23. února 2007
Buchenwald - nacistické vyšetřování
Nacistický vyšetřovatel a důstojník SS Georg Konrad Morgen vyšetřoval mnoho zločinů, které byly spáchány v německých koncentračních táborech. Nejznámější případ je Buchenwald, jehož velitel Karl Otto Koch byl popraven.
Štítky:
Historie
22. února 2007
František Fuka odhalen
Jiří X. Doležal: "Fuka však veřejnosti na svém serveru jasně demonstruje, proč se vlastně takovou činností, jako je psaní bizarních hanopisů na mou osobu zabývá. Jeho frustrace je pochopitelná, omluvitelná a soucit vzbuzující - nadáváním si totiž Fuka kompenzuje sexuální deprivaci."
Štítky:
Разоблачение
Moskva - třetí Řím
V originále ten výrok zní: „Храни и внимай, благочестивый царь, тому, что все христианские царства сошлись в одно твое, что два Рима пали, а третий стоит, четвёртому же не бывать.“
15. února 2007
7. února 2007
Vidět Liverpool
Při čtení smutného příběhu z USA o tragedii (3. díl) v říjnu 2005 a následné „pomoci“ konzulátu ČR jsem si vzpomněl na kluka, který byl nadšeným obdivovatelem Beatles a jehož jediným a velkým snem bylo navštívit Liverpool – město vzniku této legendární hudební skupiny. Československý konzulát se tenkrát (r.1981) v jeho případě také moc nevyznamenal.
Mirek Č. nekouřil ani nepil, po absolvování Zvláštní školy dřel jako pomocný dělník za pár šupů ve fabrice a bez odmlouvání dělal i ty nejhorší práce. To proto, aby mohl navštívit Anglii a město, odkud pochází Beatles a splnit si tak svůj velký sen, na jehož realizaci si od mládí střádal korunku ke korunce. Někomu byl pro smích, ve vesnici ho měli za neškodného blázna a mnoho lidí chtělo (z legrace), aby jim pak z Anglie poslal pohled. On totiž každému na potkání vyprávěl, že již co nevidět bude mít peníze na cestu pohromadě a poslat „čumkartu“ slíbil. K pozdějšímu překvapení všech to také dodržel.
V Anglii ale chudák za 3 dny zůstal úplně bez prostředků, protože ho (prý) někdo okradl. Není vůbec důležité, zda to je pravda, nebo zda všechno někde ztratil. Jde především o přístup zaměstnanců tehdejšího čsl. konzulátu, na který se nakonec obrátil. Jednak něvěděl, jak se bez jízdenky a dokladů dostat domů a také už padal hlady.
Soudruzi na konzulátu (špioni a přísl. StB) ale měli přece mnohem důležitější úkoly, než-li se postarat o nějakého nuzáka, byť to byl i jejich občan. Fanouška Beatles jednoduše vyhodili z budovy jako nějakého obejdu. Až po opakovaném úsilí a prosbách dosáhl zoufalý Mirek toho, že nějaký soudruh začal konečně „úřadovat“ a zatelefonoval do Prahy.
Po sáhodlouhém mezistátním telefonování a telegrafování (samozřejmě vše vyúčtováno) se musel pan Č. (otec Mirka) dostavit do Prahy a složit (na tehdejší poměry) dosti značnou finanční hotovost, na kterou si někde vypůjčil. Teprve potom se StB-áci na konzulátu v Anglii jakžtakž postarali o jeho syna a umožnili mu cestu domů.
Na serveru »Lidé.cz« je zkrácená verze tohoto příběhu pod názvem »Čsl. občan v nouzi« (6.2.07). Reakce některých účastníků jsou opravdu podivné.
Štítky:
Historie
11. prosince 2006
Zemřel Augusto Pinochet
Nechť se Hospodin slituje nad jeho duší.
Zajímavé, ač ne příliš překvapivé, je vyjádření Margarety Thatcherové, která truchlí nad jeho odchodem. Ctitelé Margarety Thatcherové, čeští "pravičáci", z valné části (ne všichni!) hájili Pinocheta jako zachránce Chille před komunismem. Takových apologetů je zde na "levičáckém" Západě pořídku. Že při té záchraně "lítaly třísky" rukama takových chilských Aloisů Grebeníčků, to českým "pravičákům", zdá se, dodnes nedošlo. Nedošlo a nedojde jim asi i mnoho dalších věcí, ale to necháme jiným článkům. Tento nekrolog nad Pinochetem budiž zejména smutným pokrčením ramen nad ideologickou zaslepeností některých lidí - obětí totalitní černobílosti.
