy: binární a pluralitní politika. Uvědomil jsem si však, že tyto neologismy vůbec nejsou nutné, že plně postačí starý dobrý idealism a realism. Jejich vymezení však zůstávává stejné jako dosud: idealism je černobílý a intolerantní ke Zlu, realism je pluralistický, tolerantní a s pojmem Zlo v politice vůbec nepracuje.

politický směrheslorealistickýidealistický
praviceřádpaleokonservativismneokonservativism
středsvobodaliberalismprogressivism
levicerovnoststará levicenová levice

Pojem Pravda a láska pak v širším nepřesném pojetí označuje idealistickou politiku, nebo v užším a vhodnějším pojetí idealistický střed.

Je zvláštní, že zatímco v umění je idealism dávno passé a prim hraje realism v podobě autenticity, v politice je naopak ve flóru idealism. Osobně se však hrdě hlásím k realistickému středu, tedy liberalismu.

Updated.

13. srpna 2013

Binární a pluralitní politika

Protože dělení na pravici a levici se neustále používá jako nálepka (naposledy Hájek), je vhodné si připomenout, co tato dichotomie (později tripartice pravice – střed – levice) vlastně znamená. Dělení na pravici a levici vzniklo za Velké francouzské revoluce, kdy pravicí byli konservativci, kteří usilovali o zachování co největší moci krále, a levicí byli liberálové, kteří usilovali o zvýšení moci lidu. Když se legitimním politickým směrem stali socialisté, zabrali místo na levici a liberály vytlačili do středu. Ve 20. století přibyli extrémní konservativci, tedy ultrapravice: fascisté a nacisté, kteří usilují o absolutní moc státu. Extrémními socialisty jsou anarchisté a kommunisté, tedy ultralevice, která usiluje o absolutní rovnost. Na této tripartici nemá cenu nic měnit a jsou pošetilé scholastické spory o to, kdo je levicovější a kdo je pravicovější.

Mnohem zajímavějším je zabývat se dělítkem, které je, přes všechny snahy staré levice o zdůraznění sociálního konfliktu, v ČR určující: spor mezi pluralitním (politika je střet zájmů) a binárním konceptem politiky (politika je souboj Dobra a Zla).

Politický směr Pluralitní Binární
pravice paleokonservativism neokonservativism
střed liberalism progressivism
levice stará levice nová levice

Zástupci – paleokonservativism: Klaus, Hájek; neokonservativism: TOP 09: Schwarzenberg, Kalousek, část ODS: Benda, Pospíšil; Joch; liberalism: SSO: Mach, ČPS: Bartoš; část ODS: Zahradil; Jakl, Macek; progressivism: SZ: Liška; Šídlo, Tabery; stará levice: většina ČSSD: Škromach, Křeček, LEV 21: Paroubek; nová levice: menšina ČSSD: Dienstbier, Špidla; Patočka.

Nicméně je třeba si uvědomit, že to jsou jen ideální typy. Takový Joch tenduje k paleokonservativismu, ČPS k nové levici. Bohuslav Sobotka je zástupce nové levice, ale kvůli své funkci dělá velké kompromisy se starou levicí. Konservativci v ODS jako fusionistické straně tendují k liberalismu.

Updated.

17. února 2013

Populism

V sérii článků o terminologii budu pokračovat pojmem, který je v ČR extrémně zneužíván jako nálepka pro líbivou politiku – populism. Znamená však něco úplně jiného.

Když se na tento termín podíváme etymogicky, vidíme, že není zvolen právě šťastně. Latina má dva výrazy pro lid:
  1. populus = národ (ne však ethnikum!, synonymum anglického nation)/lid 
  2. plebs = (s)prostý lid
A populism není nic jiného než zastupování zájmu plebsu, tedy politika proti establishmentu, proti elitě. Ve francouzštině se tento pojem jako nálepka nepoužívá, v angličtině převážně rovněž ne. Je velkou chybou Miloše Zemana, že tento pojem nerehabilitoval pro svou politikou. Kdyby přímo prohlásil: „Jsem populista,“ vzal by svým kritikům vítr z plachet.

16. února 2013

Censura jako definiční znak kommunismu

Karel Dolejší vydal nesmyslný článek O sporu, který se stal symbolem neschopnosti racionálně diskutovat, v němž tvrdí: „Lze si představit "totalitní komunistickou moc" bez cenzury? Že ne? To je ovšem veliká smůla, protože Jan Palach přece žádal zrušení cenzury, takto (z dlouhodobého hlediska) nezbytné podmínky stability totalitního komunistického systému.“

Jsem rád, že i marxista Dolejší opustil nesmyslný pojem „(reálný) socialism“, kterým marxisté označují kommunism. Ale druhý pojem, censuru, nijak neproblematisuje, jako kdyby bylo vše jasné a jako kdyby samotný Palach censuru nevyžadoval: „2. zákaz rozšiřování Zpráv.“

Ve skutečnosti má censura jako státní regulace obsahu tři základní významy:
  1. předběžná: Autor zašle své dílo censorovi. Ten si ho přečte, odstraní závadná místa a pak vydá výměr: „Nihil obstat. Imprimatur.“ V českých zemích byla zrušena v roce 1848 a už nikdy nebyla obnovena.
  2. tiskový dozor. K vydavateli dochází orgán tiskového dozoru, která závadná místa odstraňuje v obtazích na místě. Tiskový dozor byl v Československu zrušen v roce 1968 a už nikdy nebyl obnoven, ani za normalisace. Na rozdíl od tvrzení, že ÚTI, ČÚTI a FÚTI byl tiskovým dozorem, ve skutečnosti byl zpravodajskou službou sui generis, „myšlenkovou policií“.
  3. trestání verbálních deliktů. Existovalo vždy a existuje dodnes, např. reprobace Stworova popírání holocaustu, kterou zastavila až blahodárná Klausova amnestie.
Takže lze uzavřít, že svoboda projevu byla za kommunismu omezená jen kvantitativně, jinak se systém kvalitativně nelišil od Západu, např. od SRN. Pražské jaro a perestrojka jsou stejným kommunismem jako 50. léta či normalisace; byť za Pražského jara a perestrojky se svoboda projevu téměř vyrovnala západním standardům. Palach tedy není bojovníkem proti kommunismu, protože jednak žádal censuru ponechat a jednak není neexistence censury definičním znakem kommunismu. Tím je vedoucí úloha kommunistické strany, přičemž nemusí být explicitní jako v článku 4 kommunistické ústavy z roku 1960, neboť je inherentní.

