- alexandrijský textový typ. Je založen na koptských rukopisech. Dnes má mezi vědci největší autoritu. Standardní edice má název Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 27. vydání (NA27). Je však pravděpodobně ovlivněn gnosí.
- byzantský textový typ (
). Je stále používán v pravoslavné církvi. Je též zván většinový text a je založen na rukopisech psaných malými písmeny, tedy po roce 800 (před tím se používala unciála). Na tomto Novém zákoně byla založena reformace (Erasmův Textus Receptus). Verš Mt 24, 36: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," censuruje tak, že vypouští "ani Syn" s cílem dokázat božství Kristovo. Naopak do veršů 1J 5, 7–8: "Tři jsou, kteří vydávají svědectví – duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno," uměle vkládá Sv. Trojici. Jinak je ovlivněn ariánstvím, tj. cílem dokázat reálnou existenci Kristovu. Text pravděpodobně pochází z edice vydané péči Konstantina Velikého.
- západní textový typ. Byl pramenem pro západní církevní otce. Je výrazně menšinový a pravděpodobně porušením originálu. K této versi tendují katholíci, neboť je na něm založena Vulgata.
- caesarijský textový typ. Je zbytkový. Odhaluje ale, že lupič Barabbáš se celým jménem jmenoval Ježíš Barabbáš. Tento typ je více porušený než alexandrijský, ale méně než západní.
15. června 2008
Řecký text Nového zákona
Existuje několik standardisovaných versí:
Ruský komplex méněcennosti
Putin v rozhovoru: "V některých zemích G8, z nichž některé jsou členy NATO, trest smrti existuje a odsouzení jsou popravováni. Tak proč taková podujatost vůči Rusku? Co je dovoleno císaři, není dovoleno ostatním?"
Poznámka francouzského novináře: "V Abcházii došlo k etnickým čistkám, které vedly k přesunu tří set tisíc Gruzínců. V Kosovu je to naopak, v roce 1999, Albánce stihl stejný osud."
Poznámka francouzského novináře: "V Abcházii došlo k etnickým čistkám, které vedly k přesunu tří set tisíc Gruzínců. V Kosovu je to naopak, v roce 1999, Albánce stihl stejný osud."
Tělesné tresty
Skvělý článek Jeronýma Klimeše: "Psychické tresty jsou založeny na třech mechanismech:
a) Snižování hodnoty ega (tzv. egodevalvace), sebepojetí, a to pomocí výtek typu "Kdo lže, je zlobivý, špatný, nehezký, zlý, ošklivý...“
b) Zvětšení psychické vzdálenosti, viz třeba: "Budeš-li zlobit, opustím tě nebo s tebou nepromluvím ani slovo...“ To je pozorovatelné nejen ve vztahu rodič-dítě, nýbrž i u partnerských rozchodů. Obránce vztahu reaguje na krizi promptním zvětšením vzdálenosti - stáhne se a přestane komunikovat, čímž rozchod paradoxně, proti svému zájmu, urychlí. Toto zvětšování vzdálenosti se vyskytuje i u jiných savců.
c) Frustrování jiných potřeb. Například zákaz hraní na počítači, domácí vězení, stání v koutě. Tyto metody používají samotu, nudu, obecně senzorickou deprivaci k tomu, aby se dítě příště chovalo jinak."
K tomu též hospitalism.
a) Snižování hodnoty ega (tzv. egodevalvace), sebepojetí, a to pomocí výtek typu "Kdo lže, je zlobivý, špatný, nehezký, zlý, ošklivý...“
b) Zvětšení psychické vzdálenosti, viz třeba: "Budeš-li zlobit, opustím tě nebo s tebou nepromluvím ani slovo...“ To je pozorovatelné nejen ve vztahu rodič-dítě, nýbrž i u partnerských rozchodů. Obránce vztahu reaguje na krizi promptním zvětšením vzdálenosti - stáhne se a přestane komunikovat, čímž rozchod paradoxně, proti svému zájmu, urychlí. Toto zvětšování vzdálenosti se vyskytuje i u jiných savců.
c) Frustrování jiných potřeb. Například zákaz hraní na počítači, domácí vězení, stání v koutě. Tyto metody používají samotu, nudu, obecně senzorickou deprivaci k tomu, aby se dítě příště chovalo jinak."
