Zobrazují se příspěvky se štítkemCarl Schmitt. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCarl Schmitt. Zobrazit všechny příspěvky

19. října 2013

Policie píše do Ameriky

motto:

Ale Džok, můj černý buldog,
ten je grobián,
na habeas corpus tuze zvyklý —
on je Angličan.

Málem by byl chlap přestoupil
jeden paragraf,
již na slavný ouřad zpod postele
uďál: Vrr! haf! haf!

Hodil jsem mu tam pod postel
říšský zákoník,
dobře že jsem měl ten moudrý nápad,
již ani nekvík.

—Karel Havlíček, Tyrolské elegie

Vyšetřování PEX není v podmínkách zostřující se demokracie nic snadného. Jak vyplývá z informace Tomáše Peciny, celý ten boj s čarodějnicemi dokazuje neuvěřitelnou chabou erudici českých OČTŘ. Tak už jen k zjištění, komu patří domaina nassmer.blogspot.cz potřebovala naše chabrá policie soudní povolení ke zjištění údajů o telekommunikačním provozu (PDF). Přitom každý, kdo má o Internetu a WWW alespoň základní tušení, tak ví, že nassmer je domaina třetího řádu a že majitele blogspot.cz snadno zjistí v WHOIS. Ještě větší komiku vykazuje psaní české police do USA. Texty těchto supplik bohužel nemáme k disposici, ale i oba texty odpovědí (1. v PDF a 2. v PDF) stojí za to.

V první řadě nechápu, jak české úřady přišly na to, že smějí psát do zahraničí, jak se jim zlíbí, jen proto, že se v dožádané zemi náhodou mluví anglicky. Standardně se žádost o právní pomoc se posílá přes české ministerstvo spravedlnosti, to to pošle zahraničnímu ministerstvu spravedlnosti a to příslušnému subjektu. Když se negramotný policista pokusí o zkratku, dopadne to takto:

Předně jim Google píše, že je nezajímá nějaký policista z Horní Dolní, ale pouze soudce (řádný nebo smírčí (magistrate)). České přípravné řízení zjevně za řádný právní process nepovažuje. Z druhé odpovědi vyplývá, že by se Google smířil s tím, že v zaostalé zemi jako je ČR, kde jsou lidská práva prázdnou deklarací, se za právní process považuje i policejní vyšetřování, ale že v takovém případě chce vědět, jaký trestný čin se vyšetřuje.

Jde o založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v druhém odstavci, tj. na Internetu. Podle Šámalova trestního zákoníku jde o těžký zločin (oceněný sazbou až 10 let natvrdo), tj. čin horší než prosté znásilnění (maximálně 5 let). Myslím, že v USA by pochopili, že v ČR je svoboda slova pouze na papíře, ale to, že myšlenkový přečin je serious felony, to by nepobral nikdo.

Co s tím? Předně je nezbytná zásadní reforma nového trestního zákoníku. Šámal zvláštní část neskutečně odbyl. Například vůbec nepochopil, že veřejnost verbálního deliktu měla jinou závažnost v době Hlavní správy tiskového dozoru a jinou v době Internetu.

Za druhé je třeba ministerstvo spravedlnosti přimět k rekodifikaci trestního práva processního. V ní musí být odstraněna dozorová působnost státního zástupce, neboť státní zástupce není druhem soudce, ale stranou trestního řízení. Soudci musí být přinuceni, aby o zásazích do lidské svobody skutečně rozhodovali. K tomu by zřejmě pomohl regress náhrady škody za protiústavní či obecně protiprávní rozhodnutí a obnovení porot. Pak by se snad už nestávalo, že soud opíše do rozhodnutí, co mu státní zástupce, který to opsal od policie, pošle, a to včetně nechutného policejního argotu: „Osobu Lukáše Beera se doposud provedeným šetřením nepodařilo ustanovit,“ česky: „Dosud se nepodařilo zjistit, kdo je Lukáš Beer.“

Co z toho vyplývá? Pokud má někdo zájem psát například o druhé světové válce to, co si myslí, a ne to, co si je podle Šámalova trestního zákoníku povinen si myslet, nemusí si pracně zřizovat vlastní stránku v USA. Plně postačí dokonce i Blogger, neboť pro české OČTŘ je žádost Google o právní pomoc nepřekonatelný problém.

14. dubna 2012

Günther Graß a jeho vítězství nad hasbarou

Zdá se, že v poslední době se vše obrací k lepšímu. Bojující demokracie dostává citelné údery (jak zaznamenává Παραγραφος; štítek je zřejmě Extrémism) a Günther Graß porazil hasbaru na hlavu. Oč jde?

Graß dlouho sbíral odvahu, ale nakonec se vyjádřil k dvojímu metru na Israel a Persii: Zatímco Israel jaderné zbraně mít může, ačkoliv je nebezpečný všem svým sousedům (Libanon, Sýrie, Palestina), Persie nikoliv. Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) ratifikovaly všechny slušné státy, s výjimkou Severní Koreje, která ji vypověděla, Indie, Pákistánu a právě Israele. Graß proto zveřejnil báseň v prose Was gesagt werden muß (Co řečeno být musí), což je o tajném zbrojním programu lepší forma než spekulativní analysa. Hasbara uspořádala doslova orgie: Günter Grass aneb starého esesáka novým kouskům nenaučíšNepomohl jí ani starý estébák Marcel Reich-Ranicki: Je totiž vskutku typické chucpe, když odvedení k Waffen SS vyčítá někdo, kdo dobrovolně pracoval pro tak zločineckou organisaci jako byl Urząd Bezpieczeństwa (UB).

