5. června 2010

Israelský zásah v mezinárodních vodách

Protože mi bylo vyčítáno, že jsem o volbách napsal jen triviality, v tomto článku bych chtěl o operaci Mořský vánek sepsat to, co česky ještě nevyšlo, i když, protože nečtu všechno, mohu se mýlit.

4. června 2010

"Dělníci" reagují na Langera a Mareše

"Dělníci" (na ně překvapivě rozumným způsobem) reagují na Ivana Langera a jeho bývalého kolegu z Mladých konzervativců Miroslava Mareše. Symptomatické je, že i Mareš měl v minulosti problémy s popěvováním nacistických písní.

3. června 2010

Illustrační foto

Není nad to vybrat správné illustrační foto. Toto + vysvětlivka pod ním je geniální.

Meine Ehre heißt Treue

Ivan Langer: Mám vlastnost, kterou bych charakterizoval slovy: věrnost je mou ctností.

Nový Zealand zakázal šchitu

Následoval tak Island, Norsko a Švédsko, neboť je nelidské usmrcovat savce bez omráčení.

2. června 2010

K volebnímu výsledku KDU-ČSL

Proč KDU-ČSL ve volbách dopadla, jak dopadla, vystihl již v červnu 2007 Vojtěch Belling, když napsal:

KDU-ČSL stojí na rozcestí. Spíše na něm přešlapuje, protože nejistotota kolem vlastního programového směřování a budoucnosti v ní trvá mnoho let. Jednou cestou je udržení klasického modelu strany relativně pevně vymezené skupiny voličů s tematickou preferencí v oblasti rodiny, etických otázek či venkova. Jinými slovy praktikujících křesťanů a lidí, slovy Petra Fialy, „přirozeně tíhnoucích k dobru“. Druhou možnou cestou je ona modernizace a snaha získat nové voliče. Zde je ovšem zmíněné riziko spočívající v možné ztrátě tradičního elektorátu. Záleží na tom, kterým směrem se křesťanští demokraté budou chtít otevírat. Pokud to bude směrem k levicově-liberálnímu spektru, mnoho šancí na úspěch nelze předpokládat.

1. června 2010

Ignoranti v Respektu

Když si člověk čte Respekt, nestačí někdy žasnout. Tak Tomáš Sacher napsal: "Spory související s loajalitou poslanců se vedou odjakživa a „diktát strany“ nikdy nezvítězil. Určující verdikt tu leží už od první republiky. Ve svém zásadním díle Budování státu jej popisuje i novinářský fenomén Ferdinand Peroutka a výsledek pře byl už tehdy nesporný: poslanecký mandát patří jednotlivci." A co takhle si o této věci něco nastudovat?

Například článek Martiny Lustigové: "Když v 90. letech minulého století poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku podepisovali nedatované prohlášení, že se vzdávají svého mandátu, mnozí na to ukazovali jako na nedemokratickou praktiku. Málokdo si však tehdy uvědomil, že podepisování obdobných reverzů bylo v éře první republiky naprostou samozřejmostí. Mandát nepatřil poslanci, nýbrž politické straně, kterou dotyčný pouze zastupoval. To ostatně potvrdil i volební soud, který vzpurné poslance zbavoval mandátů."

Nebo je možné jít ad fontes: "Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným."

30. května 2010

Příčiny řecké krise

ČSSD se nám v závěru volební campagne pokoušela namluvit, že za řeckou krisi může pravicová vláda Nové demokracie. Ve skutečnosti je skutečným kořenem rozmařilost socialistické vlády v 80. letech. Přečíst si o tom můžete barvitý či rigorosnější článek.

Obamovská změna dorazila do ČR aneb nepolitická politika zvítězila

První, co každého napadne při pohledu na volební výsledky, je to, že politická mapa je po 14 letech totálně překleslena. Je to součást širšího fenoménu: Druhé republiky v Itálii (1994), New Labour ve Spojeném království (1997), MoDem ve Francii (2007), zvolení Obamy (2008) a koalice konserativců a liberálních demokratů ve Spojeném království (2010). Nyní tato vlna změny dorazila i do ČR. Volby do Sněmovny měly 2 hlavní themata:
  1. boj s korrupcí a
  2. snížení státního dluhu.
Na obě themata nedokázala ODS, kterou jsem volil, ani ČSSD, která se soustředila na primitivní populism, dát přesvědčivou odpověď, a proto neuspěly. Voliči massově volili alternativní strany: TOP 09 (16,70 %) a Věci veřejné (10,88 %). Velká koalice by měla jen 109 hlasů, tedy hluboko pod ústavní většinou (120 poslanců).

