30. listopadu 2005
Tyrannie na Wikipedii
Tak se klika průměrných či spíše podprůměrných lidí na české části Wikipedie opět projevila. Malý čtenář dostal "přísný ale spravedlivý trest" 7 dní natvrdo, protože si dovolil napsat, že Comodor W. Falkon je nacista. Inu, české části Wikipedie dnes vládnou ti, jejichž omezené obzory nesnesou nic, co se nevejde do jejich zaprdněného světonázoru. Jen tak dál, soudruzi. Velice bych se divil, kdyby Malý čtenář po tomto projevu osobní msty, kdy se žádný z našich statečných správců se tomuto dalšímu lynchi nebyl schopen postavit, měl chuť pokračovat. Jejich jediná starost totiž byla, aby Malý čtenář nebyl zkrácen ve své lhůtě pro protiprávní znovukandidaturu na správce. Inu, když se bližní topí, hlavně aby se mu nepomačkal oblek.
14. listopadu 2005
Zbytečná nepřátelství
motto: "Vite naproste hovno, Petersi, coz dokazujete dnes a denne. Alespon ten plural majesticus byste si mohl odpustit."
Úvodem bych chtěl předeslat, že mám Michaelu rád, protože je Židovka, nikoliv navzdory tomu, že je Židovka. Dále, protože žijeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v genderově definované společnosti, je primární povinností muže být k ženě galantní. Proto si ve vztahu ke královně Sprchy osvojím křesťanské heslo: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Nicméně by mne zajímalo, od kdy je katechismus "projevem intelektuální lenosti". Když si někdo myslí, že čím více negativních epithet k osobě opponenta navrší, tím lépe, je to jeho věc. Já si však myslím, že je lepší diskutovat k věci. A třetí věc do úvodu. "Guy Peters", jak známo, není mé pravé jméno. Proto je více než nadbytečné psát "pan Peters".
Attention deficit disorder (AFD) není jakési chaotické vybíhání z lavice za účelem upoutání pozornosti učitelky. Příčina vězí v nemožnosti sebekázně, nikoliv v touze upřít na sebe pozornost dozorce. Nehovoříme-li o poruše, tak první jev spočívá v nedostatku pevné vůle. Zda ji mám, si každý může ověřit na faktu, zda jsem od svého prohlášení 26. 9. 2005 postoval na Sprchu jakýkoliv text. Druhý jev spočívá jakémsi exhibicionismu až hérostratovství. Ten má každý, kdo na Internet píše do diskussí či dokonce články. O pozornost škemrá každý z nich.
Pokusme se poctivě zamyslet, jaký byl smysl článku, když žádné explicitní vysvětlení tam nenalezneme. Začněme od nepochybných faktů. Inspirací autorky byl článek Pavla Pečínky Čekání na romskou Hirsi Ali. Jeho obsahem jsou tato tvrzení:
"Velká část cikánských žen zažívá trojí útlak. Od většinové společnosti, která v nich vidí jednak z xenofobních příčin, jednak po některých špatných zkušenostech prostě „špinavý cigány“. Další problém mají Romky všeobecně jako ženy, které v Česku pobírají nižší platy a hůře shánějí zaměstnání než muži. Tvrdý útlak však zažívají Romky mnohdy v nejbližším okolí." Tato tvrzení jsou předkládána jako axiomy, o nichž se nediskutuje. Dále je zde vysvětlení, proč se tímto problémem nezabývají gádžovské feministky a levicoví politici. Autor proto vidí jako nutnost, aby problém trojí diskriminace ze země zvedly samy Romky.
Autorka axiomy odmítá, a proto zákonitě odmítá i implikaci. Ukazuje příklad slovenských romských osad, kde údajně jednu ze tří tvrzených diskriminací Romky nezažívají (o zbylých dvou autorka cudně mlčí). Kritisuje volání po české romské Hirsi Ali jako umělé vytváření neexistujícího problému. Přitom "O postaveni Romu v ramci majoritni spolecnosti ten clanek nebyl, je mi lito, ze mate najednou tak bujnou fantazii." To je už skoro dialektická jednota protikladů.
Než přistoupím k vyvracení autorčiných thesí, pokusím se zachytit svou vlastní posici, což je nutné jako předporuzumění vlastnímu subjektivismu. Nepopírám, že Hirsi Ali je pro mne hrdinkou. Je to člověk, který riskuje svůj vlastní život, aby bojoval s jevem, bez nějž údajně ztrácíme kontakt se svým biologickým tělem, které nám údajně začíná být na obtíž. Snahy zakázat obřízku pro ni nejsou pošlapáním tradic (je každou tradici nutno následovat?) a podlehnutím západní ideologii (východní ideologie jsou OK?). Uznává fakt, že v mrzačení závislých není na místě racionální argumentace, nýbrž přísný zákaz. Zde si dovolím poznámku, že s rouhači se nediskutuje (ti se rovnou zavírají do žalářů), ale nositele tradic mrzačení máme respektovat.
