30. ledna 2006

Pohádky ovčí babičky aneb upravenec Koukal

Ross Hedvíček napsal na českou část Wikipedie velice užitečný článek o obecně málo známém fenoménu, jímž jsou upravenci. (Nemá smysl dávat odkaz, protože dříve nebo později bude článek včetně diskusse smazán. Pak si ho přečtou jen privilegovaní.)

Kdo to byl upravenec? Kommunistický régime prohlásil "nezákonné opuštění republiky" za trestný čin. V druhé polovině 70. let však chtěl ukázat, že není emmigrant jako emmigrant. Proto na základě směrnice č. 58 z roku 1977 umožnil lidem v exilu pobyt z hlediska kommunistického práva legalisovat. Podle Sborníku Securitas imperii 9, p. 298: "Podmínkou byl ovšem přátelský nebo neutrální poměr k místnímu zřízení." Ti, kteří to učinili, byli pak obecně nazýváni upravenci. Největší výhodou upravenců bylo, že mohli bez problémů cestovat do kommunistického Československa. Exulanti tam nemohli cestovat buď vůbec (pokud byli stíháni za "nezákonné opuštění republiky"), nebo jako občané cizích států museli žádat o visum. Exulantským občanům USA kommunistický régime visa zásadně neuděloval.

Směrnice zjednodušovala možnost vrátit se do kommunistického Československa, získat povolení k trvalému pobytu v cizině (tato možnost nebyla příliš využívána) nebo požádat o propuštění z československého státního svazku. Naznačovala, že suplice k Husákovi o milost za "zločin" emmigrace bude vyhověno. Hedvíčkův článek toto neskrýval. Proto se brzy ozvaly potrefené husy, včetně jejich ochránců. Jak známo, upravencem je též nechvalně známý správce -jkb-. Vymyslel si legendu, jímž chtěl ukolébat intelektuálně málo schopné naivky. Tak se na ni podívejme blíže.

Co tvrdí Koukal? ". . . zhruba 15 let po mé emigraci, během které jsem ani jednu vteřinu Československo nenavštívil". To je logické. Byl stíhán za trestný čin. Ale co potom, když si svůj vztah upravil? Sám přiznává, že ano. Žádal o visum, tento "bojovník proti kommunismu" a "vydavatel exilových časopisů"?

". . . já ani svou žádost sám nepodal, to museli udělat rodiče v praze, a sice na ministerstvu vnitra" Pan Koukal nám chce namluvit, že za cca 30letého muže jednali s právními účinky jeho rodiče. Buď byl p. Koukal nesvéprávný, nebo vědomě lže. Přikláním se k druhé možnosti, i když ani první nemohu vyloučit.

Zkrátka a dobře. Není jisté, zda všichni upravenci byli konfidenty StB. Zcela jistě však byli kollaboranty kommunistického Československa. Genocidní régime mohl pouhou jejich existenci využívat ve své propagandě. Těchto 10 % se tak úmyslně vyčlenilo z massy ostatních exulantů a stali se pouhými emmigranty. Nejednalo se tedy v žádném případě o to, že by "tato praxe byla běžná zejména u emigrantů žijících v sousedních zemích", jak p. Koukal opět vědomě lže, aby zakryl své morální selhání.

16 komentářů:

  1. Nemáte pravdu, Petersi. Žádost o udělení milosti podávala skutečně rodina emigrantů. Nejednalo se o žádné škemrání o slitování ("Já už budu hodný"), nýbrž o žádost, aby president ČSSR použil svého práva a udělil odsouzenému milost. Nic za to nikdo nikomu nesliboval! Kladný postoj k socialistickému zřízení se očekával až u legalisace pobytu. Pokud si někdo zrušil občanství a jezdil do ČSSR jako pouze občan jiného státu (tj. musel žádat o visa), mohl si myslet a říkat, co chtěl - riskoval tím ovšem, že to visum nedostane.

    Rovněž v 80.letech nevím o žádném U.S.občanovi mezi svými českými přáteli, který by nedostal visum do ČSSR.

    Vodník

    OdpovědětVymazat
  2. Hlasování o smazání skončilo přepracováním článku.