Na rozdíl od roku 2006 voliči massivně kroužkovali. Zcela nebo alespoň částečně překreslili výsledek pražské ČSSD, pražské ODS (tam dokonce uspěla inicitiava "Volte poslední 4", neboť do Sněmovny se dostal Jan Florián), středočeských VV, jihočeské TOP 09, jihočeské ODS, plzeňské KSČM, plzeňské ČSSD, plzeňské TOP 09, plzeňské ODS, karlovarských VV, karlovarské ČSSD, karlovarské TOP 09, karlovarské ODS, ústecké KSČM, ústecké ČSSD, ústecké TOP 09, liberecké TOP 09, liberecké ODS, královéhradeckých VV, královéhradecké ODS, pardubických VV, pardubické KSČM, pardubické ČSSD, pardubické TOP 09, pardubické ODS, vysočinské KSČM, vysočinské ČSSD, vysočinské TOP 09, vysočinské ODS, jihomoravské ČSSD, jihomoravské TOP 09, olomoucké ČSSD, olomoucké TOP 09, olomoucké ODS, zlínské TOP 09, zlínské ODS a moravskoslezské KSČM.

Volby znamenaly porážku pro Paroubka (český Hugo Chavez/Vladimír Mečiar), Langera, Severu, Exnera, Němce z ČSSD a další. Fenomenální úspěch zažil Marek Benda, Stanislav Křeček, Milada Emmerová, Michal Hašek, Lenka Kohoutová, Jan Florián a další. Do Sněmovny se bohužel dostala Ivana Řápková.

V volbách neuspěla Strana práv občanů – Zemanovci (4,33 %), KDU-ČSL (4,39 %) – což velice vítám, Suverenita – blok Jany Bobošíkové (3,67 %), Strana zelených (2,44 %), Česká pirátská strana (0,80 %), Dělnická strana sociální spravedlnosti (1,14 %) a Strana svobodných občanů (0,74 %). SPOZ podle mne končí úplně, protože Zeman opět odešel z politiky. KDU-ČSL čeká přeměna na regionální stranu po vzoru SOS. Suverenita doplatila na to, že se nedokázala domluvit se Zemanem. Její další osud je nejistý. SZ končí jako politická strana a čeká ji přeměna na aktivistický spolek. Prohrála 4x volby a jen naprosto naivní člověk mohl čekat opak. Počátek konce byl v otevřeném konfliktu tmavě zeleného křídla (Kuchtová) a světle zelené frakce (Bursík). Je to trochu škoda, ale místo ní je tady ČPS. Ta se sice poněkud přecenila, ale může na sobě ještě zapracovat. DSSS se rovněž přecenila; je zjevné, že extrémní pravice nedokáže překročit 1,5 % – potvrzení demokracie praxí. SSO bude i nadále živořit na okraji politiky, podobně jako Konservativní strana.

Neznámou je TOP 09, Topolánkův projekt lidovců II. Nicméně voliči kroužkovali, takže tam bude lidovců méně, než se čekalo. Neznáme nikoho kromě Schwarzenberga a Kalouska, takže uvidíme, co z TOP 09 v praktické politice bude. Ještě větší neznámou jsou populistické a liberální Věci veřejné. Zvítězí populism nebo liberalism? Nevíme. Nicméně návrh snížit zbrojení o 20 % je velice sympathický. Uvidíme, jak dlouho jim podobný elán vydrží.

Velké změny čekají ČSSD a ODS. Zatímo ČSSD stačí odstranit mečiarovskou inspiraci v aggressivní ublíženosti a pozápadnit se, ODS to bude mít mnohem těžší. Voliči jí jasně sdělili, že kmotry nechtějí. Ale jak se jich zbavit? Vedení bude muset stranu osekat až na kost, což bude velice bolet.

Osobně za nejvíce positivní výsledek voleb považuji to, že skončila demoskopie (Paroubkova posedlost průzkumy veřejného mínění) a potvrdila se moudrost lidu = demokracie. Ukázalo se, že volební systém se v zásadě osvědčil a že 5 % hranice skvěle posloužila jako trest: pro KDU-ČSL a SZ. Kdyby ODS bývala prosadila bonus pro vítěze, tak měla ČSSD okolo 20 poslanců víc.