Kapitalism

S většinou lidí nad 50 let se nemá cenu bavit, protože jejich mysl je příliš kontaminována marxismem. Stačí na to jednoduchý dotaz: Co je základní otázka ekonomie? Lidé se budou nejprve zdráhat odpovědět, protože v ČR se každý obává výsměchu. Když však dotazovaného ujistíte, že to není opravdu žádný chyták, tak vám nakonec odpoví. Vy mladší tomu nebudete věřit, ale jejich odpověď je čistě marxistická: přisvojování si nadhodnoty kapitalistou. Správná odpověď zní: vztah nabídky a poptávky při alokaci vzácných statků nebo něco podobného. Všimněte si dobře, že v marxistické odpovědi je zahrnuta třídní nenávist, zatímco ve standardní se jen popisuje problém distribuce. Na marxism tak narazíte i v překvapivých souvislostech, např. u představitele paleokonservativismu v ČR, Michala Semína: „státní kapitalism“, „výrobní prostředky“ apod. Známý je Vodníkův retromarxism.

Co je tedy kapitalism? Podle marxistů předposlední společensko-ekonomická formace, založená na vykořisťování člověka člověkem prostřednictvím přisvojování si nadhodnoty práce dělníka kapitalistou jako vlastníkem výrobních prostředků. Ve skutečnosti je kapitalism společenský systém založený na soukromém vlastnictví. Není to tedy žádná nadávka, ani zakázaný pojem. Používají ho klassici liberalismu 20. století jako Milton Friedman v Capitalism and Freedom (1962) či Ayn Randová a její Capitalism. The Unknown Ideal (1966). Trockistický pojem „státní kapitalism“ je tedy contradictio in adiecto. Proto je také takovým přínosem Václav Klaus, který se celý život vzdělával v západní odborné literatuře a své myšlení marxismem ovlivněno nemá. Klaus totiž zcela správně a objevně uvedl, že tržní hospodářství, tedy směna vzácných statků, je podstatou každé vyšší lidské organisace, tedy od starověku včetně. I za kommunismu fungovala tržní ekonomika, protože to ani jinak nešlo, byť deformována monopolisací a příkaznictvím. Tržní hospodářství by mohla zrušit jen totální přídělová ekonomika, která však nikdy neexistovala.

2. února 2013

Tolerance

Jeden vysoce postavený činitel napsal: „Toleranci nemá většina žen vůbec v genetické výbavě.“ Je to jen sexistický vtip, takže ho nemá cenu rozebírat. Ženy přesto reagovaly: „My tolerujeme vaši nevěru.“

Jenže to vůbec není tolerance. Pokud jde o jednu nevěru, tak se jedná o odpuštění. Muž uzná, že udělal chybu a slíbí, že už to nikdy neudělá. Žena mu uvěří a smaže to.

Pokud se jedná o nevěru opakovanou až častou, tak ani zde nejde o toleranci, nýbrž o resignaci. Žena ví, že její partner se chová nemravně, ale je nucena si na to zvyknout, protože výhody partnerství převažují nad nevýhodami. Neplést s otevřeným manželstvím. To je dohoda, zatímco nevěra je podvod.

Co je tedy tolerance? Je to uznání morální (positivní) hodnoty jiného názoru. Např. volím Karla, ale uznám, že volit Zemana je zcela v pořádku. Tolerance původně vznikla v náboženství: Jsem katholík, ale respektuji protestanství. Jsem křesťan, ale považuji islám za zcela v pořádku.

Protože smích léčí, tak je tolerancí je respekt k vtipům, včetně sprostých, černých, sexistických či rasistických. Kdo jsme, abychom některé hodnoty považovali za zlaté tele, o němž je zakázáno vtipkovat?

Není náhoda, že progressivisté (Pravda a láska) jsou intolerantní. Oni totiž pouze svou ideologii považují za morálně ospravedlnitelnou, zatímco ostatní považují za Zlo, menší (demokratické ideologie) či větší (extrémism).

6. srpna 2011

Homosexualism a jiné уклоны aneb deviantní klausism

Okurková saisona je v plném proudu, takže českým journalistům přišlo vhod, že opět mohou začít mlátit Hrad klackem po hlavě. Oč jde?

Vše začalo tím, že Petr Hájek napsal: „Nátlaková akce homosexuálů, která proběhne v Praze pod pěkným českým názvem Gay parade, totiž není nevinnou legráckou. Je vážnou politickou demonstrací určitého hodnotového vidění světa. Světa, v němž klasická rodina již nehraje žádnou roli. V němž hluboké národní tradice a kulturní kořeny ožírá obluda multikulturalismu. Světa, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný Pokrok. Kde občanské svobody nahradila lež takzvaných lidských práv a první mezi nimi, svobodu projevu, cenzura politické korektnosti, jak se dnes politicky korektně říká obyčejnému pokrytectví.“

Když se proti němu postavila nejen progressivistická Pravda a láska, ale též socialistická ČSSD: „Tento výrok ale považuji za extrémně nebezpečný – může se najít deviant podobný norskému, který se jím inspiruje,“ tak se ho zastal president republiky: „Jestli někoho popuzuje slovo deviace, já ho mám za hodnotově neutrální slovo. V každém případě je homosexualita něco výrazně menšinového a jako taková si zasluhuje naši ochranu, nikoli nutně apoteózu.“ ODS se většinově proti pražskému primátorovi rovněž postavila.

Když už se zapojuji do této mediální rvačky, tak je nutno vyjasnit své posice, jinak to kvůli povrchnosti, s níž se tady texty čtou, schytám ze všech stran. Můj postoj ke Klausovi byl a zůstává ambivalentní. Přiznávám mu zásluhy, ale zcela odmítám jeho eurofobii a rusofilství. Na druhou stranu mám stále větší sympathie pro tohoto otloukánka mediokracie. Co se týká Hájka, považuji ho za významného myslitele na úrovni Pata Buchanana. Je ostudné, že Pravda a láska, která zcela ovládá mediální establishment, brání nejen paleokonservativci Hájkovi, ale dokonce též neokonservativci Jochovi svobodně vyjadřovat své názory. Svoboda projevu tím neskutečně trpí.

Co se týká gayů a leseb (LGBT), myslím, že jsem svůj postoj dostatečně osvědčil tím, že jsem pomáhal organisovat Queer Pride v Táboře 2009. Zásah neonacistů proti Queer Parade v Brně 2008 považuji za neomluvitelné selhání policie. Kvůli tomu, aby se to neopakovalo, aby veřejná správa tak osudně neselhávala nebo dokonce těmto shromážděním aktivně nebránila, poslalo svůj dopis 13 velvyslanců. Teď je však zneužíván proti Hájkovi. Povolit adopci dětí registrovanými partnery považuji za potřebné.

