10. června 2012

Struktura Bible

Zatímco dělení Bible na knihy je od nepaměti, dělení na kapitoly a verše je výtvorem západním: „Rozdělení Bible na kapitoly provedl Stephen Langton, kancléř pařížské university a později arcibiskup canterburský, roku 1228. Rozdělení kapitol Starého zákona na verše pochází z roku 1528 od Xantes Pagnino z Luccy. Nový zákon rozdělil na verše protestantský knihtiskař Robert Estienne roku 1555. Toto rozdělení platilo pro Vulgátu, ale později bylo přijato i pro hebrejský a řecký text, stejně jako i pro budoucí překlady. Rozdělení na verše bylo spočítáno podle masory, kde se poznamenává, kolik která kniha obsahuje veršů.“ (RTF, p. 9)

Nebýt Západu nedokáže pravoslaví na Bibli pořádně odkazovat.

Jak to chodí na NS ČR

Ve válce gangů, kdy proti sobě bojuje justiční chobotnice (Pavel Zeman, Igor Stříž, Stanislav Mečl a Lenka Bradáčová) a justiční mafie (Renata Vesecká, Pavel Kučera, Pavel Němec, Karel Černovský, Arif Salichov, Petr Coufal, Vlastimil Rampula a Libor Grygárek), má navrh justiční chobotnice, protože ji podporují media. Je proto dobré si připomenout situaci na nejvyšším soudě: „Jednalo se o soudkyně patřící do tzv. »pražského výběru« dr. Bureše (tak jsme je nazývali my, co jsme už tehdy na NS byli) či do skupiny »pražských géniů«, jak je označoval tehdejší předseda Nejvyššího soudu O. Motejl, když si jednou v neformálním rozhovoru postekl, že ho »ti pražští geniové au ani nepozdraví na schodech«. No a řidiči Nejvyššího soudu je označovali jako »barbíny«.“ O koho se jedná, těžko říci.

4. června 2012

Causa Bradáčová

K megaudálosti, kterou je zadržení poslance Davida Ratha při páchání těžkého zločinu (přijetí úplatku ve 4. odstavci), jsem se dlouho úmyslně nevyjadřoval, protože jsem nechtěl zaplavovat veřejný prostor dalším informačním senem. Nicméně, ukazuje se, že má další významné konsekvence, a proto bych se chtěl zaměřit na dopady sporného postupu OČTŘ na právní stát a demokracii v ČR.

Media totálně selhala: „už se tak děje, a bohužel opět ve státní televizi: čt si nechala udělat "průzkum", který jednoznačně potvrdil, že cca 90 % lidí má za to, že rath je vinen, že by měl složit mandát a že jeho stíhání je spravedlivé. já kolem sebe vnímám minimálně z poloviny záporné nebo vlažné reakce. kde jsou? ne, čt si potřebuje pojistit oprávněnost svého rozjezdu štvavé kampaně. a jak lépe to udělat, než přesunout odpovědnost na lidi. ostatně při úmrtí havla se čt "vyznamenala" stejně, ale v opačném gardu. je to už jen generátor lyrismu a kýče. p.š.

