Kromě blogů, které nemá cenu číst jako celek, existují blogy, které nezvádly kommunikaci se svými čtenáři v diskussích (kommentářích). Je to Jiné právo Michala Bobka a Jana Komárka a oba blogy Tomáše Peciny, Slepecká hůl a Παραγραφος. Není náhodou, že všechny 3 jsou na Bloggeru, který má redakci kommentářů jen krajně omezenou (v podstatě lze jen smazat nežádoucí kommentář a zpřísnit přístup ke kommentování na předem dané skupiny: autorů blogu, přihlášené do Google, přihlášené do poskytovatele identifikace a neomezený přístup).
Nicméně nemalou část viny má i redakční politika: Na Jiném právu je naprosto zmatená. Příspěvky jsou moderovány a musí se vyplňovat CAPTCHA, na druhou stranu moderací projde prakticky cokoliv. Výsledkem je, že diskusse neprobíhá plynule a že mnoho lidí si rozmyslí, zda svůj text svěří moderaci s neznámým výsledkem. Kommentáře tam pak okupují právní dilettanti Mirek „Fortuna“ Vorlický a Saxána. Původní kmenové autory to přestalo bavit a dlouhé týdny (od 16. 8. 2011) tam nenapíší ani článek, natož kommentář. Zásadní rozdíl oproti situaci v roce 2006 nebo 2007.
Problém Tomáše Peciny je jiný: Na jeho blog může prakticky kdokoliv napsat cokoliv (s výjimkou zjevného trollingu). (Nedá mi než poznamenat, že jeho politika na LW byla opačná: Mazal i zcela nezávadné příspěvky těch, kteří byli natolik poctiví, že nezměnili svůj nick poté, co byli z LW vyhoštěni.) Výsledkem je, že značnou část kommentářů okupují anonymové bez informační hodnoty – syndrom Novinek – stylem à la Astr. Přitom, jak ukazuje příklad Iuridicta, zrušení možnosti anonymních (tj. nepřihlášených) přispěvatelů tento server plně ochrání před standardními vandaly (trolly v to pochopitelně nepočítaje).
Závěr: Všechny tři blogy jsou i nadále přínosné. Jejich diskusse ale nikoliv, a proto je vyhazuji z RSS čtečky, neboť hledat zlato v takovém množství hlušiny je ztráta času.
Průměrná pitomost komentářů je nutnou daní za vysokou čtenost. Samozřejmě nemám z "hlušiny" u několika posledních postů radost, ale asi bych nedokázal zvýšit kvalitu komentářů sebesofistikovanějšími redakčními zásahy.
OdpovědětVymazatAno, ale mně ta daň přijde příliš vysoká.
OdpovědětVymazatMyslím, že u vysoce čtených blogů, jako je ten Váš, není jiné řešení než balast zkrátka mazat. Přispívat na blog není oprávnění, ale privilegium.
To nejde, nedělal bych nic jiného, a kromě toho, co když mezitím budou na nekvalitní text postovány další, potenciálně kvalitní reakce? Mazat není řešení.
OdpovědětVymazatKdyž myslíte… Přijde mi to lepší než současný neutěšený stav.
OdpovědětVymazatJe to nezvládnutelné i technicky: Jestliže je u jednoho postu 50–100 komentářů, prostě není možné vše kontrolovat a ručně mazat.
OdpovědětVymazatSoučasný stav nevidím jako tragický, ono je to dáno i thematikou: články o J. Fialovi, o Řádu nebo o rasismu vyvolávají na mých blozích vždy emotivnější odezvu.
Jak myslíte.
OdpovědětVymazatnevím jak lepší bylo JINÉ PRÁVO v letech 2006, 2007 a snad i později, ale domnívám se, že dnešní úpadek, dochází-li k němu, nemůže být způsoben právními laiky, jako jsem já, popřípadě SAXÁNA.
OdpovědětVymazatJsem si jist, že problém je jinde.
Já jsem blog JINÉ PRÁVO pochopil jako diskusi, kde právní kvalifikace není nutná ale ani na překážku. Sám jsem začal blog sledovat někdy začátkem roku 2011.
Pakliže účastníci diskuse, než jsme nastoupili my (tedy SAXÁNA a já!) byli jen právníci, pak asi debaty probíhaly v mezích profesionální kolegiálnosti. Já
nejsem vázán takovými pouty a moje znalost práva je skutečně omezena jen mojí praktickou zkušeností s právem a s jeho dopady na mojí osobu.
Nemám tedy žádné zábrany a je-li příspěvek NEJMOCNĚJŠÍ ŽENA Michala Bobka, asi právníka, postaven na jeho neschopnosti býti soudný (soudný v tom smyslu, že ví, že jeho znalost cizího jazyka ho nemůže opravňovat k závěrům, které činí), bez ostychu na to poukáži. Domnívám se, že jsem to činil snesitelnou formou a můj příspěvek nebyl uveřejněn, byť mám pocit, že na něj bylo reagováno. Je toto ta špatná organizace blogu? Michal Bobek je jen poslední případ. Je jich více.
Chápu, že moje postřehy, a někdy jsou snad k věci, autora článků, nebo i komentářů, vždy nepotěší. Ovšem, neposílám příspěvky, abych dělal "kolegům" radost, spíš abych projevil názor. Určitě budete souhlasit, že přímé invektivy, když k nim dojde, jsou z opačné strany.
A tak si myslím, že úpadek blogu nelze připsat diletantům Fortuna a Saxána. s pozdravem,
Mirek Vorlický