Zajímavé, ač ne příliš překvapivé, je vyjádření Margarety Thatcherové, která truchlí nad jeho odchodem. Ctitelé Margarety Thatcherové, čeští "pravičáci", z valné části (ne všichni!) hájili Pinocheta jako zachránce Chille před komunismem. Takových apologetů je zde na "levičáckém" Západě pořídku. Že při té záchraně "lítaly třísky" rukama takových chilských Aloisů Grebeníčků, to českým "pravičákům", zdá se, dodnes nedošlo. Nedošlo a nedojde jim asi i mnoho dalších věcí, ale to necháme jiným článkům. Tento nekrolog nad Pinochetem budiž zejména smutným pokrčením ramen nad ideologickou zaslepeností některých lidí - obětí totalitní černobílosti.
5. prosince 2006
Filmová censura
Hlavním předmětem filmové censury je sex (včetně nahoty a klení – vulgarit), užívání drog (návykových látek) a násilí. V USA Motion Picture Association of America stanovila přesná a podrobná pravidla a od roku 1990 zdůvodňuje zařazení každého filmu:
- G – film pro děti. Není přítomna žádná nahota, sexualita nebo drogy. Násilí je minimalisováno. Konversace nejde za každodenní standard.
- PG – v doprovodu rodičů. Nahota je zobrazena jen krátce. Horror a násilí nepřekračuje umírněnou úroveň. Nedospělci se na tento film mohou dívat, ale některé scény by jim měly být vysvětleny.
- PG-13 – i v doprovodu rodičů pod 13 let nedoporučeno. Hrubé nebo trvající násilí není přítomno, stejně jako obecně sexuálně orientovaná nahota. Mohou být zobrazeny scény požívání drog a sdělovány sexuální vulgarity. Nejžádanější rating pro obecné (tj. nikoliv dětské) filmy.
- R – mládež pod 17 let jen v doprovodu rodičů: zobrazení soulože v missionářské poloze. Rodiče mají svým dětem vysvětlit některé scény. Film s "hvězdičkou": omezená reklama i příjmy.
- NC-17 – mládeži pod 17 let nepřístupno: homosexuální sex, nahé mužské tělo (je vidět penis), ženský orgasmus, sexuální úchylky; otevřené sexuální scény, nahromadění sexuálně orientovaného jazyka a scény krajního násilí. Tento rating však nutně neznamená, že snímek je pornografický.
29. listopadu 2006
Ještě jednou k Vrbovi
Známý kontroversní správce Vrba si mne neustále bere na paškál. Naposledy tak učinil v diskussi o jeptišce, do níž jsem se tak dostal jako Pilát do kréda.
Vzhledem k tomu, že je správce už více než rok a stále se nenaučil základní principy, tak se ho dovolím o nich poučit:
Navíc ho Cynik usvědčil jako lháře: "Pokud dokážeš úvést do souladu svou větu "Cinik byl nekolikrat zadan, aby zacal diskutovat neucinil to a pak udelal editaci, prostrednictvim sveho kamarada - Kotce" s existencí této editace, pak se milerád omluvím. Cinik 19:14, 27. 11. 2006 (UTC)" (pravopisné chyby z piety ponechány)
Vzhledem k tomu, že je správce už více než rok a stále se nenaučil základní principy, tak se ho dovolím o nich poučit:
- Základním pravidlem slušnosti je nepomlouvat ty, kteří se nemohou bránit. Anglická wiki výslovně normuje: "Wikipedia's hope for banned users is that they will leave Wikipedia with their pride and dignity intact, whether permanently or for the duration of their ban. As such, it is inappropriate to bait banned users or take advantage of their ban to mock them." Je symptomatické, že nic podobného v postkommunistické cs: nenajdete.
- Na ZMP jsem nikdy nikoho neurážel, pouze jsem otevřeně psal o věcech, které jsou nechvalně známému Vrbovi nepříjemné.
- Jak správně píše Hippopotamus, "Jistě jsou chvíle, kdy to jinak nejde a jedinec musí převzít odpovědnost, ale přebírá ji on a na své riziko a to je správné, ovšem v okamžiku, kdy se převzetí jiných pravomocí stává systémem, končí svoboda a je lhostejné zda je to ve státě, nebo ve společenství jakým je Wikipedie." Vrba již dávno systémově nejprve rozhodne a teprve pak se ptá ostatních, co oni na to. Tím se nijak neliší od Mussoliniho a jiných diktátorů, kteří si s oblibou nechávali svá rozhodnutí ratifikovat v referendech. Wiki však není despocie, nebo by aspoň neměla být.
