Ignoranti všech zemí, spojte se!

Že Bohumil Doležal vůbec nerozumí právu, je známá věc, ale takové hloubky jeho hloupé názory dosáhly poprvé.

Zbytečnost konat nesmírně nákladné a zdlouhavé hlavní líčení za situace, kdy se obviněný doznal a všechny potřebné důkazy byly provedeny v přípravném řízení, je přitom evidentní na první pohled: dohadovací řízení (obdoba z USA známého plea bargaining), v němž se obviněný se státním zástupcem domluví na trestu a soud pak tuto dohodu pouze schválí, by přitom umožnilo věnovat energii na ty případy, kdy obvinění vinu popírají – a v důsledku přetíženosti soudů nesmyslnou agendou tak dnes odhadem 5–10 % obviněných končí za mřížemi nevinně, jen proto, že soud neměl čas obžalobu řádně přezkoumat a soudilo se podle zásady "nezdržujte, nemáme jen vás".

Dlužno dodat, že v odporu k dohadovacímu řízení není B. Doležal osamocen: vlády ustoupila tlaku oposice a omezila případy, které má být možno takto uzavřít, na trestné činy se sazbou do pěti let, místo do osmi, jak původně ministerstvo spravedlnosti navrhovalo.

Konec předposranosti

Věra Tydlitátová to napsala zcela správně: Ruska se nemusíme bát. Jak už mnohokrát dokázal Bohumil Doležal, Rusko si troufne pouze na oslabené kusy. Budeme-li jednotní v obraně, můžeme se spolehnout na NATO a Rusko si na nás netroufne. Konec předposranosti.

Další ruské vydírání

Bohumil Doležal: "Ruská federace během posledního týdne výrazně (skoro na polovinu) zmenšila své dodávky ropy do ČR. O důvodech lze jen spekulovat, nesdělila je (pochopitelně). Optimisté se domnívají, že jde o běžné technické problémy, které se touto roční dobou opakují (Rusové ovšem sdělili, že výpadek potrvá celý červenec). Myslím, že k optimismu nejsou žádné důvody. Rusové testují českou veřejnost, české sousedy, Evropskou unii a konec konců i Američany."

Je prvořadým zahraničně politickým úkolem ČR zmenšit svou závislost na dodávkách surovin z Ruska. Ať to stojí, co to stojí.

Ruské vyhrožování

via Bohumil Doležal.

Zelená ideologie

Bohumil Doležal ji shnul v kostce: "Kromě toho, co Stranu zelených štěpí do dvou nesmiřitelných frakcí, které si jdou zuřivě po krku, jsou tu i věci, které je kupodivu pořád ještě spojují. Jedním z nich je přístup k energetickým problémům. Jejich vztah k jaderné energii velmi připomíná vztah věřících muslimů k vepřovému, a dělat s nimi energetickou politiku musí být stejně obtížné jako vypracovávat společný kosmický program s uskupením, které staví na tom, že země je placatá. Navíc odpor zejména k využití jaderné energie je prvním přikázáním zeleného náboženství, a pokud by se v této věci předseda Bursík projevil jako heretik, ztratil by i ten zbytek autority, který ještě ve straně."

Hezké přirovnání

Bohumil Doležal: Poslanec Wolf je „utečenec“, který překonal pomyslnou železnou oponu. "Politika zostřování třídního boje, na niž Paroubek najel a teď mu nezbývá než v ní pokračovat, se nedá provozovat příliš dlouho."

Osud ústavního soudu

Bohumil Doležal: "to, co politika nezvládá, a je toho čím dál tím víc a čím dál tím důležitějšího, nakládá se na bedra Ústavního soudu. Je jen otázkou času, kdy bude jeho důvěryhodnost touto vyčůraností politiků zničena."

Patří Česká republika do Evropské unie?

Až na chybný (u tohoto komentátora idiosynkratický) názor, že Evropská unie vznikla na obranu před Ruskem, shrnuje článek Bohumila Doležala celkem výstižně důvody, proč jsem v referendu hlasoval proti vstupu ČR do EU.