K tomu též hospitalism.
14. června 2008
Petr Maule odhalen
Zuzana W. píše na Neviditelném psu: "To jsou stvanice po celem internetu, nejen na Zuzanu. Stezuje si na nej kdekdo. Ze ma nicka soupifa jako manaska na spinavou praci musi byt zrejmo kazdemu, kdo to chvili pozoruje. Stejna nenavist vuci stejnym lidem, stejne obsesivni zamereni na ne, stejna slovni zasoba ( s tim, ze sopif si muze dovolit vic nez pako a ta mala hra na primitiva je rovnez vemi pruhledna). Nedovedu si predstavit dva lidi, kteri by byli posedli predstavou ze ja a ty nebo ja a juchelka jsme jedna osoba, nebo jakou mam profesi, ci ze jsme jednou psali ze stejne adresy, porad dokola. + ma jeste dalsi spoustu nicku, pri nekterych jsme ho tu i chytili. Nechce se mi to lovit, nechce se mi tim zabyvat, podarilo se mu otravit me dokonale.
"
Mnoha lidem, když takového moulu vidí, se vybaví stará scénka ještě z dob kommunismu.
* * *
Jednu osobu z nas dela nejen ubozak sowfiw ale pako uplne stejne. Maji oba uplne stejny druh obsese, az budu mit cas, jakoze jsem stejne furu casu kvuli temto lidem ztratila, tak ti to sem poslu. Jinak s Pakem mam dloulete zkusenosti jako se zakernym, cihajicim, zlym clovekem a dokud nedokaze opak, o dalsi otravne kolo opravdu zajem nemam. "Mnoha lidem, když takového moulu vidí, se vybaví stará scénka ještě z dob kommunismu.
Frase mediálního mainstreamu
Stojí za to ocitovat relevatní části textu Břetislava Olšera celé: "Pro začátek si nalijme čistého vína; kdo je víc veřejně činný? Politik, herec, herečka nebo sportovec... Je evidentní, že poslední jmenované profese jsou placeny z našich kapes dobrovolně. Pokud chceme jít do divadla, jdeme a zaplatíme, když zůstaneme doma, nic ze své kapsy vydávat nemusíme. To samé platí o vstupném na stadiony. Horší je to však s politiky, de facto našimi zaměstnanci, placenými z našich daní. Těch je třeba si všímat víc, abychom věděli, co s našimi financemi vyvádějí. Zvolili jsme si je, aby za nás spravovali tento stát. Takže je přirozené, že jsou bedlivěji sledováni, než kdokoliv jiný."
Cliché nad cliché. Co je to platit dobrovolně? Daně si stanovujeme sami prostřednictvím zákonodárného sboru. Dotace sportu či divadel jsou mnohem větší, než co nás stojí politika jako celek.
Politici nejsou žádní zaměstnanci. Kdyby byli, tak by museli poslouchat naše pokyny a mohli bychom je kdykoliv propustit, nebo ve výpovědní době. Státníci nespravují stát za nás, ale pro nás a naším jménem.
Nechci, aby umělecká fronta politice rozuměla. Stačilo by, kdyby o ní aspoň přemýšlela a nepapouškovala stokrát omleté frase.
Cliché nad cliché. Co je to platit dobrovolně? Daně si stanovujeme sami prostřednictvím zákonodárného sboru. Dotace sportu či divadel jsou mnohem větší, než co nás stojí politika jako celek.
