Zobrazují se příspěvky se štítkemPoučení pro Vodníka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoučení pro Vodníka. Zobrazit všechny příspěvky

29. srpna 2014

Poučení pro Vodníka: Pravda a láska

Vodník napsal analytický článek o Pravdě a lásce, který je stejně málo zdařilý jako jeho předchozí. Proč? Ačkoliv je Vodník fanatický essencialista, ve skutečnosti neuznává svébytnou existenci Pravdy a lásky. Považuje ji za pouhou nálepku pro všechny politické názory, které se mu nelíbí a které nelze označit ani za komunistické, ani za fašistické.

Nejvíce je to vidět na názoru: „volí TOP 09“. Na to mohu s klidem odpovědět, že drtivá většina pravdoláskařů nikoliv, protože nezkousne Kalouska. Ano, pravdoláskaři volili Schwarzenberga za presidenta, ale to oblibu TOP 09 nijak nezvýšilo. Volili totiž čistě jeho osobu, nikoliv stranu. Koho tedy pravdoláskaři volí? Hard core volí LES, levicoví pravdoláskaři Stranu zelených, ještě více levicoví Piráty a pravicoví KDU-ČSL.

A tak je to se vším. Vodník napíše nějakou thesi, ale pak hned doplní, že v mnoha případech neplatí. Co se to za analysu nějakého fenomenu? Pokud chceme Pravdu a lásku skutečně analysovat, tak si předně musíme ujasnit, zda chceme mluvit o idealistech (neokonservaticích, progressivistech a nové levici), nebo jen o progressivistech. V zahraniční politice, o které Vodník mluví nejvíc, je totiž mezi neokonservativci a progressivisty na jedné straně, a novou levicí na druhé straně, zásadní rozdíl. Nová levice není rusofobní a je propalestinská.

Rozeberme si Vodníkovo dvanáctero bod po bodu:
  1. kult Václava Havla je definiční znak progressivistů. Pro neokonservativce neplatí a pro novou levici ještě méně.
  2. podpora válečných tažení Západu je vlastní především neokonservativcům. Progressivisté vykazují jistou distanci; nová levice ještě více.
  3. rusofobie a antikommunism spolu vůbec nesouvisí. Ne, že by rusofobie v ČR neexistovala, naopak je prevalentní, ale vykazují ji především primitivové. Idealisté kritisují toliko Putina, nikoliv ruský národ. Antikomunismus nesdílí nová levice a progressivisté také mají strukturovanější náhled, cf. debaty o normalisaci jako o totalitě.
  4. islamofobie není vlastní žádnému idealistovi. Naopak, byli to progressivističtí a novolevicoví trollové, kteří stáli za zrušením facebookové stránky Islám v ČR nechceme. Důvod je nasnadě, hlavním heslem progressivistů a ještě více nové levice je diversita či multikulturalita, o níž Vodník z nepochopitelného důvodu mlčí. Nicméně islamofobie je nový fenomén, který stále více sílí, a proto by si zasloužil vlastní podrobnou analysu.
  5. v sionismu Vodník zcela opomněl zásadní rozdíl mezi bělokošiláčskými neokonservativci a propalestinskou novou levicí. Progressivisté jsou proisraelští, ale nikoliv nekriticky, zejména bytostně nesnášejí revisionistický sionismus, tedy Likud. Nicméně, sionismus by si zasloužil zvláštní analysu, je to výrazný fenomén.
  6. rasism. Tady si Vodník novinářským způsobem plete rasism a supremacism. Rasistou není žádný idealista a supremacism je nové levici naprosto cizí. Opět by stálo za to analysovat universalism Západu, jenže ten je vlastní i realistům.
  7. amerikanism. Nechápu, proč je to zvláštní bod, když je to zjevná součást supremacismu. USA jsou typickým příkladem Západu, ale nejsou přijímány nekriticky. Neokonservativci zásadně kritisují Obamu, progressivisté a ještě více nová levice kritisovala Bushe.
  8. undergroud a avantgarda. Tohle si Vodník vycucal z prstu. Ano, mnozí estéti a snobové preferují undergroud a avantgardu, ale to není nijak vázáno na politické přesvědčení.
  9. představitelé. Ano, Schwarzenberg je nominální vůdce Pravdy a lásky, ale všichni vědí, že je za zenitem. Proto probíhá intensivní hledání nového vůdce, přičemž hlavním kandidátem je momentálně Tomáš Halík.
  10. politická strana. Zde, jak jsem demonstroval výše, je Vodník nejvíc mimo.
  11. U paleokonservativců Vodník opět smíchal jablka s hruškami. TV rebelie byl odpor proti kartelu ODS–ČSSD, který je dnes zcela passé. Co se týká osoby Václava Klause, ano, ten je nenáviděn všemi idealisty, ale důvodem je, že jako symbol odporu k Václavu Havlovi je nyní hlavním představitelem realismu v české politice, když Zeman svou apotheosou buranství tento úkol nedokáže naplnit.
  12. noviny. Zde Vodník zaspal dobu. Babišovy Lidové noviny rozhodně nejsou nějakým hlavním stanem Pravdy a lásky. Tím je neokonservativní Reflex, progressivistický Respekt a novolevicový Deník Referendum. A rozhodně nelze vynechat radikální Romeu. Týden sem nepatří a Neviditelného psa nikdo nečte, to je jen Vodníkova obsesse.
Gogo proto Vodníkův text poměrně zdařile kritisoval.

