via Yamato-san. Soukup & Mach nebyli schopni upřesnit, zda dostal obyčejnou výpověď nebo výpověď na hodinu. Podle citace odboráře: "nebylo to ani tak hrubé porušení kázně, aby se muselo přistoupit na okamžité propuštění", zřejmě to druhé.
Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.
13. ledna 2010
12. ledna 2010
Kalijuga
Přehledná a stručná charakteristika naší doby v perennialistické perspektivě, z pera I. Štampacha.
11. ledna 2010
Jan Gazdík
Jan Gazdík byl před rokem 1989 důstojníkem socialistické armády, studoval žurnalistiku v Sovětském svazu a psal články do vojenských časopisů Palcát a Obrana lidu. Zkrátka typický novinář dnešní MF DNES.
Barvy sice formálně změnil, ale jeho mentalita zůstala stejná.
Barvy sice formálně změnil, ale jeho mentalita zůstala stejná.
10. ledna 2010
Jedwabne a UB
Fedor Gál připomněl pogrom 400 Židů 10. července 1941 v Jedwabnem. Jistě, každý pogrom je ostudný, ať již je v Jedwabnem či Janově, ale neměli bychom pro něj zapomínat na genocidu polského národa v letech 1945–54, jen proto, že jeho pachateli byli Natan Grinszpan-Kikiel, zvaný Roman Romkowski, Julia Brystiger: "She was famous for her sadistic tortures, she seemed to be obsessed about sadistic sex and she was fulfilling herself in that field," Jakub Berman, Adam Umer, zvaný Humer, Schlomo Morel, Józef Goldberg, zvaný Różański, a Fajga Mindla Danielak, zvaná Helena Wolińska-Brus.
UB (Urząd Bezpieczeństwa) po osvobození převzal nacistické koncentrační tábory a provozoval je až do poloviny 50. let. Hlavním pracovním táborem bylo Jaworzno, jehož velitelem byl Schlomo Morel. Podle podhodnocených kommunistických údajů zde zahynulo 1 535 lidí. Dalším koncentračním táborem byly Potulice, kde zahynulo 2 915 lidí. Nejhorším táborem byla Zgoda, jíž rovněž šéfoval Morel, kde zahynulo 1 855 lidí.
Jako illustrace může sloužit mikrohistorie – život a smrt Witolda Pileckého. Jeho děd byl poslán na Sibiř za účast v protiruském povstání 1863. Pilecki sám bojoval ve válce proti bolševikům a pomáhal osvobodit Vilnius. Po válce pracoval na rodinném statku. Byl mobilisován ve válce proti nacistickému Německu a stalinistickému Rusku. Po polské porážce odešel do podzemí.
Nechal se internovat v Osvětimi, aby tam zorganisoval povstání. Pak se ale ukázalo, že bude důležitější, když bude poskytovat podrobné zprávy, jak to tam chodí, a proto z Osvětimi uprchl. Jeho zprávám, že do roku 1943 zahynulo v Osvětimi 2 000 000 lidí, nikdo nevěřil.
Jako člen Zemské armády se zúčastnil varšavského povstání. Po jeho porážce byl zajat a byl internován v německém zajateckém táboře. Do Polska se vrátil jako zpravodajec exilové vlády. Dne 8. 5. 1947 byl zatčen a mučen nejrůznějšími methodami. Vyšetřování vedl plukovník Goldberg, pod dozorem plukovníka Grinszpana-Kikiela. Byl odsouzen k trestu smrti a 25. 5. 1948 ho popravil Piotr Smietanski, který v roce 1968 emigroval do Israele.
UB (Urząd Bezpieczeństwa) po osvobození převzal nacistické koncentrační tábory a provozoval je až do poloviny 50. let. Hlavním pracovním táborem bylo Jaworzno, jehož velitelem byl Schlomo Morel. Podle podhodnocených kommunistických údajů zde zahynulo 1 535 lidí. Dalším koncentračním táborem byly Potulice, kde zahynulo 2 915 lidí. Nejhorším táborem byla Zgoda, jíž rovněž šéfoval Morel, kde zahynulo 1 855 lidí.
Jako illustrace může sloužit mikrohistorie – život a smrt Witolda Pileckého. Jeho děd byl poslán na Sibiř za účast v protiruském povstání 1863. Pilecki sám bojoval ve válce proti bolševikům a pomáhal osvobodit Vilnius. Po válce pracoval na rodinném statku. Byl mobilisován ve válce proti nacistickému Německu a stalinistickému Rusku. Po polské porážce odešel do podzemí.
Nechal se internovat v Osvětimi, aby tam zorganisoval povstání. Pak se ale ukázalo, že bude důležitější, když bude poskytovat podrobné zprávy, jak to tam chodí, a proto z Osvětimi uprchl. Jeho zprávám, že do roku 1943 zahynulo v Osvětimi 2 000 000 lidí, nikdo nevěřil.