Politici nejsou žádní zaměstnanci. Kdyby byli, tak by museli poslouchat naše pokyny a mohli bychom je kdykoliv propustit, nebo ve výpovědní době. Státníci nespravují stát za nás, ale pro nás a naším jménem.
Nechci, aby umělecká fronta politice rozuměla. Stačilo by, kdyby o ní aspoň přemýšlela a nepapouškovala stokrát omleté frase.
Slobodan Milošević, balkánský řezník
Protože někteří odpůrci establishmentu vidí v Slobodanu Miloševićovi (1941–2006) hrdinu, nastal čas podívat se na balkánského řezníka podrobněji.
Milošević byl Černohorec, pocházel z klanu (плeмe) Vasojevićů (Васојевићи), největšího klanu černohorské Vysočiny. Ostatních 6 (Moračani, Rovčani, Bratonožići, Kuči, Piperi a Bjelopavlići) je menších. Jeho příbuznou je tak herečka Milla Jovovich, Karađorđe Petrović a Vuk Karadžić. Klan silně vyznává srbskou identitu a je odpůrcem černohorské nezávislosti. V klanu patřil Milošević k bratrstvu Raevićů, větve Lopaćani, do něhož patří i Karadžićové.
Oba Slobovi rodičové spáchali sebevraždu. Už při studiu práv se stal aktivním kommunistou. Jako klient Petara Stamboliće, Titova nástupce, rychle stoupal po stranickém žebříčku. Ve Svazu komunistů Jugoslávie byl hlavní Miloševićův soupeř Chorvat Stipe Šuvar, který byl odpůrcem Miloševićovy kliky srbských chauvinistů.
Těsně před uvězeněním nechal Milošević zavraždit svého bývalého přítele, Ivana Stamboliće: "Za otmicu i ubistvo Ivana Stambolića i atentat na Vuka Draškovića optuženi su i Slobodan Milošević i nekadašnji načelnik Generalštaba Vojske, Nebojša Pavković, ali oni su izdvojeni iz postupka jer se njima sudi pred Haškim tribunalom."
Když byl konečně Milošević ve vězení v Haagu, tak vše vsadil na jedinou kartu: Dosáhnout možnosti léčit se v Moskvě. Proto tajně bral léky na lepru, ale přehnal to a umřel na to: "Podle zjištění nizozemského toxikologa Donalda Ugese ukázal rozbor krve, že Miloševič bral léky anulující účinek jiných léků, které měl užívat na snížení krevního tlaku. "Tento lék bral svévolně, asi aby získal povolení k cestě do Moskvy," dodal podle agentury AFP Uges."
Milošević byl Černohorec, pocházel z klanu (плeмe) Vasojevićů (Васојевићи), největšího klanu černohorské Vysočiny. Ostatních 6 (Moračani, Rovčani, Bratonožići, Kuči, Piperi a Bjelopavlići) je menších. Jeho příbuznou je tak herečka Milla Jovovich, Karađorđe Petrović a Vuk Karadžić. Klan silně vyznává srbskou identitu a je odpůrcem černohorské nezávislosti. V klanu patřil Milošević k bratrstvu Raevićů, větve Lopaćani, do něhož patří i Karadžićové.
Oba Slobovi rodičové spáchali sebevraždu. Už při studiu práv se stal aktivním kommunistou. Jako klient Petara Stamboliće, Titova nástupce, rychle stoupal po stranickém žebříčku. Ve Svazu komunistů Jugoslávie byl hlavní Miloševićův soupeř Chorvat Stipe Šuvar, který byl odpůrcem Miloševićovy kliky srbských chauvinistů.
Těsně před uvězeněním nechal Milošević zavraždit svého bývalého přítele, Ivana Stamboliće: "Za otmicu i ubistvo Ivana Stambolića i atentat na Vuka Draškovića optuženi su i Slobodan Milošević i nekadašnji načelnik Generalštaba Vojske, Nebojša Pavković, ali oni su izdvojeni iz postupka jer se njima sudi pred Haškim tribunalom."