Navíc ho Cynik usvědčil jako lháře: "Pokud dokážeš úvést do souladu svou větu "Cinik byl nekolikrat zadan, aby zacal diskutovat neucinil to a pak udelal editaci, prostrednictvim sveho kamarada - Kotce" s existencí této editace, pak se milerád omluvím. Cinik 19:14, 27. 11. 2006 (UTC)" (pravopisné chyby z piety ponechány)
22. listopadu 2006
Odsun, transfer, vyhnání
Tomáš Krystlík
Poprvé se myšlenka odsunu německy mluvícího obyvatelstva z ČSR objevuje v plánu Edvarda Beneše v polovině září 1938, kdy vysílá tajně ministra J. Nečase do Paříže, aby zde zjistil podporu pro Benešův plán, podle něhož by Československo odstoupilo Německu území (instrukce Beneše Nečasovi hovoří o 4 až 6 tisících km2) s přibližně 800 až 900 tisíci českými Němci s podmínkou, že Německo přijme další milion českých Němců už bez území (podle oné instrukce to dohromady mělo být alespoň 1,5 až 2 miliony).
Článek vysvětluje okolnosti kolem vyhnání sudetských Němců a závěrem odsuzuje tehdejšího prezidenta Beneše.
Mohl se do věci vložit, rozsah násilí, zejména v době tzv. divokého odsunu, podstatně omezit. Neudělal to, ba dokonce svými veřejnými projevy čistku značně přiostřoval a svými podpisy (dekrety) legalizoval bezpráví. Podle dnešní judikatury by byl postaven před mezinárodní tribunál pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu, včetně ministrů obrany, vnitra a vůdčích politiků všech tehdejších českých politických stran bez rozdílu. Česko mu, celému světu navzdory, staví pomníky.
Poprvé se myšlenka odsunu německy mluvícího obyvatelstva z ČSR objevuje v plánu Edvarda Beneše v polovině září 1938, kdy vysílá tajně ministra J. Nečase do Paříže, aby zde zjistil podporu pro Benešův plán, podle něhož by Československo odstoupilo Německu území (instrukce Beneše Nečasovi hovoří o 4 až 6 tisících km2) s přibližně 800 až 900 tisíci českými Němci s podmínkou, že Německo přijme další milion českých Němců už bez území (podle oné instrukce to dohromady mělo být alespoň 1,5 až 2 miliony).
Článek vysvětluje okolnosti kolem vyhnání sudetských Němců a závěrem odsuzuje tehdejšího prezidenta Beneše.
Mohl se do věci vložit, rozsah násilí, zejména v době tzv. divokého odsunu, podstatně omezit. Neudělal to, ba dokonce svými veřejnými projevy čistku značně přiostřoval a svými podpisy (dekrety) legalizoval bezpráví. Podle dnešní judikatury by byl postaven před mezinárodní tribunál pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu, včetně ministrů obrany, vnitra a vůdčích politiků všech tehdejších českých politických stran bez rozdílu. Česko mu, celému světu navzdory, staví pomníky.
Třetí republika - národně socialistický stát 1945-1948
Tomáš Krystlík
Ideová východiska poválečného státu vycházela z nekomunistického odboje. Jsou shrnuta v programu Za svobodu, který byl vypracován v létech 1939-41, a jehož autoři byli i Milada Horáková, Ludmila Jankovcová a Vladimír Krajina. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“ a společnost by měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Autorům programu Za svobodu se druhá světová válka jevila jako „boj mravního a politického názoru demokratického... s fašismem a nacismem“. Potíž byla v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž „svým ideovým cílem“ i komunismus.
Autor mi povolil kopírování svých článků. Protože jsou ale dost obsáhlé, využiji link na blog respekt.cz, kde již jsou zveřejněny.
Ideová východiska poválečného státu vycházela z nekomunistického odboje. Jsou shrnuta v programu Za svobodu, který byl vypracován v létech 1939-41, a jehož autoři byli i Milada Horáková, Ludmila Jankovcová a Vladimír Krajina. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“ a společnost by měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Autorům programu Za svobodu se druhá světová válka jevila jako „boj mravního a politického názoru demokratického... s fašismem a nacismem“. Potíž byla v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž „svým ideovým cílem“ i komunismus.
Autor mi povolil kopírování svých článků. Protože jsou ale dost obsáhlé, využiji link na blog respekt.cz, kde již jsou zveřejněny.