Nicméně všechny nadlidské výkony israelské propagandy nebyly nic platné, protože neschopné israelské vedení zakázalo Grassovi vstup do země, naprosto stejně jako kommunisté kdysi Kohoutovi: „účinně zlikvidoval Kohout v listopadu 1982 jednou takovou provokací Husákovu oficiální návštěvu do Vídně, kdy – poté, co mu komunistický režim znemožnil vrátit se do Prahy, v době Husákovy cesty do Rakouska přiletěl z Vídně na pražské ruzyňské letiště a k naprosté konsternaci StB vyžadoval právo setkat se se svou dcerou – to se mu na deset minut nakonec podařilo. Jeho eskapáda se tehdy dostala na titulní stránky snad všech novin v německé jazykové oblasti [„Nejsem emigrant, jsem občan ČSSR – chci domů“ – zněl titulek článku v listě Die Welt] a vytlačila z médií zprávy o Husákově oficiální cestě do Rakouska.“

Pak se veřejné mínění definitivně obrátilo proti Israeli – Rushdie: Grassova báseň byla špatná, ale zákaz vstupu do Izraele je dětinský. A porážka hasbary na hlavu byla dokončena, když Grass přirovnal Izrael, který mu zakázal vstup do země, k NDR a Barmě. Ačkoliv je to náhoda, je to velice trefné srovnání: Israel je hospodářsky nejvyspělejší stát Předního východu jako byla DDR v kommunistickém bloku, ale je to stejně militaristický régime jako je Burma. Takže hasbaře pak nezbylo než jen mlčet a nechat celou věc vyhnít.

A tím se dostáváme k Věře Tydlitátové, která je ochotna podporovat každý hnus, jen když je israelský. Je zajímavé, že když světové veřejné mínění chce, aby Israel přestal přepadávat všechny své sousedy, tak prý „žádá, aby se vzdal svých zbraní, aby se vzdal obrany“. Přesně takto argumentoval Hitler, když remilitarisoval Porýní.

Vrcholným trumfem hasbary byla vždy lež na úrovni Protokollů sionských mudrců o tom, že Ahmadínežád chce vyvraždit zbytek Židů. Co na tom, že Ahmadínežád jen citoval Chomejního? Co na tom, že ve skutečnosti ta věta zní: „tento režim okupující Jerusalém musí jednou zmizet ze stránek historie“, tj. sionism (= evropský, zejména ruský, kolonialism Předního východu) nahrazen něčím lepším jako byl kommunism nahrazen demokracií?

Je absurdní z nenávisti k Israeli obviňovat Grasse, který za celý svůj život neudělal nikdy nic protiisraelského a i teď jen požaduje rovný metr na Israel a Persii. Proč by Israel měl jaderné zbraně mít a Persie nikoliv? Ve skutečnosti Persie ve 20. století nikdy nikoho nepřepadla, na rozdíl od Israele (např. 1956, 1967, 1982, 2006 či 2008).

Ztrátka a dobře, tento dvojí metr v rozporu s fakty musí skončit. Buď je Israel legitimní stát a pak pro něj platí mezinárodní právo se vším všudy, nebo je to jen legalisované bezpráví, ale to je třeba otevřeně přiznat.

Update: Němci vyslovují příjmení Grass krátce. Proto není možné Eszett používat jinde než v nominativu a pravopis jsem opravil.

5. února 2012

Film o Anonymous

V for Vendetta (2005; 16. 3. 2006) – 35 %, česky V jako Vendeta (20. 4. 2006). IMDb: 8.2.

Na rozdíl od amerických teenagerů nemám rád estetiku comicsů. Není proto divu, že ani zfilmované mi mnoho neříkají. Mé hodnocení: nic moc, je proto možná nespravedlivé, neboť nemám pochopení pro genre jako celek. Naivní a černobílé postavy (s jedinou výjimkou inspektora Erica Finche), schematický příběh a rádoby dojemný závěr mohou oslovovat nezletilce, ale těžko koholiv jiného.

Film je význačný hlavně tím, že zpopularisoval masku Guye Fawkese. Podotýkám, že v podmínkách zpřísněné bojující demokracie jsou v ČR shromáždění s touto maskou nelegální. V souvislosti s tím je zajímavé, jak 3 roky (2008–10) trvající ráj stahovačů (pejorativně pirátů) zjevně skončil. Když se podíváte na články o filmech, tak z odkazů na celé filmy už funguje jeden jediný. Anonymous – společenství adolescentních hacktivistů – tak sice ví, proti čemu bojuje, ale používá k tomu nelegitimní prostředky.

4. února 2012

Závadové myšlení

Velice pěkně shrnul kulíškovskou atrapu demokracie v Mazel v. Kočí ve svém článku Adam B. Bartoš: „Totiž takto: když tyto (rozuměj pravdoláskařské) vlny nějakou dobu sledujete, poznáte jejich mechanismus. Přesně víte, kdy začne rudnout vzteky Hvížďala, kdy dodá vulgární komentář Švejnarův pomocník Matoušek, kdy začne zhluboka dýchat paní Tydlitátová, kdy se pohorší předseda Ústavního soudu Rychetský, kdy bude následovat téma Lidových novin na minimálně tři strany, kdy různí režimní pisálci budou unisono hořekovat nad tím, že je tu zase druhá republika a že demokracie končí a že rasismus kvete a že je Hitler za dveřmi a že za to všechno může Klaus a škoda, že umřel Havel, protože jako kdysi umřel Masaryk a pak přišel nacismus následovaný válečným peklem, tak nyní umřel Havel a teď už to bude jen horší, ovládnou to tady fašisti, neofašisti, nacisti, neonacisti, klerofašisti, kleronacisti, fašizoidní a fašistoidní živly, fašounci, extrémisti, radikálové, nahnědlí, hnědí, ultrahnědí, černokošilatí, soldateska, hitlerčíci, náckové, národovci, klerikálové, nacionalisti, slovy "nezávislého" soudního znalce Iva Svobody "stupidní deprimovaná hovada", zkrátka fujtajblové.“

* * *

„Zatímco u Židů je tedy jejich strach celkem pochopitelný, zarážející je politická hyperkorektnost u ostatních lidí, tj. nežidovského původu, kteří mají najednou potřebu se distancovat od Kočího námitky, tedy přesněji od mediálního výkladu Kočího námitky, a aktivně požadovat jeho exemplární potrestání, aniž by se je na to kdokoli ptal. Takové plamenné kolektivní výzvy k potrestání jsme tu už párkrát v historii zažili.

