Papežský primát koncem 2. století (výpisky z četby)

Eusebios z Kaisareie o reakci východních církví, které odmítly přizpůsobit datum slavení Paschy římskému způsobu, tj. vždy v neděli:

Na to se pokusil římský biskup Viktor ihned obce celé Asie spolu se sousedními obcemi jako bludaře vyloučit z církevního společenství. Svým dopisem prohlásil všechny tamní bratry jako zcela stojíjí mimo církevní jednotu. Všem biskupům se toto jednání nelíbilo. Vyzvali jej, aby myslil na jednotu, pokoj a lásku k bližnímu. Ještě nyní jsou jejich dopisy po ruce, kde dost ostře kárají Viktora. Mezi jinými jménem bratří poslal dopis i Ireneus, který předsedal obcím v Galii. V něm se sice vyslovuje pro to, aby tajemství zmrtvýchvstání Pána se slavilo v neděli, připomíná však Viktorovi, aby se mírnil, že by neměl všechny Boží církve vyloučit ze společenství jen proto, že zachovávají od otců zděděný zvyk.

Zajímavý je tehdejší liberální přístup k rozdílům v kalendáři. Eusebios cituje opět sv. Ireneje:

"Rozdílnost v postu dokazuje jednotu víry".

(Ecclesiastica historia, V,25)

Panna nebo dívka (výpisky z četby)

Eusebios z Kaisareie cituje sv. Ireneje Lyonského:

Slyš také, co [sv. Ireneus] doslovně píše o překladu svatých Písem sedmdesáti překladatelů. "Bůh se tehdy stal člověkem a Pán sám nás vykoupil, když nám dal znamení panny. Ne však tak, jak někteří z těch, kteří se odhodlali přeložit Písmo, říkají: »Hle, dívka počne a porodí syna«. Tak to překládali židovští proselyté Theodotion z Efesu a Aquilas z Pontu. Je následují ebionité, když říkají, že Ježíše zplodil Josef".

(Ecclesiastica historia, V,10)

Slohová cvičení ODS

Jesti tyto duté fráse mají být politikou ODS, tak potěšpámbů.

Rozumné rozhodnutí

Je to první krok, ale důležitý. Zajímalo by mne, zda je to z touhy "být světoví" a vyrovnat se těm báječným západoevropanům (konkrétně Holanďanům) a nebo zda Češi skutečně prokázali pragmatismus a pochopili, že persekuovat držení minimálního množství relativně neškodných drog je kontraproduktivní nesmysl.

Co na to asi Komorous?

Satira v 60. letech

Je zajímavé, jak si tam dělají legraci z tehdejšího kommunistického slovníku.

Čím hůře, tím lépe?

Je mi cizí ideologické pojetí politiky. Politika je o vyvažování reálných zájmů, o maximu možného. To je hlavní vklad tří velkých českých realistů (Kaizla, Kramáře a Masaryka). Proto nechápu tento Vodníkův názor: "Jinak omezení svobody to sice je, ale aspoň odstraňují ten ostudně očividný dvojí metr, který používá zbytek světa v potírání symbolů nacismu na jedné a kommunismu na druhé straně." Podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby politická práva měli všichni extrémisté. Pokud to však z mnoha důvodů není možné, je dobře, že je mají alespoň kommunisté.

Bohumil Doležal píše: "Skoro se těším, až Paroubek konečně vyhraje volby. Všechno bude jasnější, budou nás zase honit a zavírat, noviny budou přecpány tím, co si dnes Paroubek musí chudák platit jako inzerci, polovina novinářů se podělá, druhou polovinu vyházejí (v této věci jsem možná moc velký optimista), ale bude to lepší, než tato hnusná simulace jakési demokracie, provozovaná lidmi, kteří si přejí pravý opak. Všechno bude jasné." Mít jasného nepřítele je sice pohodlné, ale polosvoboda je vždy lepší než totální ztráta svobody. Lidé jsou nuceni předstírat mnoho věcí a je to vždy lepší, než kdyby se chovali jako zvířata.

