Článek o homosexualismu sice vzbudil živý ohlas, nicméně mnozí nepochopili jeho podstatu. Za všechny třeba Kapitán: „Nevím, kde berete ten Váš odhad, že 90% národa propadla buzerantismu.“ Jedná se o fatální nepochopení rozdílu mezi homofilií a homosexualismem. Ve skutečnosti vůbec nic nebrání tomu, aby homosexualista byl homofobem. Naopak, homofilů je mezi homosexualisty výrazná menšina; jedná se prakticky jen o ty, kteří se chovají homosexuálně.
Tak tedy znovu: Homosexualism je přesvědčení, že existuje něco jako sexuální „orientace“, která je vrozená a nedá se s ní vůbec nic dělat. Je to tedy ideologie na úrovni rasismu, tedy tvrzení, že barva kůže předurčuje naše chování. Názor, že homosexuální „orientace“ je positivní, s homosexualismem nijak nesouvisí. To je homofilie.
Důvod, proč je homosexualism tak rozšířenou ideologií jako bylo křesťanství ve středověku nebo kommunistická ideologie za kommunismu (cca od roku 1955 byla veřejnost v ČSR přesvědčena, že jakákoliv alternativa ke kommunismu je nereálná, byť by třeba byla žádoucí) je jednak všeobecná popularita všech biologisujících ideologií, od sociálního darwinismu po rasism, a jednak úspěchy homosexuálního hnutí, obvykle nazývané osvobození homosexuálů. Na to se podívejme podrobněji. Jeho konečným cílem je rozložení heteronormativity, která je stále ještě prevalentní.
Podstatou homosexuálního hnutí je vytvoření homosexuální sdílené identity, jejíž nositelé tvoří kolektiv – menšinu, která má společné cíle, k jejichž prosazení volí nejrůznější prostředky, a to včetně násilných. Přijetí identity se říká „konverse“. Homosexuální hnutí vyžaduje zveřejnění konverse = coming out.
Ačkoliv je těžké odlišit úsilí o pouhou aprobaci homosexuálního chování od homosexuálního hnutí, zdá se, že počátky homosexuálního hnutí lze datovat do 11. 11. 1950, kdy Harry Hay založil Mattachine Society („group to protect and improve the rights of homosexuals“) jako základní organisaci Kommunistické strany USA a individuální politické úsilí tak přerostlo v kolektivní. Vlastní homosexuální hnutí začíná 19. 9. 1964, kdy se v New Yorku konala první homosexuální demonstrace.
Prvním cílem homosexuálního hnutí bylo odstranění homosexuality ze seznamu duševních nemocí, nejprve z DSM, kdy v roce 1970 začal ostrý nátlak na APA. To bylo korunováno úspěchem, když 15. 12. 1973 představenstvo APA odstranilo homosexualitu ze seznamu duševních nemocí. Celosvětově se to homosexuálnímu hnutí podařilo až 17. 5. 1990, kdy byla homosexualita odstraněna z ICD-10.
Od 90. let se tak homosexuální hnutí musí vyrovnat s tím, že je pevnou součástí establishmentu. Proto se distancovalo od jiných hnutí sexuálního osvobození, pedofilního, zoofilního či polygamního (krvesmilné, kvůli extrémně malému počtu vyznavačů, neexistuje). Diferenčním znakem je, zda tyto parafilie jsou uznány za sexuální „orientaci“ či nikoliv.
1. Má homosexuální hnutí nějakou ideologii? Není-li jí homosexualism, co jí tedy je?
OdpovědětVymazat2. Pokud sexuální orientace není vrozená, jaká tedy je? Získaná? To se pak vracíme do dob, kdy chtěli homosexuály "léčit".
3. Jak se nazývá hnutí/ideologie, která - začasté nevybíravými způsoby - razí přesvědčení, že homosexuální orientace je rovnocenná s orientací heterossexuální (bez ohledu na to, zda je vrozená či nikoli)?
Tím živým ohlasem na článek o homosexualismu myslíte ten jeden komentář?
OdpovědětVymazatReakce:
OdpovědětVymazatad 1. Podle mne můžeme rozlišovat různé povinnosti v rámci jedné ideolgie. Stejně jako v judaismu mají jiné povinnosti levité, jiné obyčejní židé a ještě jiné nevěřící, tak i v homosexualismu mají jiné povinnosti homosexuálové a jiné heterosexuálové.
ad 2. To jsem netušil, že jste homosexualista.
ad 3. Já tomu říkám homofilie.
ad André Pulgar. Původně jsem si myslel, že jste troll, tak jsem nechtěl odpovídat. A on je to jen Váš nový nick. Debata byla na FB pod mým reálným jménem.
Dobrý den, pane Petersi,
OdpovědětVymazatano, neuvedomil jsem si, že možná tento nick ne úplně znáte - nicméně úplně nový není, vznikl účelově kvůli jednomu CD, už asi před rokem, souvisí to s tím, že nick na blogu se mi pak přenese i sem.
A omlouvám se, já zase zapomněl, že máte FB, kam jste své aktivity přenesl (a které mi tudíž unikají, protože já stále tomuto zlu odolávám).