Petr Bušta celou mediální reakci přehledně shrnul a správně připomněl, že problém je hlavně ve slovu deviace. Proč? Vinou neblahé české antinominalistické tradice se v ČR pojmy používají jako nálepky, jako prostředek hodnocení. Sionista je z podstaty věci kladný, a proto Breivik sionistou být nemůže. Deviant je z podstaty věci záporný, a proto homosexuálové devianty být nemohou. Celé to připomíná pereniální spor o pojem normalita. Je normální funkční nebo běžný?

Positivisté homosexualitu považovali za disfukční, protože ideální homosexuál nemůže mít děti (v praxi to přirozeně jde nejrůznějšími způsoby obejít): „In 1886 noted sexologist Richard von Krafft-Ebing listed homosexuality along with 200 other case studies of deviant sexual practices in his definitive work, Psychopathia Sexualis.“ Změna nastala až v 1970s vítězstvím progressivismu: V roce 1973 škrtla homosexualitu ze seznamu mentálních poruch American Psychiatric Association, v roce 1975 ze seznamu deviací American Psychological Association. Zatímco ICD-9 z roku 1977 homosexualitu ještě uváděla jako duševní nemoc, ICD-10 z roku 1990 již nikoliv. Je zjevné, že debata o tom, zda homosexualita je nemoc čili nic, je názorová, tedy neexaktní.

Za zajímavější považuji debatu o homosexualismu, která poněkud zapadla. LW se jí podrobně věnovala již v minulosti, tím, že referovala o výtečných ŠJůových příspěvcích na toto thema: „V naší moderní kultuře jsme navyklí uvažovat takto: rozpoznat svou homosexuální orientaci znamená naprosto a bezvýhradně se ztotožnit s jednou konkrétní gay ideologií, věřit na dogmata o 4 % a o nutnosti uzákonění registrovaného partnerství, najít si člověka stejného pohlaví a mít s ním jakýsi vztah nahrazující či napodobující manželství. Většina historických kultur, které homosexualitu jako vlastnost integrovaly, ji ale chápaly v úplně jiném kontextu, v úplně jiných typech vztahů, a také o těchto vztazích uvažovali v úplně jiných pojmech.“

Updated.

20. února 2011

Kdo je řidič

Tomáš Pecina napsal brilantní článek o absurdním českém neologismu *neřidič. Kdo je řidič? Ten, kdo právě řídí motorové vozidlo, the operator of a motor vehicle. Kapitán ale správně upozorňuje na to, že kromě pojmenování činitele je výraz řidič určen též pro status, tedy pojmenování toho, kdo umí řídit. Na otázku: „Jste řidič?“ lze tedy odpovědět: „Ne, řídit neumím.“

Nicméně existuje ještě třetí, byrokratické, vnímání: Řidič je ten, kdo má řidičské oprávnění, driver's licence. To je však absurdní, neboť tím se z pojmu řidič stává titul: Řidičem je pak ten, kdo nemusí řídit ani umět řídit, jen když je státem prohlášen za řidiče.

Toto absurdní pojetí je v české legislativě bohužel běžné, i když způsobuje značné problémy: Pokud někdo něco dělá, ale nemá na to papír, tak nemá ani status, který je sakcionován. Osoba s titulem je pak trestána hůře než osoba bez titulu. Příkladem je třeba banka, která je v § 1 odst. 1 zákona o bankách definována takto: „Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti, a poskytují úvěry a které k výkonu [těchto] činností mají bankovní licenci (dále jen "licence") (§ 4).“ Černá banka tedy podle bankovního zákona není bankou.

19. prosince 2010

Shození (whistleblowing)

S nynější affairou, jejímž protagonistou je Libor Michálek, do ČR plnou vahou vtrhl kalvinistický koncept whistleblowingu. Domnívám se, že v rámci jeho akulturace bychom ho měli i česky pojmenovat. Navrhuji neologism shození a whistleblowera překládat jako shazovač.

Prvním příkladem právního předpisu chránícího shazovače je Lloyd-La Follette Act (1912). Celá serie právních předpisů byla přijata v 70. letech. V ČR je pravním vacuum. Jasnou řečí mluví toliko trestní zákoník: neoznámení trestného činu (§ 168 TZ 1961, § 368 NTZ). Na rozdíl od § 168 odst. 2 TZ 1961 již NTZ nestanoví tvrdou oznamovací povinnost udat svého blízkého, pokud se dopustil vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3 nebo genocidia (§ 259). Na druhou stranu, NTZ okruh zločinů, kde je povinnost udat, podstatně rozšiřuje:

TZ 1961 NTZ
trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované informace (§ 106 a 107), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a,124b,124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), porušování mezinárodních sankcí (§ 171e), neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 odst. 3), účasti na zločinném spolčení (§ 163a odst. 2 a 3), obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262) trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), braní rukojmí (§ 174), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266), obecného ohrožení (§ 272), vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280), nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky (§ 281), nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282), získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292), vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), ohrožení utajované informace (§ 317), válečné zrady (§ 320), přijetí úplatku (§ 331), podplacení (§ 332), účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 2 a 3, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3

Problém shazování je závažná morální otázka. V české mentalitě, která je svým původem katholická, je udavačství morálně nepřijatelné. A shazování je jen mírnější varianta téhož. Zeptal jsem se jednoho člověka, jehož morální názory vždy beru v potaz, protože je osvědčil svým vlastním životem. Podle jeho názoru má člověk ve vrcholné funkci (a nejen tam, samozřejmě) odolat pokušení sám – na vršku vždy fouká. Od toho je placen. Snaha za každou cenu potrestat pokušitele shozením je mravně pochybná a zavání vigilantismem.

Updated.

2. října 2010

Význam pojmu ὑπόστᾰσις

Vodník se svým nesmyslným pojetím závaznosti nejstaršího nepřetržitého usu významu pojmu dostává až k těžké nesrozumitelnosti. Ukažme si to na pojmu ὑπόστᾰσις.

Je to neologism, který si vymyslel Ἀριστοτέλης. Označoval jím objektivní bytí, na rozdíl od zdánlivého. Jenže pak přišlo křesťanství. V Židům 1, 3 se píše: „On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.“ (v originále: „ὃς ὢν ἀπαύγασμα τῆς δόξης καὶ χαρακτὴρ τῆς ὑποστάσεως αὐτοῦ, φέρων τε τὰ πάντα τῶ ῥήματι τῆς δυνάμεως αὐτοῦ, καθαρισμὸν τῶν ἁμαρτιῶν ποιησάμενος ἐκάθισεν ἐν δεξιᾷ τῆς μεγαλωσύνης ἐν ὑψηλοῖς“) přičemž tučně označené slovo je v originále ὑπόστᾰσις ve správném pádě.