To, co nyní zažíváme, je Čunek II v podání Vesecké II – Bradáčové. Trestní právo processní bylo tak ohýbáno, že výsledek je neslučitelným s právním státem:
  1. vazba útěková, kollusní i předstižná. Jak může Rath opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokonat trestný čin, o který se pokusil, nebo vykonat trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, když už není ani hejtman, ani radní, ani zastupitel a ani člen politické strany? Předstižná vazba je zcela nezákonná. Útěková vazba je v každém slušném státě nahrazena kaucí. A konečně kollusní vazba: Jak OČTŘ samy přiznávají, bez odposlechů nejsou schopny vyšetřit vůbec nic: „Můžete dostat oznámení, že se kdysi kdesi cosi stalo. V ten moment jste v roli archiváře, protože si vyžádáte dokumenty, které následně analyzujete. Naděje, že se dostanete k trestné činnosti, je v těchto případech dost malá. Naopak ovoce přináší, když se můžete k trestné činnosti dostat v reálném čase. Tím se rozumí, že se páchá anebo připravuje. A vy jste u toho a můžete ji zdokumentovat.“ Takže i kollusní vazba je zjevně účelová.
  2. pošlapávání místní příslušnosti. Jak to lapidárně shrnul Tomáš Pecina: „Tolik legrace bylo naposledy s Čunkem, jehož případ nejprve první parta předala jednomu místně nepříslušnému státnímu zastupitelství, aby mohl být odsouzen, a pak ho druhá parta poslala jinému, aby odsouzen být nemohl.“ Jenže zákonný soudce je ústavní oprávnění. A místní příslušnost státního zástupitelství je od zákonného soudce odvozena. Bradáčová to nakonec sama uznala a po 14 dnech případ konečně postoupila místně příslušnému státnímu zastupitelství. Své chování zdůvodnila neodkladnými úkony, což je jen velice obtížně napadnutelné. K tomu osobní poznámku. Bradáčová tvrdí, že nikdy nikdo neuvažoval, že by to mělo dozorovat městské státní zastupitelství v Praze. Ve skutečnosti jsem již 15. května 2012 ve 23.36 na Facebooku napsal: „No, to mi přijde krajně podivné. Pokud byl úplatek předán v Praze, mělo ho stíhat Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5, nebo kde se to odehrálo. O tom, pokud vím, media mlčí.“ (Okres v. kraj je podle závažnosti skutku. Kraj stíhá ty zločiny, za něž hrozí nejméně 5 let.)
  3. dozorující státní zástupce. Bradáčová dlouhodobě uváděla media v omyl, že je dozorující státní zástupkyní. Opak zjistil až Týden. Dozorujícím státním zástupcem byl nejprve stážista Radek Bělor, pak Jiří Pražák.
Shrnuto, Bradáčová se neštítí mnoha špinavostí, pokud jí mohou prospět v její kariéře. Je však dostatečně obratná, aby se nedopouštěla kárných provinění. Nicméně zákon ohýbá až porušuje. Naštěstí si toho začínají všímat i kvalitnější media, zatímco ta ostatní pokračují v nesmyslné adoraci. (Zdá se, že Ivan Hamšík po Šafrově devastaci vrátil Reflex na vzestupnou trajektorii.)

3. června 2012

Další manifest progressivismu

tentokrát elitářského.

Mým koníčkem je sbírat pokrokářská programová prohlášení, neboť vedle Vodníka neexistuje větší odtrženost od reality. Tady asi nejvíc zaujme bezostyšnost, jíž se navrhuje nahrazení demokracie expertokracií.

2. června 2012

31. května 2012

Tomáš Pojar

Něco pro Vodníka. Asi netušil, že se na to bude v ČR někdo dívat.

17. května 2012

Konec Bloguje

K 30. 6. 2012 končí Bloguje. Myslím, že toho systému nebude žádná škoda.

13. května 2012

Pussy Riot

Pussy Riot se dopustily výtržnictví, za kterýžto přestupek by nejvhodnějším trestem byly obecně prospěšné práce – uklízení v chrámu Krista spasitele, jak navrhuje Alla Pugačová. Místo toho jsou výtržnice vazebně stíhány za hooliganism podle čl. 213 ruského trestního zákoníku, což je zjevný excess a politická objednávka, neboť znaky skutkové podstaty nejsou naplněny: „Hooliganism, that is, a gross violation of the public order which expresses patent contempt for society, attended by violence against private persons or by the threat of its use, and likewise by the destruction or damage of other people's property“. Rusko tak zřetelně není právním státem.

Jsou zřejmě stíhány podle 2. odstavce, kde maximální trest byl původně 5 let. Po nedávném zpřísnění je to však již 7 let, což je nutné považovat za zcela nepřiměřený trest.

12. května 2012

Rozkaz zněl jasně

Nejslavnější scéna z filmu Pelíšky (1999).

Przybieżeli do Betlejem pasterze

Nejkrásnější polská koleda. Bohužel na YouTube neexistuje pěkná verse, tak se musíme spokojit s tímto. Slova.

9. května 2012

Třicátiny

V seriálu Friends.

