Zase ten Beren

motto: "Beren není wikipedista, Beren je náboženství. Bez něj (tj. bez berenismu) by mnozí ztratili na wikipedii svůj smysl existence, a mnozí (a bylo by jich víc) by jej našli. Je to velká osobnost, ideolog par excellence, a autor několika základních thesí, kolem nichž se vše na wikipedii točí (např. o výsadním právu správců rozhodovat o obsahu, o Duchu Projektu, který do správců při rozhodování sestupuje atp.); též je zřejmé, že výsledek posledního "přes závit" tlačeného návrh na obnovení arbitráže s V. Z. ho dosti zasáhl a proto se snaží posílit svou moc takto. Jsem si zcela jist, že pro wikipedii bude bezpečnější, když zůstane běžným uživatelem." Tomáš Pecina

Ačkoliv to tak podle počtu článku nevypadá, nepíšu o Cynikovi rád. Chování Nácka může interessovat maximálně nějakého biologa, protože ten se primitivními organismy zabývá už z professe. Uznejte sami, co může být zajímavého na člověku, který má jednou pro vždy jasno a kdyby se narodil o několik desítek let dříve, tak by místo na wikipedii vyřvával v SA?

To Beren vulgo Moonglum vulgo Rum, to je jiný kádr. Je bezesporu intelligentní, a proto, ačkoliv o právu nemá ani ponětí, na rozdíl od Nácka Pospíšila umí přemýšlet, což je pro každou lidskou činnost to nejdůležitější. Jeho omyly jsou však o to fatálnější. Zatímco Cynik kráčí tam, kam mu velí jeho pudy, Rum není tak snadno vypočitatelný. Jeho nedávná kandidatura do ArbComu mne překvapila; netušil jsem, že jeho touha po moci je tak silná. Je zjevné (vidí to i Nolanus), že poté, co ho Che vyhodil s jeho žádostí, si Moonglum uvědomil, že jeho neformální vliv je dosti otřesen a snaží se ho upevnit. V současném hlasování dostal 20 hlasů proti 15. To znamená, že se reforma wiki odkládá, ale zřejmě již ne na dlouho. Po stalinismu přišel na wiki XX. sjezd.

Fascinuje mne Berenovo švejkovství – spravedlnost je nutná, ale v rozumné míře. Co je to ta "rozumná míra nespravedlnosti"? Zdá se, že je to jasné. Když se Nácek Pospíšil dopustí osobního útoku, není potrestán buď vůbec, nebo jen několika hodinami. Když si Tomáš Pecina neodpustí ironickou poznámku, dostane nejméně týden, aby si ji odvykl. Quod licet Iovi, non licet bovi.

Děsí mne Berenovo hraní na Savonarolu: "No rozpoznávat dobré a zlé se učí už malé děti. Jako arbitr musím totéž dělat pro projekt. Kdybych si myslel, že nedokážu poznat, co projektu škodí a co mu prospívá, tak bych tu jako kandidát na arbitra neměl co pohledávat." Zdá se, Beren, ač už není nejmladší, dosud nepoznal, že se svět neskládá jen z bílé a černé barvy.

Hnusí se mi Berenovo pokrytectví: "K první mé rezignaci (z funkce správce) vedl nesouhlas s řešením jedné krizové situace na wiki." Jak to bylo ve skutečnosti? Beren prohrál hlasování, jehož pravidla sám pomáhal nastavit. Tedy hlasitě a jednoznačně opovrhl rozhodnutím kommunity.

Ubohá je Berenova samolibost: "Ohledně Vyšinského nemohu sloužit, já na rozdíl od Vás podobná "díla" nestuduji." K čemu studium, když všechno vím nejlíp? Domnívám se, že Beren nestuduje Vyšinského hlavně proto, aby nezjistil děsivé podrobnosti mezi jím a Vyšinským. "Položit dotazy zainteresovaným a posoudit důvěryhodnost." = "Přiznání je postačující důkaz viny."

Beren se tak podobá Novotnému: "kdy se zdálo, že všechny podstatné záležitosti byly vyřešeny." = "Socialismus byl v naší vlasti úspěšně dobudován."

Proč byl Beren tak špatný arbitr a proč bude znovu tak špatný? Stačí ocitovat jeho vlastní slova: "Při posuzování případu mají vzít v úvahu nejen podstatu věci, ale i dosavadní snahu o její řešení. Například pokud se jeden účastník případu prokazatelně dopustí nějakého přestupku, ale zároveň projeví příkladnou snahu o smírné řešení, která však není vyslyšena druhou stranou, pak by tato skutečnost měla při arbitráži hrát velkou roli a klidně může i překrýt původní přestupek."

ArbComu vládnou dilettanti. To by možná tolik nevadilo, kdyby fungoval jako porota. Jenže český ArbCom se chová jako soud, navíc jako soud, kterému nezná naprosto základní věci: podjatost. Jsou jen 2 základní druhy podjatosti – podjatost k věci a podjatost k osobě. Podjatost k věci znamená, že soudce má osobní zájem na výsledku, tzn., že uvítá, pokud spor dopadne jedním způsobem a ne opačně. Podjatost k osobě znamená, že soudce má vztah k jednomu z účastníků, ať již positivní nebo negativní, a proto spor nedokáže rozhodovat nestranně. Může být člověk, který napíše: "Bohužel máte pravdu," nepodjatý? Podle Berena ano: "ani ji už nebudu moci jako podjatý rozhodovat, když jsem se do ní takto zapojil. Už vždy v ní mohu vystupovat jen jako strana." Pozdě, ale přece, chtělo by se dodat.

Nestrannost. Rum napsal: "arbitr má být nestranný pouze na počátku případu. Na základě důkazů se má přiklonit v dané věci k nějakému názoru a přestat být nestranný." Větší pitomost si lze stěží představit. Arbitr musí být nestranný od začátku do konce. Spor musí rozhodnout na základě pádnosti argumentů, nikoliv tím, že se přikloní k názoru kamaráda.

Neskončí to Brežněvem? Jak si vlastně stojí síly dobra proti silám zla?

Cynik – 12 : 19 – dobro vítězí.
Mirek256 – 18 : 14 – dobro vítězí.
Okino – 26 : 7 – dobro vítězí.
Tomáš Pecina – 4 : 27 – dobro prohrává.
Klára K. – 8 : 25 – dobro prohrává.
Che – 18 : 9 – dobro prohrává.
Beren – 20 : 15 – dobro prohrává.
Timichal – 24 : 8 – dobro prohrává.
Milda – 19 : 7 – dobro prohrává.
Pastorius – 10 : 24 – dobro prohrává.

Dobro tedy momentálně 3x vítězí a 7x prohrává. To není moc dobrý výsledek, ale 30% úspěch přeci jen znamená jistou naději na obrat k lepšímu a že se Cynikova koncepce ArbComu jako popravčí čety neuskuteční. Agentům StB už napříště možná pšenka nepokvete.

Updated.