Ještě za nikájského koncilu (325) křesťané nerozlišovali mezi ὑπόστᾰσις a οὐσία. Tím se zdálo, že jsou polytheisty, neboť to vypadalo, že sv. Trojice má 3 odlišná bytí (οὐσία). Proto museli kappadočtí otcové objasnit, že nikoliv. Význam pojmu ὑπόστᾰσις radikálně změnili na pouhou osobu (πρόσωπον). Jenže zároveň museli vyjádřit, že povaha (podstata) Boha je stejná, ať je v kterékoliv osobě. A pro to použili stejný pojem: ὑπόστᾰσις, ačkoliv na Západě už mezi osobou (persona) a podstatou (substantia) uměli rozlišit. Bůh má totiž jedno bytí, stejnou podstatu a tři osoby. To, že se jedná o 3 osoby téže podstaty, neznamená modalism (sabellianism), protože nejde o jednu osobu, ale o tři, neboť Kristus má 2 přirozenosti (φύσις).

21. srpna 2010

Štampach positivně překvapil

Napsal: "To, že tu někdo o někom v diskusi napsal, že je "svazák," byla okamžitá, a v tu chvíli svěží metafora. Úporné dohadování o tom, kdo je a kdo není svazák a jaké znaky opravňují zařazení toho či onoho publicisty nenbo politika mezi svazáky, se stává trapným a komickým. Prosím diskutující, aby neřešili je-li svazákem Jan Černý, Adam Borzič, František Kostlán a je-li svazačkou Jiřina Šiklová. To nemá řešení. Pokračování v dohadech o tom, kdo je a kdo není svazák začíná silně připomínat debatu "Ty jsi mi rozdupal bábovičku!" - "A ty jsi mně předtím ukradl kyblíček!""

Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.

31. července 2010

Levicoví nacisté a konservativní kommunisté

Jedním z nejhorších dědictví kommunismu je používání pojmů jako nálepek. Když je někdo pravicový demokrat, tak mu vadí, že nacisté jsou rovněž pravicoví. Proto je s klidem označí za levici, jako kdyby název "národní socialism" něco znamenal. Ivan Štampach se zase považuje za levicového, a proto mu vadí, že kommunisté jsou levicoví rovněž:
"S českými komunisty je to problematické. Byli v době své slávy vlevo nahoře, tedy levicově autoritativní? Mám s jejich zařazením doleva potíž. Být politicky vlevo znamená v ekonomické oblasti především více samosprávy, demokratičtější uspořádání pracovních vztahů, ale to za nich nebylo. A jejich dnešní nepřímí pokračovatelé mi připadají ekonomicky víc vlevo, ale zdaleka ne na okraji levé části spektra. Ale kulturně mi připadají konzervativní (s tendencí k nacionalismu, podezíraví k emancipačním snahám různých sociálních skupin, málo liberální)."
Při tom je to nesmysl. Znárodnění snad není levicový koncept? Anglické odbory odmítající průmyslovou demokracii snad nejsou levicové? Na druhou stranu je ale pravda, že kommunism měl vedle internacionálního (přesněji řečeno panruského) rovněž velice silné nacionalistické křídlo. Jenže, proč by měl být nacionalism pravicový? Jakobíni byli nalevo.

Zajímavý je původní Bártův článek. Bývalého senátora jsem si vždy velice vážil, a proto mne zklamalo, že se dal do služeb bojující demokracie. K akci DOST mám nesmírně daleko, ale voltairovsky nevidím jediný důvod, proč by nacionalističtí konservativci (jedná se o "Bahníka Petra (D.O.S.T.), Bartoše Adama B., Bátoru Ladislava (předsedu Akce D.O.S.T.), Bátoru Alexandra, Baxanta Jana (litoměřického biskupa), Bobošíkovou Janu (přesdedkyni Solidarity), Čejku Martina, Černého Víta, Červenku Františka (tajemníka Akce D.O.S.T.), Davida Václava, Duchana Pavla, Dědečkovou Janu (šéfredaktorka serveru Virtualy), Dundáčkovou Evu, Freiovou Michaelu (šéfredaktorku katolického periodika Res Claritatis), Hájka Petra (vicekancléře Pražského hradu), Haslingerovou Ivanu (šéfredaktorku kulturně-hospodářské revue Fragmenty), Hužvárovou Dominiku (miss vystupující proti feminismu), Jakla Ladislava (ředitele politického odboru KPR a osobního tajemníka prezidenta republiky), Janáčkovou Lianu (senátorku), Jocha Romana (ředitele Občanského institutu), Kalužu Radovana, Karase Jiřího, Kříže Jakuba, Klause Václava (presidenta republiky), Klausovou Livii (manželku pana presidenta), Kretschmera Michala, Kurase Benjamina, Landu Daniela, Laholu Henryka, Macha Petra (předsedu Svobodných), Malého Ladislava, Malého Radomíra, Myslína Josefa, Němcovou Miroslavu (výkonnou předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), Nepraše Tomáše, Pešekovou Máriu, Petříka Lukáše (šéfredaktora serveru Europotrál), Pospíšila Ignáce, Protivínského Vlastislava, Rybovou Zdeňku (předsedkyni Hnutí pro život), Řápkovou Ivanu, Semína Michala (předsedu iniciativy D.O.S.T.), Skřipského Marka, Stodolu Jiřího, Strejčka Ivu (europoslance), Šlechtu Ondřeje (šéfredaktora serveru Eurabia), Šojdrovou Michaelu, Tětivovou Lenku Kateřinu, Tobiáše Milana, Tomského Alexandra, Ucháčovou Kateřinu, Valentu Jakuba, Zimovou Dušicu, Zrna Matyáše (místopředsedu Občanského institutu)") nesměli veřejně hlásat své názory. Vtipně se s tím vypořádal Ladislav Jakl, který ukázal, do jakých absurdit bojující demokracie vede.

Pro jistotu dodávám, že Seznam klerofašistů, kleronacistů, lefebristů a příznivců diskriminace v ČR je provokace neznámé provenience, neboť identita "Radomíry Clément" není známa. Zcela určitě s tím nemá nic společného ani Věra Tydlitátová, ani Ludmila Hamplová, neboť to není jejich styl.