8. května 2012

Israelský humor

Jedním z nejslavnějších israelských TV pořadů je Báječná země (ארץ נהדרת‎). Dvě skvělé ukázky. Tohle, kdyby koupila ČT, tak bychom aspoň věděli, jak se dělá satira.

Konec válečného zločince

Ačkoliv předsedovi Jednoty, Binjaminu Netanjahuovi, je často nasazována psí hlava a šéf Našeho domova, Avigdor Lieberman, je rovnou líčen jako fascista, ve skutečnosti neexistují horší váleční zločinci než jsou předáci progressivistického Vpředu: krvavý Ehud Olmert a zuřivá Cipi Livni. Podvodník a korrupčník Olmert odstoupil pod tlakem veřejného mínění. Měl však skončit již dávno: Za aggressi vůči Libanonu v Červencové válce (2006), během níž bylo zavražděno více než 1 000 Libanonců.

Šílená Livni během Massakru v Gaze (2008–9) také nechala zavraždit více než 1 000 Palestinců. Nakonec jí měli dost její vlastní straníci. Výsadkář Šaul Mofaz není o mnoho lepší, ale přeci jen nemá ruce tak krvavé jako zločinci Olmert či Livni. Ta odešla z parlamentu a doufejme, že od její zrůdné politiky bude už navždy pokoj.

Jaká úleva, že po hrůzostrašném Ehudu Barakovi šéfuje Práci lidská tvář, Šeli Jachimovič.

6. května 2012

Perverse a deviace

Sexuologie ve svých počátcích rozlišovala mezi perversí a deviací. Zatímco perverse byla pouhá nenormalita (= neobvyklost), deviace byla porušení normy (zákazu či příkazu). Z dnešního pohledu tedy homosexualita zůstává perversí, nicméně deviací již není.

Nicméně pojmu perverse se zmocnil laický discours jako nadávky. Sexuologie ho proto opustila a hovoří o parafiliích. Zůstal pouze v psychoanalyse.

Jednoznačnost mathematického zápisu

Na Internetu už rok zuří flame war o to, jaké je správné řešení příkladu 48:2(9+3), zda 288, anebo 2, nebo v jednodušší podobě, kde není tolik počítání: 6:2(1+2), tedy 9, anebo 1. I kalkulačky s tím mají problémy.

Příčina? Zastaralé znaménko dělení a nejednoznačnost významu závorky. V normální mathematice se znaménko dělení: „÷“ či v ČR absurdně „:“ nepoužívá. Místo toho se píší zlomky. Ty jsou jednoznačné.

Druhý problém je význam závorky. Ačkoliv je jasně definováno, že závorka má význam pouze pro výraz uvnitř, někteří ji exportují i ven. Proto vidí rozdíl mezi 6:2(3) a 6:2.3. Myslí, že zrušit závorku má přednost před jakouliv jinou operací. Jenže nemá. 6:2(3) a 6:2.3 je to samé a řešení je 9, respektive v prvním zadání 288.

Proč to špatně spočítají i vědecké kalkulačky? Na vině je implicitní násobení. Zápis 1:2x každý vyhodnotí jako 1/(2.x), ačkoliv správně má být (1/2).x. A kalkulačky to mají vinou obtížnosti zobrazovat zlomky stejně.

26. dubna 2012

Kdo má být ústavním soudcem?

Z dobře informovaných zdrojů mám zprávu, že Senát si klade podmínku, aby Václav Klaus nominoval Petra Pitharta. Takto se dělá politika.

24. dubna 2012

10 nejlepších a 10 nejhorších od Beatles

Když jsem tady sestavil několik hudebních žebříčků, byl jsem natolik proklet, že jsem ztratil chuť sestavovat další. Když však Vodník přišel se svým žebříčkem, tak jsem se rozhodl, že přispěju svou troškou do mlýna, protože Beatles mají tu výhodu (či nevýhodu?), že znám od nich prakticky všechno.