Autorka odsuzuje sociální násilí levicových ideologů s policajtskou náturou. Obhajuje ideu multikulturalismu (dále též jen "MC"): "Mám tendenci problém vidět jako nedostatek [MC], skutečný nedostatek, bez ohledu na politické proklamace," ačkoliv pak tvrdí opak: "Text byl totiz predevsim kritikou multikulturalismu a PC". Je třeba respektovat fakt, že autorka sama o sobě prohlásila, že je "klubko oxymoronů". Jenže to se pak těžko smysluplně diskutuje.
O nesmyslnosti MC byly napsány stohy literatury. Za všechny připomenu např. Magna Maxima: "Tak me napada , kdyz skrtneme universalitu a objektivity JAK A PODLE CEHO JE ODSOUZENIHODNE - ZE TREBA NASE KULTURA PREVALCUJE NEJAKOU JINOU? {mysleno vymazani ciziho pribehu,reci a slov... ne zivota } OTAZKA :Z jake posice jde rict : "Opanovani ciziho jazyka a jeho nahrazeni NASIM, je spatnost"??....myslim, ze ta posice neexistuje, tj. ani ten moralni apel nema smysl...takze hrrr na ne !...zglobalisujme to na jednu hromadu !...kulturni kolonialismus, skrz naskrz rasami...multiethno-monokulti..ja jsem pro!..." Na tom nic nezmění odsuzování tohoto či obdobných vyjádření: "Opet cernobile videni. Tezko si povidat o barvach na obrazech s clovekem, ktery je nevidi." + ""Nazor "svine, ktere jsou hazeny perly." To abych vam dala "ochutnat vasi vlastni mediciny"."
A nyní ke kritice mé kritiky. Opravdu netuším, kde se bere pocit, že dokud není problém sebereflektován, tak neexistuje. Domyšleno do důsledků, kommunisti by měli pravdu, když bojovali s Chartou 77. Dokud si totiž obyvatelstvo neuvědomilo, že kommunismus je systémově špatně, problém kommunismu neexistoval. Svobodná Evropa byla tedy skutečná "štvavá vysílačka", která účelově překrucovala tvrzení a pro své aktivisty připravovala půdu pro „zvednutí tématu ze země“.
Autorka napsala: "Myslím, že tento jejich dojem [diskriminace a ponížení] z okolní společnosti JE autentický." Já jsem se zaradoval, že konečně jim to nevsugeroval zlý levicový ideolog a poukázal na rozpor mezi tvrzením, že Pařížané si to uvědomili sami, zatímco Romům to někdo sugeruje: "Aha, takže ti se bouří oprávněně, zatímco Romům to někdo vsugeroval. Geniální logika." Autorka však zase popírá sama sebe: "V textu jste se jako dobry ctenar nemohl docist, ze se bouri opravnene." Opět tedy klubko oxymoronů. Jak ale diskutovat s klubkem oxymoronů? Dovolím si ale skromnou opravu mé věty. Autorka kritisuje mou větu tak, že Romům zatím nikdo nic nevsugeroval. Ano, stejně jako Andy se hluboce omlouvám za použití nesprávného času.
Další problém je pýthičnost autorčina textu. Věta: "Je totiž výsledkem totality laskavosti, totality rovnosti, totality tolerance, která je však stejně omezující jako kterákoliv jiná klec," prý není odmítnutím laskavosti, rovnosti, ani tolerance. Nešlo by to příště srozumitelněji? A k thesím rovnou přikládat i autorisovaný překlad do češtiny. A začít rovnou zde: "A autentická laskavost, rovnost a tolerance je OK? Jak kdy."
K autorčině názoru: "Vubec nechapete o cem je rec a podsouvate kraviny," bych si dovolil upozornit na fakt, že jsou na světě demokracie, kde vládla, nebo vládne theokracie a apartheid. Byť Evropa má své limity, ještě to není s ní tak zlé. Problém souladu názoru lidu a politických špiček je spíše na další článek, takže jej s dovolením ponechám stranou.
"Konce sladkého života v neuvědomění si toho, co jim vlastně schází." Ano, "beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum". Proto ten nenáviděný Marx nazval náboženství opiem (tj. anestetikem) lidstva. Co je tedy nejlepším řešením pro české Romky? Sladké neuvědomění po vzoru slovenských slumů, kde sice zasahovala armáda (sic!), kterýžto fakt autorka radši ani nezmiňuje, aby se jí nezhroutila idyla nezkaženého divocha jako domeček z karet, ačkoliv autorka pod dojmem Tomášovy a mé kritiky tento model označuje za nepřenosný, nebo bezcitná intervence? Čtenáři, rozsuď nás. Dáváš přednost osvícenskému 18. století, nebo liberálnímu 19. století?
