Islamofilové a islamofobové

Brutální útoky v pátek 13. listopadu 2015 na Bataclan a další místa v Paříži, při němž islámští teroristé zavraždili 130 lidí, vyvolávají otázky o vztahu islámu a terorismu. Jsou v zásadě 3 odpovědi:

1. sluníčkářská: mezi islámem a terorismem není vůbec žádná spojitost,
2. běžná: za útoky mohou radikální muslimové - islamisté - nebo
3. islamoklastická: neexistuje nic jako radikální islám, islám je jen jeden, vrazi jsou muslimové bez přívlastku.

Sluníčkářská "analysa" je zcela mimo. Vychází z absolutního individualismu, který je v rozporu s realitou. Ve skutečnosti je každý člověk ovlivněn svým okolím a tihle ideologičtí vrazi z nenávisti maximálně. Sluníčkáři tak zcela popírají zločinné spolčení a to, že může být založeno ideologicky.

Mezi běžným pojetím a islamoklastickým zase takový rozdíl není. Islamoklasté si, doufám, uvědomují rozdíly mezi jednotlivými muslimy a jejich druhy. Zastánci běžného pojetí, doufám, nevidí čínskou zeď mezi islamisty a ostatními muslimy. Jak totiž ukazují živopisy islámských vrahů, řada z nich vedla velice světský život, např. Usáma bin Ládin nebo Zarkáví, ale pak přišla životní krise a její řešení nalezli v důsledném islámu. Nebyla to nějaká náhoda, protože islámskou identitu měli vždycky.

Proto bychom si neměli myslet, že existuje nějaký neškodný islám. Ano, drtivá většina z 2 miliard muslimů je v pohodě, ale stačí, když přijde nějaký vnější impuls a rázem v pohodě být přestanou.

Salafismus

V poslední době je hlavním druhem extrémismu stále více islamofobie. Příkladem je IVČRN a jeho představitel Martin Konvička. Tihle islamofobové nesmírně podceňují neobyčejnou různorodost islámu a chovají se tak, jako kdyby muslimové třeba dávali celou evropskou civilisaci do jednoho pytle, například by nedělali žádný rozdíl mezi křesťany a komunisty.

Nelze však zapomínat, že část muslimů skutečně nebezpečná je, a to nejen ve svých zemích, ale rovněž celosvětově. Tak se podívejme na to, jak tuto skupinu vymezit:

Předně se islám dělí na sunna a ší'a. Ačkoliv sunnité jsou příznivci establishmentu, zatímco ší'ité byli původně plebs, nebezpeční jsou právě sunnité, respektive jejich část: salafisté. Odhaduje se, že z 2 mld. muslimů je salafistů 10 až 20 milionů.

Salafismus je islámské puritánství. Označení je odvozeno od slova salaf (předchůdci), jimž jsou kolektivně označeny první 3 generace muslimů, tj. zhruba 7. století. Cílem salafistů je návrat k fundamentu islámu, tedy do těchto ideálních dob.

Ani salafismus není nějaký jednotný směr. Nyní mizejícím druhem je madchalismus, který je nyní zastoupen primárně v Evropě. Jeho cílem je maximální religionalisace světského života. Lze ho přirovnat ke křesťanskému kalvinismu.

Druhý, nejpočetnější směr salafismu, lze označit jako politický. Lze ho přirovnat ke křesťanskému lutheránství. Patří sem i vládnoucí ideologie KSA, která je pejorativně označována za wahhábismus. Nebýt státního převratu v Egyptě, salafismus by prostřednictvím Muslimského bratrstva vládl i v Egyptě.

A konečně poslední, jediný nebezpečný, je džihádismus, který čítá asi 100 000 bojovníků (PDF).  Lze ho přirovnat k evropskému extrémismu. Patří sem afghánský Tálibán, al-Káida, i hrůza všech hrůz, Islámský stát (IS).

