17. července 2011

Pravda a láska – definice

Poté, co Adam B. Bartoš sepsal svou analysu Pravdy a lásky, která byla velkým zklamáním, jsem naznačil, že uvažuji o vlastní. Ale protože dům nelze stavět od střechy, musí mu předcházet spousta studií. Skvěle mi teď nahrál přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, který její existenci přiznal: „Jen pro vyjasnění pojmů: „pravdoláskaři“ jsou lidé, kteří stále cítí sympatie k Václavu Havlovi, mají vcelku liberální pohled na svět, občas nezvládají svůj patos, coby voliči se posunují po trati ODA - Unie svobody - zelení - kníže, často čtou týdeník Respekt“. S touto definicí lze vcelku souhlasit, až na ten liberalism, k němuž lze Pravdu a lásku řadit jen v rámci velice širokého proudu, asi jako kommunism do socialismu.

Pro dobrou definici je nutno identifikovat historické kořeny. Historicky prvním hlasatelem Pravdy a lásky byl Girolamo Savonarola (1452–1498). Pokud najdete někoho staršího, budu vám v diskussi vděčen, nicméně upozorňuji, že Jana Husa za hlasatele Pravdy a lásky nepovažuji, stejně jako pozdějšího Martina Luthera. Tím je až Jean Calvin (1509–1564) a Pravda a láska není nic jiného než kalvinism zbavený náboženského obsahu.

Ve světě se Pravdě a lásce říká progressivism nebo reformism (to je pravicová část sociální demokracie), přičemž nejvýznamnějším zástupcem je pokrokové hnutí v USA na přelomu 19. a 20. století, včetně investigativních muckrakers. V Čechách se v dnešním slova smyslu Pravda a láska konstituuje rovněž na konci 19. století, když byl v létě 1893 Tomáš Garrigue Masaryk vykopnut z liberální, byť nacionalistické, mladočeské strany. Masarykovi realisté (lidovci) pak tvořili úzkou sektu, která ve veřejném mínění příliš neresonovala. Za první republiky se však zmocnili moci a přepsali učebnice. Na základě kultu první republiky je to tak officiální názor dodnes.

Čím se tedy liberalism v užším slova smyslu a progressivism liší? Pro liberalism je hlavním cílem Svoboda, pro progressivism je to Dobro. Nejlépe je rozdíl mezi liberály a progressivisty vidět na přístupu k politickým svobodám. Liberálové prosazují svobodu projevu i pro kommunisty a neonacisty. Pro progressivisty neexistuje nic horšího než politická práva pro extrémisty.

V poslanecké směmovně nejsou liberálové ani progressivisté zastoupeni. ODS je catch-all party po vzoru CDU, kde vedle sebe volně působí liberál Zahradil a konservativec Benda. Věci veřejné jsou populistické, TOP 09 je zatím nevyhraněná, ale tenduje k neokonservativismu à la Newt Gingrich. Po zániku LiRA tak hlavní liberální stranou zůstává eurorealistická (nacionalistická) Strana svobodných občanů. Pravda a láska i nadále kolonisuje Stranu zelených.

23 komentářů:

  1. Zajímavý pokus. Ale nevím, jestli pojetí P&L jako progresivismu není příliš úzké. Já si myslím, že se jedná o celkem volné uskupení spojené jednak určitými nosnými myšlenkami, jednak jistými osobními vazbami.

    Dále se domnívám, že tento směr integruje vedle progresivistů a levicových liberálů i část neocons, v čemž se jedná o jasné české specifikum, neboť tyto proudy jinak stojí na západě většinou proti sobě. Řekl bych, že je to způsobeno upozaděním ekonomických otázek a akcentem na otázky zahraničněpolitické a etické.

    Vidím tady jasnou návaznost, vezmeme-li to z leva do prava, bude to zhruba takto:

    progresivismus + levicový liberalismus > levé křídlo neocons > střed neocons > pravé křídlo neocons > (neocons mimo P&L.)

    Jmenovitě cca: Pehe, Liška, > Havel, Tydlitátová, Bursík > Halík, Schwarzenberg > Vondra > (Nečas, Joch).