Úvodem bych chtěl předeslat, že mám Michaelu rád, protože je Židovka, nikoliv navzdory tomu, že je Židovka. Dále, protože žijeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v genderově definované společnosti, je primární povinností muže být k ženě galantní. Proto si ve vztahu ke královně Sprchy osvojím křesťanské heslo: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Nicméně by mne zajímalo, od kdy je katechismus "projevem intelektuální lenosti". Když si někdo myslí, že čím více negativních epithet k osobě opponenta navrší, tím lépe, je to jeho věc. Já si však myslím, že je lepší diskutovat k věci. A třetí věc do úvodu. "Guy Peters", jak známo, není mé pravé jméno. Proto je více než nadbytečné psát "pan Peters".
Attention deficit disorder (AFD) není jakési chaotické vybíhání z lavice za účelem upoutání pozornosti učitelky. Příčina vězí v nemožnosti sebekázně, nikoliv v touze upřít na sebe pozornost dozorce. Nehovoříme-li o poruše, tak první jev spočívá v nedostatku pevné vůle. Zda ji mám, si každý může ověřit na faktu, zda jsem od svého prohlášení 26. 9. 2005 postoval na Sprchu jakýkoliv text. Druhý jev spočívá jakémsi exhibicionismu až hérostratovství. Ten má každý, kdo na Internet píše do diskussí či dokonce články. O pozornost škemrá každý z nich.
Pokusme se poctivě zamyslet, jaký byl smysl článku, když žádné explicitní vysvětlení tam nenalezneme. Začněme od nepochybných faktů. Inspirací autorky byl článek Pavla Pečínky Čekání na romskou Hirsi Ali. Jeho obsahem jsou tato tvrzení:
"Velká část cikánských žen zažívá trojí útlak. Od většinové společnosti, která v nich vidí jednak z xenofobních příčin, jednak po některých špatných zkušenostech prostě „špinavý cigány“. Další problém mají Romky všeobecně jako ženy, které v Česku pobírají nižší platy a hůře shánějí zaměstnání než muži. Tvrdý útlak však zažívají Romky mnohdy v nejbližším okolí." Tato tvrzení jsou předkládána jako axiomy, o nichž se nediskutuje. Dále je zde vysvětlení, proč se tímto problémem nezabývají gádžovské feministky a levicoví politici. Autor proto vidí jako nutnost, aby problém trojí diskriminace ze země zvedly samy Romky.
Autorka axiomy odmítá, a proto zákonitě odmítá i implikaci. Ukazuje příklad slovenských romských osad, kde údajně jednu ze tří tvrzených diskriminací Romky nezažívají (o zbylých dvou autorka cudně mlčí). Kritisuje volání po české romské Hirsi Ali jako umělé vytváření neexistujícího problému. Přitom "O postaveni Romu v ramci majoritni spolecnosti ten clanek nebyl, je mi lito, ze mate najednou tak bujnou fantazii." To je už skoro dialektická jednota protikladů.
Než přistoupím k vyvracení autorčiných thesí, pokusím se zachytit svou vlastní posici, což je nutné jako předporuzumění vlastnímu subjektivismu. Nepopírám, že Hirsi Ali je pro mne hrdinkou. Je to člověk, který riskuje svůj vlastní život, aby bojoval s jevem, bez nějž údajně ztrácíme kontakt se svým biologickým tělem, které nám údajně začíná být na obtíž. Snahy zakázat obřízku pro ni nejsou pošlapáním tradic (je každou tradici nutno následovat?) a podlehnutím západní ideologii (východní ideologie jsou OK?). Uznává fakt, že v mrzačení závislých není na místě racionální argumentace, nýbrž přísný zákaz. Zde si dovolím poznámku, že s rouhači se nediskutuje (ti se rovnou zavírají do žalářů), ale nositele tradic mrzačení máme respektovat.
Autorka odsuzuje sociální násilí levicových ideologů s policajtskou náturou. Obhajuje ideu multikulturalismu (dále též jen "MC"): "Mám tendenci problém vidět jako nedostatek [MC], skutečný nedostatek, bez ohledu na politické proklamace," ačkoliv pak tvrdí opak: "Text byl totiz predevsim kritikou multikulturalismu a PC". Je třeba respektovat fakt, že autorka sama o sobě prohlásila, že je "klubko oxymoronů". Jenže to se pak těžko smysluplně diskutuje.
