Zobrazují se příspěvky se štítkemFilosofie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFilosofie. Zobrazit všechny příspěvky

4. června 2016

Normativní ethika

Normativní ethika rozlišuje 3 základní druhy morálky:
  1. morálka ctnosti (lat. virtus) - hlavně Aristotelés.
  2. morálka povinnosti (řec. δέον) - hlavně Immanuel Kant.
  3. morálka následku (lat. consequentia) - hlavně Jeremy Bentham a John Stuart Mill.

17. listopadu 2011

Realita v. modely

Ačkoliv různí technicky orientovaní lidé poukazují na to, že české školství se příliš věnuje duchovním vědám, není to pravda. Výuka například filosofie je na středních školách velice nekvalitní. Vzpomínám si na karikaturu názorů předsokratiků, kdy jejich úvahy byly až parodovány jako hledání pralátky. Tím měla být tu voda, tu oheň, tu apeiron. Ve skutečnosti však je pojem látky až od Aristotela a tyto živly používali předsokratici pouze pro přiblížení toho, co mají na mysli.

Není divu, že s takovým přístupem je obecná znalost ontologie a gnoseologie velice rudimentární. I vzdělaní lidé neumějí rozlišit mezi realitou a modelem. Kupř. Machi odmítá připustit, že přesvědčení o existenci něčeho je binární, buď v Boha věřím, nebo si myslím, že neexistuje, protože v realitě buď něco je, nebo není. Otázka jiná je, jak se k té skutečnosti (jevu) mohu dostat. Někdo může být vyložený skeptik, zda lze zjistit, že něco (ne)existuje (tj. agnostik), jiný naopak může být přesvědčen o 100% poznatelnosti. Jenže gnoseologie nemá na ontologii vliv.

Stejně tak Kapitán nechápe základní vztahy mezi hypothesou, theorií, postulátem a zákonem. Moje chyba byla, že jsem se v této debatě nechal zavléci do konkrétních příkladů, které byly nepřesné. Tak Newtonova mechanika je za všech okolností pouze přibližná a flogiston není zase takový nesmysl, pokud za něj považujeme elektron. Místo toho jsem měl hovořit o nebeských sférách, což je příklad vždy nepravdivé theorie.

20. února 2011

Blátivost myšlení

Výrok A: „[S]měšnost vás, extremních nominalistů, spočívá v tom, že se tu dichotomii nominalism vs. realism snažíte vecpat úplně všude, i tam, kde v podstatě nemá co dělat.“ (zdůrazněno mnou) Výrok B: „Otázka skandálů je složitá, ale ukazuje se, že devadesát procent obvinění bylo falešných a že více než polovina odškodnění byla vyplacena lidem, kteří zneužili situace.“

Co mají společného? Blátivost myšlení. Jak píše Filip Tvrdý: „U člověka zběhlého v teologii je zcela obvyklé, že na podporu svých tvrzení používá smyšlené pseudoargumenty. Duka si data bezstarostně vytahuje přímo z análního otvoru, žongluje procenty sem a tam…“ Tohle nezbývá než podepsat. Taky to u věřících často pozoruji, ale abych se nedopustil stejné vady myšlení jako oni a neházel je všechny do jednoho pytle: Existují i opačné extrémy, jako např. Jiří J. Stodola, který naopak uvažuje až příliš exaktně, takže neumí rozlišit mezi poznaným a toliko dokázaným, mezi dokázaným a toliko projeveným.

18. února 2011

Polemika s Filipem Tvrdým I

Vodník upozornil na anotaci článku Discordant Sexual Identity in Some Genetic Males with Cloacal Exstrophy Assigned to Female Sex at Birth. Domnívám se, že z něj Tvrdý činí nesprávné závěry: „Snad je tak definitivně vyvrácena praxe, která od 70. let dominovala medicíně a jež byla založena na pseudovědeckých představách o sociální konstrukci genderu, který údajně nemá základ v biologické přirozenosti člověka.“

Oč jde? Na jedné straně je tady sex (česky pohlaví) jako biologická identita, tedy muž nebo žena. Na druhé straně je tady gender (česky rod) jako sociální projev této biologické identity, tj. chovat se jako muž nebo chovat se jako žena.