"Několik advokátů už samo podalo podnět k zahájení šetření, hodně se jich distancuje," čteme například v novinách. "České advokátní komoře nejsou známy podrobnosti ze soudního spisu ani k osobě znalce v tomto řízení. Nicméně prohlašuje, že se jako samosprávná stavovská organizace všech advokátů ostře vyslovuje proti všem projevům národnostní, rasové, náboženské a jiné nesnášenlivosti," píše se zase jinde, jakoby snad Kočí projevil rasovou, náboženskou nebo jinou nesnášenlivost. Sami přiznávají, že o tom nic nevědí, ale přesto žádají jeho potrestání v kárném řízení a ještě navíc doživotní vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Marně přemýšlím, co je tohle za lidskou vlastnost. Ustrašenost? Podlézačství? Udavačství?“

3. února 2012

Michaela Dupová propuštěna na svobodu

Podle zprávy ČTK (v Českých novinách sice není, ale přetiskly ji Novinky i iDNES) byla Michaela Dupová propuštěna na svobodu, protože nejmenovaný kladenský státní zástupce odmítl žádost policie podat návrh na vzetí do vazby. Má předpověď se tedy nepotvrdila, na Kladně je ještě justice odolná vůči kulíškovským fanatikům bojující demokracie. Je ale otázkou, jak dopadne návrh Zdeňky Galkové, bývalé náměstkyně státního zástupce pro Prahu 1.

2. února 2012

Bojující demokracie vrací úder

Po sérii neúspěchů se nepřátelé svobody Kulíškova typu rozhodli zasadit PEX rozhodující úder. Michaela Dupová má na krku vytetovaný závadový symbol a protože se bez ohledu na to zúčastnila shromáždění PEX 24. 9. 2011 v Kladně, na základě doktríny transsubstanciace se tím dopustila těžkého zločinu.

Protože podle mluvčí kladenské policie Michaely Novákové: „Po celém těle má zakázané symboly“, bude pro své vlastní dobro vzata do předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu a její kauce 400 000 Kč propadne ve prospěch státu.

Chrabří policisté na ní využili starý špinavý trik: Předvolali ji k podání vysvětlení a místo toho ji rovnou zadrželi. Inu, když se kácí PEX, tak lítají třísky. Demokracii si rozvracet nedáme!

15. ledna 2012

Výslech Ivo Svobody

Tomáš Pecina přinesl na svém blogu odkaz na audiozáznam výslechu Ivo Svobody (MP3). Na rozdíl od čtenářů si však nemyslím, že je to komedie, nýbrž tragédie, absurdita à la Švejk. Absurdita těchto politických processů spočívá v tom, že neonacistu definuje používání neonacistických symbolů. Co jsou neonacistické symboly, definuje to, že je používají neonacisté.

Stejně jako Kapitán (a na rozdíl od něj jsem si to vyslechl celé) se podivuji nad tím, že takto vůbec může vypadat trestní řízení. Officiálně máme adversární (kontradiktorní), v praxi vždy vypluje nahoru inkvisiční. Tak i zde. Po lampasácky blábolivé úvodní znalcově čtvrthodině, která připomíná soudruha poručíka Troníka, státní zástupce pro forma položí několik otázek, které mají dokázat jen to, že posudek vůbec četl či alespoň prolistoval. Vlastní výslech však vede soudce jako kdyby to byl vyšetřující soudce a nikoliv člověk, který má jen dohlížet na legalitu processního souboje mezi státním zástupcem a obhájcem, takže po většinu času má mlčet.

Obhajoba se soustředila na processní aspekty. Těžko jí to vyčítat, nicméně soudce se jako starý praktik oprávněně zhrozil, kdyby měl za podjatého považovat každého znalce, který pracuje výlučně či prakticky výlučně pro policii, např. Kriminalistický ústav Praha. To jsou ta úskalí pseudoadversárního processu. Ve skutečném je znalec (angl. expert witness) obžaloby a znalec obhajoby, zde má být znalec neutrální a pro všechny. Systémově je to neudržitelné.

Obhájce zcela správně vytknul naprosto nedostatečnou znalcovu úroveň znalostí, demonstrovanou již v úvodu tvrzením, že Jobbik je ve vládě. Ivo Svoboda musel přiznat, že nepoužívá nic jiného než Bibli protokolů norimberských processů a Marešovy knihy, který je však na rozdíl od něj skutečný akademik. Jenže Bible protokolů norimberských processů mu o Otto Strasserovi nic neřekne a Mareš ne mnoho.