17. července 2010

Útěk před spravedlností

Na DS se rozmáhá to, co mne pokaždé dokáže vytočit: Trollové typu "Daniely", JK či "anonyma" píší neuvěřitelné pitomosti a různí naivkové jim sedají na lep. Byl to jeden z důvodů, proč jsem na LW zrušil diskusse, a pokud se bude opakovat pokus takovou žvanírnu exportovat sem, je možné, že k tomu znovu přistoupím. Chápu, že ne každý je odborník, ale když už chce diskutovat, tak by měl alespoň odbornost rozpoznat. To se JzP nepodařilo. Žádám ho proto, aby nikdy nediskutoval o žádné spiklenecké theorii, protože když je schopen skočit na špek jen trochu přesvědčivě psanému blábolu anonymního trolla, jak chce rozpoznat úskalí mnohem složitějšího problému jako je spiklenecká theorie?

Ale anonymního… Ve skutečnosti je identita toho trolla zjevná každému, kdo umí do 5 počítat a kdo si přečte původní diskussi, aby se podíval, kdo se tam vytahoval znalostí okolností počátku nynějšího extradičního řízení. Ty nyní použil znovu, zřejmě mu jednou pracně nabyté znalosti nedávají spát, aby se s nimi nechlubil při každé příležitosti. Troll zůstane trollem, jak svou geniální intuicí rozpoznal Vodník. Jen mne zaráží, že ho na svém blogu toleruje, když ho na LW hubil při každé příležitosti.

Proč mne vlastně tento způsob trollingu vytáčí více než nadávky? Je to z mnoha důvodů. Předně je to amorální bohorovnost trolla. O problematice neví vůbec nic a přesto pindá neuvěřitelné kraviny. Expert to sice pozná na první pohled, ale co lidé typu JzP? To je přeci čestný člověk. Má ho odborník nechávat v omylu, protože si za to, že uvěřil žvanilovi, může sám? Velké morální dilemma. Myslím, že se do budoucna budu spíše řídit heslem: Komu není rady, tomu není pomoci, ale nyní jsem se ještě rozhodl věci uvést na pravou míru. Expert sice nesmysl pozná na první pohled, ale napsat článek, který přesvědčí i naivky, trvá hodiny. K čemu taková námaha? Blábol smazat a kdo uvěřil, jeho blbost.

"Anonymovo" tvrzení, že USA chtěly vydat Lieblinga pro skutek, který je v českém právním řádu klassifikován jako maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 337 NTZ, v 1. odstavci trest až 3 roky; za útěk z vězení trest až 5 let) je lež. BBC: "He is facing a US arrest warrant over his conviction for unlawful sex with a 13-year-old girl in 1977." Čl. II smlouvy č. 48/1926 Sb. z. a n. ze dne 2. července 1925, mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (všimněte si bodu 2):
Čl. II

Podle ustanovení této smlouvy budou vydány osoby, které budou obviněny anebo odsouzeny pro některý z níže uvedených trestných činů:

1. Vraždu, v to zahrnujíc otcovraždu, vraždu úkladnou, úmyslné zabití, otrávení anebo vraždu dítěte;
2. násilné smilstvo, vyhnání plodu, soulož s děvčetem mladším čtrnácti let;
3. únos nebo bezprávné zadržování osob ženských nebo děvčat k smilným účelům;
4. dvojženství;
5. žhářství;
6. úmyslné a bezprávné zničení nebo poškození zařízení železnic, bylo-li tím způsobeno nebezpečí pro život lidský;
7. trestné činy spáchané na moři:
a) námořní lupičství v rozsahu obecně uznaném a stanoveném mezinárodním právem nebo psanými předpisy;
b) bezprávné potopení nebo zničení lodi na moři;
c) vzpoura nebo spiknutí dvou či více členů posádky lodní anebo jiných osob na lodi na širém moři, má-li býti činěn odpor proti opatřením kapitána nebo velitele lodi anebo stalo-li se za účelem zmocnění se lodi lstí nebo násilím;
d) útok na osobu na palubě lodi na širém moři s úmyslem způsobiti poškození na těle;
8. vloupání se a násilné vniknutí do cizího obydlí v noci s úmyslem spáchati tam trestný čin (burglary);
9. vloupání se a násilné vniknutí do úředních místností vládních a veřejných úřadů anebo do úředních místností bank, bankovních závodů, spořitelen, schovacích ústavů, pojišťoven a jiných společností, nebo do jiných nikoliv obytných budov s úmyslem spáchati tam trestný čin;
10. loupež, t.j. úmyslné a násilné odnětí cizích věcí nebo peněz buď násilím proti osobě nebo uvedením jí ve strach a nepokoj;
11. padělání listin anebo uvádění v oběh nebo použití padělaných listin;
12. padělání nebo falšování úředních listin vládních nebo listin veřejných úřadů, v to zahrnujíc i soudy, jich rozšiřování anebo podvodné použití takových listin;
13. padělání peněz ať kovových nebo papírových, padělání cenných papírů nebo kuponů veřejných dlužních listin, jež vydány byly správou veřejnou (státní, zemskou, župní, okresní nebo obecní), bankovek anebo jiných prostředků veřejného úvěru, padělání pečetí, kolků, razítek nebo známek správy státní či jiné jich rozšiřování a podvodné uvádění výše zmíněných předmětů v oběh nebo jich použití;
14. zpronevěra v úřadě nebo zlé užití moci úřední, bylo-li spácháno na území podrobeném pravomoci jedné z obou smluvních stran buď veřejným úředníkem nebo uschovatelem, přesahuje-li cena zpronevěřených věcí jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
15. zpronevěra spáchaná kteroukoli osobou i najatou, buď stále placenou anebo jen zaměstnanou, ku škodě zaměstnavatelů nebo představených, jde-li o trestný čin, na který jest podle zákonů obou smluvních stran stanoven trest žaláře anebo jiný trest na svobodě, a přesahuje-li cena zpronevěřených věcí jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
16. únos osob nezletilých nebo dospělých, t.j. unesení nebo zadržování osoby či osob s úmyslem vynutiti na nich nebo na jich rodinách nebo třetí osobě či osobách peníze anebo s jiným bezprávným úmyslem;
17. krádež, t.j. bezprávné odnětí věcí, osobního majetku nebo peněz v ceně dvaceti pěti dolarů nebo vyšší anebo jich hodnoty v československé měně;
18. nabytí peněz, cenných záruk anebo jiného majetku lstivým předstíráním; převedení na se peněz, cenných záruk anebo jiného majetku u vědomí, že byl bezprávně nabyt, přesahuje-li částka peněz anebo cena takto nabytého nebo na se převedeného majetku jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
19. křivou přísahu nebo svádění k ní;
20. podvod nebo nevěrnou správu schovatele, bankéře, agenta (komisionáře), jednatele, t.zv. trustee, vykonavatele, administrátora, poručníka, správce, ředitele nebo úředníka některé společnosti nebo společenstva nebo jakékoliv osoby, jež má postavení vyžadující důvěry, přesahuje-li částka peněžitá anebo cena majetku, jenž byl předmětem trestného činu, jedno sto dolarů nebo jich hodnotu v československé měně;
21. činy trestné podle zákonů obou států o potlačení otroctví a o obchodování otroky;
22. úmyslné opuštění nebo úmyslné zanedbání výživy dětí nezletilých nebo na cizí pomoci závislých.