Tvrdý zcela správně připomíná neblahý experiment s Davidem Reimerem. Ten vinou obřízky přišel o penis. John Money proto jeho rodičům poradil, ať ho vychovávají jako dívku. Bylo to v 60. letech, kdy se naivně věřilo, že sex nemá žádný význam; že gender lze zvolit zcela libovolně.

To tento neblahý experiment zcela vyvrátil. Biologická identita je daná, tj. nelze si zvolit zcela libovolně, zda budu mužem či ženou. Naproti tomu gender je sice od sexu odvozen: jsem-li muž, chci se chovat jako muž, ale gender není biologicky dán. Jeho obsah je zcela libovolný. Jak uvádí známý příklad: Zatímco ve starém Římě vyšívali muži, tj. vyšívat bylo známkou mužského chování, dnes vyšívají ženy.

To samé platí pro rasu. Ačkoliv hlasatelé politické korrektnosti popírají, že rasa vůbec existuje, není pochyb o tom, že jsou 3 základní lidské fenotypy: bílý, žlutý a černý. Ale jejich sociální odraz jsme úspěšně zrušili. Černoch si tedy nemůže vybrat, že bude bělochem (to lze leda ve filmu – The Human Stain), ale být černoch neznamená, že bude otrokem či něco podobného. Všechny rasy si jsou sociálně rovny.

9. října 2010

Věda a ideologie, KSČ a dobro

Zajímavá diskusse se rozhostila nad thematem, zdá má ČMKOS odmítat podporu od KSČM jako parasitism. Osobně se domnívám, že musí, nechce-li ČMKOS spáchat společenskou sebevraždu. Otázkou druhou je, zda má. Nejsem zuřivý antikommunista, a proto považuji za validní argumenty Martina Škabrahy: „Máte jen staré války. Mě vaše staré války nezajímají, vyrovnejte se s nimi sami.“

S tím korreluje představa neideologické (humanitní) vědy. František Kostlán, který spolupráci s KSČM naprosto odmítá, píše: „Vědec se buď věnuje vědě, nebo se stává hlásnou troubou té které ideologie. Ideologie nemá objektivní charakter, což je pro vědu jedna z nezbytných charakteristik. Ideologie podává subjektivní výklad světa spojený s receptem na "spásu lidstva".“

Je pozoruhodné, jak ideologové bránící se demokracie odmítají závěry postmoderní analysy: „Každý pojem je hodnocení, protože ustavuje priority, každy popis je předpis, protože vybíra, každa analýza je sociální hnutí.“ Jenže argumenty nemají.

A z jiné diskusse: „Ale v dnešním diskursu je běžné, že kolaboranti jsou vydáváni za rozumné a zásadovost za fanatismus.“

12. září 2010

Absolutní hodnoty

Ačkoliv mám k postmoderně blízko, některé hodnoty považuji za absolutní. Patří k nim pravda, právo, spravedlnost a láska. Nejsou kontextové, ani relativní.

Amicus Plato, sed magis amica veritas.

1. září 2010

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

21. července 2010

Česká cesta k magické společnosti

Další skvělý Stern. Na rozdíl od posledního blábolu Bělohradského napsal text, který od české levice očekávám a který má nějakou hodnotu. Cituji: "Polský antikomunismus je zcela jiný než český. Poláci svrhli komunismus jako cosi cizího. Jejich operace svržení byla definována takto: "Přišel sem cizorodý prvek, element cizí národnímu tělu a načas se zde uhnízdil. Nakonec jsme ho však dokázali vypudit." Tuto interpretaci - lhostejno nakolik legitimní - podporují dva "jakoby důkazy": 1) komunismus přeci rovná se Rusko, a to je náš odvěký nepřítel, 2) komunismus přeci znamená ateismus a my jsme národem nábožným." + "Antikomunismus nemůže být v České republice tak úspěšný jako v Polsku, protože by musel vystříhat miliony políček filmu ze všech těch Pyšných princezen, u nichž si každý rok na Vánoce Češi stvrzují svou existenci, svou podstatu. Kdyby se antikomunismus pokusil uhasit tuto elektronickou vatru, udusil by národní existenci samotnou. Musí být tedy velmi osobitým a vynalézavým. Anebo též zoufalým a hysterickým."