Fatálním nesmyslem je i celý Svobodův koncept odboje, jehož definičním znakem má být demokratism. Claus Schenk von Stauffenberg byl snad demokrat? „Stauffenberg wanted to retain all the totalitarian, militaristic and socialistic elements of National Socialism.“ Kommunisté? Stejně tak jeho theorie frakcí, která by měla význam, pokud by strasseristé byli v NSDAP tolerováni, nikoliv vyhnáni a vražděni. Za vrchol ignorance lze považovat připisování norimberských zákonů (1935) Strasserovi, ačkoliv byl vždy odpůrcem antisemitismu a nenáviděl jen židovský velkokapitál. Je to podobné jako připisovat Trockému moskevské processy nebo Rychetskému persekuci Charty 77, protože obojí dělali kommunisté.

Materiálně se tedy s posudkem vypořádal až obžalovaný, od kterého se jinak v processu moc nečeká. Je to zjevně adolescentní nadšenec, který se zamiloval do strasserismu. Myslím, že soudce přesvědčil o tom, že adorace člověka, který v roce 1925 a 1926 zápasil v NSDAP o moc s Hitlerem, než ho Goebbels zradil a v roce 1930 byl z NSDAP vyloučen, není pro naši mladou demokracii nebezpečná. Je to tedy snad na dobré cestě. Závěrečný trialog mezi obžalovaným, soudcem a znalcem („máte větší faktografické znalosti než já“) by mohl být přátelským popovídáním u piva, kdyby tomu chudákovi za jeho názory nehrozil žalář. Ten, kdo vydrží si výslech poslechnout až do konce, nejlépe pochopí zrůdnost bojující demokracie.

3. ledna 2012

Vrchol nevkusu

Mám s Pavlem Molkem dlouhodobý odborný spor. Koho by zajímaly podrobnosti, nechť si přečte publikaci MV Sborník vystoupení účastníků diskusního fóra k právu shromažďovacímu. Praha, 11. 9. 2008, pp. 29–34. Přesto jeho nejnovější článek na Jiném právu považuji za nechutný nikoliv proto, že jím opět utahuje šrouby a omezuje svobodu projevu v ČR, ale proto, že je skandalisační, neodborný a přes míru emotivní.

Ke sporu Michal Mazel v. Tomáš Pecina jsem se dosud nevyjádřil a neučiním tak meritorně ani nyní. Přesto nemohu nepoznamenat, že jednostranně někoho skandalisovat a upřít čtenáři možnost seznámit se s argumenty nařčeného z autopsie, se skutečně nijak neliší od campagne proti Chartě 77. Člověk si říká, jak někdo, komu je fairness tak cizí, může vůbec pracovat v justici. Vždyť je typickým aktivistou.

Stejně tak druhý případ: Udání na Mašínovou, že schvaluje těžký zločin vraždy. Je mi líto, ale pokud máme v NTZ idiotský a kommunistický přečin schvalování trestného činu (§ 365 odst. 1 NTZ: „Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“) musí právo platit padni, komu padni. Pokud Molek dává Mašínové immunitu za její zásluhy, zavádí tady kategorii vyvolených, kteří smějí beztrestně páchat to, co je jiným zapovězeno. Ostatně, u propagátora bojující demokracie nic překvapivého.

Na závěr bych říci, že se plně ztotožňuji s P. H., že povinnost stíhat ideozločiny brání policii dělat smysluplnější práci a že martyrisace extrémistů je jejich nejlepší propagací. Na Jiné právo tento příspěvek nedávám, protože mi hoši, co spolu mluví, několikrát nepropustili kommentář a lze se tedy důvodně domnívat, že nyní by tak učinili rovněž, pravděpodobně pod záminkou čulíkovského boje s „anonymy“, jako kdyby většina redaktorů Jiného práva mou identitu neznala.

8. května 2011

Kommunistické nebezpečí

Martin Uhlíř z TOP 09, který se již stačil vyprofilovat jako přední nepřítel svobody, na blogu Věry Tydlitátové mobilisuje proti kommunistickému nebezpečí. Oč jde?

Kommunistický svaz mládeže, u něhož snaha ministerstva vnitra potlačit spolčovací svobodu narazila na liberálního soudce nejvyššího správního soudu, obnovil svou činnost a svolává na demonstraci v úterý 10. května 2011 v 18.00 na náměstí Jana Palacha v Praze. Jejím motivem je odsouzení válek, které v současné době Západ vede, tedy současnost (odsouzení toho, co se děje) a budoucnost (návrh toho, co se dít má).

Uhlíř však blouzní takto: „Chceme informovat lidi, kterým není lhostejné, že se v Praze ještě 21 let po konci totalitního režimu chystají lidé veřejně oslavovat masové vrahy (Stalina, Gotwalda [sic!] a spol.) a obhajovat zrůdnou ideologii, která stála život mnoho desítek milionů lidí.“ Vsadil bych se, že na demonstraci nepadne o Stalinovi a Gottwaldovi ani slovo. Uhlíř se pohoršuje i nad tím, že demonstrace se má konat na náměstí Jana Palacha, jako kdyby nevěděl, že Palach byl blouznivý kommunista, který stejně jako on chtěl censurovat: „Naše požadavky jsou: […] 2. zákaz rozšiřování Zpráv.“