Když byl konečně Milošević ve vězení v Haagu, tak vše vsadil na jedinou kartu: Dosáhnout možnosti léčit se v Moskvě. Proto tajně bral léky na lepru, ale přehnal to a umřel na to: "Podle zjištění nizozemského toxikologa Donalda Ugese ukázal rozbor krve, že Miloševič bral léky anulující účinek jiných léků, které měl užívat na snížení krevního tlaku. "Tento lék bral svévolně, asi aby získal povolení k cestě do Moskvy," dodal podle agentury AFP Uges."
Baron Prášil na wiki
Když Marcel Duchamp v roce 1917 vystavil Fontaine, navždy tím změnil umění. Před tím bylo cílem umění krása nebo vystižení skutečnosti, od té doby je hlavním cílem originalita.
Důsledkem je, že umění je spatřováno i ve věcech (v textech), kde by ho před tím nikdo neviděl. Patří k nim i produkce barona Prášila české části původní wikipedie, jímž je Jan Kopecký vulgo Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy. Je to jeden velký happening.
Pokud máte chuť pobavit se zápasem Jana Nepomuka Alberta Berwida-Buquoye z Ellgutu s cynickým Pospíšilem, přečtěte si článek Jan Bervida a diskussi k němu. Dokazování, jak Bervida byl ministrem a armádním generálem, nemá chybu. Připomíná Hedvíčkovo dokazování členství Václava Havla v KSČ. Stejně tak diskusse o vojenském významu kluzáků. Je to střet obou protilehlých stran, neschopných vžít se do druhého, který těmto textům přidává neodolatelnou komiku.
Ještě možná lepší je autobiografie. Člověk sice obdivuje Postrachovu vytrvalost a zaťatost, ale přesto fandí gentlemanskému šlechtici. Navíc, z hlediska wikipedie je pan z Ellgutu v právu: Co je psáno, to je dáno; zpochybňovat to je nepovolený původní výzkum.
Důsledkem je, že umění je spatřováno i ve věcech (v textech), kde by ho před tím nikdo neviděl. Patří k nim i produkce barona Prášila české části původní wikipedie, jímž je Jan Kopecký vulgo Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy. Je to jeden velký happening.
Pokud máte chuť pobavit se zápasem Jana Nepomuka Alberta Berwida-Buquoye z Ellgutu s cynickým Pospíšilem, přečtěte si článek Jan Bervida a diskussi k němu. Dokazování, jak Bervida byl ministrem a armádním generálem, nemá chybu. Připomíná Hedvíčkovo dokazování členství Václava Havla v KSČ. Stejně tak diskusse o vojenském významu kluzáků. Je to střet obou protilehlých stran, neschopných vžít se do druhého, který těmto textům přidává neodolatelnou komiku.
Ještě možná lepší je autobiografie. Člověk sice obdivuje Postrachovu vytrvalost a zaťatost, ale přesto fandí gentlemanskému šlechtici. Navíc, z hlediska wikipedie je pan z Ellgutu v právu: Co je psáno, to je dáno; zpochybňovat to je nepovolený původní výzkum.
Neuvěřitelná drzost Rady pro lidská práva OSN
Stálý zástupce Demokratické socialistické republiky Šrí Lanka, Dr. Dayan Jayatilleka, navrhl, aby Rada pro lidská práva OSN doporučila Spojenému království: "consider holding a referendum on the desirability or otherwise of a written constitution, preferably republican". (Telegraph, Právo). Tento pochybný orgán návrh schválil. Neuvěřitelné.
Příklad pro Ne základnám
Ne základnám by si mělo vzít příklad z Britů. Na to ale nemají koule. Cf. J. X. Doležal.
"Živíš se po vzoru protiradarových hladovkářů Jana Tamáše a Jana Bednáře džusy a zeleninovými vývary. Jaký je tvůj denní kalorický příjem?