    Zajímavé je to, že tam, kde vidím zhruba střed, se začíná ta návaznost poněkud zamlžovat – pan profesor Halík se ještě jasně k Václavu Havlovi hlásí, ale následující dva pánové už většinou ne. Dále morální panika kolem Jocha, který sice k P&L nepatří, ale jeho zahraničně-politická orientace by měla vyhovovat. Dále je zajímavá snaha premiéra Nečase lavírovat na hraně mezi přízní P&L a Hradu. Zdá se však, že se mu to nedaří a momentálně jej nepodporují ani jedni, ani druzí.

    OdpovědětVymazat
  2. Nesouhlasím s vámi zcela; už dlouho o tom přemýšlím, proč se jakoby opakuje masarykovský tatíčkovský kult, ale stále nejsem schopen svůj názor přesně formulovat, tak aby to stále za publikaci.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky. Myslím, že neokonservativism je kapitola sama pro sebe. Jeho levicové kořeny ho sbližují s Pravdou a láskou, ale jde o něco odlišného. Typickým příkladem je Topolánek. Asi nejznámější český neokonservativec měl k Pravdě a lásce blízko, ale rozhodně k ní nepatřil. To samé Vondra. Sice to byl v 80. letech Havlův kamarád, ale po roce 1989 šel svou vlastní cestou.

    Proto si myslím, že se osobní vazby nemají přeceňovat. Všichni dissidenti byli kamarádi, ale politicky jsou jinde. Vidíme to třeba na VV. To byli kamarádi, ale pak to třesklo a kamarádi už nejsou.

    Jinak já osobně se považuji za levicového liberála a Pravda a láska mne čím dál víc irrituje. Zejména to křídlo nepřátel svobody (Kostlán, Uhlíř, Brož), které je součástí Pravdy a lásky jen volně.

    Havel, Tydlitátová, Bursík nejsou liberálové, nýbrž čistí progressivisté. V čem je Halík neokonservativní? Opět je to čistý pokrokář.

    Schwarzenberg je kapitola sama pro sebe. Podle mne ideologii ani nemá, možná neokonservativní. A nepopírám, že čestí neokonservativci (Kalousek, Drábek) mají k Pravdě a lásce blízko, když námluvy Pravdy a lásky se sociálními demokraty zkrachovaly.

    morální panika kolem Jocha
    To byl zajímavý fenomén. Podle mne ji vyvolala ultralevice; Pravda a láska se k ní moc nehlásila, naopak připomínala, že neokonservativism à la Tea Party je legitimní.

    Dále je zajímavá snaha premiéra Nečase lavírovat na hraně mezi přízní P&L a Hradu. Zdá se však, že se mu to nedaří a momentálně jej nepodporují ani jedni, ani druzí.
    Jo, prokaučoval to, hoch.

    OdpovědětVymazat
  4. Koukám, že jsem Vás špatně četl. Nepsal jste, že Havel, Tydlitátová, Bursík jsou liberálové, ale neocons. Je jasné, že Pehe je reformista (pravicový sociální demokrat), ale to z lidí napravo od něj nedělá neokonservativce.

    OdpovědětVymazat
  5. proč se jakoby opakuje masarykovský tatíčkovský kult
    Není to nějaká kompensace českého atheismu? Že si zbožští nějakého předáka (nikoli "vůdce" ve smyslu totalitních régimů), obdaří ho nadlidskými morálními kvalitami, moudrostí a spravedlností a toho pak sledují jako guru, místo Krista, Mohameda nebo Buddhy?

    OdpovědětVymazat
  6. Halík byl třeba proti registrovanému partnerství, přepokládám, že asi ani nebude podporovat potraty. To je myslím od progresivního proudu odlišuje. U toho Havla, VT a Bursíka jsem si nebyl jistý, proto jsem použil ten pracovní termín levicoví neocons. Ale určitě jsem nechtěl nějak striktně vymezovat škatulky, do nichž bych někoho jasně zařadil. Hlavně VH a VT jsem v tu chvíli intuitivně viděl někde mezi progresivismem a tím "levicovým nk".

    U Bursíka si myslím, že se právě politicky nějak výrazně od Topolánka nelišil.

