Článek »Kwaito ganxta quiz« se zabývá situací, kdy nic netušící řidič zastaví aby jinému pomohl v nouzi a je okraden nebo i přepaden. Zajímavé jsou i některé komentáře s vlastními zážitky.
O stejném problému se mj. zmiňuje i Jozef Vaškovič ve svém článku »Rady dané emigrantům nestačí« kde píše: „Znám to z vlastní zkušenosti. Byl jsem i s mou paní totálně okraden v těsné blízkosti Vysokých Tater. Byli jsme šťastní, že jsme se živí vrátili zpět do Vídně. Proto je lépe na Slovensko a do Čech nejezdit! Mnozí si to berou k srdci. Na silnicích je vidět stále méně a méně zahraničních turistů.”
Asi před 4 lety se mi nedaleko Č. Krumlova porouchaly stěrače. Sjel jsem z hlavní silnice a začal zjišťovat příčinu. Náhle zastavilo ošuntělé auto a 2 celkem solidně vypadající cikáni mi nabízeli lámanou němčinou pomoc. Hned jsem byl ve střehu a odmítl — česky. Jejich čeština byla bez sebemenšího přízvuku, nevnucovali se a i chápali moji nedůvěru, která je zjevně mrzela. Mladší z nich se podíval a že to zkusí spravit. Doma má dílnu.
Ve vesnici bydleli ve starém Okalu (mont. dům), vedle něj měli stodolu — autodílnu. Rameno stěrače bylo nutno ale vyměnit a tak jsme pro ten díl jeli do Krumlova, kde to hoši pak vymontovali z vraku. Nejprve ale bylo nutno získat souhlas majitele, kterého jsme zakrátko našli při práci na výkopech. Cikáni v Českém Krumlově jsou totiž výjimka, protože pracují (mají např. na starosti úklid města) a jsou na to i patřičně hrdí. Viz např. zde a zde.
Vrak byl ale starší model a díl nepasoval. I když nechtěli peníze (nespravili to přece), vyrovnal jsem se s nimi a odjel do Budějovic. Nabídli mi montáž nového kusu, ale už jsem je neviděl, protože díl v českobudějovickém servisu nebyl na skladě.
Tolik můj os. zážitek s (krumlovskými) cikány, kteří byli sice jiní než-li my „gádžové”, ale opravdu slušní. Byl jsem překvapen, jak jsem si s nimi i v mnohém rozuměl. Co se ale týče článků uvedených výše, musím se přiznat, že bych také nezastavil.
Pro zmenu povzbudivy clanek o jinak stale nemozne situaci.
OdpovědětVymazatPři čtení článku na D-FENS mě napadlo napsat, co jsem sám zažil.
OdpovědětVymazatS jedním cikánem – Julius se jmenoval – jsem v létě 1969 denně hrával ve Šp. Mlýně. Byl klavírista a varhaník, znal opravdu hodně zpaměti ale precizně zahrál (snad) úplně všechno i z not. Však také brzo začal hrát ve Vrchlabí v kostele.
Později, v amatérské kapele, jsem zažil talentovanou zpěvačku Evu. Byla velmi hezká a zpívala fakt nádherně. Vzpomínám také, jak pak přišel nějaký její kámoš, cikánský výrostek s kytarou a foukací harmonikou. Noty neznal, ale hrál a zpíval do roztrhání.
Jinak se mi docela líbí cikánská muzika. Pozeptal jsem se a doporučili mi »Radio Rota«.
Cikanska muzika a americke blues.
OdpovědětVymazatUtlaceny lid ma talent a je mozne aby se zapojil do spolecnosti.
Ovsem musi chtit, nejenom nekolik jedincu ale vsichni. Orientalcum se to dari docela dobre.
Ovšem musí chtít, nejenom několik jedinců ale všichni.
OdpovědětVymazatTo bude asi ten hlavní problém většiny cikánu bývalého Československa.
V Trutnově se šíří násilí s rasovým podtextem.
OdpovědětVymazatPolicistu ve služebně zmlátili cikáni v Boru na Tachovsku.
Jak vidět, ve Vsetíně to je jiné.
OdpovědětVymazatJe zajímavé, že Rakousko či Německo s jejich »Zigeuner« problémy nemá. Alespoň jsem o žádných neslyšel. Potíže s cikány jsou snad jen v zemích, kde se je bolševik pokoušel předělat dle svého tak, jako „poroučel” větru a dešti.
OdpovědětVymazat