Vydání bude povoleno i pro spoluvinu na kterémkoli z výše vypočtených trestných činů, jakož i pro účastenství ať před činem trestným nebo po jeho spáchání, jakož i pro pokus některého z nich, je-li taková spoluvina, účastenství nebo pokus ohrožena trestem na svobodě podle zákonů obou Vysokých smluvních stran.
Co je za tím, proč se nevydává a nežádá o vydání za útěk z vězení? Je to proto, že útěk z vězení se považuje za přirozené právo každého vězně: "In other jurisdictions, the philosophy of the law holds that it is human nature to want to escape." Positivní právo sice může toto přirozené právo zvrátit (např. v ČR), neboť nepatří do katalogu lidských práv, ale jsou státy, kde se honoruje (např. Německo, Mexiko a možná též Kalifornie (Předpoklad se nepotvrdil, v Kalifornii je útěk z vězení trestný.)). Známá je kodifikace práva na útěk pro válečné zajatce.

Ještě je k tomu možné z hlediska komparativního práva dodat, že evropské právo tenduje k abstraktním skutkovým podstatám (maření výkonu úředního rozhodnutí), zatímco americké ke konkrétním (absconding, resisting arrest, prison escape etc.) Ale to je známá trivialita.

On by stačil zdravý rozum a jednoduchá úvaha: Je absurdní se domnívat, že zatímco trestné činy se promlčují, plea barganing by se promlčovat nemělo. US právní řád sice plea barganing toleruje, ale šťastný z něj není.

A k deliktu, z něhož je Liebling obviněn. Zdivočelí antinominalisté někdy nejsou s to pochopit, že vlivem odlišné kultury nelze někdy pojem pouze převést (přeložit doslova), ale je nutné použít pojem, který se názvem liší. Tak Táborský nikdy nebyl schopen pochopit, že nationality není národnost, nýbrž státní příslušnost, ačkoliv nation je národ. Jenže on je to národ specifický, státní či svrchovaný. Na západ od Rýna totiž více dají na stát než na ethnicitu, takže un Français není v první řadě Francouz, nýbrž občan/obyvatel Francie. Naproti tomu Čech v první řadě označuje ethnikum, i když má dotyčný třeba kanadské občanství. Přitom české národní menšiny tendují k západnímu pojetí. Čeští Romové se považují za Čechy, zatímco xenofobové jim češství upírají. Stejně tak government nelze "překládat" jako vláda, nýbrž jako státní správa. Vláda je anglicky the Cabinet. Konec exkursu.

Statutory rape není rape, i když je to matoucí. Už extradiční smlouva lišila mezi "násilným smilstvem" (dnešní znásilnění) a "souloží s děvčetem mladším čtrnácti let" (dnešní pohlavní zneužití). V Kalifornii se navíc pohlavní zneužití officiálně nazývá unlawful sexual intercourse. Nicméně vinou svého názvu i kulturních tradic není (na rozdíl od ČR) US veřejnost mnohdy schopna rozlišit mezi znásilněním a pohlavním zneužitím. Např. Kirstie Alley, známá z filmů Look Who's Talking s Travoltou, napsala: "When U wrote "for the record,Polanski copped to unlawful intercourse with a minor (as opposed to rape)..." did u mean we should think that it's LESSER than RAPE?" Přitom je naprosto jasné, že násilí je vždy více než nenásilí. A k tomu kalvinism popírající biologii: "THERE is NO SUCH THING AS CONSENSUAL SEX with a 13 year old girl".

A zbabělec lže i podruhé: "V pripade Romana Polanskeho se nejedna o moralni otazku, tu jiz pred 33 lety vyresil soud v LA a RP odsoudil." Ve skutečnosti: "Upon learning of the judge's plans Polanski fled to France on 1 February 1978, hours before he was to be formally sentenced." Ale co od trolla čekat jiného než lhaní? Všechny jeho bláboly patří smazat, aby nemátly naivky.

A poslední věc. Rozhodně nejsem ten, který by pohlavní zneužití nějak omlouval. Nicméně Liebling traumatisovaný vraždou své ženy skutečně byl a pohlavní zneužití je méně závažný delikt než znásilnění. I když… V ovzduší morální paniky z pedofilie je znásilnění v prvním odstavci méně trestné než pohlavní zneužití, což je morálně pochybné.

Updated.

16. ledna 2010

Stodolovy bludy


Jiří J. Stodola uveřejnil na blogu dvojice Cynik & Stodola nepřiznanou polemiku s mým textem Stodola je sám heretik. Předně kritisuje, že konstituci Dei Filius cituji anglicky, když ji sám cituje v antikvárním překladu z 19. století. Nemohu za to, že se česká katholická církev stará o vše možné, ale zveřejnit na Internetu moderní překlady kánonů ekumenických koncilů do češtiny ji nenapadlo. Proto musím pro závěry prvních 7 ekumenických koncilů používat obskurní pravoslavný "překlad" (naštěstí je v něm rusismů méně než je v českém pravoslaví zvykem: milost je milost, stejně jako v srbštině). Pro koncily po Velkém schismatu nezbývá než se uchýlit k angličtině.

Ačkoliv je Stodola zdivočelý thomista, takže pojmy jsou pro něj realia, lingvistikou je nepolíbený, o čemž anekdoticky svědčí i bizzarrní tvar *bizardních. Ale podstatnější je problém, že se nevyzná v gnoseologii, ač o ní píše.

Vězměme si 3 body antimodernistické přísahy: "Ac primum quidem: Deum, rerum omnium principium et finem, naturali rationis lumine "per ea quae facta sunt" [cf. Rom 1, 20], hoc est, per visibilia creationis opera, tamquam causam per effectus, certo cognosci, adeoque demonstrari etiam posse, profiteor. Secundo: externa revelationis argumenta, hoc est facta divina, iix primisque miracula et prophetias admitto et agnosco tan-quam signa certissima divinitus ortae christianae religionis, eademque teneo aetatum omnium atque hominum, etiam huius temporis, intelligentiae esse maxime accommodata. … Quinto: certissime teneo ac sincere profiteor, fidem non esse caecum sensum religionis e latebris subconscientiae erumpentem, sub pressione cordis et inflexionis voluntatis moraliter informatae, sed verum assensum intellectus veritati extrinsecus acceptae "ex auditu", quo nempe, quae a Deo personali, creatore ac Domino nostro dicta, testata et revelata sunt, vera esse credimus, propter Dei auctoritatem summe veracis." (zdůrazněno mnou)

Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.