Průměrné pravdivá česká Wikipedie
Ross Hedvíček
Není žádným tajemstvím, že současné vedení české Wikipedie, což je hlouček extrémně levicových vysokoškolských studentů vedených postarším upraveným emigrantem a konfidentem
StB, a já nemáme stejné názory na to, jak je česká Wikipedie tvořena. Jedním z hlavních principů, na kterém byla vytvořena původní americká Wikipedie (česká Wikipedie je vlastně jen jazykovou pobočkou) je princip NPoV - tedy Neutral Point of View. Důvodem vyžadování tohoto NPoV bylo zajistit, aby tato internetová encyklopedia byla nezaujatá, un-biased, bez extrémních náhledu na věc. Tedy velice rozumný názor a princip. Ovšem jinde rozumné věci jsou v Česku chápány značně nerozumně.
Celý článek
V orig. textu zde jsem doplnil odkazy.
Není žádným tajemstvím, že současné vedení české Wikipedie, což je hlouček extrémně levicových vysokoškolských studentů vedených postarším upraveným emigrantem a konfidentem
StB, a já nemáme stejné názory na to, jak je česká Wikipedie tvořena. Jedním z hlavních principů, na kterém byla vytvořena původní americká Wikipedie (česká Wikipedie je vlastně jen jazykovou pobočkou) je princip NPoV - tedy Neutral Point of View. Důvodem vyžadování tohoto NPoV bylo zajistit, aby tato internetová encyklopedia byla nezaujatá, un-biased, bez extrémních náhledu na věc. Tedy velice rozumný názor a princip. Ovšem jinde rozumné věci jsou v Česku chápány značně nerozumně.
Celý článek
V orig. textu zde jsem doplnil odkazy.
15. listopadu 2006
Kultura v Čechách
Tuším, že v době začátku války v Iráku vznikl „úžasný” hit »Bagdád« . V ČR je dle všeho skupina »Divokej Bill« značně oblíbená a je o ní i zmínka na české Wikipedii.
S „protestním” textem další velmi úspěšné a vyhledávané „písně” – tentokráte hip hop od neméně oblíbené »MC Šaman« – se lze seznámit např. zde a celé „dílo” si pak možno i poslechnout ve formátu mp3.
Co si myslet o tvůrcích, interpretech a hlavně konzumentech takovýchto sraček? Kde se v nich bere ta nenávist ke všemu americkému? Kdo jim leje do hlav ty primitivní názory? Škola, rodiče, nebo obojí?, … či snad televize?
Copak jim dosud nikdo nikdy neprozradil, kdo vždy tahal Evropu z její vlastní bryndy (dvou svět. válek)? Že nebýt těch – podle nich – ‚amerických blbečků’, tak že by si dnes stěží mohli tyto své stupidity pobroukávat v češtině? Všichni ti dnešní hlupáci si neuvědomují, že bez zásahu USA by se v Evropě mluvilo asi jen německy nebo – a to nejspíš – rusky.
Stejně jako autor článku na respekt.cz si myslím, že v kultuře toho kterého státu se zákonitě odráží i převažující myšlenkové a názorové směry jeho obyvatel.
S „protestním” textem další velmi úspěšné a vyhledávané „písně” – tentokráte hip hop od neméně oblíbené »MC Šaman« – se lze seznámit např. zde a celé „dílo” si pak možno i poslechnout ve formátu mp3.
Co si myslet o tvůrcích, interpretech a hlavně konzumentech takovýchto sraček? Kde se v nich bere ta nenávist ke všemu americkému? Kdo jim leje do hlav ty primitivní názory? Škola, rodiče, nebo obojí?, … či snad televize?
Copak jim dosud nikdo nikdy neprozradil, kdo vždy tahal Evropu z její vlastní bryndy (dvou svět. válek)? Že nebýt těch – podle nich – ‚amerických blbečků’, tak že by si dnes stěží mohli tyto své stupidity pobroukávat v češtině? Všichni ti dnešní hlupáci si neuvědomují, že bez zásahu USA by se v Evropě mluvilo asi jen německy nebo – a to nejspíš – rusky.
Stejně jako autor článku na respekt.cz si myslím, že v kultuře toho kterého státu se zákonitě odráží i převažující myšlenkové a názorové směry jeho obyvatel.
14. listopadu 2006
Také odkaz sametového převratu
Ivan Turnovec
»Státní svátek 17. listopad je svátkem poněkud rozpačitým.
V kontextu evropského vývoje byl konec komunistickém vlády v ČSR nevyhnutelný. Jeho způsob se z odstupu let jeví stále více podivným. Komunistická nomenklatura prorostla ihned s nastupujícími vládci a nemalou zásluhu na tom má právě Václav Havel a řada dalších disidentů provázaných s StB. Bývalí disidenti dnes požadují, aby citlivé informace o sledovaných osobách byly zpřístupněny pouze s jejich souhlasem. Některé materiály StB by tak nebylo možné zveřejnit. Vyvstává otázka proč?« (…)
Zajímavý starší článek je k přečtení na virtually.cz.