10 nejlepších:

  1. If I Fell
  2. A Hard Day's Night
  3. Help!
  4. Baby's in Black
  5. There's a Place
  6. Eleanor Rigby
  7. I Am the Walrus
  8. I'll Get You
  9. Magical Mystery Tour
  10. Yesterday

10 nejhorších:

  1. Revolution 9
  2. Money
  3. Yer Blues
  4. A Taste of Honey
  5. Baby, You're a Rich Man
  6. Hello, Goodbye
  7. All Together Now
  8. Got to Get You into My Life
  9. Everybody's Trying to Be My Baby
  10. The Long And Winding Road
Vybrat 10 nejlepších bylo vážně těžké. Vypadly i mnohé pecky typu You’re Going To Lose That Girl, It Won’t Be Long, Please Mister Postman, Not a Second Time, Tomorrow Never Knows, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Lovely Rita, I Should Have Known Better nebo Savoy Truffle. Vybrat 10 nejhorších bylo stejně těžké, protože některé jsou tam možná nezaslouženě.

15. dubna 2012

lid v. Bárta & Škárka

Ačkoliv media vytvářejí dojem, že rozsudek OS P-5 lid v. Bárta & Škárka (koncept v PDF) je mezník (angl. landmark case), ve skutečnosti je to jen slavný případ (fr. cause célèbre). Na celém případu je nejvíce zajímavé to, jak progressivistická media zoufale baží po hrdinech. To, že ho našla v Janu Šottovi je positivní, protože soudce nemá být jen úředník, ale i morální vůdce, na rozdíl od toho, kdy adorovala vandala Romana Smetanu. Zvláštní, jak Šottovi stačilo málo: učinit celé hlavní líčení plně veřejné stejně jako kdysi Vojtěchu Ceplovi Jr. ve Vesecká a spol. v. Benešová.

Co týká odsouzení Škárky, s tím plně souhlasím. Protestuje jen underclass a její mluvčí, neboť to, že hrdinný udavač dostal diametrálně vyšší trest než kapitalista Bárta, vidí jako nespravedlnost. Mám k tomu poznámku, že jak Respekt nedodržel své slovo, které Škárkovi dal, je hnus, který nelze omluvit veřejným zájmem, ani prospěchem Víta Bárty.

Mnohem větší problém mám s odsouzením Bárty. Několik let trvající morální panika nad korrupcí se promítla i do NTZ, v jehož novém pojetí skutková podstata podplácení v § 332 odst. 1 zní: „Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“ Alinea 2 v § 160 NTZ neexistovala. Je krajně sporné, zda je hlasování o právních předpisech obstarávání věcí obecného zájmu, když už se za úplatek považuje i výhodná půjčka. V takovém případě by úplatkem byla i kdejaká politická výhoda.

A co je nepřijatelné zcela, je technokratický a fachidiotský trest zákazu činnosti poslance podle § 73 NTZ, jehož odstavec 3 zní: „Trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.“ Ze systematiky je zjevné, že se nemůže jednat o veřejnou funkci, zvláště pak ne o funkci člena zákonodárného sboru. Soudce Šott zde pošlapal dělbu moci, když standardní trestní řízení zaměnil s postupem pro zproštění z úřadu (angl. impeachment), který musí být upraven výslovně a ne ho dovozovat implicitně. Opačně Marek Antoš.

Praotcové moderní politiky

Francie jako laboratoř politiky má i praotce moderních politických směrů: konservativismu, liberalismu a socialismu:
  1. konservativism François, kníže de Marcillac, vévoda de La Rochefoucauld (1613–1680)
  2. liberalism Voltaire (François Marie Arouet (1694–1778))
  3. socialism Jean-Jacques Rousseau (1712–1778)
Updated.

14. dubna 2012

Günther Graß a jeho vítězství nad hasbarou

Zdá se, že v poslední době se vše obrací k lepšímu. Bojující demokracie dostává citelné údery (jak zaznamenává Παραγραφος; štítek je zřejmě Extrémism) a Günther Graß porazil hasbaru na hlavu. Oč jde?