O nesmyslnosti MC byly napsány stohy literatury. Za všechny připomenu např. Magna Maxima: "Tak me napada , kdyz skrtneme universalitu a objektivity JAK A PODLE CEHO JE ODSOUZENIHODNE - ZE TREBA NASE KULTURA PREVALCUJE NEJAKOU JINOU? {mysleno vymazani ciziho pribehu,reci a slov... ne zivota } OTAZKA :Z jake posice jde rict : "Opanovani ciziho jazyka a jeho nahrazeni NASIM, je spatnost"??....myslim, ze ta posice neexistuje, tj. ani ten moralni apel nema smysl...takze hrrr na ne !...zglobalisujme to na jednu hromadu !...kulturni kolonialismus, skrz naskrz rasami...multiethno-monokulti..ja jsem pro!..." Na tom nic nezmění odsuzování tohoto či obdobných vyjádření: "Opet cernobile videni. Tezko si povidat o barvach na obrazech s clovekem, ktery je nevidi." + ""Nazor "svine, ktere jsou hazeny perly." To abych vam dala "ochutnat vasi vlastni mediciny"."
A nyní ke kritice mé kritiky. Opravdu netuším, kde se bere pocit, že dokud není problém sebereflektován, tak neexistuje. Domyšleno do důsledků, kommunisti by měli pravdu, když bojovali s Chartou 77. Dokud si totiž obyvatelstvo neuvědomilo, že kommunismus je systémově špatně, problém kommunismu neexistoval. Svobodná Evropa byla tedy skutečná "štvavá vysílačka", která účelově překrucovala tvrzení a pro své aktivisty připravovala půdu pro „zvednutí tématu ze země“.
Autorka napsala: "Myslím, že tento jejich dojem [diskriminace a ponížení] z okolní společnosti JE autentický." Já jsem se zaradoval, že konečně jim to nevsugeroval zlý levicový ideolog a poukázal na rozpor mezi tvrzením, že Pařížané si to uvědomili sami, zatímco Romům to někdo sugeruje: "Aha, takže ti se bouří oprávněně, zatímco Romům to někdo vsugeroval. Geniální logika." Autorka však zase popírá sama sebe: "V textu jste se jako dobry ctenar nemohl docist, ze se bouri opravnene." Opět tedy klubko oxymoronů. Jak ale diskutovat s klubkem oxymoronů? Dovolím si ale skromnou opravu mé věty. Autorka kritisuje mou větu tak, že Romům zatím nikdo nic nevsugeroval. Ano, stejně jako Andy se hluboce omlouvám za použití nesprávného času.
Další problém je pýthičnost autorčina textu. Věta: "Je totiž výsledkem totality laskavosti, totality rovnosti, totality tolerance, která je však stejně omezující jako kterákoliv jiná klec," prý není odmítnutím laskavosti, rovnosti, ani tolerance. Nešlo by to příště srozumitelněji? A k thesím rovnou přikládat i autorisovaný překlad do češtiny. A začít rovnou zde: "A autentická laskavost, rovnost a tolerance je OK? Jak kdy."
K autorčině názoru: "Vubec nechapete o cem je rec a podsouvate kraviny," bych si dovolil upozornit na fakt, že jsou na světě demokracie, kde vládla, nebo vládne theokracie a apartheid. Byť Evropa má své limity, ještě to není s ní tak zlé. Problém souladu názoru lidu a politických špiček je spíše na další článek, takže jej s dovolením ponechám stranou.
"Konce sladkého života v neuvědomění si toho, co jim vlastně schází." Ano, "beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum". Proto ten nenáviděný Marx nazval náboženství opiem (tj. anestetikem) lidstva. Co je tedy nejlepším řešením pro české Romky? Sladké neuvědomění po vzoru slovenských slumů, kde sice zasahovala armáda (sic!), kterýžto fakt autorka radši ani nezmiňuje, aby se jí nezhroutila idyla nezkaženého divocha jako domeček z karet, ačkoliv autorka pod dojmem Tomášovy a mé kritiky tento model označuje za nepřenosný, nebo bezcitná intervence? Čtenáři, rozsuď nás. Dáváš přednost osvícenskému 18. století, nebo liberálnímu 19. století?
Postoj k emigrantům
Jak známo, postoj Čechů k emigrantům je xenofobní. Proč tomu tak je? Pokusím se na to podívat.
Tomáš napsal: "Do toho jsi tady umístil své avízo. Nemůžeš se moc divit, že někteří to pochopili jako provokaci, jako opětovný pokus o rozbití té budované atmosféry. Patříš totiž k těm, kteří ten sprší prostor opustili a není tedy jasné, jak moc Ti její atmosféra leží na srdci." K tomu nedílně patří i subjektivní definice Sprchy: "Sprcha skutečně byla výjimečný prostor. Začali to kazit až jednotliví členové svým egoistickým jednáním: šlo vždy o osobní pocit ukřivděnosti, který tento člen nadřadil tomu společnému prostoru. Vždy tím dal najevo, že je pro něj důležitější jeho ublížení, než celá Sprcha."