2. března 2013

Poučení pro Vodníka: Neskákat na lep každému ultralevičákovi

Vodník je zvláštní tvor. Nominálně perennialista, tedy ultrakonservativec, přesto ze všeho nejradši čte ultralevičáky, zejména kryptokommunisty. Nebo snad víte o tom, že by citoval nějakého žijícího ultrakonservativního myslitele? Coomaraswamy zemřel v roce 1947, Guénon v roce 1951, Schuon v roce 1998.

Z nějakého neznámého důvodu mu leží v žaludku pojem demokracie, což je standardní označení politického systému, jehož elita se konstituuje ve svobodných volbách, zcela bez ohledu na sociální situaci voličů. Tak i v typickém řetězci spikleneckých webů, které jak před 10 lety v počátcích blogování citují jen samy sebe, ocitoval bez uvedení autora výňatek z článku Charlese Hugha Smitha. Tak to napravme za něj.

Jeho text lze shrnout jeho vlastními slovy: „Democracy is for PR purposes only in corrupt neofeudal nations.“ A jsme doma. Máme zde slogan progressivistů: „korrupční“ i ultralevice: „neofeudální“. Podle Smitha protože je elita v demokracii relativně stálá, nejedná o demokracii. A to jako proč? V demokracii nevolíme elitu, nýbrž z elity vybíráme lidi, kteří chtějí jít jiným směrem než předchozí vedení. Není to žádná falešná volba, nýbrž podstata demokracie. Pokud někdo chce měnit systém, tak si plete genre.

A Vodník, který tak kritisuje usurpaci (= nelegitimitu), by to měl vědět.

Updated.

22. srpna 2011

Poučení pro Vodníka: Kommunism

Jan Čulík: „Výraz „komunismus“ se běžně používá v západním mediálním i akademickém diskursu pro režimy, které byly před rokem 1989 součástí sovětského bloku. Je to zkratka a myslím, že se nemusíme bouřit, že podle oficiálního marxleninského učení měl komunismus teprve nastat někdy v utopické budoucnosti. To, že západní diskurs tuto zkratku běžně používá (a česká média ho převzala) mj. také naznačuje, že západní diskurs automaticky nepřebírá marxistickou interpretaci historie.“

Ano, s tím lze bez výhrad souhlasit. Dokud bude starší česká generace pojem kommunism chápat marxisticky, dotud bude ČR postkommunistická a nebude na Západ plně integrována.

Updated.

7. července 2011

Primitivní Vodníkův troll bait

Na DS Vodník umístil odkaz na neumělý (neumí si ani zjistit, jak se recensovaný autor jmenuje, a místo toho ho přepisuje rusky, jako kdyby čeština byla latinkou psaná ruština) Zajochův překlad recense knihy specialisty na jižní Asii, Manuela Sarkisyanze, Adolf Hitlers englische Vorbilder (1997), od ukrajinského Rusa Vladislava Guleviče; též v anglickém překladu.

Není to poprvé, co nám Vodník vnucuje Putinovu propagandu. Není náhodou, že je opět stejné provenience. Knihou levicového emeritního heidelberského professora nemá cenu se zabývat. Nepřináší nic nového. To, že nacisty inspiroval nejúspěšnější stát na světě a ne primitivní pravoslavné despocie, není nic divného. Těžko nacistům vyčítat, že jejich cílem nebyla výstavba zemjanek a převzetí ideálu "šťastného" mužika. Ani to, že někteří Britové vzhlíželi k nacistickému Německu, není nic překvapivého; vždyť se podívejme, kolik je u nás zase rusofilů.

Horší jsou nestydaté lži a manipulace, kterých se dopustil patentní ruský lhář, Vladislav Gulevič. Jeho tvrzení: "В Англии эта книга под запретом", je z prstu vycucaná lež. Rusákovo upozornění: "В Англии книга М. Саркисянца никогда не публиковалась," nemá logiku. Když ta kniha vyšla anglicky v Irsku, proč by ji měl ještě někdo vydávat anglicky v Anglii? Irské knihy jsou ve Spojeném království běžně prodávány a zase taková bomba to nebyla, aby ji někdo musel vydávat znova, když ani po 8 letech není vyprodána.

Zkrátka a dobře, zase jsem se nechal nachytat. Věnoval jsem svůj čas na reakci na Vodníkův trolling, ačkoliv to nestálo za to. Anglický vliv na nacism nepopírám (bylo by vrcholně divné, kdyby nebyl), na rozdíl od Vodníka, který reaguje jako uštknutý zmijí pokaždé, když připomenu vliv samoděržaví a ostatních ruských tradic na kommunism.