Updated.

Čeští národovci

Přes všechny výhrady k ODS je to spíše neokonservativní než nacionalistická strana. V ČR nemáme vlastní FIDESZ. Nicméně po rozpadu Národní strany je možné, že se český FIDESZ vytvoří: "Možná nám vznikne jakési mohutné vlastenecké skupení, sdružující k jádru Národní strany navíc ještě nacionálně kapitalistické křídlo ODS (pp. Fajmona, Zahradila ad. s hradním pánem někde v pozadí), národně podnikatelskou stranu pana Macha (zapomněl jsem, jak se jmenuje), Suverenitu paní Bobošíkové atd." Místo na trhu rozhodně je.

Přínosnost diskussí

Na LW píše hodně těch, kteří si myslí, že diskusse zde nejsou pouhým tlacháním. Tento jejich názor teď dostal další ránu.

Francouzský román je intellektuální (pro srovnání: U nás takto psal již před exilem Kundera). Kromě příběhu je tam spousta intellektuálních odboček, aby člověk nepřemýšlel jen nad postavami, ale také nad abstraktnějšími záležitostmi.

Když jsem si přečetl Houellebecqův román Platforma, tak mne zaujalo mnoho věcí. Protože jsme nedávno diskutovali o sv. Trojici, tak jsem ocitoval kus řeči jedné vedlejší postavy. Výsledek? Byl jsem označen za gaye a Houellebecq za neinformovaného a nevědomého tupce. Opravdu diskusse, jen co je pravda.

Výpisky z četby IX

"Všimněte si, že katolictví, vytříbené náboženství, kterého si vážím, se od monoteismu, který mu ukládala původní doktrína, rychle vzdálilo, protože vědělo, co vyhovuje lidské přirozenosti. Dogmatem o svaté Trojici, kultem panny Marie a svatých, uznáním moci pekelných sil a obdivuhodným vynálezem andělů se postupně vytvořil autentický polyteismus; jedině tak mohl zemi pokrýt nekonečným množství[m] uměleckých skvostů."

—Michel Houellebecq: Platforma, p. 202

Krvežíznivost

Yamato-san zveřejnil kommentář k pozoruhodnému textu Věry Tydlitátové v rubrice Toulání na svobodě (sic!). Doporučuji si přečíst i výživnou diskussi.

Právně není k rozboru Yamato-sana nic co dodat, ale zajímavější je celá věc sociologicky. Někteří lidé mají neuvěřitelnou potřebu nenávisti (rasisté, kommunisté, neonacisté apod.) Naplnit potřebu saturovat ji na objektech, které establishment chrání, je nejen nebezpečné, ale též morálně neuspokojující. Mnohem lepší je svou nenávist přesměrovat na obětní beránky vybrané establishmentem, zde neonacisty. Tam už svým představám můžete dát volný průchod: "Viníci by unikli své odpovědnosti rychlou a humánní smrtí" (zde je přání zatím jen naznačeno), "V tomto případě by bylo jen spravedlivé, aby exekutoři vzali také majetky všech příbuzných a sexuálních partnerek žhářů, všech kteří sdílejí jejich nacistickou ideologii" (zde autorka nevědomky prozrazuje i svou frustraci), "Je logické, že by za … schvalování zločinu měli nést také odpovědnost", "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích" (= galeje), "aby byl jejich dluh splácen rychle a znatelně" (chabý pokus o zástěrku skutečného přání).

Závěr je symptomatický: "Vím, že mnohé z toho, co zde píši, neprojde, právo není totéž co spravedlnost a trest pro žháře bude mírný." Ve skutečnosti tresty (pro budoucí případy) schvaluje Parlament. Chce Tydlitátová, aby Parlament po vzoru NSDAP a KSČ zavedl drakonické tresty jako byl trest smrti za poslouchání zahraničního rozhlasu, nebo žalář za nelegální překročení státní hranice? Nebo jí plně postačí fantasijní kompensace její frustrace?