Země latinského pobřeží (PIGS)

Seskupení PIGS se neobjevilo až s řeckou krisí. Již před 12 lety jsem ve své diplomce psal: "Model sociálního státu zemí latinského pobřeží (Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko) je kombinací konservativního a liberálního modelu. K jeho liberálním prvkům patří residualismus, politický klientismus a stratifikační dualismus. Rysem tohoto subtypu je existence blahobytných klientů sociálního státu. Jedná se o veřejné zaměstnance, bílé límečky a zaměstnance s jistotou. Stejná sociální kategorie je v čistě liberálním modelu více závislá na trhu a v konservativním systému nemá tak vysoké starobní důchody. Státní zdravotnictví je universalistické, velkorysé a slouží zejména chudým. V těchto společnostech má velkou roli rodina, která dokáže prosadit aspoň jednoho svého člena do privilegované kategorie."

29. května 2010

Toman v. Munk

Na EUportálu: "A jak je možné, že my Češi při připomínání českých obětí nacismu nikdy nezapomínáme uctít i židovské oběti, zatímco na tryznách třeba v Lidicích vídáme tak málo Židů - například právě jako on v jarmulkách? … Ale jde to mnohem dál: Jistý předák židovské obce se veřejným dopisem osopil na jednoho přispěvatele jedněch českých novin, za to, že si dovolil použít slovo holocaust v jiné než povolené souvislosti, a to dopadem asociálních reforem na důchodce. Jaká další slova budou ještě Čechům zakazovat?"

Mladočeský blog se od něj poněkud distancoval: "Redakce se neztotožňuje s úplně všemi názory, které jsou prezentované v článku. Nepovažuje Izrael za rasistický stát … Čili jsme odhodlaní hájit všechny vlastenecké židy loajální našemu státu a jeho zákonům. Stejně tak ale budeme vystupovat proti těm z nich, kteří chtějí na náš národ plivat – ostatně jako i proti těm Čechům, kteří tak také činí. A za holokaust se nemusí omlouvat Češi, nýbrž pouze Němci."

Věra Tydlitátová označila Luďka Tomana za českého fascistu – pozoruhodně málo zdařilá analysa. "Že se nenávist dneska již dávno nesoustředí jenom na Romy, dokazuje právě článek jistého pana Tomana, který nešetří hulvátskými urážkami nejen ředitele Památníku Terezín, ale i Židů jako národa."

"Ano, to tady bylo již mnohokrát, podezření, že Židé nejsou dost loajální pronásledovalo dokonce i židovské dobrovolníky hlásící se do bojů na frontách obou světových válek. Ti chlapci pak umírali také za naši vlast vedle svých českých spolubojovníků." Ano, československá armáda za II. světové války byla z velké části židovská.

"Ano už i Euportal, který se dosud tvářil jako ochránce tradičních evropských hodnot, zveřejňuje protižidovskou propagandu. Upřímně řečeno, čekala jsem, kdy k tomu dojde." Já taky. :-)

Zvěrolékař píše

na Cynikově & Stodolově webu: "Homosexualita je jen částečně podmíněna dědičně. Mnozí lékaři uvádějí, že ji v řadě případů léčit lze. Pacient však musí mít sám vůli k léčbě, podobně jako obézní člověk ke zhubnutí nebo alkoholik k abstinenci. Pokud léčebné metody dosud nejsou uspokojivé, tak předpokládáme, že budou vynalezeny dokonalejší metody, podobně jako v to doufáme u lupénky nebo Parkinsonovy nemoci … Dokazuje to také, že mnohé homosexuály je možné výchovou a psychologickou terapií vyléčit."

"Není důvod bát se adopcí dětí homosexuálními páry.
Kromě pádného argumentu, že chybí vzor druhého pohlaví, je ještě další závažný důvod. Vzhledem k nízké stabilitě homosexuálních párů je malá pravděpodobnost, že svěřené dítě bude vychováváno stejným párem po celé dětství. Navíc i homosexuální páry, které spolu žijí po období více let, obvykle nedodržují věrnost a běžně navazují další souběžné vztahy. Proto zde vzniká velké riziko zneužívání dětí nebo dospívajících ze strany dospělých, kteří o ně pečují. Kult mládí a touha po sexu s pubertálními chlapci jsou mezi gayi velmi rozšířené."

23. května 2010

Marie Antoinette II

Kapitán pokračuje v kritice Marie Antoinette. K tomu bych chtěl dodat, že je zásadní rozdíl mezi 10 % státního rozpočtu v době, kdy se z něj skoro nic neplatilo, a dnes, kdy je 50 % GNP. Nicméně, nikdo netvrdil, že by si Marie Antoinette nežila jako Paris Hilton. Ale měla za to být potrestána smrtí? Jedno z obvinění bylo, že se dopustila incestu se svým synem.