Zajímavé tedy zůstává jediné: "советскую Россию". Ani Putinův propagandista tedy nepopírá existenci Ruska za kommunismu, na rozdíl od Vodníka. Vodník tedy i mezi svými zůstal sám jako kůl v plotě.

6. května 2011

Jak Vodník lže

Na DS Vodník umístil další příspěvek do nekonečné serie ruskopravoslavné propagandy. Vodníkův výrok: „Nejen proto, že jsem sám pravoslavný, ale že v Rusku měly menšiny, najmě náboženské, větší svobodu než v předosvíceneckých monarchiích západních,“ je však nestydatá lež:

„12 февраля 1839, в Неделю православия, в Полоцке во время его совместного служения с 2-мя другими сочувствовавшими его делу униатскими архиереями — Полоцого Василия (Лужинского) и викарного епископа Брестского Антония (Зубко) — был принят акт присоединении униатской церкви к православной и составлено всеподданнейшее прошение о том государю с приложением 1305 подписей духовных лиц; последнее было Высочайше одобрено 25 марта того же года. В связи с этим событием была отчеканена специальная медаль с надписью «Отторгнутые насилием (1596) воссоединены любовию (1839)». Всего в православие перешло свыше 1600 приходов с более чем 1 млн 600 тыс. верующих. Одновременно к императору обратились 111 священников западных епархий с просьбой сохранить унию и разрешить использование униатских служебников. Но их запретили в священнослужении и перевели на должности пономарей, а наиболее упорствующих выслали в Сибирь административным порядком.“

Jak to probíhalo v praxi: „Со стороны гражданского начальства истязанием заведовал окружной Новицкий. Этот полицейский апостол сек людей до тех пор, пока человек не соглашался принять причастие от православного попа. Один четырнадцатилетний мальчик после двухсот розг отказался от такого общения с Христом. Его снова начали сечь, и только тогда, уступая страшной боли, он согласился. Православная церковь восторжествовала!“

Kommunisti se v roce 1950 jen inspirovali samoděržavím. Jako ostatně ve většině věcí.

25. února 2011

Poučení pro Vodníka: Co je nominalism

Vodník se vyznačuje jakousi symptomatickou neschopností či neochotou přijmout a pochopit pojmy, které mu jdou proti srsti. Tak se rituálně zaklíná: „Samozřejmě za neexistence obecniny "naivní"...,“ aniž by pochopil, že celou otázku položil špatně. Proč?

Sloveso existovat je problematické v tom, že není jasné, co přesně znamená, pokud nehovoříme o přírodninách. Nominalism i realism se shodují na tom, že skutečně existuje konkrétní Alík, protože se vyskytuje v přírodě – je to přírodnina. Dále se nominalism i realism shodují na tom, že obecniny v přírodě neexistují – nejsou to přírodniny. V přírodě neexistuje obecný pes nebo naivita jako taková. To jsou pouhé pojmy.

Rozdíl mezi nominalismem a realismem spočívá v tom, zda obecniny existují před přírodou nebo až po přírodě. Podle realistů pojem pes nebo naivita existuje nezávisle na přírodě, pravděpodobně u Boha. I kdyby se pes evolučně nevyvinul, i kdyby všichni lidé byli zkušení, tak přesto by zde pořád byl ideální pojem pes či naivita, nicméně s nullovou instancí v přírodě.

Nominalisté odpovídají, že bez konkrétního psa či konkrétní naivity tyto pojmy neexistují. Lze samozřejmě vytvořit pojmy nezávisle na přírodě, ale pak k ní nemají žádnou vazbu. Např. neviditelný fialový jednorožec přírodninou není a nikdy nebude. Bylo by tedy možno vytvořit pojem psa (stejně třeba pojem opočlověk), ale pokud by pes evolučně nevznikl, neměl by žádný význam.

Z toho všeho vyplývá, že Vodníkova otázka: „Ale může být něco naivního na romantismu?“ postrádá smyslu. Není žádná ideální obecnina naivity, kterou vše poměřujeme a kterou Vodník marně hledá. Je pouze chování, situace, kterou označujeme jako naivní, abych si abstrakcí ušetřili příliš komplikované kasuistické vyjadřování typu „toto jednání je jako X, přičemž X je, když se tehdy a tehdy stalo to a to.“

2. října 2010

Poučení pro Vodníka: Fanatism nikam nevede

Vodník je nejistý ve své víře, a proto je zvyklý poslouchat autority na slovo i tam, kde žádnými autoritami nejsou. Je zajímavé, že tento svůj postoj přisuzuje i ostatním, takže tvrdí, že přísahám na slova Bohumila Doležala, protože ho v mnoha směrech uznávám. Ve skutečnosti ale je to tak, že se Bohumil Doležal často mýlí. Jenže takový kritický postoj je pro Vodníka nepochopitelný. Má černobílé vidění: Člověk má buď ve všem pravdu, nebo se ve všem mýlí. Proto má takový problém s lidmi jako byl Tertullianus nebo Origenes.