Co to znamená? To, že Sprcha, Wikipedie či ČR je výjimečný prostor jaksi apriori, z definice. A na tom z definice výjimečném prostoru působí spousta jedinců. Někteří jsou si vědomi svého závazku k vlasti, nejlepšímu českému serveru apod. Jiní si libují ve svém bezuzdném liberalismu – individualismu a chovají se k státu či serveru jako k nástroji. Takové odmítnutí kolektivismu je však těžkým hříchem.
V každém kollektivu se dříve nebo později ustanoví náboženská policie, která tvrdě vymáhá kollektivistický éthos. Je přitom zcela lhostejné, jak je označována, zda jako Klan či jinak. Její obětí jsou nejprve sólisté, později i její odpůrci. Ti se stávají outsidery, ať již faktickými, nebo formálními.
A nyní po tomto trochu složitějším úvodu přicházíme k vlastnímu thematu článku. Co se stane, když takový formalisovaný outsider rozhodne vrátit do kollektivu? Tomášova odpověď je jasná: Je to pochopeno jako provokace. Jenže, co je to provokace? Je to rušení klidu? Provokace je definována jako dráždění, popuzování. Přicházejí emigranti dráždit a popouzet? Nelze to vyloučit, ale je to obecně málo pravděpodobné. Xenofobní reakce k nim je tedy přiznáním vlastní nejistoty, neochoty podrobit pracně vynucený kollektivní éthos nové zkoušce.
Jsem ten, o němž se v české části Wikipedie (kladně) nemluví. Je neuvěřitelné, jaké psí kusy tamní velcí modráci dokázali vyvinout, aby nemuseli uvést mé jméno jako spoluautora článků, které přebírají z Iuridicta za vulgarisace orthografie, aby vyhovovala (post)kommunistickému vkusu tamních polovzdělanců. Museli by tím totiž implicitně přiznat, že ač mne vyhnali, že se beze mne dosud neobejdou.
Protože jsem bytostný individualista, postuji své tento a své další texty sem. Consilium abeundi, byť je řečeno v žertu, nelze přeslechnout.
Tomáš napsal: "Do toho jsi tady umístil své avízo. Nemůžeš se moc divit, že někteří to pochopili jako provokaci, jako opětovný pokus o rozbití té budované atmosféry. Patříš totiž k těm, kteří ten sprší prostor opustili a není tedy jasné, jak moc Ti její atmosféra leží na srdci." K tomu nedílně patří i subjektivní definice Sprchy: "Sprcha skutečně byla výjimečný prostor. Začali to kazit až jednotliví členové svým egoistickým jednáním: šlo vždy o osobní pocit ukřivděnosti, který tento člen nadřadil tomu společnému prostoru. Vždy tím dal najevo, že je pro něj důležitější jeho ublížení, než celá Sprcha."
Co to znamená? To, že Sprcha, Wikipedie či ČR je výjimečný prostor jaksi apriori, z definice. A na tom z definice výjimečném prostoru působí spousta jedinců. Někteří jsou si vědomi svého závazku k vlasti, nejlepšímu českému serveru apod. Jiní si libují ve svém bezuzdném liberalismu – individualismu a chovají se k státu či serveru jako k nástroji. Takové odmítnutí kolektivismu je však těžkým hříchem.
V každém kollektivu se dříve nebo později ustanoví náboženská policie, která tvrdě vymáhá kollektivistický éthos. Je přitom zcela lhostejné, jak je označována, zda jako Klan či jinak. Její obětí jsou nejprve sólisté, později i její odpůrci. Ti se stávají outsidery, ať již faktickými, nebo formálními.
A nyní po tomto trochu složitějším úvodu přicházíme k vlastnímu thematu článku. Co se stane, když takový formalisovaný outsider rozhodne vrátit do kollektivu? Tomášova odpověď je jasná: Je to pochopeno jako provokace. Jenže, co je to provokace? Je to rušení klidu? Provokace je definována jako dráždění, popuzování. Přicházejí emigranti dráždit a popouzet? Nelze to vyloučit, ale je to obecně málo pravděpodobné. Xenofobní reakce k nim je tedy přiznáním vlastní nejistoty, neochoty podrobit pracně vynucený kollektivní éthos nové zkoušce.
Jsem ten, o němž se v české části Wikipedie (kladně) nemluví. Je neuvěřitelné, jaké psí kusy tamní velcí modráci dokázali vyvinout, aby nemuseli uvést mé jméno jako spoluautora článků, které přebírají z Iuridicta za vulgarisace orthografie, aby vyhovovala (post)kommunistickému vkusu tamních polovzdělanců. Museli by tím totiž implicitně přiznat, že ač mne vyhnali, že se beze mne dosud neobejdou.