Na závěr si dovolím ocitovat předsedu KSČ, Bohumila Jílka (cf. Václav Bolen), z roku 1926: „Správní aparát státní je reakčnější než za Bacha v Rakousku. Pro policii stává se bezpečnostní služba něčím vedlejším. Hlavním oborem působnosti československé policie, značně rozmnožené proti počtu za Rakouska, je služba politická, neznající ústavou zaručené osobní svobody. Neexistuje pro ni také neporušitelné právo domovní. Listovní tajemství je luxus trpěný jen některým občanům. Policie je v Československé republice všemohoucí. Má černé kabinety, čte i soukromé dopisy, špehuje, koho se jí namane, udává a připravuje procesy na každého, kdo je vládnoucímu režimu nepohodlný. (Souhlas komunistických poslanců.) Při tom jsou její pracovní metody velice často hrubé, ba až provokativní. Špionážních kanceláří je v Československé republice celá spousta, čímž jedině vysvětlí se vzájemná jejich konkurence a zprávy psané po vzoru romantického líčení detektivek Cliftonových. Ministerstvo zahraničí spolu s ministerstvem vnitra mají ve špehování nepohodlných primát a jejich zpravodajská oddělení jsou řízena výtečníky v oboru detektivním a la Hájek a Hajšman. (Výkřiky posl. Muny.) A kam dovedou takoví výtečníci zaběhnouti, ukázal nejlépe plán vypočtený na zničení naší komunistické strany s připravovanými procesy pro atentát na presidenta Masaryka a špionáž pro Sovětské Rusko. Menších "bot" takového druhu má zdejší republikánská policie plné sklady. Kriminální policie s jejím způsobem chytání t. zv. nebezpečných lidí a vynucování jejich přiznání, je kapitola sama pro sebe, jež se liší od středověkého práva útrpného jenom svou rafinovaností a surovostí. (Tak jest!)“

9. listopadu 2010

Opravdu JPP

Přiznám se, že jsem Tomáši Pecinovi moc nevěřil, když psal, že Jan „Šaman“ Kovanic má svou zprávu o propojení Witikobundu s vítkovskými žháři z agentury Jedna paní povídala. Říkal jsem si, že tohle by žádný soudný člověk neudělal.

A ejhle! Šaman se sám přiznal: „Identitu mnou zmiňované jedné paní, co mi to povídala, zde uvádět nebudu - až pouze pokud by si to sama výslovně přála. Ostatně ta paní má na krku už dost trestních oznámení a přímých výhrůžek, jak od politiků demokratického českého státu, tak od úctyhodných německých občanů, nacistických vrahů. Odvolám se zde na právo novináře tajit svůj zdroj informací. Pro přesnost uvádím, že ta informace není ověřená (nemám druhý zdroj, nemám důkazy - jen prohlášení jedné paní, která to povídala).“

Může mu potom ještě někdo přisoudit alespoň elementární kredibilitu? A Tomáši Pecinovi s omlouvou přiznávám drtivě přesný odhad.

6. listopadu 2010

Vilém Matej, Miroslav Sinu a jejich případ

J. Potměšil, agent bojující demokracie, nás liberály osočil, že jsme se nezastali Mateje a Sinua, když byli odsouzeni „za výtržnictví a hanobení rasy, národa a přesvědčení? Podstatně vážnější věci se řeší jako přestupek a přijít mi někdo dělat výhrůžné divadlo pod okna, vědět, že jde o člověka, jehož programem je ubližovat mi, byl bych ve svých verbálních výpadech mnohem ostřejší - nezaznamenal jsem, že by se nad tím někdo pozastavil, vyjma představitelů DS, kteří chtěli trest přísnější. Pan Matej také jen vyjadřoval své názory..

Hlavní problém je, že naši bláboliví novináři nedokázali informovat, za co vlastně byli odsouzeni. Podle jejich desinformace: „Matej byl odsouzen za výtržnictví, rasismus a násilí proti skupině obyvatel.“ Ve skutečnosti ani přes všechno úsilí agentů bojující demokracie není rasism v ČR trestný. Jeho spolupachatel: „Podle soudu se Sinu rasistického jednání nedopustil. Trest dostal za výtržnictví a násilí.“ Ani „násilí“ není v ČR trestné bez dalšího.

Takže jak se můžeme zastat někoho, o němž nevíme, za co byl uznán vinným? Navíc výtržnictví ani násilí proti skupině obyvatel nejsou žádné verbální delikty, byť výtržnictví by mělo být dekriminalisováno – překlassifikováno na pouhý přestupek, což jsem společně s Tomášem Pecinou aktivně prosazoval: „§ 331 je nutno podstatným způsobem přepracovat. Tato připomínka je zásadní. Kriminalisace výtržnictví bez dalšího rozlišování je pozůstatkem totalitního pojetí trestní represe, které bylo zneužíváno k úřední šikaně nepohodlných lidí. Výtržnictví jako takové by mělo být pouhý přestupek, přičemž jako přečin by mělo zůstat násilí a zničení velkých hodnot, zejména v souvislosti s pořádáním masových akcí jako jsou sportovní utkání apod.“ Bohužel, Šámal na tomto kommunistickém trestném činu trval; je na něj zvyklý.

A konečně odsouzení nepodali odvolání. Volenti non fit iniuria.

28. října 2010

Boss bojující demokracie o ČSSD

Boss bojující demokracie v ČR, František Kostlán, napsal: „Vážím si například senátorky Aleny Gajdůškové, která neváhá diskutovat s úředníky, policisty i s nevládními organizacemi a vždy má co k věci říci. Velká škoda, že není na předsedkyni Senátu navržena právě ona. Klub ČSSD prosazováním odborářského bosse Milana Štěcha do čela horní komory promarnil příležitost ukázat, že si váží tradičních sociálních demokratů více než odborářských bafuňářů, tedy že ČSSD je přeci jen něco víc než jen pouhou odborářskou buňkou.“

Co k tomu říci? Gajdůšková patří v ČSSD k křídlu, které aktivně prosazuje bojující demokracii, tj. omezování až zbavení lidských práv nepřátel régimu. Proto je bossovi bojující demokracie a aktivnímu potlačovateli lidských práv Kostlánovi sympathická. Nic jiného v tom není. Já se však domnívám, že není smyslem ČSSD persekuovat jinak smýšlející po vzoru 50. let. Smyslem činnosti ČSSD je hájit zájmy dělnické třídy.