Tak Řehoř Bohoslovec není žádnou autoritou na latinskou filologii, i když tvrdí: „We use in an orthodox sense the terms one Essence and three Hypostases, the one to denote the nature of the Godhead, the other the properties of the Three; the Italians mean the same, but, owing to the scantiness of their vocabulary, and its poverty of terms, they are unable to distinguish between Essence and Hypostases, and therefore introduce the term Persons, to avoid being understood to assert three Essences. The result, were it not piteous, would be laughable.“

Ve skutečnosti to bylo právě naopak. Byla to chudoba řečtiny, která ὑπόστᾰσις používala tu jako synonymum οὐσία, tu jako synonymum πρόσωπον (před tím tvář, jméno či přítomnost). Naopak latina vždy uměla odlišit mezi essentia, substantia a persona.

Závěr. Vodník by neměl řešit svou nejistotu ve víře dogmatisováním nepravdivých tvrzení, jako je Řehoře Bohoslovce o latině. Místo toho by měl sám samostatně uvažovat, neboť je člověk a myšlení je podstatou (substantia, ὑπόστᾰσις) lidství. Jinak je z něj obyčejný fanatik, zde schismatické sekty.

7. září 2010

Poučení pro Vodníka: Falšování slov

Na úvod bych chtěl říci, že považuji za pozoruhodné, jak Vodník mnohem lépe vystihl, oč mi šlo, než Tomáš Pecina. Inu, intuici a empathii racionalismem nahradit nelze.

Ale k věci. Vodníkovým základním problémem je bohužel ignorance. Věci, které ho zajímají, má nastudované do úctyhodných hloubek, o věcech, které ho irritují, neví prakticky nic, takže ho strčí do kapsy leckterý gymnasista.

Takže podle Vodníka jsem údajně positivista. Jak mohu být positivista, když odmítám redukcionism? Jak mohu být positivista, když jsem stoupenec postmoderny a její skepse k velkým vyprávěním? Nastudovat pojem positivism by to chtělo.

Fanatickému antinominalistovi nelze vysvětlit, že pojmy tady nemáme od toho, abychom tím uspokojovali nějakého Boha pojmů. Pojmy tady máme od toho, abychom dokázali pojmenovat jednotlivé jevy, reálně existující. Např. holocaust. Ano, může nás mrzet, že význam zápalná oběť je nyní druhořadý. Ale koho zajímá nějaká zápalná oběť? A pokud ano, tak ať použije slovo ὁλόκαυστον; potenciální čtenář textu o celopalu si to nepochybně bez problému přečte. Naproti tomu holocaust je ústřední religiosní thema dneška; v podstatě nepoužívané slovo k tomu dobře poslouží.

Původně mi byl Vodníkův boj s falšováním slov sympathický. Kdo z nás by neznal nesmysly typu "trvalé bydliště", propagandu typu "lidová demokracie" nebo ideologii typu "socializmus" jako označení pro kommunism. Jenže ve skutečnosti jsem Vodníka nepochopil. Jemu nejde obnovu přirozeného usu, kterou jsme (dosti nedostatečně) zažili na počátku 90. let s obnovou starostů, obchodních společností či závazků (přičemž nám bohužel zůstaly brigády, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr či orgány státní správy a vznikly nové nesmysly typu občanské sdružení nebo subjekt údajů), jemu jde o to, mít postavení Boha: Já, Vodník, stanovím, co který pojem znamená. Kdo to nerespektuje, je falšovatel slov, bez ohledu na usus i takových pojmů jako je demokracie, kommunism, katholictví, konservativism.

To, zda je někdo levičák nebo pravičák je mi srdečně jedno, pokud se náhodou se svými typicky levicovými názory nevydává za konservativce. Pak si řeknu, aha, tady není něco v pořádku. Mít levicové názory vylučuje být konservativcem, ledaže jde o falšování slov, které je bohužel u Vodníka na denním pořádku. Ale buďme přesní: Ono to není falšování slov. Ona je to svévole. Odpor k usu. Snaha ze své moci normovat za každou cenu, bez ohledu na to, že mi nikdo nebude rozumět.

Někde má Vodníkova svévole prameny v historii (označování pravoslavných za katholíky), jinde je to marxistická ideologie (označování Marxovy fantasmagorie za kommunism) a ještě jinde je nenávistná zavilost (redukce katholíků na římské katholíky, přičemž schválně opomíjím nepřátele – řecké katholíky – tím, že jim dokonce upřu jejich vlastní jméno).

Základem Vodníkovy práce je dogmatičnost. Stejně jako jiní utopičtí socialisté (Marx & Engels) tvrdí, že jeho projekt ideální společnosti je reálný a že všichni konkurrenti se mýlí. Jiné důkazy než úpornost tvrzení nemá. Ignoruje poznatky psychologie i historiografie, protože by jinak musel odpovědět na otázku, proč příchod pazourkové industrie znamená konec Zlatého věku.

Směšné je umělé rozlišování mezi českými a nizozemskými něcaři. Obě skupiny věří v to samé, jen Nizozemci to pojmenovají jako "Bůh", zatímco Češi tuto nálepku odmítají. To jsou hotové orgie antinominalismu. Obsah je sice naprosto stejný, ale protože se to jmenuje jinak, nejde údajně o totéž. K tomu už opravdu nemám slov.