Hlavní Stodolův argument je, že věří ve vznik Československa v roce 1918. To jen dokazuje, jak mu antinominalism popletl hlavu. Vždyť, co se stalo 28. října 1918? "V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět "mužů 28. října", jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla." Říkat tomu "vznik Československa" je čistě naše konvence, která nemá s realitou nic společného. Ale o tom psal již Dušan Třeštík. O událostech nám svědčí prameny: především vzpomínky pamětníků a listiny. Víra není nutná, ba je i škodlivá.

Pro Stodolu, jako heretického racionalistu, není poznání bez rozumu možné: "Především klást vedle sebe rozum a víru jako dva typy poznání je podobně neadekvátní jako třídit dopravní prostředky na automobily a škodovky." Intuice a zjevení mu zřejmě vůbec nic neříká, hlásí se k nim jen velice neochotně. Mojžíš zřejmě poznával Boha rozumem. Proto zbylou thomistickou hatmatilkou se nemá cenu zabývat, ta má stejně jako pravoslavná (např. "blahodať") jen zatemnit pravý smysl věci a uměle zabránit porozumění, což kritisoval již Milan Machovec v Ježíši pro moderního člověka (Jesus für Atheisten, 1972).

20. prosince 2009

Hodnocení

Kromě nahrazení standardní terminologie stalinskou patafysikou, je jedním z nejhorších zločinů kommunismu hypertrofie hodnocení. Existují adjektiva, která přirozeně hodnotí nějaký jev, ať již positivně: dobrý, krásný, zajímavý etc., nebo negativně: špatný, ošklivý, odporný, hnusný etc. Kommunistům to ale nestačilo, a proto k hodnocení začali ve velkém používat pojmy.

Například buržoasní. To původně znamenalo měšťanský (~ střední třída). Kommunisté tomu dali negativní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. buržoasní theorie. Jiným příkladem je soudružský. To původně znamenalo kamarádský (~ od lidí, co znám). Kommunisté tomu dali positivní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. soudružská kritika.

Výsledkem bylo, že veřejné projevy z 80. let neobsahovaly již prakticky žádné informace, pouze povinné, předepisované hodnocení. V této hypertrofii hodnocení jsme uvízli dodnes. Přívlastky pravicový/levicový, konservativní/pokrokový apod. nejsou používány deskriptivně, ale jako hodnocení podle názoru hodnotitele.

Rovněž je třeba lišit pojmy a názvy. Zatímco název se může dosti odchýlit od pojmu, např. portugalská Partido Social Democrata není sociálně demokratická ani náhodou, pojem je pouhé označení, a proto je nutno ho používat přesně, abychom si rozuměli. Tak kommunism není název, nýbrž pojem.

These původního významu je naprosto nesmyslná, což můžeme ukázat na pojmu censor/censura. Původní význam bylo sčítání lidu spojené s hodnocením občanské zachovalosti. Tento úřad však po roce 22 př. n. l. přešel na císaře. Slovo se uprázdnilo. V novověku byla censura schvalováním knih. Ta však byla v českých zemích zrušena v roce 1848. Místo ní byl zaveden tiskový dozor, kterému se neformálně říkalo "censura", protože klassická censura již neexistovala a tiskový dozor se jí podobal. Tiskový dozor byl zrušen po 120 letech v roce 1968. Místo něho byl zaveden zpravodajský monitoring FÚTI a ČÚTI. Opět dostal neformální označení "censura". Po zrušení FÚTI a ČÚTI se dnes někdy pejorativně říká "censura" výkonu vlastnických práv vlastníka media, který nepřipustí nebo smaže nežádoucí příspěvek. Zajímalo by mne, jak by se originalisté k této historické proměně pojmu censura postavili. Zakázali by ji? Překládali by historické prameny do nějaké novořeči?

Typickým příkladem falšování slov je Vodníkův přístup k náboženským termínům. Například katholický znamená obecný, což je podle Vodníka plus. Protože však Katholická církev je apriorně špatná, nemůže být z povahy věci katholická. Jiným příkladem je římský. Co je římské, to je podle Vodníka špatně. Proto katholík musí být římský, aby byl odlišen (oznámkován) od dobrých katholíků, jimiž jsou jen pravoslavní.

Tomuto známkování (nálepkování) říkám jasné ne. Naším cílem není nálepkovat; lidé jsou svéprávní, názor si učiní sami. Naším cílem je popisovat — informovat. Proto pokaždé, když Vodník bude psát cosi o "římských katholících" ve významu "špatní katholíci", nikoliv katholíci latinského ritu, tak mou odpovědí bude pojednání o Pravoslavně sektářské církvi. Snad se tím Vodník konečně těmto kommunistickým (= pocházejícím od kommunistů, nikoliv apriorně špatné) způsobům odnaučí a bude používat názvy a pojmy, nikoliv nálepky/hodnocení.

19. prosince 2009

Pojem kommunismu

Jednou z největších škod a v zásadě neodstranitelných, kterou kommunism ve společenském vědomí napáchal, bylo nahrazení standardní terminologie stalinistickou patafysikou. A protože je známo, že čím je člověk starší, tím ví všechno líp, je nutno v zásadě čekat na to, až lidé nad 50 let vymřou nebo odejdou do důchodu. Teprve pak bude společenské vědomí odpovídat západnímu, nikoliv ruskému.

Příklady. Kommunistická ekonomie byla založena na Ricardově (1772–1823) theorii nadhodnoty. Co na tom, že byla vyvrácena již v roce 1871 Mengerovou (1840–1921) theorií subjektivní hodnoty (cena je průsečík poptávky a nabídky). Marxistům se počátky postpositivistické vědy nehodily do krámu, tak je zkrátka ignorovali. Již vyloženou svévolí bylo odstranění tradiční římskoprávní terminologie.

Jak známo, subjekt/objekt se nepozná podle názvu, ale podle obsahu. Tak neomylným poznávacím znamením marxistů všeho druhu je pojem kommunism. Dokonce umožňuje rozlišit mezi sebou stalinisty a trockisty.

Podle marxistické periodisace lidských dějin se lidstvo v každé etapě vývoje nachází v jedné z nadčasových objektivních "společensko-ekonomických formací". Jsou jimi: 1. prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk, 2. asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.), 3. antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.), 4. feudalismus (od 378 do 1648, v českých zemích do 1848) ~ středověk, 5. kapitalismus (od 1648 do 1917, v českých zemích od 1848 do 1948) ~ novověk, 6. komunismus (od 1917, v Československu od 1948) ~ nejnovější dějiny. Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zavedl nový pojem imperialism jako nejvyšší stadium kapitalismu. Stalin definici imperialismu modifikoval na poslední stadium kapitalismu.