Pokud ČSSD nebude ve své politice vycházet z kostlánovských nesmyslů typu: „Výše zmínění státní zaměstnanci mají bezpochyby více než dobré platy, které jsou – kromě zdravotních sester a učitelů základních škol – oproti celostátnímu průměru mnohdy násobné,“ kdy si plete manažery s referenty, a nebude plivat na historii socialistického hnutí, tím lépe.

24. října 2010

Obhajoba Ovadii Josefa

Ovadia Josef řekl: „Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst. Pohani jsou jako ostatní – musí zemřít, ale Bůh jim dal dlouhověkost. Proč? Představte si osla. Když uhyne, přijde člověk o peníze. Je to jeho sluha, a proto je mu dán dlouhý život, aby pro Žida mohl dlouho pracovat.“

Přiznám se, že když jsem poprvé četl odsudek ADL, tak mi přišel účelový: „It is disturbing to see any religious leader, and particularly Rabbi Ovadia Yosef, use their podium to preach such hateful and divisive ideas. His words echo far beyond the walls of his congregation and contribute to an atmosphere of hatred and a global trend of intolerance. In a world where bigotry and prejudice are prevalent, it is especially important for religious leaders to use their influence to teach respect and acceptance.“

Ale pak jsem si řekl, že nebudu jako ti fanatici bojující demokracie, kteří vždy ze zásady hledají, co člověk chtěl ve skutečnosti říci, nikoliv, co opravdu řekl. Takže na druhé čtení nemám pocit, že Foxman kritisuje Ovadiu Josefa proto, že řekl něco, co se k nepovolaným nemělo dostat, ale proto, že stejně jako třeba Věra Tydlitátová je zásadním nepřítelem svobody slova.

Ono je to vážně zajímavé. Ovadia Josef řekne, co si myslí, a hned přispěchají strážci politické korrektnosti, kteří ho označkují jako „kokota“, „přisírače“, „fanatika“, „blouznivce“, „hlupáka“ atd. atp. Takže z toho vyplývá jasný závěr: Antisemité lžou, když tvrdí, že Židé chtějí omezit naše svobody ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí někteří Židé omezit lidská práva všem, včetně Židům. A v jejich pojetí ani ocenění uměleckých zásluh není možné bez kádrování.

10. října 2010

Halíkovo varování

Tomáš Halík napsal: „Tam, kde lidé začínají používat v politických a názorových sporech náboženskou rétoriku, kde ve svých protivnících vidí démony (Velkého satana, Říši zla apod.), kde často na své odpůrce promítají své vlastní démony, své „stíny“, své nepřiznané negativní vlastnosti, tam názorové střety hrozí přerůst v opravdu ničivé konflikty. S „velkým satanem“ se nelze rozumně dohodnout, toho je třeba zničit. Právě moderní svět, podceňující náboženství (včetně jeho potenciálních ničivých sil), si příliš lehkovážně zahrává s náboženskou rétorikou a náboženskými symboly, zejména pokud je používá jako „jen metafory“ v politických sporech. Ten, kdo něco ví o moci náboženství, jazyka a symbolů, by měl i zaprášené a zdánlivě nevinné náboženské pojmy opatřit varovnými nápisy, jaké najdeme na sloupech elektrického vedení: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých.“

9. října 2010

Věda a ideologie, KSČ a dobro

Zajímavá diskusse se rozhostila nad thematem, zdá má ČMKOS odmítat podporu od KSČM jako parasitism. Osobně se domnívám, že musí, nechce-li ČMKOS spáchat společenskou sebevraždu. Otázkou druhou je, zda má. Nejsem zuřivý antikommunista, a proto považuji za validní argumenty Martina Škabrahy: „Máte jen staré války. Mě vaše staré války nezajímají, vyrovnejte se s nimi sami.“

S tím korreluje představa neideologické (humanitní) vědy. František Kostlán, který spolupráci s KSČM naprosto odmítá, píše: „Vědec se buď věnuje vědě, nebo se stává hlásnou troubou té které ideologie. Ideologie nemá objektivní charakter, což je pro vědu jedna z nezbytných charakteristik. Ideologie podává subjektivní výklad světa spojený s receptem na "spásu lidstva".“

Je pozoruhodné, jak ideologové bránící se demokracie odmítají závěry postmoderní analysy: „Každý pojem je hodnocení, protože ustavuje priority, každy popis je předpis, protože vybíra, každa analýza je sociální hnutí.“ Jenže argumenty nemají.

A z jiné diskusse: „Ale v dnešním diskursu je běžné, že kolaboranti jsou vydáváni za rozumné a zásadovost za fanatismus.“

30. září 2010

Fundamentálně chybná analysa

František Kostlán poskytl rozhovor Mladé frontě, který je dobré rozebrat, protože plasticky ukazuje, proč se zastánci bojující demokracie tak tragicky mýlí.

Nepopiratelným fénoménem dneška je, že se etablované a velké politické strany uchylují k skrytému či otevřenému rasismu a xenofobii. Podle Kostlána je důvodem, že „nemají čím oslovit voliče“. Ve skutečnosti mají a rády by oslovovaly něčím jiným. Proč tedy zneužívají xenofobii? Protože se rozpuštěním Dělnické strany uvolnilo místo na politickém trhu a každá prázdnota láká k vyplnění.

Soudce senátu, který DS rozpustil, znám z větší části osobně. Jsou to elitní právníci a přední akademici. Nicméně je obecně známo, že akademie žije ve slonovinové věži. Navíc soudci tendují k zásadě Fiat iustitia pereat mundus, tj. zakazují si přemýšlet o společenských dopadech svého rozhodnutí, neboť takové úvahy mají nebezpečně blízko k politisaci jejich rozhodování.