Víra je přeci vyznavačská. Pokud kritisuji bigotnost nebo židovský formalism (613 micvot se musí plnit, bez ohledu na jejich nesmyslnost, protože tím udržuje řád světa), tak mé myšlení zkrátka není náboženské a Církev je pro mne pouhý koníček, jakkoliv jsem pro něj zapálený. Není to způsob života. Vodník se neřídí heslem: "Co je císařovo císaři, co je Božího Bohu," protože císaře neustále kritisuje a nedává mu to, co chce, a boží věci sice vnímá, ale jako vedlejší – nežije pro ně celým svým srdcem. I proto kritisuje kalvinisty, protože vidí, že oni to na rozdíl od něj splňují. Modlitba jako druh denního snění nestačí.

6. září 2010

Poučení pro Vodníka: Češi jsou něcaři

Když Vodník tvrdošíjně trval na původním významu slova kommunism (označení hnutí ve 40. letech 19. století), přišel mi jeho originalism úctyhodný. Od 50. let 19. století sice nikdo tento význam nepoužíval, ale na doktríně původního významu něco je.

Jenže se ukázalo, že Vodník není žádný originalista, nýbrž aktivní falšovatel slov. Nikdo nikdy nepoužil pojem konservativism pro něco jiného než pro označení tradicionalistických politických régimes v 19. a 20. století. Hlavní principy konservativismu byly jasně deklarovány v tamworthském manifestu (1834): "But if the spirit of the Reform Bill implies merely a careful review of institutions, civil and ecclesiastical, undertaken in a friendly temper combining, with the firm maintenance of established rights, the correction of proved abuses and the redress of real grievances, - in that case, I can for myself and colleagues undertake to act in such a spirit and with such intentions. […] Our object will be - the maintenance of peace - the scrupulous and honourable fulfilment, without reference to their original policy, of all existing engagements with Foreign Powers - the support of public credit - the enforcement of strict economy - the just and impartial consideration of what is due to all interests - agricultural, manufacturing, and commercial."

Jenže Vodník je levičák, konservativism a jeho praktická politika ho neuspokojuje. Proto stejně jako všichni levičáci vzdychá po utopické společnosti, kterou ale na rozdíl od nich nesituuje do budoucnosti, nýbrž konstruuje v minulosti. Jenže už nijak nezdůvodňuje, proč by právě v pravěku měl být zlatý věk lidstva, proč by genese státu či vznik pazourkové industrie měl způsobovat úpadek člověka.

Vodník bojuje s úchylkami. Neváhá dokonce v tradici reformovaných stalinistů označovat ty nereformované za konservativce. Co má nějaký kommunista a dokonce stalinista společného s konservativci? Existují třeba liberální nacisté? S těmito pojmy nelze takto šermovat. Konservativism, liberalism a socialism je přesné označení jasně zakotvených politických proudů, žádná relativistická nálepka.

Vodník je tak typický Čech. Češi jsou něcaři: věří v něco, ale velký význam tomu nepřikládají a raději se věnují svým koníčkům. Tak i Vodník je formálně pravoslavný, ale má to spíše jako koníček, protože jeho bytost není náboženská v klassickém slova smyslu – je to typický příslušník undergroundu, což je religiosita sui generis à la Brontosauři. Vodník má lehké sklony k spikleneckým theoriím, ale ne takového stupně, že by byl paranoidní. Pouze remcá vůči vrchnosti – v typických hospodských řečech. Když má místo pouhé kritiky přijít s positivním modelem, tak musí přiznat, že theokratický model v Persii zkrachoval na celé čáře. Proto realisaci svých idejí považuje za nemožnou a raději se uchyluje k dennímu snění. Jenže, k čemu model společnosti, který nemá žádný praktický význam? Ten může být dobrý leda pro mužika, nikoliv v demokracii, kde své představy můžeme volně prosazovat.

13. července 2010

Poučení pro Vodníka: Jedna vlaštovka jaro nedělá

Vodníka se nemile osobně dotklo, když jsem mu připomněl starou pravoslavnou tradici zabíjení dětí jejich rodiči. Proto neustal a našel jednoho katholíka, Filipa II., který se ke svému synovi zachoval po vzoru pravoslavných, s tou výjimkou, že don Carlos byl šílenec, jak bylo u Habsburgů časté (chorobu do rodu zavlekla Johana Šílená), a blázince tehdy ještě neexistovaly, takže ho jinam zavřít nemohl. Filip II. měl sám vážné duševní problémy: V celém svém životě se nikdy nesmál, s jedinou výjimkou – když se dozvěděl o bartolomějské noci. Naproti tomu pravoslavné oběti byly mentálně v pořádku. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Navíc katholické země jsem nikdy za vzorové nepovažoval.