Dělám vše podle vzoru pánů aktivistů, takže piju džusy a vařím polévky, a kalorický příjem neklesá podle všeho pod 1 500 kalorií. Myslím, že džusovka je podvod."
"Živíš se po vzoru protiradarových hladovkářů Jana Tamáše a Jana Bednáře džusy a zeleninovými vývary. Jaký je tvůj denní kalorický příjem?
Dělám vše podle vzoru pánů aktivistů, takže piju džusy a vařím polévky, a kalorický příjem neklesá podle všeho pod 1 500 kalorií. Myslím, že džusovka je podvod."
13. června 2008
Evropa v krisi
Irové odmítli dát souhlas k ratifikaci lisabonské smlouvy. Myslím, že to EU zasadilo těžkou ránu a není jasné, co bude dál. Eurorealisté jsou nadšením bez sebe.
Bilderbergská skupina
Bilderbergem se konečně začala zabývat i seriosní media. Jaká to úleva po šíleném ŠOKovi. Mladá fronta přinesla i rozhovor s Jiřím Pehem, který se jako předposlední Čech zasedání zúčastnil:
- Karel Kovanda, český velvyslanec pro NATO, 14.-17. května 1998, Turnberry Hotel, Ayrshire, Skotsko
- Michael Žantovský, tehdy předseda výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost Senátu, 3.-6. června 1999, Hotel Caesar Park Penha Longa Sintra, Portugalsko
- Jiří Pehe, ředitel New York University v Praze, 24.-27. května 2001, Stenungsund, Švédsko
- Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí, 5.-8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA
Updated.
Bůh v abrahamovských náboženstvích
Jak známo, jsou tři hlavní abrahamovská náboženství: židovství, křesťanství a islám. Je možný i pohled, že je to vlastně náboženství jen jedno a tyto tři hlavní směry jsou pouhé sekty. Vskutku, zdá se, že například takoví mormoni mají více společného s muslimy než třeba s pravoslavnými.
Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.
To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46
Tak si ji shrňme:
Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.
To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46
Tak si ji shrňme:
- židovské pojmy: אל (El) znamená Bůh, אלהים (Elóhím) znamená bohové, יהוה (Jahve) je boží jméno, ‘Elyōn (עליון) znamená Nejvyšší a אֲדֹנָי (Adonai) znamená Pánové.
- křesťanské pojmy: Hospodin, Pán.
- islámské pojmy: Allah (الله) znamená Bůh, ilāh (إله) znamená bůh. Zda má Bůh jméno i v islámu, se mi zjistit nepodařilo.
11. června 2008
Magda Goebbelsová
Max na Sprše narazil na zajímavou postavu, Magdu Behrendovou. Bohužel se dopustil nepřesnosti. Tvrdil, že Magdin první manžel, Günther Quandt, byl Žid. Ve skutečnosti to byl Árijec jako poleno, nacista od roku 1933 a za nacismu udělal docela kariéru.
Nicméně je pravda, že Magda Behrendová byla zamilovaná do Žida. Rozešla se s ním, když jí bylo 17, takže je vysoce pravděpodobné, že s ním nic neměla.
Byl to Chaim Arlosorov, později přední sionista. V roce 1933 byl zavražděn židovskými fašisty, tzv. revisionisty (lidé kolem Žabotinského), ale vinu se jim nepodařilo prokázat nade vší pochybnost. Podle blouznění wikipedie ho ale nechal zavraždit Goebbels jako pomstu za to, že s ním před tím chodila jeho žena.
Nicméně je pravda, že Magda Behrendová byla zamilovaná do Žida. Rozešla se s ním, když jí bylo 17, takže je vysoce pravděpodobné, že s ním nic neměla.
Byl to Chaim Arlosorov, později přední sionista. V roce 1933 byl zavražděn židovskými fašisty, tzv. revisionisty (lidé kolem Žabotinského), ale vinu se jim nepodařilo prokázat nade vší pochybnost. Podle blouznění wikipedie ho ale nechal zavraždit Goebbels jako pomstu za to, že s ním před tím chodila jeho žena.
