"„Víš, na co bych měla chuť?“ zeptala se. „Abys mě připoutal. Támhle. K tý pelesti.“ Její větu rozfázovala polknutí a já jsem musel polknout taky. Došlo mi, že kvůli doučování dějin architektury jsme se tedy určitě nesešli. … „Nikdy sis nechtěl svázat holku?“ probleskly Blance zuby v rychlém úsměvu. „Ehm… ani ne,“ snažil jsem se neupolykat k smrti. Tyčila se přede mnou jako… jako… Nevím. To byl můj problém s Blankou.
* * *
Její bradavky byly překvapivě bledé. Byly tam jen snad kvůli měřítku. Abych si uvědomil, jak jsou ta prsa velká – a jak jsem já sám nepatrný. Blanka sebou hodila na postel, zády k pelesti. Zvedla ruce a já uviděl dokonale vyholená podpaží. Pak zase připažila, protože si vzpomněla, že se musí vysoukat z džín. Objevily se bělostné bavlněné kalhotky s temným stínem v rozkroku.
* * *
„Makej!“ křikla Blanka. Vytrhl jsem z držáku na vnitřní straně dveří rockerský opasek se stříbrným kováním. „Jóóóó!“ ocenila ho Blanka. „A teď dělej, co jsi vždycky chtěl dělat!“A při pohledu na můj nechápavý výraz dodala: „Zmlať mě!“ Polknul jsem, ale pak jsem se pustil do svěřeného úkolu. Takhle se asi cítí studenti, kteří chtějí stavět Tančící domy a musí si nejdřív odtrpět hodiny dějin architektury. Jenže já jsem žádný Tančící dům stavět nechtěl. Zprvu jsem ji řemenem po prsou sotva pohladil. „Přitlač! Chci to právě vod tebe! Vod takový nuly, která se zmůže jen na dějiny architektury! Rockeři mě už nezajímaj!“ zasyčela na mě a blaženě se prohnula, když se na jejích nezařaditelných geometrických útvarech začal objevovat rastr podlitin. Pokoušel jsem se šlehy umístit kamsi do tušeného zlatého řezu. „Chtěl bys to ještě jinak, viď?“ uhadovala má invenční studentka. „Chceš se dívat, jak si to dělám, že jo?! Tak mi vodepni ruku, ať si tam dosáhnu.“ Stín na bílých kalhotkách potemněl ještě víc. Vsunul jsem klíč do zámku pout. „Víš, co bych chtěla? Někdy? Zažít?“ chroptěla mi Blanka do ucha. „Abys mě tím řemenem hnal takhle po ulici!“"
Další informace. Pavel Torch odpovídá na zemanovskou otázku lépe než Magnus Maximus. Ale je to pravda básníka, nikoliv banální konvenční pravda, a je v tom jakýsi zádrhel.