Ale ve skutečnosti o tuto význačnou pravoslavnou tradici nejde. Jde o životní úroveň obyčejného člověka. Představa, že mužici v láptích jsou naplnění a ve volném čase přemítají o theologii, je naivní. To, že na Západě byla vždy největší svoboda a největší materiální dostatek, je důvodem toho, že věda, filosofie i theologie je zde rovněž nejrozvinutější. Pravoslaví se od hésychasmu (14. století) před 650 lety nezmohlo na nic a opisovalo tu od kalvinismu (Lucaris, který byl 6x (sic!) cařihradským patriarchou), tu od kommunismu (sovětský agent Maximus V.), tu od ekumenismu (Athenagoras I.).

Vodník píše, že před 150 lety to bylo v Rusku lepší. Ano, tehdy ještě nebylo zrušeno nevolnictví (přesněji řečeno: otroctví) – 1861 a neexistoval právní stát a poroty – 1864. Tím zmizely ty skutečné hodnoty: mužictví a bezpráví.

4. července 2010

Polemika s Vodníkem II

Vodník na svém blogu zveřejnil reakce na mé texty, jimiž jsem ho poučil, jak se věci mají. Proto nezbývá než pokračovat v polemice s ním.

Lidskost Byzance. Oč tu vždy běželo, byla Εκλογή. Iuridictum o ní píše: "Reformováno bylo i trestní právo, kdy se u mnoha trestných činů ruší trest smrti a nově se zavádějí tresty mrzačící (nejčastěji uřezání nosu či uší nebo oslepení)." Encyclopædia Britannica: "Though the Ecloga continued to be based on Roman law, Leo revised it in the spirit of “greater humanity” and on the basis of Christian principles … The code eliminated the death penalty for many crimes previously considered capital offenses, often substituting mutilation." A wiki: "The penalties of amputation and blindness, not in step, of course, with the Christian character of the enactment, were introduced, most likely, due to the customs of the East, reflecting the Byzantine concept in this period of changes." Zda je zmrzačení místo smrti výrazem humanismu, je věcí názoru, takže jakákoliv polemika je naprosto zbytečná. Vaše slabost pro orientální tresty jako je useknutí ruky nebo oslepení, je mi známa. Osobně bych dal přednost smrti, než aby mi nějaký Byzantinec vypíchl obě oči.

Konstantin VI. Vaše nenávist k 1200 let mrtvému císaři je až fanatická. Nenávidíte ho jen proto, že to byl obrazoborec. Trochu málo. Zároveň je obrazoborectví empirickým vyvrácením prospěšnosti caesaropapismu. Císaři byli 100 kacíři a Církev s tím nemohla vůbec nic dělat.

Pravoslavná tradice vraždění dětí rodiči. Výrok: "Vy buďte rád, že nemám čas hrabat se v evropské historii, kolik podobných případů bych tam možná našel!" je prázdné žvanění. Pokud nemáte čas, tak nepolemisujte; není to povinné.

Pokrokovost. Zda je lepší chodit v láptích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o počtu andělů, kteří se vejdou na špičku jehly, nebo zda je lepší žít v materiálním dostatku, eliminovat hladomory a hlad a mít Internet, je věcí názoru, takže veškerá polemika je naprosto zbytečná. Lidé svůj názor vyjadřují tak, že hlasují nohama, včetně Vodníka, který dal přednost životu v kalvinistickém Nizozemí před životem v zaostalém pravoslavném Řecku. "Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků." (Zj 2, 23)

Hodnocení textu. Ano, pokud je text aspoň trochu hodnotný, má význam odhlížet od toho, kdo jej napsal. Pokud je to taková sračka jako starý text ruského papaláše, který žádnou hodnotu nemá, tak má význam toliko se podívat, proč ho Putinovi propagandisté po 6 letech od jeho publikace opět vyštrachali.

9/11. Všechny spiklenecké theorie prohrávají v Occamově břitvě. Proto nám nezbývá nic jiného, než věřit officiální. Až bude nějaká lepší, tak officiální s klidem opustím. Zatím výrony nenávisti k USA nebo nenávisti k establishmentu Occamovým testem neprošly.

Interpretace dat. Anketní otázku typu: "V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný," si může vymyslet jedině Kotrba a odpovědi interpretovat jako „voliči ODS jsou komunisty dneška“ také jen on. Na to mu může skočit jedině naivka nebo Vodník. Graf sice nelže, ale vypovídá o hovně.

Ukrajina v. Rusko. Jejich spory jsou mi poměrně ukradené, ale za symptomatické považuji, že jste na straně Ruska. Tak Vám asi o pravoslaví ani moc nejde, jako spíš o rusofilii.

3. července 2010

Poučení pro Vodníka: regicidum

Vodník poukazuje na to, že tresty za královraždu nebo velezradu se v Anglii nijak nelišily od těch, které byly ukládány v jiných zemích, včetně Ruska. A co má být? O tom nebyl nikdy spor. Vodník se jen snaží resuscitovat 7 let starou debatu. Zbytečně. Jestli je něco pro Byzanc a Rusko typické, tak je to pravoslavná tradice vražd dětí jejich rodiči. Za všechny si připoměňme císařovnu Irenu a jejího syna, císaře Konstantina VI., cara Ivana Hrozného a jeho syna, careviče Ivana, a cara Petra Velikého a jeho syna, careviče Alexeje.