4. července 2010

Hrdinný Kapitán

Hrdinný Kapitán sám o sobě napsal: "kritizuji ideologicky zaslepené chování". Ta kritika spočívá v tom, že podle Kapitána je kommunistou pouze ten, kdo je v KSČ nebo KSČM. Podle tohoto mustru tedy Jakeš do roku 1989 kommunistou byl, od roku 1989 kommunistou není. Blahopřeji mu k tomu hrdinství, nicméně jak je to ve skutečnosti?

Pro Kapitánovy účely má čeština výraz "člen KSČ" nebo "člen KSČM". Stačí se podívat do libovolného slovníku. Kapitánova inženýrská duše se holt musí smířit s tím, že na rozdíl od objektivního faktu členství v KSČ/KSČM, pojem kommunista vyjadřuje politické předsvědčení, tedy subjektivní názor. To může hodnotit skutečně každý, dokonce včetně členů KSČ samotných. (Kapitánovo krajně neoblíbené "MY", kdy se dokonce i prosťáčkové tlačí do této kategorie, která by jinak, za jiných okolností, zůstala vyhrazena inženýrům či jiným expertům.) Pokud byl někdo kommunistou nedostatečným, tak ho z KSČ vyloučili, např. když odsuzoval okupaci Československa Ruskem a dalšími státy Varšavského paktu. Kommunisté měli pro tyto pseudokommunisty označení "ředkvička" (navrch rudý, vevnitř bílý), normální lidé rozlišovali mezi tím, kdo je kommunista a kdo je u kommunistů.

Nicméně se zdá, že vzhledem k tomu, že Kapitán označuje Štětinu za "superbolševika" (tedy za superkommunistu), že považuje za kommunistu každého, kdo kdy vstoupil do KSČ, bez ohledu na jeho další osudy i přesvědčení. Vstup do KSČ byl tedy něco jako křest: Toho se, jak známo, taky nelze nijak zbavit. Zdá se tak, že Kapitánovi jeho proticírkevní fanatism nějak stoupl na mozek. Proč by měl být kommunistou Rychetský, který není členem KSČ od okupace Československa Ruskem a v důsledku přepadení Československa změnil i své názory? Co je na Štětinovi tak "superbolševického"? Vždyť není známo, že by se v KSČ nějak výrazněji engagoval.

A konečně, aby zmatení bylo úplné, tak svůj článek Kapitán illustruje průkazem SSM, zřejmě vlastním. Jenže pojem "svazák" žádné přesvědčení neoznačuje, nýbrž skutečně jen členství. Stejně jako pojem "svazarmovec" neoznačuje nějakou ideologii svazarmovství.

Na závěr bych chtěl říci, že zřejmě ke Kapitánově lítosti neexistuje nějaká officiální postkommunistická strana, která by měla slovo "postkommunism" v názvu. Kapitánova snaha o překroucení slov tak selhala v samotném začátku. Gogo není postkommunista proto, že by byl členem nějaké strany, ale protože se tak chová. "Když něco vypadá jako koza, mečí jako koza, tak je to koza."

Update: Kapitánovo pojetí odmítl jako příliš zjednodušující i Gogo. Jeho úvaha však trpí adhocismem.

3. července 2010

Exceptio probat regulam de rebus non exceptis

Toto úsloví se obvykle překládá jako Výjimka potvrzuje pravidlo. Jak však správně upozorňuje M. T. na Facebooku, potvrzovat je latinsky confirmare. Sloveso probare znamená dokazovat, ověřovat; význam úsloví je tedy právě opačný: Výjimka ověřuje pravidlo.