Co s tím? Domnívám, že salafismus nám už tak přerostl přes hlavu, že ho nelze potlačit. Měli bychom ho však zatlačovat: všemožně podporovat odchod od něj a salafisty otevřeně diskriminovat. V tomto rámci je IS nutno zlikvidovat všemi prostředky, včetně jeho nositelů. No a džihádismus je nutno vymýtit: primárně prostřednictvím bezpečnostních sborů.

Updated.

Vznik ISIL

Podle Jana Zahradila za vznik ISIL může Asad: „ISIS vyrobil Asad. Ještě v roce 2011 seděli všichni tihle lidi v Sýrii v kriminále, kde se pěkně sčuchli. A pak je Asad, nikdo neví proč, pustil všechny ven.“ Vzhledem k tomu, že ISIL vznikl již v roce 1999, upřesněme jeho thesi na: Asad zavinil současný vzestup ISIL – vznik IS – tím, že v roce 2011 amnestoval vůdce ISIL. Tu můžeme snadno otestovat tím, že se podíváme na osudy vůdců IS (alternativní přehled):

Chalífa Ibráhím. Ten je na svobodě nejpozději od roku 2009 (spíše však od roku 2005), kdy byl propuštěn z US internace v Iráku. Abu Abdul Rahman al-Bilawi, člen vlády. Stejně jako Ibráhím byl v US internaci v Iráku. Nyní mrtev. Abu Ayman al-Iraqi. Stejně jako Ibráhím byl v US internaci v Iráku. Abu Ahmad al-Alwani. Haji Bakr. Stejně jako Ibráhím byl v US internaci v Iráku. Mrtev od ledna 2014. Abu Fatima al-Jaheishi.

Lze tedy říci, že většina vedení IS jsou Iráčané. Obviňování Asada je jen propaganda FSA, jejímž cílem je zakrýt pakt o neútočení mezi IS a ostatními syrskými povstalci. Na druhou stranu, pokládám za jisté, že Asad chce nejprve vyřídit FSA, takže na IS příliš neútočí. Problém ale je, že Asadových ší'itů je v Sýrii pouze 3 000 000, zatímco povstaleckých sunnitů 17 000 000.

Dalším zdrojem toho tvrzení je nekonkrétní prohlášení britských tajných služeb, založené na chronicky nespolehlivých emigrantech – obdoba kachny se ZHN v Iráku: „Rebels and defectors say the regime also deliberately released militant prisoners to strengthen jihadist ranks at the expense of moderate rebel forces. The aim was to persuade the West that the uprising was sponsored by Islamist militants including al-Qaeda as a way of stopping Western support for it.“ + „It happened as part of an amnesty, said one Syrian activist who was released from Sednaya prison near Damascus at the same time.“ Toto tvrzení pak bez dalšího replikují media, která však za tím krokem vidí Asadův pokus utišit oposici na počátku občanské války, která začala 15. 3. 2011.

Lze tedy říci, že je sice možné, že Asad amnestoval některé budoucí bojovníky IS, nicméně zjevně to nebyl záměr, na rozdíl třeba od NDF. To už by na IS měli větší vinu Američané, kteří propustili většinu budoucích vůdců IS z „terroristické přípravky“, rovněž nezáměrně.

Konverse a cizí kutura

Článek je mnohem širší a "II. choroba" mi přijde málo rozšířená, ale tohle je zajímavé:

Vzdání se české muslimské identity. To se týká nás všech, i když se to u našich sester projevuje těžším průběhem. Možná to souvisí s jakýmsi dějinným extremizmem českého národa, který je již nějakou dobu zvyklý měnit strany a názory ode zdi ke zdi. Choroba má několik fází: 1. člověk, který v Česku přijme islám, se začne vymezovat vůči svému nemuslimskému okolí, odcizí se své české apod. identitě, začne se jinak oblékat, používat v hovoru bezúčelně cizí výrazy, změní si jméno ne třeba na Zejneb (nebo Zajnab, s hezkým českým "j") ale na Zaynab, hlavně aby se to cize psalo... 2. chytí se některých muslimů-cizinců a začne se asimilovat s kulturou někoho jemu blízkého, jako manžela/ky apod. nebo jen kamarádů atd. - ze zemí jako Pákistán, Egypt, KSA, Alžír... 3. procitne a zjistí, že v novém prostředí není brán jako cizí ale že je za exota a blázna. 4. odejde od muslimů, někdy i od islámu, někdy se dokonce postaví proti němu.
Tato choroba má tendenci zveličovat existující rozdíly mezi muslimskou společností a českou nemuslimskou  společností, má tendenci vyhledávat a budovat další rozdily, lpět na malickostech, být puntičkářský. Vydávat vše, co činí jiní muslimové za správné, i když to tak dle islámu není, kritizovat nemuslimy i tam, kde to není na místě a přehlížet chyby muslimů, i když se to nemá. Je to choroba uzavřených lidí, kteří odmítají i to dobré, co je ve zdejší nemuslimské společnosti.
Proč se někdo nakazí takovouto chorobou? Protože nepřijme Islám a nehledá Islám, ale chce uniknout ze společnosti, o které zprvu sice pozná, že není na pravdě, ale pak přijme cizí identitu, cizí život, cizí řešení a cizí prřítup místo svého. Přijme cizí pseudoislám. Protože je jen jediný pravý Islám, tak někdo, kdo přijme pseudoislám jen vyměnil jednu lež za druhou, načež nutně musí přijít do stádia skepse a k odmítnutí. Nakonec je mu milejší vlastní lež, ve které vyrostl, než lež cizí, ke které se dostal.
Lék na tuto chorobu je nepodlehnout tlaku okolí, které muslima ostrakizuje a odmitá: nemuslimské protože je muslim a muslimské-cizinecké, ktere ho odmitá proto, ze je místní. Pokud tomuto někdo podlehne, pak hrozí, že místo toho, aby budoval islámskou mysl v českém prostredi a vedl další lidi k poznání Islámu, tj. byl spojnicí, průnikem, tak se stane někým, koho zavrhli úplně všichni. Jak si vůbec vážit někoho, kdo si neváží ani sám sebe?

Metafysické základy přirozeného práva

Karel Vrána píše: "Nenajdete koncepci přirozeného práva, v níž se nepočítá s KAŽDÝM jednotlivcem, a která je otevřeně diskriminační. Fakt, že Vám, nebo panu Sobkovi či Z. Kuhnovi se to z vašich juspozitivistických pozic takto jeví, ještě neznamená, že to tak je."

Nevím sice, co je to počítat s každým jednotlivcem, ale jsou metafysické základny přirozeného práva, které jsou kolektivistické. Základem halachy je prospěch židovského národa = Israele, základem šaríji je prospěch obce věřících (tj. muslimů) – أمة (ummá). Protiklad našinec – cizinec je naprosto přirozený, stejně jako to, že cizinec má méně oprávnění než našinec. Je tedy diskriminační (v nehodnotícím slova smyslu). Ostatně diskriminace není špatná per se, reprobace diskriminace je naše politické rozhodnutí.

Považuji se za iusnaturalistu. Jedním z důvodů je to, že mi není jasné postavní špatné (např. amorální) právní normy v právu podle právního positivismu. Podle přirozeného práva se o skutečnou právní normu nejedná, toliko zdánlivou. Metafysickým základem přirozeného práva je pro mne prospěch lidstva jako celku a individua v něm.

Jochovy bláboly

Ačkoliv obvykle Roman Joch píše zajímavé články, bohužel je z nich příliš často cítit, že je bytostný ideolog. A jako každý ideolog dává přednost dogmatům před fakty. Tak i v článku Židobolševici? Klérofašisté?

Jednou ze zásadních Jochových vad je, že neví vůbec nic o islámu. A čím méně o něm ví, tím více ho nenávidí. Tak Joch bez skrupulí tvrdí: "Jen dvě náboženství znají  koncept Mesiáše – judaismus a křesťanství. Tato monoteistická náboženství říkají, že Bůh – Hospodin stvořil svět i člověka a zjevil mu Zákon, podle kterého má člověk žít." Ve skutečnosti má koncept Spasitele pochopitelně i islám. Říká se mu مهدي‎ (Mahdí).