Kritika hloupoučké kampaně Člověka v tísni

Politická organizace Člověk v tísni přišla s další propagandistickou kampaní. Anarchista Ondřej Slačálek, konzervativec Milan Tobiáš i politický komentátor Bohumil Doležal ji vcelku oprávněně kritizují. Ač se rozhodně neztotožňuji se všemi jejich názory na danou agitku, mají v základní myšlence každý pravdu. Ondřej Slačálek označuje kampaň za zcela vytrženou z reality a spíše za projevu výsměchu těch, kterým jdou masmédia na ruku, těm, vůči nimž jsou nepřátelská. Milan Tobiáš a Bohumil Doležal si shodně všímají toho, že takovéto kampaně odvádějí pozornost od reálných problémů a vytváření problémy fiktivní. Doležal též věcně argumentuje, že jediná účinná kampaň proti tzv. extremismu je "neextremistická" politika, které mohou občané věřit.

Omyly dotyčných pánů nebudu v tuto chvíli rozebírat, ale sám dodávám ještě skutečnost, že peníze Evropské komise, ze kterých je kampaň převážně financována, jsou peníze i z našich kapes.

Israel v NATO – proč ano?

Bohumil Doležal nedávno napsal kommentář k výroku ministryně národní obrany. Jen to trochu popletl. Proto jeho výroky uveďme na pravou míru:

"To, co se už pár desetiletí odehrává na Blízkém východě, v něčem připomíná boxerský zápas dobře živeného dozorce s heftlinkem v německém koncentráku. Heftlink je naštěstí schopný a bojovný, podobná je jen přesila, s níž bojuje, a perspektiva, která před ním stojí: když vyhraje, nic se nezmění: dál budou na palestinská a libanonská města padat bomby odpalované z Israele, dál budou israelští vojáci po desítkách zabíjet palestinské a libanonské děti v uprchlických táborech. Když prohrává, následuje, jak Palestině její okupanti dnes a denně předvádějí, něco jako apartheid.

Je nebetyčná drzost a zároveň nebetyčná hloupost, když se někdo staví do pozice rozhodčího, který má tento podivný zápas pískat – zvlášť když ten někdo sdílí s heftlinkem základní životní a politické hodnoty a navíc ho dozorce bere jen jako heftlinka – kandidáta, který je zatím na špatné straně ostnatého drátu. Nemluvě o tom, že kandidát na rozhodčího má vůči heftlinkovi z minulosti, mírně řečeno, jakýsi dloužek."

Rusko a SSSR I

Bohumil Doležal:

"Základní Solženicynovou myšlenkou je vlastně už od dávného otevřeného dopisu Brežněvovi zdůraznění nutnosti rozlišovat mezi „sovětským“, “komunistickým“ na jedné straně a „ruským“ na straně druhé. Toto rozlišení je alibistické. Je nepochybné, že komunismus znamenal přervání spousty významných ruských tradic (například té křesťanské). Ruská imperiální idea zůstala však v základě nedotčena: totiž v představě, že národní bezpečnost lze nejlépe zajistit záborem co největšího nepřátelského území. Toto přesvědčení vyplynulo ze špatných ruských historických zkušeností se svými západními sousedy a Západem všeobecně a Západ má na nich velký podíl viny. Následkem je jakýsi stres. Zabraná území je třeba ovládat terorem, a to poznamenává neblaze i vnitroruské poměry. Zase nejde o žádný dědičný hřích, ale o něco, co je třeba věcně překonat: tento způsob zajišťování národní bezpečnosti se totiž osudově neosvědčil a rozvrat bolševického impéria je toho nejlepším dokladem. Solženicyn si vymýšlí jakési „sovětské“ monstrum, které se sneslo na Rusko zvenčí a ruské tradice jen narušilo a zničilo. Je to bohužel dost pohodlný způsob, jak svést vlastí bídu na jiné."