Jako člen Zemské armády se zúčastnil varšavského povstání. Po jeho porážce byl zajat a byl internován v německém zajateckém táboře. Do Polska se vrátil jako zpravodajec exilové vlády. Dne 8. 5. 1947 byl zatčen a mučen nejrůznějšími methodami. Vyšetřování vedl plukovník Goldberg, pod dozorem plukovníka Grinszpana-Kikiela. Byl odsouzen k trestu smrti a 25. 5. 1948 ho popravil Piotr Smietanski, který v roce 1968 emigroval do Israele.
9. ledna 2010
Globální oteplování
Jak je to s globálním oteplováním? "Je pravda, že podle zprávy Mezinárodní komise glaciologů Himaláje roztají do roku 2035?
– Ano je to pravda. Ale nebude to do roku 2035, ale až 2350. A není to z vědecké zprávy, ale z jedněch novin."
– Ano je to pravda. Ale nebude to do roku 2035, ale až 2350. A není to z vědecké zprávy, ale z jedněch novin."
Podobnost čistě náhodná
Kuba: "Chepese byl v roce 2003 za své názory a kritiku Castrova režimu odsouzen k 20 letům vězení. Ze zdravotních důvodů byl sice z vězení propuštěn, nesmí ale opustit Havanu a nad jeho bytem si zřídila služebnu tajná policie."
Jediná demokracie na Středním Východě: "Za vyzrazení nukleárního tajemství strávil Vanunu za mřížemi 16 let. Na svobodu se dostal v roce 2004, ale mělo to dvě podmínky - nesmí už nikdy opustit Izrael a promluvit s žádným cizincem, aby tajné informace nemohl šířit dál."
Jediná demokracie na Středním Východě: "Za vyzrazení nukleárního tajemství strávil Vanunu za mřížemi 16 let. Na svobodu se dostal v roce 2004, ale mělo to dvě podmínky - nesmí už nikdy opustit Izrael a promluvit s žádným cizincem, aby tajné informace nemohl šířit dál."
Chaotická redakční politika na Jiném právu
Blog Jiné právo se vždy vyznačoval úctyhodným shromážděním autorů i kommentátorů. Bohužel nezvládl přechod z blogu kamarádů na instituci, takže dodnes trpí chaotickou redakční politikou.
Z neznámého důvodu tamní příspěvky podléhají schvalování ("moderaci"), ačkoliv jsou schváleny téměř všechny, včetně evidentního trollingu. Redakce Jiného práva totiž vyhlásila jako posvátnou zásadu, že všichni kommentátoři musí být identifikovatelní. To se v praxi projevuje tím, že je anonymní příspěvek "podepsán" vymyšleným jménem a příjemním, často převzatým z Internetu. (Zajímalo by mne, zda Cynik ví o tom, že je jedním z nejaktivnějších kommentátorů Jiného práva.) Osobně odhaduji, že se jedná o jednoho, maximálně dva, trolly.
V době před moderací měly diskusse smysl, i když redakce proti nim vystupovala, často paranoidně, již tehdy.
Z neznámého důvodu tamní příspěvky podléhají schvalování ("moderaci"), ačkoliv jsou schváleny téměř všechny, včetně evidentního trollingu. Redakce Jiného práva totiž vyhlásila jako posvátnou zásadu, že všichni kommentátoři musí být identifikovatelní. To se v praxi projevuje tím, že je anonymní příspěvek "podepsán" vymyšleným jménem a příjemním, často převzatým z Internetu. (Zajímalo by mne, zda Cynik ví o tom, že je jedním z nejaktivnějších kommentátorů Jiného práva.) Osobně odhaduji, že se jedná o jednoho, maximálně dva, trolly.
V době před moderací měly diskusse smysl, i když redakce proti nim vystupovala, často paranoidně, již tehdy.
Vojáci a jiní žoldnéři
S marxisty nejrůznějšího typu už dlouho zápasím o pojem "žoldnéř", pejorativně "žoldák". Právní vymezení je nezajímá, protože všichni správní marxisté mají k právu despekt. (To bylo, mimochodem, příčinou, proč Cepl mohl v 50. letech studovat práva: Kommunistický establishment soudil, že právo brzy odumře, takže studovat takovou neperspektivní vědu byla vlastně oběť.)
Tak se podívejme na sociologii, protože tu marxisté vždy uznávali. Konkrétně na mikrohistorii – příběh Antoine-Henriho Jominiho. Byl to žoldnéř, nebo ne?
Tak se podívejme na sociologii, protože tu marxisté vždy uznávali. Konkrétně na mikrohistorii – příběh Antoine-Henriho Jominiho. Byl to žoldnéř, nebo ne?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)