22. května 2010

O marxismu III

Vodník zpochybňuje vymezení dialektického materialismu a v typické antinominalistické pýše tvrdí: "toto dělení filosofie je objektivní". Ve skutečnosti žádná klassifikace není objektivní, natož pak marxistická, neboť jak praví Lenin: "In his work Ludwig Feuerbach Engels divides philosophers into "two great camps"—materialists and idealists." Jakoukoliv klassifikaci si mohu stanovit naprosto libovolně a jediné kritérium je její užitečnost. Dichotomie materialismu a idealismu užitečná není. Pojem idealism zavedl G. W. Leibniz (1646–1716), jenž jím mínil ty filosofie, které „stejně jako Platón nepojímají duši jako materiální věc“ (zde vidíme naprosto odlišné vymezení od marxistického). Rovněž diamat sám je u různých autorů pojímán různě a ani Marx, ani Engels tento pojem nepoužívali.

Podle mého názoru se marxista od nemarxisty neliší tím, na co klade důraz, ale tím, s čím souhlasí. Pokud někdo marxistickou periodisaci dějin považuje za správnou, je to marxista, pokud nikoliv, marxista to není.

O marxismu II

Vodník odmítl můj názor, že hlásá historický materialism. Je potřeba se nad tím hlouběji zamyslet. Vysvětluji si to tak, že Vodník, plně ponořený do marxistického pojmosloví: "Já, na rozdíl od Vás, nejsem materialista", odmítá být materialistou, protože je věřící. Jenže:
  1. primitivní, neboť disjunktní, marxistickou dichotomii materialism x idealism nikdo nebere vážně,
  2. neoznačil jsem Vodníka za materialistu dialektického, nýbrž historického.
Tomáš Pecina Vodníkův marxism redukuje na politickou ekonomii, tedy na ricardiánskou pracovní theorii hodnoty. Nemyslím, že by tato analysa byla správná. Vodník zůstává plně v zajetí marxistické konceptualisace, včetně pojmosloví, pouze marxistické závěry zhusta obrací o 180°, obvykle směrem k Hegelovi. Tuto methodu bych si dovolil označit za retromarxistickou; Vodník je tedy retromarxistou. Co z toho vyplývá?
  1. Vodník je dialektický materialista, neboť filosofie dělí na "idealistické" a "materialistické". Na rozdíl od klassických marxistů se však považuje za "idealistu".
  2. Vodník je historický materialista, neboť na nižší úrovni uznává "výrobní způsob" (pokrok v dělbě práce) za periodisační prvek: od "prvobytně pospolné společnosti" až po "kapitalism". Na vyšší úrovni se přiklání k hegeliánství a Duchu jako vůdci dějin.
  3. V politické ekonomii Vodník zůstává čistým ricardiánem a marginalistickou revoluci v 1870s odmítá vzít na vědomí.

Buddhistický marxism?

Jednou z největších nevýhod dnešní klipovité doby je to, že příliš mála usuzuje na příliš mnoho. Tak z extrémně stručné zprávy Vodník dělá potvrzení Bondyho.

Větu "I'm a Marxist" musíme interpretovat hlavně podle vysvětlení: "Marxism has moral ethics, whereas capitalism is only how to make profits". Je to přirozeně nesmysl, ale Dalai Lama chtěl zdůraznit, že jeho učení je hluboce morální a hluboce sociální. Proč k tomu potřeboval berličku marxismu, těžko říci. Asi mu to přišlo vhodnější, než aby se označil za katholíka, ačkoliv katholictví je rovněž hluboce morální a hluboce sociální. Stejně jako pravoslaví, můžeme dodat.

Naproti tomu Vodník není marxistou pouze v tomto zcela povrchním dalaimovském významu. Vodník je marxistou proto, protože hlásá historický materialism. Naproti tomu, vydávat mne za marxistu jen proto, že jsem atheista, je klassická chyba v úsudku. Marxisté jsou atheisty (nikoliv bezvýjimečně), ale atheisté nejsou marxisty (drtivá většina z nich). Jedná se o klassickou záměnu podmnožiny a nadmnožiny.