Kommunism se (v marxistickém pojetí) dále člení. "V téže práci [Kritika Gothajského programu] K. Marx dokázal, že sama komunistická [zdůrazněno mnou] společnost projde dvěma fázemi: první, neboli nižší – socialismem, vyšší – komunismem."; pp. 227–8. Rovněž i V. I. Lenin v práci Stát a revoluce používal pojmu "první fase kommunistické společnosti" – p. 228. "Pokud se výrobní prostředky stávají společným vlastnictvím," napsal V. I. Lenin o socialismu, "potud můžeme i zde použít termínu 'komunismus', máme-li na paměti, že je to neúplný komunimus." – p. 255 (P. N. Fedosejev et al.: Základy vědeckého komunismu. Svoboda, Praha 1971)

Celá tato patafysika však byla pro absolventy VUMLu příliš složitá. Proto kommunističtí ideologové celou věc zjednodušili: V Sovětském svazu, Československu a v dalších "zemích socialistického tábora" je socialism; kommunism bude teprve vybudován. Rovněž trockisté původní pojetí modifikovali: stalinistickou "diktaturu proletariátu" přejmenovali na "diktaturu byrokracie" (obsah však zůstal týž) a "socialism" přejmenovali na "státní kapitalism".

Nicméně by bylo dobré, kdybychom toto hlupství odvrhli již před generační výměnou a zbytečně ho nepouškovali.

8. listopadu 2009

Umanutost věřících

Čím jsem starší, tím méně věcí mne rozčiluje. Jedna z věcí, která mne spolehlivě naštve dodneška, je falšování slov. Slova totiž máme proto, abychom si rozuměli. Když se jim někdo pokouší dávat jiný význam než konvenční, tak porozumění vylučuje.

Z menší části jsou slova falšována lemplovitostí. Např. čeští novináři zásadně mluví o státních zástupcích (prokurátorech) jako o "žalobcích", protože ti journalističtí idioti vůbec netuší, že mezi obžalobou a žalobou je zásadní rozdíl.

Běžnější je politický důvod, proč se někteří pokouší jasná slova předefinovat. Příkladem je označování atheistů za věřící. Důvod je jasný: Zatímco celou historii byli atheisté považování za morální vyvrhele, takže se jim nikdo rovnat nechtěl, od dob osvícenství je jasné, že náboženství je pouhá pověra. Atheisté od té doby stojí výše než theisté, protože nemají svůj rozum kontaminovaný irracionalitami, kterým by museli povinně věřit, jako že tři osoby tvoří jednoho Boha apod.

Theisté vědí, že na úroveň atheistů se z povahy věci nemohou dostat, a proto se snaží snížit atheisty na svou úroveň, tj. tvrdí, že atheisté také věří. Slouží k tomu laciný trik: předefinování slova víra. Podstatou víry (faith) je přesvědčení o pravdivosti tvrzení, které nemohu dokázat. Nic takového atheisté nemají. Mají jen světový názor (přesvědčení, belief), který se ale o žádné nedokazatelné jevy neopírá.

Druhý příklad je označování evoluční theorie za "pouhou hypothesu". Epistemologie však jasně rozlišuje: Axiomy, postuláty, hypothesy jsou-li dokázány (vyjma axiomů, ty se stejně jako dogmata nedokazují), jsou (přírodními) zákony. Vysvětlením těchto zákonů je theorie, přičemž, jak Kapitán správně připomíná, theorii nelze dokázat (verifikovat), lze ji pouze falsifikovat.

Evoluční theorie se skládá z těchto zákonů:
  1. vznikají nové organismy přizpůsobené prostředí (= evoluce) a
  2. evoluce probíhá na základě přirozeného výběru.
Na rozdíl od přesvědčení náboženských fanatiků, evoluci nikdy nikdo nezpochybňoval a není v rozporu dokonce ani s Biblí. Velké pochybnosti panovaly toliko o přirozeném výběru. Objev genetiky, tj. tvrdé dědičnosti (vlohy pro znaky se nemění), mu dokonce zasadil tak těžký úder, že se darwinism dlouho považoval za vyvrácený. Teprve objev mutací allel (1920s) darwinism resuscitoval novou synthesou přirozeného výběru a tvrdé dědičnosti v neodarwinism (1930s). Poslední modifikací evoluční theorie je Dawkinsonova theorie sobeckého genu (1976).

Proč tedy tmáři označují tak komplexní explikaci jako je evoluční theorie za pouhou hypothesu? Je to pokus o falšování slov. Zatímco "theorie" implicitně naznačuje pravdivost; "hypothésa" implicitně ukazuje provisornost. Jenže těmito falešnými hrátkami se nesmíme nechat zmást. Je třeba je jednou pro vždy odmítnout.

30. listopadu 2007

Další prázdná nálepka

Po židovsko-křesťanské a řecko-křesťanské kultuře zde máme i kulturu anticko-křesťanskou. Nicméně, stejně jako bývalý senátor Zdeněk Bárta si myslím, že tato iniciativa je více než pochybná: "Vždyť co znamená v jedné současné „slušné“ proklamaci: „Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti, uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur“? Obávám se, že to znamená právě přetvoření Ježíše k obrazu zákonictví a farizeismu. Ta proklamace na mne dýchá hranicemi a lágry.""

17. listopadu 2007

Řecko-křesťanská civilisace

Zatímco propagandistický termín "židovsko-křesťanská kultura" je v plné síle, obdobný termín "řecko-křesťanská civilisace" se téměř nepoužívá. Jednou z mála výjimek je rozhovor s Oldřichem Matouškem nebo projev kyrenajského biskupa.

30. srpna 2007

Rozdíl mezi zvířaty a lidmi

Stanislav Komárek: "Tradiční jazyky mají také pro touž činnost u lidí a zvířat jiné sloveso, trochu podobně, jako řada asijských jazyků s dodržením správného ceremoniálního odstupu používá jiné sloveso pro analogické činnosti panovníka a lidu – člověk jí, zvíře žere (sloveso „chlastat“, též něm. saufen, se původně vztahovalo na pití u zvířat, teprve sekundárně přešlo na nemístné nasávání alkoholu u lidí jako výraz pohany), člověk zemře, zvíře pojde, člověk otěhotní, zvíře zabřezne, člověk se rodí, zvíře líhne či je vrženo atd."