Řecký text Nového zákona

Existuje několik standardisovaných versí:

1. alexandrijský textový typ. Je založen na koptských rukopisech. Dnes má mezi vědci největší autoritu. Standardní edice má název Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 27. vydání (NA27). Je však pravděpodobně ovlivněn gnosí.
2. byzantský textový typ (). Je stále používán v pravoslavné církvi. Je též zván většinový text a je založen na rukopisech psaných malými písmeny, tedy po roce 800 (před tím se používala unciála). Na tomto Novém zákoně byla založena reformace (Erasmův Textus Receptus). Verš Mt 24, 36: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," censuruje tak, že vypouští "ani Syn" s cílem dokázat božství Kristovo. Naopak do veršů 1J 5, 7–8: "Tři jsou, kteří vydávají svědectví – duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno," uměle vkládá Sv. Trojici. Jinak je ovlivněn ariánstvím, tj. cílem dokázat reálnou existenci Kristovu. Text pravděpodobně pochází z edice vydané péči Konstantina Velikého.
   
3. západní textový typ. Byl pramenem pro západní církevní otce. Je výrazně menšinový a pravděpodobně porušením originálu. K této versi tendují katholíci, neboť je na něm založena Vulgata.
   
4. caesarijský textový typ. Je zbytkový. Odhaluje ale, že lupič Barabbáš se celým jménem jmenoval Ježíš Barabbáš. Tento typ je více porušený než alexandrijský, ale méně než západní.