Protože jsem bytostný individualista, postuji své tento a své další texty sem. Consilium abeundi, byť je řečeno v žertu, nelze přeslechnout.
Jak to bylo se Sprchou
Vzpomínky pamětníka na předpotopní Sprchu (2002–2003).
motto: "HUSITA mě sice občas vytáčí do vývrtky (ani ne tak buranstvím, ale lajdáctvím v myšlení i psaní), ale byl bych velmi nerad, kdyby mi jednoho dne J. Klabačka suše oznámil, že ho vyloučil a s nikým se o důvodech nehodlá bavit, protože on se tu přece pánem. A kdybych ho musel prosit, aby HUSITU připustil zpátky." Tomáš Pecina
Sprcha vznikla jako soukromý server Jana Klabačky (aka Jena) bez většího zájmu veřejnosti někdy v roce 2002. V té době tam vedle něho přispíval pouze Václav Pinkava a Jiřina Fuchsová. Hlavním záměrem bylo vytvořit místo pro kultivovanou diskussi, jako konkurrenci pro diskussní fóra Britských listů.
Britské listy vznikly odštěpením od Neviditelného psa v létě 1997. Autorem původního layoutu byl Tomáš Vild. Stejně jako jako NP, tak i BL měly forum pro všeobecnou diskussi. Nesledoval jsem ho, takže nevím, o čem se tam povídalo. Po příchodu Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby do Britských listů byl změněn layout a zavedena diskusse ke každému článku. (Domnívám se, že jejich archiv neexistuje nikde na Internetu.) Brzy se vytvořila nesmiřitelná oposice k PC levicovému éthosu článků BL. Ačkoliv řada diskutérů své texty podepisovala svým pravým jménem (max, Michaela, má maličkost a další), byli Janem Čulíkem označováni za anonymy, s nimiž se nediskutuje – např. Tengu. Konflikt eskaloval tím, když Boutros objevil, že Jan Čulík kdysi rovněž používal pseudonym – Václav Písecký. DJing cheb pako se okamžitě přejmenoval na Václav Písecký I. a ostatní členové Církve píseckých ke svému jménu připojili přídomek Písecký či z Písku. (Posledním mohykánem Církve píseckých je tedy Jarda z Písku, což v neznalých vyvolává nesprávný dojem, že jde o Čecha.) Já jsem tak neučinil: Už tehdy jsem měl odpor ke kollektivismu.
V lednu 2003 Janu Čulíkovi došla trpělivost s neodbytnými kritiky, a proto pověřil Joe Pantůčka, aby začal diskussní fora censurovat. Ten se svého úkolu nezhostil právě s úspěchem, takže diskussní fora byla "dočasně" (do prázdnin) zrušena. Ve skutečnosti nebyla obnovena dodnes. Mezitím se rozhostila občanská válka mezi vedením BL a jeho kritiky z diskussních fór. Po té, kdy censura znemožňovala napsat jakýkoliv kloudný text, odešla většina diskutérů na Sprchu.
Patřil k nim zejména Jena (Jan Klabacka), Václav Písecký I (Boutros el Uam), TL, Vodnik, gogo, Michaela, cnemo, HUSITA, Astr, Milos Koenig, JN, neckar, Ales Zeman, max, Vaclav Neckar mladsi prosim (Elvis Has Entered the Building), Tonda Kubrt, Andyo, JardazPisku, jezovec, Postava do dzezu a má maličkost (já jsem se naopak na Sprše ukryl pod pseudonymem Guy Peters), přičem někteří z nich na BL nepřispívali a přišli na Sprchu nově. Tehdejší Sprcha neměla éthos Pravdy a lásky jako dnes. K hlavním přispěvatelům patřili i Jiri Taborsky, Tom, Sinister Nexus, Petr Motyka a Emil a na druhé straně Lucifer, Ivan, Zuzana Wegerova či Muhammar, ba dokonce i vlad123. Maskotem Sprchy byl JaroSlav (Krátký) aka JK, který svými exatickými texty nesmírně dráždil p. Klabačku. Zde je malá ukázka:
"infantilním radikálne proamerickým fašistum a militaristum prijdete casem málo proamerický a casem vás prohlásí za nebezpecného "levicového evropského" intelektuála (dovolí si premýšlet), jehož pravé místo je na kandelábru s kravatou (hahaha) kolem krku. Oni totiž berou jen ty, kterí tancí jako zombie tanec smrti na každé ubité zemi, na kterou posvecený šílenec Bush ukáže prstem (napr. fašisti a kryptokomunisti jako Neumann, Beneš a Wagner). Tady už dávno nejde o Saddáma (i Rumsfeld si s ním kdysi potrásl rukou, viz nedávný Baldachýn na Novinkách), ale o nástup fašismu v USA a snahu o destabilizaci sveta. Nekterým onanistickým primitivum už nestací hrát válecné hry pro potenciální zlocince na Playstation, Sega, X-boxu apod., oni chteji skutecnou krev. USA se predvedly v celé své nahote jako vymiškaná a bezmyšlenkovitá kultura smrti a náboženského fundamentalismu (viz prátelství Busha a sektárského reverenda Moona). Je treba je zastavit, dokud je cas."