Další ctitel ZMP
Vytvořil úplně zbytečný blog. Elán mu však moc dlouho nevydržel. Je překvapivé, kolik má člověk na Internetu ctitelů. Škoda, že jsou anonymní, takže nevím, o koho jde.
Update. Odstranil jsem odkaz, protože jsem ve své naivitě nečekal, že se tento opposiční blog stane doupětem trollů. Myslím, že jde o staré známé firmy, ale protože se nepodepsaly, své podezření nebudu vyslovovat.
Update 2. Protože bych nechtěl, aby ty kokotiny Google indexoval, odkazy zde stále nebudou. Místo toho se můžete pokochat hlavičkou tohoto zbrusu nového trollovacího blogu, sestavenou s vytříbeným výtvarným vkusem.
Je pozoruhodné, jak se tam mísí z prstu vycucaná zbožná přání (Zajímalo by mne, jak by se jejich autor tvářil, kdy znal realitu. Počítám, že dost kysele. Ale to mu, pokud usuzuji na jeho osobu správně, ani zdaleka nehrozí.) a zřejmě pravdivé události v bizzarrní směsici. Kdyby to nebylo urážlivé, mělo by to literární půvab.
Update 3. Zmínka na ZMP ten blog pokropila živou vodou a přilákala trolly (česky mouly) ze všech světových směrů.
Update. Odstranil jsem odkaz, protože jsem ve své naivitě nečekal, že se tento opposiční blog stane doupětem trollů. Myslím, že jde o staré známé firmy, ale protože se nepodepsaly, své podezření nebudu vyslovovat.
Update 2. Protože bych nechtěl, aby ty kokotiny Google indexoval, odkazy zde stále nebudou. Místo toho se můžete pokochat hlavičkou tohoto zbrusu nového trollovacího blogu, sestavenou s vytříbeným výtvarným vkusem.
Je pozoruhodné, jak se tam mísí z prstu vycucaná zbožná přání (Zajímalo by mne, jak by se jejich autor tvářil, kdy znal realitu. Počítám, že dost kysele. Ale to mu, pokud usuzuji na jeho osobu správně, ani zdaleka nehrozí.) a zřejmě pravdivé události v bizzarrní směsici. Kdyby to nebylo urážlivé, mělo by to literární půvab.
Update 3. Zmínka na ZMP ten blog pokropila živou vodou a přilákala trolly (česky mouly) ze všech světových směrů.
10. června 2008
Den Lotyšské legie
8. června 2008
Bratři Mašínové
V ČR se neustále mluví o Ctiradu a Josefu Mašínových, případně o jejich otci, Josefu Mašínovi. Celosvětově jsou mnohem významnější jiní bratři Mašínové: Světozar a Alexandr. Nebýt jich, s nejvyšší pravděpodobností by nedošlo k první světové válce.
V 19. století vládla v Srbsku převážně dynystie Obrenovićů. Ačkoliv její zakladatel byl sprostý vrah, jeho potomci vládli spořádaně, byť poněkud chaoticky. Orientovali se na Rakousko a s Ruskem nechtěli mít nic společného.
Bohužel na dynystii Obrenovićů lpělo prokletí dávné vraždy, a proto balkánský princip krevní msty. Odstavená dynastice Karađorđevićů si nedala pokoj, dokud Obrenoviće nevyhladila do posledního.
Došlo k tomu v noci z 10. na 11. června 1903 (podle juliánského kalendáře v noci z 28. na 29. května 1903) v májovém převratu (srbsky: majski prevrat). 23letý král Александар Обреновић se v roce 1900 oženil s o 15 let starší Dragou, vdovou po českém inženýru Světozaru Mašínovi a bývalou dvorní dámou své matky. To vyvolalo obrovské pobouření srbské veřejnosti, zvláště, když bylo pravděpodobné, že královský pár nebude mít děti.