»Státní svátek 17. listopad je svátkem poněkud rozpačitým.
V kontextu evropského vývoje byl konec komunistickém vlády v ČSR nevyhnutelný. Jeho způsob se z odstupu let jeví stále více podivným. Komunistická nomenklatura prorostla ihned s nastupujícími vládci a nemalou zásluhu na tom má právě Václav Havel a řada dalších disidentů provázaných s StB. Bývalí disidenti dnes požadují, aby citlivé informace o sledovaných osobách byly zpřístupněny pouze s jejich souhlasem. Některé materiály StB by tak nebylo možné zveřejnit. Vyvstává otázka proč?« (…)
Zajímavý starší článek je k přečtení na virtually.cz.
29. října 2006
K čemu je a k čemu není referendum
Luděk Frýbort (Hannover) upozorňuje ve svém článku na referendum , které proběhlo ve Švýcarsku.
Hlasovalo se o otázkách:
1. Přijímáte navrhovanou změnu spolkového zákona o postavení cizinců?
2. Souhlasíte se změnou azylového zákona?
Téměř 70 % voličů hlasovalo pro zostření imigračních a azylových zákonů.
Hlasovalo se o otázkách:
1. Přijímáte navrhovanou změnu spolkového zákona o postavení cizinců?
2. Souhlasíte se změnou azylového zákona?
Téměř 70 % voličů hlasovalo pro zostření imigračních a azylových zákonů.
28. října 2006
Stalinova německá elita
Před 60-ti lety, v říjnu 1946, bylo přes 3 000 německých konstruktérů a techniků i s rodinami deportováno do SSSR. Nedávno jsem o tom v televizi (MDR.de) viděl dokumentární film.
Dokument »Stalins deutsche Elite« (Martin Hübner, Deutschland 2005) osvětluje praxi a následky sovětské politiky. V počáteční fázi šlo především o obnovu tradiční zbrojní výroby v Thüringen. Na Stalinův rozkaz ale pak došlo k radikální změně a produkce byla kompletně přestěhována do Sovětského svazu. Včetně německého techn. personálu, odborníků přes letadla a rakety.
Jedním z nich byl Helmut Banas, konstruktér pohonných jednotek u Junkers-Flugzeugwerken, kde od r. 1936 do konce války pracoval na novém druhu „Wunderwaffen” (zázračných zbraní). Rusové ho překvapili 22.10.1946 v Dessau. Na osudný den si i po letech zcela přesně vzpomíná: „V šest ráno zběsilé zvonění u domovních dveří, když jsem otevřel, stálo přede mnou ozbrojené komando a dům byl zjevně obklíčen. Tlumočník přeložil krátkou řeč sovětského důstojníka: ‘Na rozkaz sovětské vojenské administrativy musíte 5 let pracovat v Sovětském svazu. Svoji manželku a děti si můžete vzít sebou, stejně tak i věcí kolik chcete ...’.”
Nočním „únosem” se v říjnu 1946 rozběhl největší „know-how-transfer” 20. století. Stejně jako Banas z továrny na letadla Junkers dopadli totiž ve stejnou dobu i tisíce jeho kolegů v celé sovětské zóně Německa. Vlaky plně nacpané „zázraky něm. techniky” a k ní i náležejího personálu supěly směr Moskva. Jedním z nejdůležitějších lidí mezi nimi byl i raketový specialista Helmut Gröttrup, zástupce Werhner von Braun, který se již před koncem války přihlásil do služeb americké armády. Gröttrup se nechal od Sovětů zverbovat do jejich východní zóny, kde pro vědychtivé vítěze rekonstruoval technologii V 2 – až do osudného říjnového dne 1946. Ještě ve vlaku sepsal Gröttrup protestní dopis Stalinovi, na který ale nikdy nedostal odpoveď ...
Po 2 týdnech cesty vlakem se deportovaní Němci nastěhovali do nových „domovů” v cizině, do sídliště »Upra« (u Kujbišev na Volze), aniž věděli, zda vůbec ještě někdy uvidí svoji vlast. Přesto se ale tito z Německa „ukořistění” technici a inženýři, kteří krátce předtím více či méně fanaticky na pracovním poli bojovali pro »Führer, Volk und Vaterland«, ujímají nových úkolů a s příslovečnou německou důkladností konstruují pro Stalinovo impérium letadla a rakety. Nic jiného jim asi nezbývalo. V představě, že by museli sdílet osud milionů válečných zajatců, nepřipadalo asi Hitlerovým „dobyvatelům nebe” nijak těžké, dát se do služeb Stalinovi. Také bylo zřejmé, že ve zničeném poválečném Německu by pro ně v dohledné době nebyla práce.