Proto NSS nedomyslel, co s českou politikou rozpuštění DS udělá. Vandas měl sice připravenu „brillantní“ strategii v DSSS, ale ta selhala na celé čáře. Neonacisté ho opustili a nové voliče nepřesvědčil. Toho využily etablované strany, kterým před tím bránil princip Proč chodit ke kováříčkovi, když mohu přímo ke kováři, xenofobií mávat. Když by tak totiž učinily, tak by jim voliči přešli k DS. Toto nebezpečí pominulo a zde máme výsledek.

Kostlán dále tvrdí: „Politici tu jsou od toho, aby chyby v sociálním systému napravili.“ Tahle víra v všespásnost tu práva, tu politiky, je nesmírně nebezpečná. Kostlán by si měl uvědomit, že ani politici, stejně jako ostatní pozemšťané, zázraky neumějí.

Dodává: „Namísto toho emocionálním a proti menšinám zaměřeným tažením zhoršují společenskou atmosféru.“ Ve skutečnosti jsou to aktivisté bojující demokracie, kteří svým úsilím o policejní stát prudce zhoršili společenskou atmosféru. Výsledkem je nesmírná polarisace a delegitimisace mnoha politických názorů. Lkaní nad Janovem a Vítkovem je falešné: Pokud extrémisté nemají legální možnost publikovat své myšlenky, logicky sáhnou k krajním prostředkům – nemají co ztratit a nic jiného jim nezbývá, stejně jako partisáni za WW 2 s okupanty nediskutovali, protože neměli tu možnost.

Kostlán má pravdu, že obětí nesnesitelné společenské situace, kterou on a jemu podobní vytvářejí, budou Romové, které chtěl chránit. Zákon nezamýšlených důsledků. Chce to více uvažovat a promyšleněji konat. Nenechat se jen cloumat emocemi.

Jedním z důvodů, proč se Kostlán tak mýlí, je to, že nezná český národ. V jeho politicky korrektním okolí to tak možná nevypadá, ale Češi jsou z větší části xenofobní. Jakákoliv menšina, Romové, Vietnamci, Němci apod., je nahlížena s krajním podezřením.

Na závěr je možné poukázat na Kostlánovo totální odtržení od reality: „Obce by měly mít víc možností, jak postavit domy se sociálním bydlením pro všechny chudé, nejen pro Romy.“ Stejně tak by měly mít víc možností pro pečené holuby až do huby. Levicové snílství + aggressivní aktivity jsou tou nejhorší kombinací, které se momentálně na české politické scéně vyskytuje.

24. září 2010

Bouře ve sklenici vody

Teresa Spencer napsala do Literárních novin 38/2010 článek Země česká, domov … můj? (pokud umíte rychle číst, máte 10 minut na to, abyste si ho na jejich webu přečetli). V něm uvedla tyto 3 osudové věty: „Malá Natálka, kterou loni v dubnu ve Vítkově málem upálili mladí čeští rasisté, se stala televizním fenoménem, svého druhu tragickou celebritou. Když vás někdo nenapadl, nejste Natálka. [M]á Natálka svým způsobem štěstí, že je ještě malá a tím pádem roztomilá?“ To si dovolila mnoho. I jinak racionální Fedor Gál kvůli tomu dostal takový záchvat vzteku, že napsal ostře protispencerovský článek.

Když si ty věty rozebereme podrobněji, tak zjistíme, že první věta je pravdivé konstatování faktu. Nechápu, co na tom může někomu vadit. Druhá věta je stupidní. Ale je opravdu nutné kvůli každé novinářské hlouposti se tak rozčilovat? Třetí věta je provokativní názor. Opět nothing to write home about. Provokativnost media prodává, to ví každý novinář.

Jinak je článek Teresy Spencer poměrně zajímavé shrnutí faktů o obětech hate crimes v ČR. Bohužel ale trpí zásadní vadou, která postihla všechny zastánce bojující demokracie: Dává stejnou závažnost nadávkám, vyhrožování a násilí. Vše je podle nich stejně odsouzeníhodné. A právě tato neschopnost rozlišovat způsobuje jejich nízkou kredibilitu. Když totiž někdo někomu nadává do "cikánů" rozhodně to není stejně trestuhodné jako když mu baseballovou pálkou úmyslně zlomí ruku.

Resignace na odsouzení a penalisování veškerého násilí je jednou z největších problémů dnešní ČR. I když samozřejmě přetrvávající hostilní prostředí pro Romy ( = diskriminace), které výtečníci jako Gogo odmítají přiznat, je problém taky. Ale přeci jen řádově méně závažný než pogromy a organisované násilí.

A vraťme se k Natálce. Několik zločinců jí zničilo život. Jistě odsouzeníhodné. Měli k tomu zvlášť zavrženíhodný motiv – rasism. Ale není úkladné násilí zvlášť zavrženíhodné vždy? Myslím, že JzP má v tomto pravdu.

Natálka proto není žádným zlomem. Podobných obětí odporných zločinů je ČR mnoho. Proto by bylo dobré přestat Natálku dehumanisovat tím, že z ní děláme pouhý symbol a přestáváme v ní vidět člověka. Rasisty můžete mlátit i jiným kyjem, máte-li tu potřebu. Jedna dcera národa – Zdeňka Havlíčková (1848–1872) – snad už stačila. Nebo snad tihle věční bojovníci chtějí zničit soukromí i Natálce?