Na Wellsovi je plasticky vidět, jak se doba mění. Pro něj byla hrdá a nezávislá žena "pošetilá a výstřední", dnes ji rehabilitujeme. K sexuálnímu životu: Ludvík XVI. v posteli moc dobrý nebyl, co měla dělat?

22. května 2010

O marxismu III

Vodník zpochybňuje vymezení dialektického materialismu a v typické antinominalistické pýše tvrdí: "toto dělení filosofie je objektivní". Ve skutečnosti žádná klassifikace není objektivní, natož pak marxistická, neboť jak praví Lenin: "In his work Ludwig Feuerbach Engels divides philosophers into "two great camps"—materialists and idealists." Jakoukoliv klassifikaci si mohu stanovit naprosto libovolně a jediné kritérium je její užitečnost. Dichotomie materialismu a idealismu užitečná není. Pojem idealism zavedl G. W. Leibniz (1646–1716), jenž jím mínil ty filosofie, které „stejně jako Platón nepojímají duši jako materiální věc“ (zde vidíme naprosto odlišné vymezení od marxistického). Rovněž diamat sám je u různých autorů pojímán různě a ani Marx, ani Engels tento pojem nepoužívali.

Podle mého názoru se marxista od nemarxisty neliší tím, na co klade důraz, ale tím, s čím souhlasí. Pokud někdo marxistickou periodisaci dějin považuje za správnou, je to marxista, pokud nikoliv, marxista to není.

Kalousek, dnešní Antoinette

V dnešním discoursu jsou všechny živé postavy, jako byl Jan Hus, Tomáš Masaryk, Adolf Hitler a další, převáděny na symboly, které nemají s osobnostmi, které jim stály předlohou, nic společného. Tímto osudem byla postižena i Marie Antoinette.

Často se jí přisuzuje výrok: "Qu'ils mangent de la brioche." Ve skutečnosti si ho vymyslel otec levice, Jean-Jacques Rousseau, který ho napsal, když Marii Antoinette bylo 13 a rok před tím, než přijela do Francie: "Enfin je me rappelai le pis-aller d’une grande princesse à qui l’on disait que les paysans n’avaient pas de pain, et qui répondit : Qu’ils mangent de la brioche."

Povaha Marie Antoinette byla naprosto odlišná. Jako snad všichni extrémně mocní či bohatí měla velice vyvinutý soucit. V roce 1775, v době nedostatku potravin, napsala: "Je zcela jasné, že když vidíme lidi, kteří s námi jednají tak dobře přes svou chudobu, jsme zavázáni více než dříve tvrdě pracovat na jejich štěstí. Král, zdá se, chápe tuto pravdu."

Nicméně, revolucionáři ji neměli rádi, to je pravda. Důvod? Předně to byla silná žena, zatímco Ludvíka XVI. kralovat vůbec nebavilo a raději se věnoval zámečnictví. Revolucionáři byli mužští chauvinisté; ženy se podle jejich názoru do politiky míchat neměly. Druhý důvod byl, že to byla Rakušanka – l'Autrichienne – takže brzy získala přezdívku La chienne (děvka). V té době se totiž rodil nacionalism, který později přinesl tolik zla. Třetí důvod byl, že ji Francouzi viděli jako původkyni obrovitého státního dluhu, takže dostala další přezdívku: Madame Déficit. Pozoruhodná paralela ke Kalouskovi. Dnes ji Evelyne Lever vidí jako princesnu Dianu 18. století, Sofia Coppola má podobný názor.

Ačkoliv mne Kapitán určitě neposlechne, doporučuji mu, aby si opatřil Původ současné Francie, což jsou dějiny Francouzské revoluce, které napsal Hippolyte Taine. Bohužel česky vyšel naposledy v letech 1906–10. Tam se o těch událostech dozví jiné věci, než se učil ve škole.

Protože o Francouzské revoluci leccos vím, musím odmítnout rovněž theorii příčiny i následku, applikovanou Andy na process s Ludvíkem XVI.: "to bylo nezbytné v mocenském boji, kde stál proti nim naprosto bezcitný vrah, využívající davu." (Tím vrahem zřejmě myslí Robespierrea, ačkoliv královrahů bylo celkem 380.) Důvod byl ideologický: Jakobíni viděli bývalého krále jako tyranna – nepřítele svobody. Po povstání 10. srpna 1792 byli hlavní soupeři jakobíni a girondini. Nicméně i girondini byli republikáni a Ludvíka XVI. neviděli nijak positivně. Spor mezi byl mnohem hlubší než o to, zda si král zaslouží smrt nebo ne. Girondini byli federalisté (regionalisté), zatímco jakobíni byli centralisté.

