Kalousek, dnešní Antoinette

V dnešním discoursu jsou všechny živé postavy, jako byl Jan Hus, Tomáš Masaryk, Adolf Hitler a další, převáděny na symboly, které nemají s osobnostmi, které jim stály předlohou, nic společného. Tímto osudem byla postižena i Marie Antoinette.

Často se jí přisuzuje výrok: "Qu'ils mangent de la brioche." Ve skutečnosti si ho vymyslel otec levice, Jean-Jacques Rousseau, který ho napsal, když Marii Antoinette bylo 13 a rok před tím, než přijela do Francie: "Enfin je me rappelai le pis-aller d’une grande princesse à qui l’on disait que les paysans n’avaient pas de pain, et qui répondit : Qu’ils mangent de la brioche."

Povaha Marie Antoinette byla naprosto odlišná. Jako snad všichni extrémně mocní či bohatí měla velice vyvinutý soucit. V roce 1775, v době nedostatku potravin, napsala: "Je zcela jasné, že když vidíme lidi, kteří s námi jednají tak dobře přes svou chudobu, jsme zavázáni více než dříve tvrdě pracovat na jejich štěstí. Král, zdá se, chápe tuto pravdu."

Nicméně, revolucionáři ji neměli rádi, to je pravda. Důvod? Předně to byla silná žena, zatímco Ludvíka XVI. kralovat vůbec nebavilo a raději se věnoval zámečnictví. Revolucionáři byli mužští chauvinisté; ženy se podle jejich názoru do politiky míchat neměly. Druhý důvod byl, že to byla Rakušanka – l'Autrichienne – takže brzy získala přezdívku La chienne (děvka). V té době se totiž rodil nacionalism, který později přinesl tolik zla. Třetí důvod byl, že ji Francouzi viděli jako původkyni obrovitého státního dluhu, takže dostala další přezdívku: Madame Déficit. Pozoruhodná paralela ke Kalouskovi. Dnes ji Evelyne Lever vidí jako princesnu Dianu 18. století, Sofia Coppola má podobný názor.

Ačkoliv mne Kapitán určitě neposlechne, doporučuji mu, aby si opatřil Původ současné Francie, což jsou dějiny Francouzské revoluce, které napsal Hippolyte Taine. Bohužel česky vyšel naposledy v letech 1906–10. Tam se o těch událostech dozví jiné věci, než se učil ve škole.

Protože o Francouzské revoluci leccos vím, musím odmítnout rovněž theorii příčiny i následku, applikovanou Andy na process s Ludvíkem XVI.: "to bylo nezbytné v mocenském boji, kde stál proti nim naprosto bezcitný vrah, využívající davu." (Tím vrahem zřejmě myslí Robespierrea, ačkoliv královrahů bylo celkem 380.) Důvod byl ideologický: Jakobíni viděli bývalého krále jako tyranna – nepřítele svobody. Po povstání 10. srpna 1792 byli hlavní soupeři jakobíni a girondini. Nicméně i girondini byli republikáni a Ludvíka XVI. neviděli nijak positivně. Spor mezi byl mnohem hlubší než o to, zda si král zaslouží smrt nebo ne. Girondini byli federalisté (regionalisté), zatímco jakobíni byli centralisté.

Zajímavá je Kapitánova obhajoba zářijových vrahů, úděsných ničemů.