O konflikty nebyla nouze, vyvolala je např. Zuzana Wegerova, Josef Novak či Ivan. Těsně před pádem dorazila aschen a zavítal též OndrejCapek. Významnou událostí byl první sraz Sprchy dne 5. 7. 2003, kterou zorganisoval Vodník a kam dorazila Postava, Tomáš Pecina, Michaela a já. Předpotopní Sprcha skončila tak, že Tomáš Pecina vyhlásil stávkovou pohotovost čtenářů, p. Klabačka se naštval a Sprchu zavřel. Následovala MeziSprcha, která však měla spíše podobu Sanhedrinu, takže zveřejněna není.
Updated.
motto: "HUSITA mě sice občas vytáčí do vývrtky (ani ne tak buranstvím, ale lajdáctvím v myšlení i psaní), ale byl bych velmi nerad, kdyby mi jednoho dne J. Klabačka suše oznámil, že ho vyloučil a s nikým se o důvodech nehodlá bavit, protože on se tu přece pánem. A kdybych ho musel prosit, aby HUSITU připustil zpátky." Tomáš Pecina
Sprcha vznikla jako soukromý server Jana Klabačky (aka Jena) bez většího zájmu veřejnosti někdy v roce 2002. V té době tam vedle něho přispíval pouze Václav Pinkava a Jiřina Fuchsová. Hlavním záměrem bylo vytvořit místo pro kultivovanou diskussi, jako konkurrenci pro diskussní fóra Britských listů.
Britské listy vznikly odštěpením od Neviditelného psa v létě 1997. Autorem původního layoutu byl Tomáš Vild. Stejně jako jako NP, tak i BL měly forum pro všeobecnou diskussi. Nesledoval jsem ho, takže nevím, o čem se tam povídalo. Po příchodu Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby do Britských listů byl změněn layout a zavedena diskusse ke každému článku. (Domnívám se, že jejich archiv neexistuje nikde na Internetu.) Brzy se vytvořila nesmiřitelná oposice k PC levicovému éthosu článků BL. Ačkoliv řada diskutérů své texty podepisovala svým pravým jménem (max, Michaela, má maličkost a další), byli Janem Čulíkem označováni za anonymy, s nimiž se nediskutuje – např. Tengu. Konflikt eskaloval tím, když Boutros objevil, že Jan Čulík kdysi rovněž používal pseudonym – Václav Písecký. DJing cheb pako se okamžitě přejmenoval na Václav Písecký I. a ostatní členové Církve píseckých ke svému jménu připojili přídomek Písecký či z Písku. (Posledním mohykánem Církve píseckých je tedy Jarda z Písku, což v neznalých vyvolává nesprávný dojem, že jde o Čecha.) Já jsem tak neučinil: Už tehdy jsem měl odpor ke kollektivismu.
V lednu 2003 Janu Čulíkovi došla trpělivost s neodbytnými kritiky, a proto pověřil Joe Pantůčka, aby začal diskussní fora censurovat. Ten se svého úkolu nezhostil právě s úspěchem, takže diskussní fora byla "dočasně" (do prázdnin) zrušena. Ve skutečnosti nebyla obnovena dodnes. Mezitím se rozhostila občanská válka mezi vedením BL a jeho kritiky z diskussních fór. Po té, kdy censura znemožňovala napsat jakýkoliv kloudný text, odešla většina diskutérů na Sprchu.