Pro islamofoby je typické, že islámu upírají mnoho konceptů, které sdílí s se všemi abrahamovskými náboženstvími. Např. pojem Bůh – الله‎ (Allah) je v případě, že se mluví o islámu, z arabštiny zásadně nepřekládán, což je absurdní.

Dalším Jochovým nesmyslem je účelové nerozlišování mezi židy a Židy tam, kde se mu to hodí. Nikdo nikdy netvrdil, že kommunisty byli židé – to by bylo absurdní. Ale co disproporční počet Židů v SDDSR(b)? Opravdu není kommunism židovský výtvor?

Milliyetçi Hareket Partisi

Šedí vlci (Bozkurtlar)

ولا ليلة (Ani noc)

Slova.

51% Israelců podporuje úder na Írán

Via Eretz.cz.

Nevím, jak kdo, ale já to čtu: "51% Israelců si přeje Třetí světovou válku". Třetí světová válka znamená desítky, možná stovky millionů mrtvých.

51% Israelců by se za daných okolností nemělo divit, jestliže značná část z těch potenciálních sta millionů obětí má za to, že dalších šest millionů Židů, zahnaných do moře, představuje menší zlo.

Aïcha

Slova (překlad)

Israel nepřímo obvinil Persii z přípravy plynových komor pro Židy

Silvan Šalom doslova řekl: "To, oč se nyní Írán snaží, se příliš neliší od toho, co židovskému národu udělal Hitler před 65 lety." Jak známo, základním znakem holocaustu jsou plynové komory. Pokud se politika Persie "příliš neliší" od protižidovské německé politiky, znamená to, že Persie buduje plynové komory pro Židy.

Domnívám se, že je nejvyšší čas ukončit israelské přípravy na aggressi vůči Persii. Nicméně, na rozdíl od toho, co tvrdí Avigdor Lieberman, je to Obama, který má právo veta u svého válkychtivého vassala. Proto se domnívám, že Netanjahu, přes své přání, nebude mít žádné mrtvé Peršany na svědomí.

Ahmadínežád opět o Izraeli

Íránský president Mahmúd Ahmadínežád na dnešní konferenci OSN o rasismu svými komentáři "vyprovokoval" řadu států, včetně České republiky a zastupitelů členských států EU, k odchodu z jednací síně. Český tisk (iHned, ČN, Novinky) samozřejmě ani část z Ahmadínežádova projevu nezveřejnil, proto cituji z francouzského Le Monde:

Po konci druhé světové války se [spojenci] uchýlili k vojenské agresi, aby pod záminkou židovského utrpení zbavili jeden národ [jeho vlastní] země . . . Vypravili migranty z Evropy, ze Spojených států a ze světa Holocaustu [sic] za tím účelem, aby zřídili rasistickou vládu v okupované Palestině (...) Měla by být vytvořena snaha k tomu, aby byla sionistickým zločinům a jejich zastáncům udělána přítrž.

Ve stejném článku je i zmíněn výrok francouzského presidenta Sarkozyho, který Ahmadínežádův výstup odsoudil jako "nepřípustnou výzvu k rasové nenávisti." Je zde publikována i jeho žádost k Evropské unii, která by dle něj měla tento útok odsoudit "s veškerou rázností". Poměrně zajímavá je i poznámka z výše uvedeného zdroje na serveru Novinky, kde stojí:

Mahmúd Ahmadínežád je jedinou hlavou státu, která se účastní konference. Zástupci několika zemí kvůli jeho přítomnosti na setkání do Ženevy nepřijelo. Jsou mezi nimi USA, Izrael, Německo, Austrálie, Nový Zéland, Nizozemsko, Itálie a Polsko. Činitelé těchto států se obávali protižidovských výpadů.

Zajímal by mě názor diskutujících LW, osobně mě však útlocitnost západních "vůdců" po masakru v Gaze zaráží (ale nepřekvapuje). I přes nepochybně ne zrovna vybíravý slovník Ahmadínežáda se mu nedá upřít značná část faktické pravdy, ale to už zde bylo diskutováno několikrát.