Poučení pro Vodníka: Strategic Culture Foundation a jeho analysa

V záchvatu morbidní anglofobie Vodník odkázal na 6 let starý článek ruského atomového fysika, propagandisty a papaláše, jímž je Иван Васильевич Зорин. Článek nedávno recykloval Putinův propagandistický institut, Фонд стратегической культуры.

Článkem samým nemá význam se zabývat. Je to výraz komplexu méněcennosti z toho, že Anglosasové nedumají o nesmrtelnosti chrousta a místo toho jednají: "Tím, že se Anglie vyčlenila z římskokatolické církve, vyvinul se u Angličanů rychleji postoj "tady a teď" a stále častěji měnili "proč" na "jak", tedy hloubku metafyziky na povrchnst přírodní filozofie. Jejich aktivita byla druhou stránkou zjednodušení, kdy spolu s hudbou, která je nejcitovějším druhem umění, zavrhl anglický protestantismus intuitivní vnímání světa, které podřídil suchopárnému intelektu." Důsledek je jasný: Zatímco protestantské státy jsou nejvyspělejší na světě, pravoslavné patří k těm nezaostalejším. Lidé pak o ruské kultuře hlasují nohama: Massově emigrují do evropských států, zatímco z atlantických států nepřichází do Ruska prakticky nikdo (s výjimkou manažerů a sportovců, kteří si tam odkroutí několik let a pak se rádi vrátí do civilisace. Všudypřítomný pravoslavný vztah věrchuška – mužik je totiž nesnesitelný.)

Zajímavější je se podívat na Фонд стратегической культуры, což Vodník neudělal a jeho propadandu nám předložil, jako kdyby to byl text jako každý jiný. Jedním z jeho hlavních autorů je generálplukovník Леонид Ивашов, starý sovětský voják. V Rusku patří k předním zastáncům spiklenecké theorie o 9/11.

K hlavním cílům FSK patří rusifikace Ukrajiny. K tomu účelu má FSK ukrajinskou versi Jedna vlast.

7. dubna 2010

Poučení pro Vodníka: Diana Johnstone

Discussion Speed se od LW osamostatnily a staly ze zní Britské listy Reloaded. Kdejaký ultralevicový pošuk je jim dobrý, jen když je dostatečně srbofilský. Teď vzala DS za vděk Dianou Johnstone, agentkou Hồ Chí Minha, na úrovni Jane Fonda – Hanoi Jane.

Nepoučitelným levičákům je každá lež dobrá: "Titova politika vzhledem k velké etnické rozmanitosti Jugoslávie poskytovala každé skupině značná kulturní a jazyková práva." Soudružka Johnstone asi v životě neslyšela o chorvatském jaru a persekusi Mesiće, Tuđmana a dalších.

Její popírání, že massakr ve Srebrenici byl genocidou a počtu obětí, je už přímo nechutné. Fanatičtí srbofilové se tak neštítí ničeho, ačkoliv Srbsko samo se za tuto genocidu omluvilo.

28. února 2010

Poučení pro Vodníka: Transsubstanciace

Pravoslavný náhled na transsubstanciaci již zde byl diskutován; není tedy třeba ten samý text připomínat bez souvislosti znovu a znovu.

Poučení pro Vodníka: Год молодежи

Vodník neustále mluví o Rusku tak, jak si ho vysnil ve svých představách: Vyprojektoval promítnutí 19. století do současnosti, přičemž celé 20. století škrtnul jako nikdy neexistující. Fakta ignoruje, protože jen hloupě narušují krásný ideál.

Jak je to ve skutečnosti? Podívejte se na ruské vládní propagandistické video. To je pravé Rusko.

Update: Český překlad. JzP upozornil na prozápadní hodnocení této propagandy. Názor Rusů na Putinův régime + údernější Наш ответ Чемберлену. Zelená agitka.

2. února 2010

Poučení pro Vodníka

V sérii poučení (12. června 2006 Fuky, 29. června 2006 Kapitána, 4. září 2006 opět Kapitána, 19. června 2007 Cynika, 3. srpna 2007 opět Cynika, 10. října 2007 Maxe, 1. ledna 2008 p. Zemana, 30. srpna 2008 Boutrose) nyní došlo i na Vodníka.

Vodník píše: "Tohle je takový článek, kvůli kterým mám dojem Peters ty diskusse zrušil: jednoznačně manipulativní titulek - Pravoslavné Řecko bankrotuje (rozuměj: pravoslaví = zaostalost, tupost, bída, svrab, neštovice, Rusko, kommunism...) Samozřejmě, že situace 40 učitelů vs. 10 žáků je nepřijatelná, ale vsadím obě své kulky na to, že ti učitelé dohromady nenakradli na nezasloužených platech ani polovinu toho, co Goldman Sachs, Henk Paulson nebo Bernie Madoff!"