6. února 2010

Mít nebo být

Kniha Ericha Fromma, kterou vydal 20 let po Umění milovat, mne oslovila už mnohem víc. Přesto i zde můžeme pozorovat jasné příznaky zastaralosti, v těch částech, kdy se autor zabývá konkrétními jevy ze své současnosti. Nejsmutnější je naděje, kterou vkládá do alternativních hnutí mládeže (hippies), i přes četná zklamání jednotlivců a skupin. Nemohl tušit, že následná léta 80. a jejich yuppies přinesou naprostou antithesi ideálu hippies a nevídanou exacerbaci modu "mít". Kapitola VIII a IX (výhledy do budoucna) mi přišly jako pouhé nahromadění truismů a obecností (typu "musí zavládnout spravedlnost" apod.). Pasáže o humanismu a marxismu jsou pro mne osobně z větší části rovněž nepřijatelné.

Zdeněk Janík správně píše v Doslovu, že rozdíl mezi filosofií založenou na směřování k "být" a "mít" není totožný s rozdílem mezi orientálním a evropským myšlením. Není totožný ani s rozdílem mezi mentalitou kočovníků a usedlých zemědělců, ačkoli se jí blíží a já mám za to, že v této "první společenské dělbě práce" má svoje počátky. Každopádně obě tyto skupiny podle perennialistů představují Abela a Kaina a vražda Abela Kainem se dokonává v těchto dobách před našima očima tím, že mizí poslední zbytky možností kočovného způsobu existování. Nelze vyloučit, že tato vražda bude dokonána naprostým převládnutím modu "mít", který, jak správně uvádí E. Fromm, nutně vede ke globální katastrofě.

12. ledna 2010

Kalijuga

Přehledná a stručná charakteristika naší doby v perennialistické perspektivě, z pera I. Štampacha.

3. ledna 2010

Positivism

K jednomu málo reflektovanému důsledku kommunismu patří petrifikace positivismu jako vůdčí ideologie. Jsou tím zasaženi zejména přírodovědci a technici (u Kapitána v extrémní podobě jako sociální darwinism), kteří k marxismu jako antinominalistické ideologii měli přirozenou skepsi (byl příliš absurdní a příliš v rozporu s realitou), vinou absence humanitního vzdělání si proto ponechali jako svůj světový názor hlavní ideologii 19. století.

Jak se to projevuje? Adorací překonaných veličin, např. v historiografii Josefa Pekaře. Pošetilými spory – čeští přírodovědci jsou massově činní v Sisyfovi, což je Západě obskurní spolek. Tam převažují pokročilá studia (v ČR v rámci CTS). Excessivním důrazem na klassifikaci – ad absurdum dovedenou thomistickou scholastiku. Například ve výuce práva je jsou především přednášeny "telefonní seznamy": typy právních skutečností, druhy změn závazku, kategorie trestných činů etc. Převaha normativity nad deskripcí a discoursem. Na Západě postmoderna svou metakritikou správně odhalila positivism jakou pouhé další velké vyprávění.

Avšak nejvíce byla zasažena jazykověda, která celý kommunism nedokázala vstřebat základy semiotiky, takže setrvala na pošetilém názoru: "Fonetický pravopis (tj. zvuková podoba jazyka odpovídá psané) z praktického pohledu je naopak výhoda – člověk se nemusí kvůli psaní skoro učit další jazyk (tj. psanou podobu toho samého), obě varianty jazyka se vyvíjejí společně. Je to jednodušší, systematické." Ve skutečnosti již Saussure v roce 1916 ukázal, že mluvený jazyk a psaný text jsou dva odlišné znakové systémy. Proto je nevhodné je míchat a jeden nadřazovat druhému.