Update: pár dalších střípků publikoval narozdíl od zbytku britského tisku i Telegraph. Ten, na rozdíl od Le Monde, mimo jiné vytrhl frázi "sous le prétexte de la souffrance juive" (pod záminkou židovského utrpení) z kontextu a místo toho uvádí

EU diplomats launched a walk out when Mr Ahmadinejad claimed that the "pretext of Jewish suffering", a reference to the Holocaust, had been used to create Israel.

Což evidentně mění význam, jelikož namísto toho, aby se hovořilo o tom, že "židovské utrpení bylo využito jako záminka", hovoří se o "výmluvě o židovském utrpení", což podrývá autenticitu válečného utrpení židů jako takového.

Update 2 (21.3.): Server Czech Free Press přinesl ještě další zajímavý výňatek:

Když se zástupci Evropské unie zvedli a odcházeli při jeho projevu ze sálu, Ahmadinežád dodal: „Chtěl bych vážené přítomné požádat, aby tyto lidi omluvili. Jsou totiž dezinformovaní. Zatímco mnozí proponenti rasismu dnes rasismus slovy i hesly odsuzují, několik mocných zemí má volnou ruku k tomu, aby rozhodovaly o osudu jiných národů, a to ve svém zájmu, přičemž mohou beztrestně porušovat všechny zákony a humanitární hodnoty.“

Analysa perské otázky

Ondřej Šlechta na Délském potápěči analysoval nedávné kroky Baraka Obamy. Domnívám se, že se přitom dopustil několika podstatných omylů.

Předně, muslimské státy jsou theokratické. Nacionalism tam hraje ještě mnohem menší roli než v Evropě, a to je co říci. Vzájemný vztah mezi Araby a Peršany tak není podmíněn ethnicky, nýbrž nábožensky, jako vztah mezi sunnity a šíity.

Persie nesousedí s žádným nemuslimským státem, kromě Arménie. A s tou má přátelské styky. Huntingtonovské paradigma je tedy vyvráceno samotnou realitou.

Jinak se však nutno se Šlechtou souhlasit, že neokonservativní povyk válečných štváčů je směšný a že je výrazem paniky z toho, že neokonservativism byl vykázán na smetiště dějin.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Když Ahmadínedžád citoval Chomejního, že Israel musí být vymazán z mapy, tak byl označen za nového Hitlera a podněcovatele genocidy.

Když nositel Nobelovy ceny míru (sic!), Peres, prohlásil, že Irán může být také vymazán z mapy, tak si toho temného vyhrožování nikdo ani nevšiml. Quod licet Iovi, non licet bovi.

Pro p. Zemana: بايد از صفحه روزگار محو شود bych přeložil jako vymazat z mapy.

Updated.

Flame war na Jiném právu

O čem jiném než o Lisabonské smlouvě (Treaty of Lisbon). Při četbě argumentů eurorealistů mám stejné pocity jako četbě kommunistických textů neblahé paměti. Stále stejní plebejci a zase germanofobní: "Btw, Němci mají jednu naprosto šílenou vlastnost, která je příčinou všech jejich průserů za posledních x set let: Vždycky se pro něco zoufale nadchnou a pak se svůj sen snaží zoufale dotáhnout k dokonalosti. A absolutně jim nedochází, že právě tahle vlastnost je na nich ta nejnesnesitelnější. Dobrou noc." [vrátil jsem zpět zbytečně částečně censurované slovo]

Výtečné zamyšlení o pseudorozdílu mezi Čechy a Němci. Mimochodem, to samé platí o rozdílu mezi křesťany a muslimy.

Bůh v abrahamovských náboženstvích

Jak známo, jsou tři hlavní abrahamovská náboženství: židovství, křesťanství a islám. Je možný i pohled, že je to vlastně náboženství jen jedno a tyto tři hlavní směry jsou pouhé sekty. Vskutku, zdá se, že například takoví mormoni mají více společného s muslimy než třeba s pravoslavnými.

Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.