    OdpovědětVymazat
  3. Aha. U té milosti to chápu. Ale co u žádosti o propuštění ze státního svazku?

    To tvrdil ÚDV. Já to nepřezkoumával.

    OdpovědětVymazat
  4. Ad Guy Peters:

    U žádosti o propuštění ze státního svazku bylo třeba jen vyrovnat dluhy, které člověk u státu měl (vzdělání, půjčky, evt. alimenty), žádné politické prohlášení ani závazek se - aspoň v 80.letech - nevyžadoval.

    Vodník

    OdpovědětVymazat
  5. No, já nehovořil o nějakém politickém prohlášení. Šlo mi o to, že upravenci přistoupili na kommunistické podmínky.

    OdpovědětVymazat
  6. Cituji: "Na Zelande je Cechu jen pet a pul, ale v Australii bylo hodne
    lidi, kteri zacali platit ruzne tezke poplatky za "vzdelani" a rusit
    si ceske obcanstvi protoze se citili zavazani vuci Australii
    nemit obcanstvi nepratelskeho komunistickeho statu.
    Na rozdil od jinych zemi po svete, ktere trvaly na tom aby
    uprchlici nedrzeli cizi obcanstvi, australska vlada udelala neco,
    ceho si velice vazim. Vlada vydala oficialni vyhlasku specielne
    pro cs uprichliky a publikovala v dennim tisku, ve ktere
    doporucili, aby nikdo zadne penize CSSR neplatil obvzvlaste
    ne v prvnich letech emigrace, kdy kazdy dolar je tezce usetren.
    Uprchlici se v zadnem pripade nemeli citit moralne zavazani
    sve nove domovine rusit si stare obcanstvi. Proste bylo
    doporuceno vsechny komunikace a natlak z CSSR ambasady
    a existenci stareho cs obcanstvi ignorovat." Paul J Kriha

    OdpovědětVymazat
  7. Krihův text potvrzuje to, co jsem napsal: chtěli zaplatit, co jim byl emigrant dlužen. Na to nikdo přistupovat nemusel, pokud nechtěl. Mně naúčtovali asi 3000 guldenů, což za střední školu a dva a půl roku medicíny není nikterak přemrštěná částka. Na žádné jiné "komunistické podmínky" jsem přistupovat nemusel.

    Měl byste upřesnit, co myslíte termínem "upravenci". Zda ty, kdo si zrušili čs. občanství, nebo ty, kdo občany zůstali a svůj pobyt v cizině si legalisovali. Mezi oběma skupinami vidím (možná na rozdíl od jiných emigrantů) dost podstatný rozdíl.

    Vodník

    OdpovědětVymazat
  8. Za upravence se považují všichni, kteří kommunikovali s kommunistickým régimem.

    OdpovědětVymazat
  9. Takže jelikož jste s komunistickým režimem komunikoval ohledně Vašeho občanského průkazu jste upravenec. Dobrá tedy.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslel jsem lidi v emigraci / exilu. Já byl kommunistickému régimu podřízen; neměl jsem na výběr jako oni.

    OdpovědětVymazat
  11. Muj clanek na Wikipedii byl vymazan a komunisticka propaganda byla umistena misto nej. Original meho clanku je ke zhlednuti na adrese
    http://www.cs-magazin.com/2006-02/view.php?article=articles/cs0602113.htm a klidne to muzete citovat. V soucasne dobe pracuji na dalsim pokracovani, protoze po puvodnim clanku se mi ozvalo vetsi mnozstvi upravencu s dalsimi detaily (ktere se rozhodne nebudou -jkb- a jeho neokomunistum libit). Ross Hedvicek

    OdpovědětVymazat
  12. Ve skutečnosti smazán nebyl.

    Stejně jako Cynik či Pastorius nejsou žádní správci.

    Na Vaše zpřesnění se těším.

    OdpovědětVymazat
  13. "Za upravence se považují všichni, kteří kommunikovali s kommunistickým régimem"
    No to si to hodně zjednodušujete! To je jako říct, že každý Čechoslovák, který nebyl disident, byl kolaborant (a to je, myslím, ještě přesnější).