Nicméně Adamu Živnéři vulgo Eddiemu bych rád vzkázal, že svém fanatickém nadšení z wiki jsem se v roce 2004 dopouštěl hříchu proselytismu a skutečně jsem měnil lidem pravopis jejich článků na tradiční. Musel přijít až Pastorius, který mi otevřel oči, že takový fanatism nikam nevede. Pak na wiki panovala tolerance, pravopis nikdo nikomu neměnil (leda omylem), což se změnilo až tím, když se Cynik a jeho tehdejší kamarád Egg přihlásili o slovo a postmodernu na wiki nahradili positivistickým normativismem.

Umění milovat

1. Svou knihu Erich Fromm vydal v r.1956, před společenskou revolucí 60. let, řada formulací a tvrzení působí po více než půlstoletí zastarale nebo přinejmenším neobjevně.

2. Ačkoli author (IMHO oprávněně) několikrát kritisuje Freuda a jeho pohled na určitý problém, je celé pojednání psáno z freudovských posic, ke kterým mám osobně řadu výhrad

3. Za svou osobu si myslím, že Fromm pojmem "láska" myslí něco jiného než já. Možná je to i tím, že jsem allergický na zaklínadla moderního člověka v kapitalistickém světě, slova jako "aktivní", "tvůrčí", "naléhavý". Jsem přesvědčen, že milovat umí i lidé passivní, netvořiví a laxní. Jsem přesvědčen, že láska, ba ani umění milovat, se nedá trainovat; kázeň, soustředěnost, trpělivost jsou samy o sobě potřeba k správnému životu. Z knihy na mne kape takový ten managerský coaching osobnosti, ze kterého se mi obrací kufr.

4. Last but not least - úpornost, s jakou se author vyhýbá - v knize o umění milovat! - jakékoli zmínce o Kristu a křesťanství (náboženství lásky par excellence), a to i v pasážích o lásce k Bohu, je opravdu nápadná. Uvádí několikrát Starý zákon od Adama přes Noa, Abraháma, Mojžíše až k Jonášovi. Cituje muslimského mystika Rúmího. Mluví o bráhmanismu, buddhismu a taoismu. Ale jediné zmínky o křesťanství jsou pár religionistických poznámek o (římském) katholictví a Lutherovi a theologický odkaz na Mistra Eckhardta. I zde považuji za kuriosní, že v poznámkách o negativní theologii odkazuje na Maimonida (12.stol.), zatímco rozvinutá apophatická theologie existovala v křesťanství už v 5. stol.(Pseudo-Dionysios), v řecké filosofii u Plotina ještě dřív, o taoismu nemluvě. Nepochybuji ale o tom, že to leckomu bude (chtít) připadat zcela přirozené.

12. prosince 2009

Spor o fakta a o názory II

Jedním z největších problémů chronických diskutérů je chronická neschopnost odlišit fakta (údaje) a názory. Tak Vodník napsal: "Ta paní napsal pod Vladimírovu fotografii "popírač šoa". To není názor, nýbrž tvrzení. Nepravdivé."

Pomiňme teď to, že i faktum se tvrdí. Výrok, že Stwora je popírač šoa, je typický názor. Tydlitátová s ním souhlasí, Vodník ostře nesouhlasí. Jak kdo chce zkoumat pravdivost tohoto výroku? To je přeci z povahy věci vyloučeno. Co bude kritérium? 6 000 000? Plynové komory? Každý přeci vidí, že ta kritéria jsou zvolena naprosto arbitrárně. Naproti tomu fakta jsou exaktní. Nepřesné údaje jsou bezcenné.

K tomu též §§ 25–27 Píchová v. Weberová.

10. listopadu 2009

Zpytáků poražení přežalostné!

Zpytáci spáchali harakiri: sami si svou vědeckou methodou spočítali pravděpodobnost Boží existence. Atheisté, nezoufejte! Máte ještě 38%! (jestli to není ruská kachna ;-))

(Pro případné šťouraly: samozřejmě mne osobně výzkumy tohoto druhu nechávají zcela chladným, stejně jako "Kristova DNA", je to spíš kuriosní příklad zcela nežádoucí applikace zpytáckých method výzkumu a statistiky, která paradoxně dává za pravdu "tmářům").