Zajímavá je Kapitánova obhajoba zářijových vrahů, úděsných ničemů.

O marxismu II

Vodník odmítl můj názor, že hlásá historický materialism. Je potřeba se nad tím hlouběji zamyslet. Vysvětluji si to tak, že Vodník, plně ponořený do marxistického pojmosloví: "Já, na rozdíl od Vás, nejsem materialista", odmítá být materialistou, protože je věřící. Jenže:
  1. primitivní, neboť disjunktní, marxistickou dichotomii materialism x idealism nikdo nebere vážně,
  2. neoznačil jsem Vodníka za materialistu dialektického, nýbrž historického.
Tomáš Pecina Vodníkův marxism redukuje na politickou ekonomii, tedy na ricardiánskou pracovní theorii hodnoty. Nemyslím, že by tato analysa byla správná. Vodník zůstává plně v zajetí marxistické konceptualisace, včetně pojmosloví, pouze marxistické závěry zhusta obrací o 180°, obvykle směrem k Hegelovi. Tuto methodu bych si dovolil označit za retromarxistickou; Vodník je tedy retromarxistou. Co z toho vyplývá?
  1. Vodník je dialektický materialista, neboť filosofie dělí na "idealistické" a "materialistické". Na rozdíl od klassických marxistů se však považuje za "idealistu".
  2. Vodník je historický materialista, neboť na nižší úrovni uznává "výrobní způsob" (pokrok v dělbě práce) za periodisační prvek: od "prvobytně pospolné společnosti" až po "kapitalism". Na vyšší úrovni se přiklání k hegeliánství a Duchu jako vůdci dějin.
  3. V politické ekonomii Vodník zůstává čistým ricardiánem a marginalistickou revoluci v 1870s odmítá vzít na vědomí.

Buddhistický marxism?

Jednou z největších nevýhod dnešní klipovité doby je to, že příliš mála usuzuje na příliš mnoho. Tak z extrémně stručné zprávy Vodník dělá potvrzení Bondyho.

Větu "I'm a Marxist" musíme interpretovat hlavně podle vysvětlení: "Marxism has moral ethics, whereas capitalism is only how to make profits". Je to přirozeně nesmysl, ale Dalai Lama chtěl zdůraznit, že jeho učení je hluboce morální a hluboce sociální. Proč k tomu potřeboval berličku marxismu, těžko říci. Asi mu to přišlo vhodnější, než aby se označil za katholíka, ačkoliv katholictví je rovněž hluboce morální a hluboce sociální. Stejně jako pravoslaví, můžeme dodat.

Naproti tomu Vodník není marxistou pouze v tomto zcela povrchním dalaimovském významu. Vodník je marxistou proto, protože hlásá historický materialism. Naproti tomu, vydávat mne za marxistu jen proto, že jsem atheista, je klassická chyba v úsudku. Marxisté jsou atheisty (nikoliv bezvýjimečně), ale atheisté nejsou marxisty (drtivá většina z nich). Jedná se o klassickou záměnu podmnožiny a nadmnožiny.

JK je lhář

Starý troll JK se vynořil z bažin zapomění, aby mne ostouzel svou lží: "U sebe na LW označoval GP diskutující za trolly (a mazal jejich příspěvky) účelově podle okamžité potřeby, především tak potlačoval nesouhlas (někdy, pravda, značně expresivní) s jeho vlastním světonázorem."

Nikdy jsem nesmazal žádný příspěvek trolla, ani JK, účelově podle okamžité potřeby, abych tak potlačoval nesouhlas s mým vlastním světonázorem. Kvůli trollům typu JK jsem toliko zavřel diskusse u většiny nových článků a trolla JK požádal, aby na LW nepsal.

JzP-ovi děkuji za nabídku, ale s DS nechci mít nic společného, i kvůli trollům jako je JK. Trollingem jsou některé nepodepsané příspěvky a teď JK-ovy.

20. května 2010

Starorakouský volební zákon

K debatě na Slepecké holi vyhlašuji Zemanovo heslo ad fontes. Zajímavé je to od § 9.

Trolling

Asi je něco ve vzduchu. Cynik je obětí trollingu na Facebooku, mne zase někdo trolluje na Discussion speed. Dokud se situace na DS nezlepší, nebudu do tamních diskussí přispívat a naopak otevřu k novým článkům (ke starým bylo bez přerušení možno diskutovat vždy) diskusse zde.