Patřil k nim zejména Jena (Jan Klabacka), Václav Písecký I (Boutros el Uam), TL, Vodnik, gogo, Michaela, cnemo, HUSITA, Astr, Milos Koenig, JN, neckar, Ales Zeman, max, Vaclav Neckar mladsi prosim (Elvis Has Entered the Building), Tonda Kubrt, Andyo, JardazPisku, jezovec, Postava do dzezu a má maličkost (já jsem se naopak na Sprše ukryl pod pseudonymem Guy Peters), přičem někteří z nich na BL nepřispívali a přišli na Sprchu nově. Tehdejší Sprcha neměla éthos Pravdy a lásky jako dnes. K hlavním přispěvatelům patřili i Jiri Taborsky, Tom, Sinister Nexus, Petr Motyka a Emil a na druhé straně Lucifer, Ivan, Zuzana Wegerova či Muhammar, ba dokonce i vlad123. Maskotem Sprchy byl JaroSlav (Krátký) aka JK, který svými exatickými texty nesmírně dráždil p. Klabačku. Zde je malá ukázka:
"infantilním radikálne proamerickým fašistum a militaristum prijdete casem málo proamerický a casem vás prohlásí za nebezpecného "levicového evropského" intelektuála (dovolí si premýšlet), jehož pravé místo je na kandelábru s kravatou (hahaha) kolem krku. Oni totiž berou jen ty, kterí tancí jako zombie tanec smrti na každé ubité zemi, na kterou posvecený šílenec Bush ukáže prstem (napr. fašisti a kryptokomunisti jako Neumann, Beneš a Wagner). Tady už dávno nejde o Saddáma (i Rumsfeld si s ním kdysi potrásl rukou, viz nedávný Baldachýn na Novinkách), ale o nástup fašismu v USA a snahu o destabilizaci sveta. Nekterým onanistickým primitivum už nestací hrát válecné hry pro potenciální zlocince na Playstation, Sega, X-boxu apod., oni chteji skutecnou krev. USA se predvedly v celé své nahote jako vymiškaná a bezmyšlenkovitá kultura smrti a náboženského fundamentalismu (viz prátelství Busha a sektárského reverenda Moona). Je treba je zastavit, dokud je cas."
O konflikty nebyla nouze, vyvolala je např. Zuzana Wegerova, Josef Novak či Ivan. Těsně před pádem dorazila aschen a zavítal též OndrejCapek. Významnou událostí byl první sraz Sprchy dne 5. 7. 2003, kterou zorganisoval Vodník a kam dorazila Postava, Tomáš Pecina, Michaela a já. Předpotopní Sprcha skončila tak, že Tomáš Pecina vyhlásil stávkovou pohotovost čtenářů, p. Klabačka se naštval a Sprchu zavřel. Následovala MeziSprcha, která však měla spíše podobu Sanhedrinu, takže zveřejněna není.
Updated.
Ještě ke kosmogonii
Podle starých Egypťanů stvořil svět bůh Atum ejakulací při masturbaci. To je asi nejrealističtejší pohled všech kreacionistů. :-)
Jak správně e-mailovat
Yahoo je docela dobrý freemailový klient. Máte jen jednu drobnou chybičku. Netuší, že by někdo mohl chtít posílat e-maily ve Windows-1250, ačkoliv má nastaveno odesílání v kódování ISO-8559-2. Co to udělá, je známá Gatesova pomsta. Místo š, ž, ť dostanete ą, ľ, ». Ale copak Yahoo může za to, že je někdo líný si v Mozille nastavit výchozí znakovou sadu na ISO-8559-2?
Naproti tomu Gmail, to je jiný kádr. Toho normy nezajímají vůbec. Všechny e-maily posílá v UTF-8, ať se Vám to líbí, nebo ne. Přitom dle normy při odesílání má poštovní klient rozpoznat používané znaky a použít nejnižší možné kódování, např. místo ISO-8859-2 pouze ISO-8859-1 či dokonce US-ASCII.
Naproti tomu Gmail, to je jiný kádr. Toho normy nezajímají vůbec. Všechny e-maily posílá v UTF-8, ať se Vám to líbí, nebo ne. Přitom dle normy při odesílání má poštovní klient rozpoznat používané znaky a použít nejnižší možné kódování, např. místo ISO-8859-2 pouze ISO-8859-1 či dokonce US-ASCII.
Hádanka pro goga
Na tomhle blogu je seznam 7 lidí, kteří se zmocnili české části Wikipedie:
Pastoria můžeme vynechat, protože je zjevné, že to není jeho občanské jméno. Zůstává 6 jmen. Která jsem, gogo, zveřejnil? Hic Rhodus, hic salta.
- Jan Kulveit vulgo Wikimol
- Radek Svítil vulgo Radouch
- Ignác Pospíšil vulgo Cinik
- Pastorius
- David Vopřada vulgo Dodo vulgo Flanďák
- Zdeněk Pražák vulgo Zp
- Jan Koukal von Berlin vulgo -jkb-
Pastoria můžeme vynechat, protože je zjevné, že to není jeho občanské jméno. Zůstává 6 jmen. Která jsem, gogo, zveřejnil? Hic Rhodus, hic salta.
10. listopadu 2005
Nečekaný mirror
Úplnou náhodou jsem se dozvěděl, že tenhle blog má mirror. A to jsem si myslel, že ho nikdo nečte.
4. listopadu 2005
Výsledek jedné akce
Protože Luboš Motl má svou fotku s Klausem, ani já jsem nemohl zůstat pozadu. Výsledek vidíte sami.
Neznámého mého ctitele tato fotografie inspirovala k pěkné koláži.
Updated.
Neznámého mého ctitele tato fotografie inspirovala k pěkné koláži.
Updated.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)