    To rozlišování levého liberalismu a progresivismu je zajímavé, já ty výrazy do těď vnímal synonymně. Nemáte poruce jiného levicového liberála veřejně podporujícího úplnou svobodu slova? Já si totiž nikoho jiného než Vás nedovedu vybavit.

    OdpovědětVymazat
  7. Halík byl třeba proti registrovanému partnerství, přepokládám, že asi ani nebude podporovat potraty.
    Přeci jen je to katholík. Naopak si myslím, že stoupenci NOM (Halík, Vlk) se s pokrokáři téměř dokonale kryjí, stejně jako stoupenci Tridentiny s paleokonservativci.

    U Bursíka si myslím, že se právě politicky nějak výrazně od Topolánka nelišil.
    V důrazu na morálku a Dobro.

    Nemáte poruce jiného levicového liberála veřejně podporujícího úplnou svobodu slova?
    V zahraničí Chomsky a u nás Bělohradský.

    OdpovědětVymazat
  8. Jinak gay liberation a potraty jsou levicová agenda, tedy socialism. V USA jsou pokrokáři obvykle silně věřící a tedy proti tomu.

    OdpovědětVymazat
  9. Ad Vodník:

    Možná. Před dvanácti lety jsem napsal toto (a od té doby ve svém poznání nikam dál nedospěl):

    Příčina zbožnění Tomáše Masaryka souvisí s tím, že Češi daleko víc, než si přiznávají, tíhnou k orientálnímu upořádání společnosti. Zatímco legendární králové západní civilizace, Artuš nebo Karel Veliký, byli obdivováni pro svou udatnost a sílu, orientální vládcové jsou v pravém slova smyslu patriarchy, kteří od svých poddaných vyžadují synovskou lásku: nejznámějším příkladem je ruský "baťuška (tedy tatínek) car", ale podobné tendence se projevují v celé orientální civilizaci. Je těžko představitelné, že by v tomto století některý francouzský nebo americký prezident vstoupil do historie nikoli pod svým jménem, ale jako "otec Francouzů" nebo "otec Američanů": přesto Atatürk v překladu neznamená nic jiného než "otec Turků". Podobně se zrodil i kult "tatíčka Masaryka".

    OdpovědětVymazat
  10. Já bych viděl začátek problému, resp. jasnou indicii v původním Havlově prohlášení: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Já tam slyším jasné přesvědčení, že hlasatel tu pravdu a lásku drží v hrsti. Lásku nechme stranou; to je jasný odkaz k "páchání Dobra". Pravda ale není děvka, která s někým půjde, kdykoliv se mu zachce. Pachatelé Dobra se poznají podle toho, že odmítají hrát podle pravidel (skandální článek na iDnesu, že by si náckové prostřednictvím volebních výsledků DS mohli vydělat na kvalitní advokáty a stát by tak ztratil možnost je snadno šikanovat) a ze všeho nejvíc se bojí skutečně otevřené diskuse. Zákazem popírání holokaustu to začíná a končí to ostrakizací oponentů a zesměšňováním názorů, za které (zatím) nelze zavírat do vězení. Jinými slovy, aby Pravda zvítězila, je nejlepší ji dát do zákona a Lež vytlačit z veřejného prostoru.

    OdpovědětVymazat
  11. TP: no, od té doby se hodně změnilo. Oproti Tvému očekávání Havlova popularita díky Klausovu presidentství nestoupla ani o píď, já mám dokoce dojem, že ještě poklesla. Přičítám to jednak internetu a šíření informací, které officiální discourse řadí mezi tzv. "konspirační theorie", jednak k tomu přispěly odporné lokajské a válečnické bláboly Václava Havla samotného.

    OdpovědětVymazat
  12. Jinak gay liberation a potraty jsou levicová agenda, tedy socialism. V USA jsou pokrokáři obvykle silně věřící a tedy proti tomu.