Petersi, zarazila mě odpověď na Vodníkův bod 2. Vy jste mu na dotaz vůbec neodpověděl, Vy jste místo toho udělal něco, co ani nevím, jak nazvat.
OdpovědětVymazatNevím sice, kde čerpáte prameny pro své názory, jak Vás znám, tak půjde zejména o zdroje z "duchovních věd", pravděpodobně asi z psychologie a sociologie, zatímco biologii jako obvykle opomíjíte. Pokud já vím, tak mainstream tvořený cocktailem všech výše zmíněných:
1. rozlišuje "sexuální orientaci" a "sexuální chování"
2. různé školy předkládají odlišná tvrzení o příčinách, nicméně rozhodně nedošlo ke shodě na obecně platné jediné příčině (byť na úrovni rozlišení vrozená x získaná). Předkládané důkazy jsou vždy buď sporné nebo omezené na určitý definiční obor.
Tudíž vůbec nebyl důvod odpovědět Vodníkovi tak, jak jste to udělal. Měl byste se už smířit s tím, že realita není buď jen černá, nebo jen bílá.
ad 1. O tom není spor.
OdpovědětVymazatSpor je o to, zda má nějaký rozumný smysl rozlišovat mezi homosexuálním pudem a homosexuální „orientací“. Homosexualisté to rozlišují; já tvrdím, že nic jako homosexuální „orientace“ neexistuje, protože je krajně nejasné, co to vlastně znamená. A pokud nevíme, co to znamená, nemá smysl spekulovat o příčinách.
Jinak problematiku genetiky a projevu genu v závislosti na prostředí chápu. Ale zde jde o něco jiného. Zda je homosexualita daná biologicky, jako třeba rození dětí, nebo sociálně, jako třeba manželství. Chápu, pokud byste tuto dichotomii odmítal. Ale homosexualism na ní trvá. Proto úsilí o změnu sexuálního chování označuje za „léčení“ se symptomatickou narážkou na biologii. Doufám, že teď je to jasnější.
Pokud máme triádu: cukrovka – stress – promiskuita, tak Vodník řadí homosexualitu k cukrovce, Vy zřejmě ke stressu a já k promiskuitě.
OdpovědětVymazatJá tuhle problematiku nijak nesleduju. Někde někdy jsem četl, že homosexualita má nějaký prokázaný organický nosič, ne-li v DNA tak někde v mozku, opravdu nevím přesně. Do jaké míry je to pravda nebo, je-li to pravda, do jaké míry je to účinné, to nevím. Je celá řada přechodných stupňů. Viděl jsem kdysi takový graf rozložení orientace (pro muže a pro ženy, moc se to nelišilo) od "stoprocentních" heterosexuálů (byla jich skoro polovina) až ke "stoprocentním" heterosexuálům (4-5%), mezi tím přechod s různým poměrným zastoupením homo- a heterosexuality.
OdpovědětVymazatPokud by homosexualita nebyla vrozená, něco, s čím nemůžete nic dělat, ale získaná, pak byste ospravedlňoval všechny ty persekuce homosexuálů a homosexuality v historii. V pravoslaví (a jistě i v jiných církvích) převažuje u kněží ten přístup, že ti lidé se tak narodili a nemohou s tím nic dělat, proto jsou přijímáni v rámci ekonomie spíš jako handicapovaní než jako (pouzí) hříšníci. Mustr na to není, ale u duchovních, kterých si vážím, a kteří rozhodně neberou Boží příkazy a zákazy na lehkou váhu, jsem se setkal s tímto přístupem.
Re GP:
OdpovědětVymazatDěkuji za odpověď.
K prvnímu komentáři - ano, tu dichotomii odmítám, moc nevěřím na 1 a 0.
K druhému komentáři - tu triádu jsem vůbec nepochopil. Hlavně tu cukrovku. Ze zbytku mi připadá, že je tedy podle Vás homosexualita něco jako volba?
Já vnímám cukrovku jako somatickou nemoc, kterou psychika prakticky vůbec neovlivňuje. Stress je naopak mix biologie a psychiky a promiskuita je čistě volba, kterou biologie prakticky vůbec neovlivňuje.
OdpovědětVymazatHomosexualita je stejně úmyslně vágní pojem jako sexuální orientace, takže nemá cenu se o něm bavit. Ale pokud máte na mysli homosexuální chování, ano, myslím si, že je volní, i když samozřejmě sexuální pud ho ovlivňuje.
ach ne, brouzdám brouzdám a náhodně narazím na takové perly. Tohle... "Homosexualism je přesvědčení, že existuje něco jako sexuální „orientace“, která je vrozená a nedá se s ní vůbec nic dělat. Je to tedy ideologie na úrovni rasismu, tedy tvrzení, že barva kůže předurčuje naše chování." .. nemůže zůstat bez odezvy: "Heterosexualism je přesvědčení, že existuje něco jako heterosexuální orientace, která je vrozená a nedá se s ní vůbec nic dělat. Je to tedy ideologie na úrovni rasismu, tedy tvrzení, že biologické pohlaví předurčuje naše chování." Heterosexualistické ideologii zdar!
OdpovědětVymazat