České samohlásky

Pro samohlásky se používá trojúhelník či lichoběžník Christopha Friedricha Hellwaga z roku 1781, který mi přijde matoucí. Je to proto, že samohlásky mají 4 vlastnosti:

1. přednost/zadnost
2. otevřenost (výška)
3. zaokrouhlenost rtů
4. kvantita (délka)

Nacpat je dvourozměrné tabulky je tedy nepřehledné. Ačkoliv všechny opposice mohou být graduální, v češtině je kvantita privativní. Na rozdíl od francouzštiny a němčiny zaokrouhlenost v češtině nehraje roli: Zadní samohlásky (o + u) jsou zaokrouhlené, ostatní (a, e, i) jsou nezaokrouhlené (napjaté).

tabulka	přední	téměř přední	střední (centrální)	téměř  zadní	zadní
zavřené	í [i:]				ú, ů [u:]
téměř zavřené		i [ɪ]		u [ʊ]
polozavřené					o, ó [o:]
středová
polootevřené	e [ɛ], é [ɛ:]
téměř otevřené
otevřené		a	á [ä:]

Polootevřená výslovnost je česká, polozavřená výslovnost je moravská. K tomu je třeba dodat, že za téměř přední se udává pouze [ɪ] a [ʏ]; já jsem sem přiřadil rovněž české a, které má více přední výslovnost než centrální.