To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46

Tak si ji shrňme:

1. židovské pojmy: אל (El) znamená Bůh, אלהים (Elóhím) znamená bohové, יהוה (Jahve) je boží jméno, ‘Elyōn (עליון) znamená Nejvyšší a אֲדֹנָי (Adonai) znamená Pánové.
2. křesťanské pojmy: Hospodin, Pán.
3. islámské pojmy: Allah (الله) znamená Bůh, ilāh (إله) znamená bůh. Zda má Bůh jméno i v islámu, se mi zjistit nepodařilo.

Nogajští Turci

Nogay Türkleri a země Turků (Turan)

Nogajská horda byla po annexi nazvána Novým Ruskem.

Mahmúd Ahmadínedžád střízlivě

Není žádným tajemstvím, že paleokonservativci mají mé sympathie pro svou střízlivost. Vedla Pata Buchanana je jím Joseph Sobran, který byl v roce 1993 vyobcován z National Review pro údajný antisemitism, protože napsal: "[New York Times] really ought to change its name to Holocaust Update."

Před nedávnem napsal svižný článek Our Worst Enemy, který poněkud manipulativně přeložil (stává se z něho jakýsi Čulík pravice) známý Erik Sedláček. Zde je odstavec, který bůhvíproč nepřeložil: "Ahmadinejad did excite raucous laughter when he said there are no homosexuals in Iran, an assertion that suggests he thinks we are as gullible as Bush does. As for the Holocaust, a note of skepticism would have been more plausible than flat denial: surely it’s an extraordinary fact that the war memoirs of Churchill, De Gaulle, and Eisenhower don’t discuss it, but this is not the same thing as saying it didn’t happen. It merely invites the inference that whatever actually occurred during World War II, there has been a lot of subsequent embellishment, as usually happens with history, an omelet in which fact, propaganda, and legend are hopelessly scrambled by the victors."

Odkaz na sbírku Sobranových článků přeložených do češtiny.

Jiný pohled na antisemitism

Uvádí jej v rozhovoru se švédským levicově radikální magazínem FiB Israel Shamir (originál, anglický překlad a český překlad. Autorem českého překladu je slavný Erik Sedláček. Na rozdíl od bídné úrovně jiných překladů k němu nemám podstatných výhrad. Jen ve větě: "This view was unknown previously, as the Church and the Ulema thought that the problem between Jews and Gentiles is a religious problem; conversion of a Jew into Christianity or Islam removed the problem." je třeba respektovat perfektnost a souslednost časovou, tj. nikoliv "problém mizel", ale "problém zmizí". A "Moscow had to carry on a war unsupportable by the government" znamená "Moskva musela vést válku nepodporovatelnou státem".)

Bez ohledu na to, že obvinění z antisemitismu je společenskou popravou, Jean Ziegler, zvláštní zpravodaj OSN, prohlásil, že Israel je nejhorší koloniální régime. Naproti tomu ultralevicovému primátoru Londýna, Kenu Livingstoneovi, se nevyplatilo, když přirovnal novináře k dozorci v nacistickém koncentračním táboře, nevěda o tom, že journalista je Žid.

Nový antisemitism však skutečně existuje. Jeho obětí jsou Arabové či muslimové obecně, jak o tom píše Lukáš Lhoťan. Instituce jako je MEMRI a jednotlivci jako je Daniel Pipes nebo Gisèle Littman se usilovně snaží rozpoutat III. světovou válku tím, že v EU a USA budou vyvolávat pocit ohrožení ze strany Arabů a muslimů.

Mahmúd Ahmadínežád o homosexualitě

Na serveru Zvědavec se před nedávnem pokusili obhajovat neobhajitelné: výroky perského presidenta (v OGG) o homosexualitě. Abych se vyhnul jakémukoliv zkreslení, cituji officiální perskou agenturu IRNA. Mahmúd Ahmadínežád doslova řekl toto:

"In Iran, we don't have homosexuals, like in your country. We don't have that in our country. In Iran, we do not have this phenomenon. I don't know who's told you that we have it."