Předně jsem nenapsal ani slovo o bankrotu. Pouze jsem ocitoval názor jednoho Řeka. Nicméně Vodník má pravdu. Každý, kdo má oči k vidění a uši k slyšení, tak ví, že kalvinistické státy (USA, Skotsko, Nizozemí, Švýcarsko) jsou nejvyspělejší, lutheránské (Švédsko, Dánsko, Finsko, Norsko, severní Německo) méně, katholické (Španělsko, Francie, Itálie, Belgie, jižní Německo, Rakousko, Česká republika) ještě méně a pravoslavné (Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina, Rusko) úplně nejméně. Manipulativního na tom není nic. I sám Vodník hlasoval nohama: Místo v pravoslavném Řecku raději žije v kalvinistickém Nizozemí. Příčina je totiž jasná. I když všichni ruští a řečtí obyčejní zloději toho nakradli mnohem méně než samotný Madoff, přesto to na celkový stav USA v porovnání s Řeckem nebo Ruskem má pramalý vliv. Výsledek kalvinistické v. pravoslavné kultury v praxi. "Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce." (Mt 7, 18)

Jistě, Vodník může namítnout, že pravoslavné státy byly obětí Tatarů nebo Turků. Jenže by neměl zapomenout, že Rurikovci byli Germáni a že Rusové se sami hlásí k euroasijské civilisaci. Řekové jsou zase známí výrokem: "κρειττότερον εστίν ειδέναι εν τη μέση τη πόλει φακίολον βασιλεύον Τούρκων ή καλύπτραν Λατινικήν."

Každý, kdo vytvoří tolerantní platformu, je dříve nebo později postaven před otázku, kam až jeho tolerance sahá, když se minoritního názoru stane běžný, nebo dokonce většinový. Nezastírám, že mi lezlo na nervy, když se pro přílišný antiamerikanism, srbofilství a rusofilství stával z LW druhý Zvědavec nebo Altermedia. Čeho je moc, toho je příliš. Co má být kořením, nemůže být denní stravou; to pak zhořkne.

16. května 2006

Polemika s Vodníkem

U článku Bohumil Doležal o Rusku se rozpoutala zajímavá diskusse. Vybírám nejnosnější myšlenky:

Vodník: "vy ale oba mluvíte o praktické podobě komunismu, jak se v Rusku vyvinul poté, co jej skupinka cizáků a dekadentní ruské inteligence naroubovala na tělo tohoto národa, zavraždivše několik desítek milionů jeho příslušníků. Z původních Marxových ideálů rovnosti (pro něž by se ruský národ en massa nikdy nenadchnul) se tak stala satanská parodie na hierarchickou společnost carského Ruska, a v této zdegenerované podobě se šířila do světa, byzantský posvátný rituál metamorfoval do monstrósních šaškáren a odpudivých ikon komunismu. Tuto hrůzu zaplatilo Rusko miliony mrtvol svých pravoslavných synů. Ti, kdo přežili, logicky nebyli ti nejlepší."

Tomáš Pecina: "Vysvětli mi, proč ve chvíli, když bolševici zavraždili carskou rodinu, se Rusové, do té doby cara uctívající jako poloboha, od revoluce neodvrátili? Neznamená to náhodou, že jejich předchozí úcta byla povrchní a ve skutečnosti si vždy přáli své šlechtě zakroutit krkem?"

Podle mého názoru je kommunismus je skutečně synthésou západní marxistické ideologie a ruské hierarchické byzantské praxe. Pokud se chceme podívat na protokommunismus bez ruské příměsi, musíme se prostudovat Pařížskou kommunu (18. března – 28. května 1871), finský rudý terror (28. ledna – květen 1918) a Maďarskou sovětskou republiku (21. března – 6. srpna 1919). Výsledný obrázek je však stejně odpudivý.

Chceme-li zjistit, co si opravdu myslel ruský mužik, měli bychom se podívat jakou stranu podporoval. Ne, černosotněnci to nebyli. Byli to Socialisté – revolucionáři (SR, eseři), strana terroristů, která zavraždila více než 100 carských úředníků. Jejich obětí byl ministr osvěty Nikolaj Pavlovič Bogolěpov, ministr vnitra Dmitrij Sergejevič Sipjagin, ministr vnitra Vjačeslav Konstatinovič Plehve, agent provokatér Georgij Apollonovič Gapon, premiér Pjotr Arkadjevič Stolypin a desítky dalších. Vražda poslední cara, Mikuláše II., je tak důležitá symbolická událost. Nebyla v rozporu s názory mužiků, nýbrž v souladu s nimi.

Když Lenin vyzval rolníky, aby si sami zabrali půdu, proběhla na venkově v zimě 1917/18 obrovská vlna násilí. Někde se vedle statkářů stali obětí i soukromí zemědělci. Tato "pozemková reforma" se uskutečnila dvěma způsoby: buď byl statek rozebrán do posledního trámu budovy (tolerantní řešení), nebo byly statky vypáleny a statkáři lynčováni (obvyklejší řešení). Občinoví rolníci, který byla více než polovina, proto místo SR začali podporovat kommunisty.