Graß dlouho sbíral odvahu, ale nakonec se vyjádřil k dvojímu metru na Israel a Persii: Zatímco Israel jaderné zbraně mít může, ačkoliv je nebezpečný všem svým sousedům (Libanon, Sýrie, Palestina), Persie nikoliv. Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) ratifikovaly všechny slušné státy, s výjimkou Severní Koreje, která ji vypověděla, Indie, Pákistánu a právě Israele. Graß proto zveřejnil báseň v prose Was gesagt werden muß (Co řečeno být musí), což je o tajném zbrojním programu lepší forma než spekulativní analysa. Hasbara uspořádala doslova orgie: Günter Grass aneb starého esesáka novým kouskům nenaučíšNepomohl jí ani starý estébák Marcel Reich-Ranicki: Je totiž vskutku typické chucpe, když odvedení k Waffen SS vyčítá někdo, kdo dobrovolně pracoval pro tak zločineckou organisaci jako byl Urząd Bezpieczeństwa (UB).

Nicméně všechny nadlidské výkony israelské propagandy nebyly nic platné, protože neschopné israelské vedení zakázalo Grassovi vstup do země, naprosto stejně jako kommunisté kdysi Kohoutovi: „účinně zlikvidoval Kohout v listopadu 1982 jednou takovou provokací Husákovu oficiální návštěvu do Vídně, kdy – poté, co mu komunistický režim znemožnil vrátit se do Prahy, v době Husákovy cesty do Rakouska přiletěl z Vídně na pražské ruzyňské letiště a k naprosté konsternaci StB vyžadoval právo setkat se se svou dcerou – to se mu na deset minut nakonec podařilo. Jeho eskapáda se tehdy dostala na titulní stránky snad všech novin v německé jazykové oblasti [„Nejsem emigrant, jsem občan ČSSR – chci domů“ – zněl titulek článku v listě Die Welt] a vytlačila z médií zprávy o Husákově oficiální cestě do Rakouska.“

Pak se veřejné mínění definitivně obrátilo proti Israeli – Rushdie: Grassova báseň byla špatná, ale zákaz vstupu do Izraele je dětinský. A porážka hasbary na hlavu byla dokončena, když Grass přirovnal Izrael, který mu zakázal vstup do země, k NDR a Barmě. Ačkoliv je to náhoda, je to velice trefné srovnání: Israel je hospodářsky nejvyspělejší stát Předního východu jako byla DDR v kommunistickém bloku, ale je to stejně militaristický régime jako je Burma. Takže hasbaře pak nezbylo než jen mlčet a nechat celou věc vyhnít.

A tím se dostáváme k Věře Tydlitátové, která je ochotna podporovat každý hnus, jen když je israelský. Je zajímavé, že když světové veřejné mínění chce, aby Israel přestal přepadávat všechny své sousedy, tak prý „žádá, aby se vzdal svých zbraní, aby se vzdal obrany“. Přesně takto argumentoval Hitler, když remilitarisoval Porýní.

Vrcholným trumfem hasbary byla vždy lež na úrovni Protokollů sionských mudrců o tom, že Ahmadínežád chce vyvraždit zbytek Židů. Co na tom, že Ahmadínežád jen citoval Chomejního? Co na tom, že ve skutečnosti ta věta zní: „tento režim okupující Jerusalém musí jednou zmizet ze stránek historie“, tj. sionism (= evropský, zejména ruský, kolonialism Předního východu) nahrazen něčím lepším jako byl kommunism nahrazen demokracií?

Je absurdní z nenávisti k Israeli obviňovat Grasse, který za celý svůj život neudělal nikdy nic protiisraelského a i teď jen požaduje rovný metr na Israel a Persii. Proč by Israel měl jaderné zbraně mít a Persie nikoliv? Ve skutečnosti Persie ve 20. století nikdy nikoho nepřepadla, na rozdíl od Israele (např. 1956, 1967, 1982, 2006 či 2008).

Ztrátka a dobře, tento dvojí metr v rozporu s fakty musí skončit. Buď je Israel legitimní stát a pak pro něj platí mezinárodní právo se vším všudy, nebo je to jen legalisované bezpráví, ale to je třeba otevřeně přiznat.

Update: Němci vyslovují příjmení Grass krátce. Proto není možné Eszett používat jinde než v nominativu a pravopis jsem opravil.