Obzvláště se vyznamenali čeští novináři. Ačkoliv údajně kritisovali abolici (článek II), elektronická media byla zaplavena důsledky aggratiace (články I, III a IV), kdy bylo propuštěno cca 5 800 vězňů. Jenže aggratiace má, až na některá pochybení, vcelku standardní podobu, takže novinářská kritika je ztělesněním pokrytectví.
Vraťme se tedy k abolici, která zní: „Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“
Odborná literatura doslova říká: „Za obecně vžitý předpoklad, kdy se již řízení přehoupne do své nepřiměřené délky, je praxí obecně považována doba 6 let.“ A ačkoliv je pravdou, že průtahy se v individuální stížnosti musí posuzovat případ od případu, není důvodu, proč by amnestie nemohla průtahy zobecnit. Takže stanovisko Unie státních zástupců, že amnestie nemůže „předejít úspěchu těchto obviněných u ESLP, pokud by se na něj obrátili se stížností na délku svého trestního stíhání“, je mylné a manipulativní.
Doslova pod vší kritiku je „odborný“ názor Hany Marvanové („V civilním řízení už nároky uplatnit nemohou, protože jsou promlčené“) a Václava Lásky (rozhodnutí ESLP „nikdy nevede k odpuštění povinnosti uhradit vzniklou škodu. A to jsou právě následky, které Václav Klaus svoji amnestií způsobil“), že amnestie způsobí promlčení občanskoprávního nároku na náhradu škody. Stačí si prostudovat § 112 OZ, když už neznají judikát Rc 31/1974.
Podívejme se na konkrétní případ, které amnestie údajně zmařila: H-System. Jeho organisátor, Petr Smetka, byl pravomocně odsouzen na 12 let a v současné době je v žaláři. Amnestie na tom nemění nic. Co se týká odškodnění, za přihlížení a výmluv právní zástupkyně poškozených i státu nedostali nic, přičemž „[v]ětší část poškozených ale soud odkázal s uplatněním škody na občanskoprávní řízení.“ Co se týká Smetkových podřízených (Jaroslav Eliáš, Jaroslav Vítek, Ladislav Tůma), tam amnestie skutečně trestní stíhání zastavila. Ale v čem by postavení poškozených mělo nebýt jí lepší, propagandisté nevysvětlují.
Problém je jinde. Smetka a jeho podřízení byli obviněni v prosinci 1999 a poprvé odsouzeni teprve v roce 2004. VSPH rozsudek 6. 6. 2006 pod sp. zn. 6 To 16/2005 zrušil a vydal nový: „Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných Ing. Petra Smetky, Ing. Jaroslava Eliáše, Jaroslava Vítka a JUDr. Ladislava Tůmy zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným specifikovaným pod body 1 až 354. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození označení pod body 1 až 89 odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně rozhodl, že poškození uvedení pod body 1 až 612 se odkazují s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.“ Eliáše, Vítka a Tůmu vrátil na MSPH. Rozsudek VSPH potvrdil NSČR 27. 9. 2007 pod sp. zn. 5 Tdo 247/2007.
U Eliáše, Vítka a Tůmy tak následoval nechvalně známý justiční ping-pong: MSPH je odsoudil až v prosinci 2010, VSPH v červnu 2011; v prosinci 2012 ale NSČR tento rozsudek zrušil (na Internetu rozhodnutí NSČR dosud není). Jejich trestní stíhání tedy trvalo celkem 13 let. Jestli by ESLP něco neaproboval, tak je to rozhodně trestní stíhání Eliáše, Vítka a Tůmy.
Rekapitulace soudních rozhodnutí:
- MSPH z 19. 2. 2004, čj. 3 T 14/2001-34.905
- VSPH z 6. 6. 2006, sp. zn. 6 To 16/2005
- MSPH z 13. 12. 2010, sp. zn. 3 T 14/2001
- VSPH z 29. 6. 2011, sp. zn. 6 To 6/2011
- NSČR z 30. 10. 2012, čj. 11 Tdo 408/2012-279; zveřejněno až na Sylvestra.
Mezi 6. 6. 2006 a prosincem 2010 jsou zjevné průtahy, navíc zbytečné, protože VSPH nic nebránilo rovnou rozhodnout. NSČR by tedy nemusel rozhodovat až v prosinci 2012, nýbrž již v roce 2007, tedy o celých 5 let dříve. Do Klausovy lhůty by se s odřenýma ušima vešel.
Co je tedy příčinou vlekoucích se trestních řízení? Není to lenost státních zástupců ani soudců, ale justiční ping-pong. Možnost, aby soud II. stupně směl zrušit rozsudek, je nutno v trestním řádu bez náhrady zrušit.
Updated.
Updated.
Zanedbám jakékoliv odborné hledisko. Jeden právník mi to vysvětloval asi tak, že prvoinstanční soud takřka vždy rozhodne vinen, ne snad proto, že by to tak bylo, ale proto, že ve zprávách se to vyjímá líp a ví, že obžalovaný se odvolá a ty kecy v novinách odnese někdo jiný. Následuje odvolání, kterým se nikdo moc nezabývá a buď to vrátí k došetření, nebo rozhodne podle aktuálního stavu masmédií a pokud je stav kauzy moc nápadný, následuje odmlka a další kolo a vlastně se čeká až novinářské onuce ztratí zájem.
OdpovědětVymazatAle to je nesmysl. Řešit nějaké paragrafy... Vždyť o vině je rozhodnuto předem - Klaus je vinen, protože Klaus. Kdyby nachlup to samé udělal panhavel, tak se neděje nic. Ostatně kdo si kdy, mimo první, vzpomenul na jeho amnestie?
OdpovědětVymazat"Ostatně kdo si kdy, mimo první, vzpomenul na jeho amnestie?"
OdpovědětVymazatIrrelevantní. Odsuzovaly se úplně stejně. To, že si to dneska většina moc nepamatuje, je jen věc paměti. Ta Vaše evidentně trpí stejně.
Jo? Ale já si ale fakt nevzpomínám. Vy si třeba pamatujete druhou?
OdpovědětVymazatHaha, Starý pán si ve mě našel "malého Klause" :-D
OdpovědětVymazatGuy Petersi, protože jsem předpokládal, že Vaše otázka nebude jen tak, tak jsem se teď podíval, a máte pravdu, o té jsem nevěděl. Druhou jsem myslel tu třetí. Protože na tu opravdu druhou, týkající se zbraní, jsem neslyšel nikoho nadávat. Nicméně ani na ty další dvě se nikdy nenadávalo tak, jako na první, nebo na tu současnou. Ale myslím, že je jasné proč.
OdpovědětVymazatPane Hylši, nechápu to s "malým Klausem". Já s Klausem žádný problém nemám, tedy kromě toho, že je to buzna a nepřiznává to. A to si zase nemyslím o Vás.