Updated: Fedor Gál upřesnil, jak aktivně pracuje na tom, aby z Natálky byla nová dcera národa: "dva dny před článkem T.S. jsme absolvovali v kostele U Salvátora koncert pro Natálku a byl to opravdu konkrétní počin mnoha lidí s velikým emocionálním nábojem" V těchto souvislostech se mi vždy vybaví poznámka Dostojevského na adressu Turgeněva.

20. srpna 2010

Už kommunisté viděli nacisty všude

Vltava: "Drazí přátelé, vážení posluchači. Dostali jsme dnes vzrušující zprávu. Poblíž Národního divadla bylo odhaleno nacistické hnízdo. V budově proti lávce na Slovanský ostrov byl nalezen nejen sklad zahraničních zbraní, nejen vysilačka a šifrovací zařízení, nejen specielní komplet rukavic, určených k tomu, aby nebyly zanechány otisky prstů na předmětech, ale i dokumenty zjevně nacistického původu. Mezi fašistickými brožurami a plakáty byl i obraz Adolfa Hitlera."

Jan Palach: "Naše požadavky jsou: okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování "Zpráv"."

9. srpna 2010

9 popravených studentů

Odposlechnuto na FB: Kdyby 9 popravených studentů žilo dnes v ČR, byli by za své názory ve vězení.

31. července 2010

Levicoví nacisté a konservativní kommunisté

Jedním z nejhorších dědictví kommunismu je používání pojmů jako nálepek. Když je někdo pravicový demokrat, tak mu vadí, že nacisté jsou rovněž pravicoví. Proto je s klidem označí za levici, jako kdyby název "národní socialism" něco znamenal. Ivan Štampach se zase považuje za levicového, a proto mu vadí, že kommunisté jsou levicoví rovněž:
"S českými komunisty je to problematické. Byli v době své slávy vlevo nahoře, tedy levicově autoritativní? Mám s jejich zařazením doleva potíž. Být politicky vlevo znamená v ekonomické oblasti především více samosprávy, demokratičtější uspořádání pracovních vztahů, ale to za nich nebylo. A jejich dnešní nepřímí pokračovatelé mi připadají ekonomicky víc vlevo, ale zdaleka ne na okraji levé části spektra. Ale kulturně mi připadají konzervativní (s tendencí k nacionalismu, podezíraví k emancipačním snahám různých sociálních skupin, málo liberální)."
Při tom je to nesmysl. Znárodnění snad není levicový koncept? Anglické odbory odmítající průmyslovou demokracii snad nejsou levicové? Na druhou stranu je ale pravda, že kommunism měl vedle internacionálního (přesněji řečeno panruského) rovněž velice silné nacionalistické křídlo. Jenže, proč by měl být nacionalism pravicový? Jakobíni byli nalevo.

Zajímavý je původní Bártův článek. Bývalého senátora jsem si vždy velice vážil, a proto mne zklamalo, že se dal do služeb bojující demokracie. K akci DOST mám nesmírně daleko, ale voltairovsky nevidím jediný důvod, proč by nacionalističtí konservativci (jedná se o "Bahníka Petra (D.O.S.T.), Bartoše Adama B., Bátoru Ladislava (předsedu Akce D.O.S.T.), Bátoru Alexandra, Baxanta Jana (litoměřického biskupa), Bobošíkovou Janu (přesdedkyni Solidarity), Čejku Martina, Černého Víta, Červenku Františka (tajemníka Akce D.O.S.T.), Davida Václava, Duchana Pavla, Dědečkovou Janu (šéfredaktorka serveru Virtualy), Dundáčkovou Evu, Freiovou Michaelu (šéfredaktorku katolického periodika Res Claritatis), Hájka Petra (vicekancléře Pražského hradu), Haslingerovou Ivanu (šéfredaktorku kulturně-hospodářské revue Fragmenty), Hužvárovou Dominiku (miss vystupující proti feminismu), Jakla Ladislava (ředitele politického odboru KPR a osobního tajemníka prezidenta republiky), Janáčkovou Lianu (senátorku), Jocha Romana (ředitele Občanského institutu), Kalužu Radovana, Karase Jiřího, Kříže Jakuba, Klause Václava (presidenta republiky), Klausovou Livii (manželku pana presidenta), Kretschmera Michala, Kurase Benjamina, Landu Daniela, Laholu Henryka, Macha Petra (předsedu Svobodných), Malého Ladislava, Malého Radomíra, Myslína Josefa, Němcovou Miroslavu (výkonnou předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), Nepraše Tomáše, Pešekovou Máriu, Petříka Lukáše (šéfredaktora serveru Europotrál), Pospíšila Ignáce, Protivínského Vlastislava, Rybovou Zdeňku (předsedkyni Hnutí pro život), Řápkovou Ivanu, Semína Michala (předsedu iniciativy D.O.S.T.), Skřipského Marka, Stodolu Jiřího, Strejčka Ivu (europoslance), Šlechtu Ondřeje (šéfredaktora serveru Eurabia), Šojdrovou Michaelu, Tětivovou Lenku Kateřinu, Tobiáše Milana, Tomského Alexandra, Ucháčovou Kateřinu, Valentu Jakuba, Zimovou Dušicu, Zrna Matyáše (místopředsedu Občanského institutu)") nesměli veřejně hlásat své názory. Vtipně se s tím vypořádal Ladislav Jakl, který ukázal, do jakých absurdit bojující demokracie vede.

Pro jistotu dodávám, že Seznam klerofašistů, kleronacistů, lefebristů a příznivců diskriminace v ČR je provokace neznámé provenience, neboť identita "Radomíry Clément" není známa. Zcela určitě s tím nemá nic společného ani Věra Tydlitátová, ani Ludmila Hamplová, neboť to není jejich styl.