    Přečetl jsem Hedvičkův text, jenž popisuje pouze osoby, které si zlegalisovaly svůj pobyt v zahraničí a nikoli ty, které vystoupily ze státního svazku ČSSR. Já jsem nemusel psát žádné plačtivé dopisy, prosit o vpuštění do ČSSR apod. Já jsem si zrušil čs. občanství, nikomu jsem za to nic neslíbil (ostatně nikdo po mně nic nechtěl, naprosto žádný nátlak na mě nikdo nedělal) a nikdo nemohl s jistotou tvrdit, že se chystám jet do ČSSR. Jel jsem tam jako pouze a jenom holandský turista, pašoval jsem tam knížky, byl jsem tam zatčen a držán 11 hodin ve Čkalovce a na Barťáku a pak s omluvami propuštěn.

    Vodník

    OdpovědětVymazat
  14. Ano, myslím, že každý, kdo chodil volit, kollaboroval (tj. spolupracoval) s kommunistickým régimem.

    Já ten jeho článek pochopil, že se vztahuje na všechny upravence, tj. i na ty, kteří třeba jen požádali o milost kommunistického presidenta.

    Vaše zásluhy Vám neupírám. Jsou očividné, na rozdíl od s. Koukala.

    OdpovědětVymazat
  15. I ja jsem emigrovala v r. 1968.
    Nic z toho, co se tu pise lidmi krome Vodnika jsem nezazila ani na vlatni kuzi, ani neslysela od Cs. znamych, v jejichz spolecnosti jsem se pohybovala - a to jak v Australii, tak ve Svedsku a Dansku.
    Do CSSR jsel jela prvne s rodinou v r. 1972. Pred cestou jsem zadala pro celou rodinu oc Cs. vizum, ktere mi bylo udeleno bez problemu. Po prijezdu jsme se hlasili v Praze na urade pro prihlasovani pro cizince / turisty, jako kazdy jiny. To jsme delali cela leta, dokud to nebylo zruseno. Nikdy jsem se nesetkala s zadnym urednim, ktery by se mne ptal na neco jineho, nez na udaje, ktere vyplnoval (=datum narozeni, adresa, civ. stav, vzdelani ap.). Nikdy jsem nic nikde nepodepisovala, s vyslanectvim ve Stockholmu jsme mela styk pouze pisemny (mam od nas tam stejne daleko jako do Prahy).
    Ambasada mi vzdycky psala blahoprani k narozeni ditete... kdyz jsme zadali o vizum. Pobyt mi byl legalizovan za castku 1500 SEK (v te dobe mesicni plat). Moje matka sem jezdila kazdy rok.
    Muj nazor je, ze "upravenec" mohl mit co do cineni tim zpusobem, ze se nejakym zpusobem angazoval pred i po odjezdu. Kdyz se nekdo angazuje, jaksi se nachazi v jinych podminkach nez obycejny Cechacek, ktery jen "vzal roha" a snazil se zit, jak mohl.

    OdpovědětVymazat
  16. to 21/10/06 12:57

    Dotyčná »judy00« se objevuje na fóru Lidé.cz. Koncem min. měsíce jsem se tam s ní dohadoval o »upravencích« a jejich nemorálnosti.

    Ty její zmatené komentáře opravdu stojí za to. Nejprve totiž byla emigrant a chtěla do Austrálie. Tam se jí ale nelíbilo, vrátila se, načež nemůže dodnes
    pochopit, že obě cesty jí nikdo nezaplatil.

    Pak se podřekla o brzských
    návštěvách v ČSSR s čsl. doklady pro celou rodinu. Důvody: nemusely platit visum, netýkala se jich povinná výměna valut („Víte kolik peněz by to bylo pro 5 lidí?”) a měla o mnoho levnější hotel.

    Se soudruhy z ambasády měla vždy dobré vztahy, dokonce jí gratulovali k narození dítěte. Samozřejmě, že za ditě sama „moudře” rozhodla a upsala ho také rudému ďáblovi. Jak jinak, že(?).

    Dle všech zúčastněných fóra se ale zachovala zcela správně – jako pravá vlastenka.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>