Veřejnost měla obavy, že dědicem trůnu bude jmenován její bratr Nikodij nebo Nikola Lunjević (Луњевиц). Proto plukovník Apis, budoucí zakladatel Černé ruky a v červnu 1917 popravený za vlastizradu Srbska na základě intriky srbského premiéra a budoucího prvního jugoslávského premiéra Pašiće, připravil spiknutí. Jeho členy byli Antonije Antić, Radomir Aranđelović, Milan Petrović, Dragutin Dulić, Milan Marinković, Nikodije Popović, švagr královny Aleksandar Mašin, Petar Mišić a Mihajlo Naumović.
Akce (PDF) začala 10. června 1903 na výročí vraždy krále Milana Obrenoviće. Popis vraždy se liší (cf. New York Times (PDF) a Wikipedia). Jisté je, že kromě obou královských manželů byli zavražděni ještě: generál Laza Petrović, údajní následníci Nikodij a Nikola Lunjevićové, premiér Dimitrije Cincar-Marković, ministr války Milovan Pavlović, ordonanc Jovan Miljković; ministr vnitra Velja Todorović byl jen těžce raněn.
V 19. století vládla v Srbsku převážně dynystie Obrenovićů. Ačkoliv její zakladatel byl sprostý vrah, jeho potomci vládli spořádaně, byť poněkud chaoticky. Orientovali se na Rakousko a s Ruskem nechtěli mít nic společného.
Bohužel na dynystii Obrenovićů lpělo prokletí dávné vraždy, a proto balkánský princip krevní msty. Odstavená dynastice Karađorđevićů si nedala pokoj, dokud Obrenoviće nevyhladila do posledního.
Došlo k tomu v noci z 10. na 11. června 1903 (podle juliánského kalendáře v noci z 28. na 29. května 1903) v májovém převratu (srbsky: majski prevrat). 23letý král Александар Обреновић se v roce 1900 oženil s o 15 let starší Dragou, vdovou po českém inženýru Světozaru Mašínovi a bývalou dvorní dámou své matky. To vyvolalo obrovské pobouření srbské veřejnosti, zvláště, když bylo pravděpodobné, že královský pár nebude mít děti.
Veřejnost měla obavy, že dědicem trůnu bude jmenován její bratr Nikodij nebo Nikola Lunjević (Луњевиц). Proto plukovník Apis, budoucí zakladatel Černé ruky a v červnu 1917 popravený za vlastizradu Srbska na základě intriky srbského premiéra a budoucího prvního jugoslávského premiéra Pašiće, připravil spiknutí. Jeho členy byli Antonije Antić, Radomir Aranđelović, Milan Petrović, Dragutin Dulić, Milan Marinković, Nikodije Popović, švagr královny Aleksandar Mašin, Petar Mišić a Mihajlo Naumović.
Akce (PDF) začala 10. června 1903 na výročí vraždy krále Milana Obrenoviće. Popis vraždy se liší (cf. New York Times (PDF) a Wikipedia). Jisté je, že kromě obou královských manželů byli zavražděni ještě: generál Laza Petrović, údajní následníci Nikodij a Nikola Lunjevićové, premiér Dimitrije Cincar-Marković, ministr války Milovan Pavlović, ordonanc Jovan Miljković; ministr vnitra Velja Todorović byl jen těžce raněn.
Srbské tradice
New York Times: "The resort to assassination has been so common that of the 10 monarchs who ruled Serbia, 3 have been murdered and 4 others deposed. The first to be killed was King Michael, a member of the Obrenovic dynasty, which over the years vied for the crown with a second family, the Karadjordjevics. On June 10, 1868, he was shot to death as he walked in a park outside Belgrade. The crime was never solved."
Celosvětový vtip
Tento vtip se vyprávěl již v ČSSR s tím rozdílem, že místo o Pakistáncích jsme mluvili o Rusácích.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)