Osudy těchto techniků-specialistů v začínající »studené válce« jsou ztvárněny osobními příběhy samotných deportovaných Němců: Helmut Banas (Dessau), Helmut Gröttrup (Bleicherode), Werner Holzmüller (Leipzig), Werner Albring (Dresden), Horst Schneider (Staßfurt). Ke slovu se ale dostali i sovětští pamětníci, kteří události popisovali ze svojí perspektivy vitězů.
Překvapivé bylo, že bytovky pro německé rodiny měly evropský standart (splachovací WC), na sovětské poměry tedy úplný luxus. Na dveřích bytů byly jmenovky – bylo již předem určeno, kdo se kam nastěhuje. Němci byli i daleko lépe zásobováni, než-li normální obyvatelstvo, sídliště bylo oploceno a stráženo. Pamětníci zmiňovali i projevy nenávisti z ruské strany – zážitky z války byly ještě čerstvé. Někteří Němci (tehdy děti) si pochvalovali tamní krásnou přírodu. Rusové zase vzpomínali na – pro ně značně nezvyklou – pracovní kázeň německých kolegů, jejich úplně nepochopitelnou důkladnost a pilnost. Hned ale dodávali, že kdyby nějaký Němec odmítl pracovat, asi by skončil někde na Sibiři.
Jednalo se o zcela jedinečnou kapitolu německých poválečných dějin. Ačkoliv ti lidé tam u řeky Volhy žili privilegovaným životem a mohli pracovat, mnoho jich to „dobrovolně-vynucené přemístění” vnímá dost traumaticky, zvlášť když poslední z nich se domů vrátili až v r. 1952.
Německé prototypy a projekty ve srovnání s některými sovětskými a americkými letadly jsou k vidění např. zde.
Dokument »Stalins deutsche Elite« (Martin Hübner, Deutschland 2005) osvětluje praxi a následky sovětské politiky. V počáteční fázi šlo především o obnovu tradiční zbrojní výroby v Thüringen. Na Stalinův rozkaz ale pak došlo k radikální změně a produkce byla kompletně přestěhována do Sovětského svazu. Včetně německého techn. personálu, odborníků přes letadla a rakety.
Jedním z nich byl Helmut Banas, konstruktér pohonných jednotek u Junkers-Flugzeugwerken, kde od r. 1936 do konce války pracoval na novém druhu „Wunderwaffen” (zázračných zbraní). Rusové ho překvapili 22.10.1946 v Dessau. Na osudný den si i po letech zcela přesně vzpomíná: „V šest ráno zběsilé zvonění u domovních dveří, když jsem otevřel, stálo přede mnou ozbrojené komando a dům byl zjevně obklíčen. Tlumočník přeložil krátkou řeč sovětského důstojníka: ‘Na rozkaz sovětské vojenské administrativy musíte 5 let pracovat v Sovětském svazu. Svoji manželku a děti si můžete vzít sebou, stejně tak i věcí kolik chcete ...’.”
Nočním „únosem” se v říjnu 1946 rozběhl největší „know-how-transfer” 20. století. Stejně jako Banas z továrny na letadla Junkers dopadli totiž ve stejnou dobu i tisíce jeho kolegů v celé sovětské zóně Německa. Vlaky plně nacpané „zázraky něm. techniky” a k ní i náležejího personálu supěly směr Moskva. Jedním z nejdůležitějších lidí mezi nimi byl i raketový specialista Helmut Gröttrup, zástupce Werhner von Braun, který se již před koncem války přihlásil do služeb americké armády. Gröttrup se nechal od Sovětů zverbovat do jejich východní zóny, kde pro vědychtivé vítěze rekonstruoval technologii V 2 – až do osudného říjnového dne 1946. Ještě ve vlaku sepsal Gröttrup protestní dopis Stalinovi, na který ale nikdy nedostal odpoveď ...