    Pak bude ale záležet na tom, co je podle Vás obvykle a koho pod progresivismus zahrnete. Když se podívám na Congressional Progressive Caucus, tak mě do očí udeří "According to its website, the CPC advocates [...] the legalization of same-sex marriage". Pak když se podívám na názory Dennise Kuciniche z PDA na potraty, tak je tam patrný vývoj od pro-life k pro-choice. Pak jsem ještě někde zaznamenal, že gay liberation nepodporuje další tvář PDA Howard Dean. Takže mi z toho nakonec vychází, že pokrokář nemusí podporovat registrované partnerstvé ani právo na potrat, ale nevím, nakolik je to obvyklé. U pravdoláskařů byl pan profesor Halík nejspíše opravdu jediný, kdo se vyjádřil proti.

    Jinak je tu ale jiný rozpor mezi PDA a většinou P&L - zahraniční politika. Tam mi přijde, že má P&L blíže k neocons. Skoro působí jako jejich hlásná trouba v Evropě. Proto ta tendence je s nimi ztotožňovat. Ale je fakt, že podobné názory, zastávající se intervenční zahraniční politiky USA, volající po dalších interveních a stranící Izraeli, zastávají třeba i Payne, Bednář nebo Kuras z SSO a s nimi i Roman Joch. (Rozdíl tu je v pohledu na EU.)

    Mimochodem, en.wiki řadí asi úplně všechno, co stojí jen trochu nalevo od mainstremu Democratické strany. Vedle Nadera i Vámi jmenovaného Noama Chomského...

    Tak nevím, zda nakonec oddělit od sebe progresivismus a levicová liberalismus nebude trochu problém. Vladimíra Dvořáková v jedné knize o americkém politickém systému mluvila o progresivismu čistě jako o hnutí konce 19. a začátku 20. století, za jehož představitele považuje Teddyho Roosevelta, ale i Woodrowa Wilsona. Odtud už je jen krůček k označení amerického liberalismu za nástupnické hnutí prograsivismu.

    OdpovědětVymazat
  13. Tam mi přijde, že má P&L blíže k neocons. Skoro působí jako jejich hlásná trouba v Evropě.
    Mám tentýž pocit. Bude to právě jedno z těch českých specifik, o kterém píšete ve svém prvním kommentáři.

    BTW nahlédl jsem na Váš blog a zaujal mne. V názoru na ničení "umění" se s o. Janem neshodnu až tak docela, ale to je zde offtopic.

    OdpovědětVymazat
  14. Myslím, že tady došlo k záměně terminologie. Já za progressivisty považuji ty, kteří jsou jimi obsahově, nikoliv ty, kteří se tak nazývají.

    Vzhledem k tomu, že socialism je v USA stejně jako v ČR sprosté slovo, říká si US levice liberals. Je to však krajně matoucí, neboť liberalism má jasně vymezený obsah.

    CPC je levá frakce DP. Normální by bylo je nazvat socialisty. Nazývají se pokrokovými v levicovém, nikoliv tradičním, smyslu slova.

    To samé platí pro PDA a vůbec obecně pro 4. pokrokové hnutí.

    Odtud už je jen krůček k označení amerického liberalismu za nástupnické hnutí prograsivismu.
    Naprostý souhlas. Jen to nebylo nástupnické hnutí, ale totožné. A pojmenování je vysoce nevhodné. Bylo by však zajímavé to prozkoumat blíže, protože Pokroková strana zanikla v roce 1918 sloučením s republikány.

    OdpovědětVymazat
  15. US levice právě používá termín progressive. Např. H. Clintom se tak označila v televizní debatě k prezidentským volbám. Termín liberals byl v 80. letech zprofanován a demokratičtí politici ho téměř nepoužívají.

    OdpovědětVymazat
  16. K thematu viz zde. S nekterymi pasazemi souhlasim stejne prudce jako s jinymi nikoli.

    OdpovědětVymazat
  17. Dobrý den, jsem rád, že jsem vás našel, Sprcha a ani Vrba už dávno nefungují...

    OdpovědětVymazat
  18. Zmínka o SSO jako hlavní liberální straně mne inspirovala k pokusu o vymezení myšlenkových proudů, jež v ní koexistují a samozřejmě se i vzájemně prolínají.

    OdpovědětVymazat
  19. Výborně! Myslím, že je to zdařilé.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>