Po 2 týdnech cesty vlakem se deportovaní Němci nastěhovali do nových „domovů” v cizině, do sídliště »Upra« (u Kujbišev na Volze), aniž věděli, zda vůbec ještě někdy uvidí svoji vlast. Přesto se ale tito z Německa „ukořistění” technici a inženýři, kteří krátce předtím více či méně fanaticky na pracovním poli bojovali pro »Führer, Volk und Vaterland«, ujímají nových úkolů a s příslovečnou německou důkladností konstruují pro Stalinovo impérium letadla a rakety. Nic jiného jim asi nezbývalo. V představě, že by museli sdílet osud milionů válečných zajatců, nepřipadalo asi Hitlerovým „dobyvatelům nebe” nijak těžké, dát se do služeb Stalinovi. Také bylo zřejmé, že ve zničeném poválečném Německu by pro ně v dohledné době nebyla práce.
Osudy těchto techniků-specialistů v začínající »studené válce« jsou ztvárněny osobními příběhy samotných deportovaných Němců: Helmut Banas (Dessau), Helmut Gröttrup (Bleicherode), Werner Holzmüller (Leipzig), Werner Albring (Dresden), Horst Schneider (Staßfurt). Ke slovu se ale dostali i sovětští pamětníci, kteří události popisovali ze svojí perspektivy vitězů.
Překvapivé bylo, že bytovky pro německé rodiny měly evropský standart (splachovací WC), na sovětské poměry tedy úplný luxus. Na dveřích bytů byly jmenovky – bylo již předem určeno, kdo se kam nastěhuje. Němci byli i daleko lépe zásobováni, než-li normální obyvatelstvo, sídliště bylo oploceno a stráženo. Pamětníci zmiňovali i projevy nenávisti z ruské strany – zážitky z války byly ještě čerstvé. Někteří Němci (tehdy děti) si pochvalovali tamní krásnou přírodu. Rusové zase vzpomínali na – pro ně značně nezvyklou – pracovní kázeň německých kolegů, jejich úplně nepochopitelnou důkladnost a pilnost. Hned ale dodávali, že kdyby nějaký Němec odmítl pracovat, asi by skončil někde na Sibiři.
Jednalo se o zcela jedinečnou kapitolu německých poválečných dějin. Ačkoliv ti lidé tam u řeky Volhy žili privilegovaným životem a mohli pracovat, mnoho jich to „dobrovolně-vynucené přemístění” vnímá dost traumaticky, zvlášť když poslední z nich se domů vrátili až v r. 1952.
Německé prototypy a projekty ve srovnání s některými sovětskými a americkými letadly jsou k vidění např. zde.
12. října 2006
Ukázka stylu - Vrba je skutečně dobrá Čecha
Jako shrnutí šikanózní editace použil tuto perlu
Vytrvalé nevhodné a urážlivé chováním uživatelem Malýčtenář
Vytrvalé nevhodné a urážlivé chováním uživatelem Malýčtenář
11. října 2006
K ponížení ceny z důvodu zdemontovaného kola
Pěkný příklad novočeštiny je zde.
Výrazy, jako že výtah bude zdemontován nebo cena ponížena, toť lahůdka pro každého sběratele. Díky, Porši!
Výrazy, jako že výtah bude zdemontován nebo cena ponížena, toť lahůdka pro každého sběratele. Díky, Porši!
9. října 2006
Nájemníci na ústupu
Martin Zvěřina ve svém článku z 3.10. na serveru lidovky.cz krom jiného píše —
Velkou ranou pro organizované nájemníky je fakt, že Nejvyšší soud rozhodl, že výše nájemného nemusí odpovídat sociálním poměrům nájemníka. Z tohoto rozhodnutí však vyplývají obrovské komplikace pro stát. Ten by se měl postarat o sociálně slabé nájemníky a pomoci jim v bytové nouzi. To je největší problém do budoucna.
Nad mnohými diskusními komentáři se pak jeden nestačí divit.
Nechápu, jak může stát vůbec nařídit majiteli bytu (pronajímateli) výši nájemného a nutit ho, aby vlastně dotoval nějaké (sociálně slabé?) nájemníky, kterých se nemůže prakticky ani nijak zbavit. Dotyčný tedy nesmí nákladat se svojím majetkem jak by chtěl. A to prý je v CZ demokracie.
Ostatně mnohdy na tom ti nájemníci ani tak špatně nejsou a mají třeba i jinou možnost bydlení. Byt s regul. nájemným, který jim nepatří, pak klidně (drze!) s profitem pronajímají další osobě a nikdo s tím prý nehne.
To je úplný Kocourkov a v civilizované zemi něco nemyslitelného. Např. v Rakousku si podnájemník s malým příjmem může zažádat a pak dostává určitý příspěvek na bydlení od státu. Musí ovšem podepsat prohlášení, že nemá jinou možnost bydlení, včetně nějaké letní chalupy nebo chaty. Při nepravdivých údajích (zneužití), lze počítat s navrácením neoprávněné podpory, někdy i s tr. postihem.
Velkou ranou pro organizované nájemníky je fakt, že Nejvyšší soud rozhodl, že výše nájemného nemusí odpovídat sociálním poměrům nájemníka. Z tohoto rozhodnutí však vyplývají obrovské komplikace pro stát. Ten by se měl postarat o sociálně slabé nájemníky a pomoci jim v bytové nouzi. To je největší problém do budoucna.
Nad mnohými diskusními komentáři se pak jeden nestačí divit.
Nechápu, jak může stát vůbec nařídit majiteli bytu (pronajímateli) výši nájemného a nutit ho, aby vlastně dotoval nějaké (sociálně slabé?) nájemníky, kterých se nemůže prakticky ani nijak zbavit. Dotyčný tedy nesmí nákladat se svojím majetkem jak by chtěl. A to prý je v CZ demokracie.
Ostatně mnohdy na tom ti nájemníci ani tak špatně nejsou a mají třeba i jinou možnost bydlení. Byt s regul. nájemným, který jim nepatří, pak klidně (drze!) s profitem pronajímají další osobě a nikdo s tím prý nehne.
To je úplný Kocourkov a v civilizované zemi něco nemyslitelného. Např. v Rakousku si podnájemník s malým příjmem může zažádat a pak dostává určitý příspěvek na bydlení od státu. Musí ovšem podepsat prohlášení, že nemá jinou možnost bydlení, včetně nějaké letní chalupy nebo chaty. Při nepravdivých údajích (zneužití), lze počítat s navrácením neoprávněné podpory, někdy i s tr. postihem.
Proč to jinde funguje?
Četl jsem si dnes článek o dnu bez aut, ve kterém mě zaujala úroveň nakupování v tzv. prodejních řetězcích. Na web. stránce D-FENS je podobných kritik víc, např. o nákupu rohlíků, o „zušlechťování” potravin v provozovně Meinl i o tristní situaci v jiných »marketech« na území ČR.
V Rakousku i Německu jsou tyto obchody ale také a neřekl bych, že prodávají něco špatného. V takovém rak. Lidl a Hofer (něm. Aldi) lze třeba kromě potravin koupit i různé elektrospotřebiče/elektroniku (pračka, PC, TV atp.) velmi dobré kvality a za přijatelnou cenu. Ve specializovaném obchodě to je mnohem dražší.
Ať už tyto dva nebo i jiné, všechny mají bohatý sortiment, kvalitní a čerstvé potraviny … . Ovoce i zelenina jsou personálem soustavně přebírany, pečivo z předešlého dne je extra a za sníženou cenu, stejně tak i tzv. »Restposten« – zbytek tovaru, kterého už není dostatečný výběr. Mnohde – jako Billa, Merkur … – mají i svého řezníka, někde nabízejí také (dražší) bioprodukty. Opravdu si nelze stěžovat.
Nasraný personál nebo postávající flákači s drátkem v uchu (ochranka), … nic takového zde není vidět. Pomalu v každé vesnici je koloniál, řezník, pekař … atp., funguje tady rozvoz všeho možného (pekař, uzenář, ovoce …) do vzdálenějších míst. Proč to tedy jinde funguje a pouze v býv. ČSSR ne? Jak je to jen možné?
V Rakousku i Německu jsou tyto obchody ale také a neřekl bych, že prodávají něco špatného. V takovém rak. Lidl a Hofer (něm. Aldi) lze třeba kromě potravin koupit i různé elektrospotřebiče/elektroniku (pračka, PC, TV atp.) velmi dobré kvality a za přijatelnou cenu. Ve specializovaném obchodě to je mnohem dražší.
Ať už tyto dva nebo i jiné, všechny mají bohatý sortiment, kvalitní a čerstvé potraviny … . Ovoce i zelenina jsou personálem soustavně přebírany, pečivo z předešlého dne je extra a za sníženou cenu, stejně tak i tzv. »Restposten« – zbytek tovaru, kterého už není dostatečný výběr. Mnohde – jako Billa, Merkur … – mají i svého řezníka, někde nabízejí také (dražší) bioprodukty. Opravdu si nelze stěžovat.
Nasraný personál nebo postávající flákači s drátkem v uchu (ochranka), … nic takového zde není vidět. Pomalu v každé vesnici je koloniál, řezník, pekař … atp., funguje tady rozvoz všeho možného (pekař, uzenář, ovoce …) do vzdálenějších míst. Proč to tedy jinde funguje a pouze v býv. ČSSR ne? Jak je to jen možné?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)