A tak je dnes opět vhodná příležitost všem bojovníkům za svobodu slova a projevu připomenout: "Svoboda projevu neznamená právo vyjádřit se jakkoli a kdekoli, zvlášť pak ne na cizím pozemku. Každý si přece může založit svůj blog nebo své noviny a psát si tam, co chce. To snad dnes platí i ve východní Evropě, ne?"—Diskuse na (zpravodajských) webech
Ale ono to je o tolik pohodlnější - mít někým zajištěné obecenstvo pro svoje názory. Kdyby si někteří dotyční založili vlastní blog nebo noviny, tak by si tu návštěvnost museli sami vybojovat, a to by se podařilo leda zlomku z nich. Pro zbytek je jediná šance jak zajistit pro své názory obecenstvo parazitovat na těch, co obecenstvo už mají.
Nejkurióznější výkřik je "Požaduji diskusi!" ve všech možných variantách. Většinou to neznamená nic jiného než ekvivalent požadavku "chci, aby se mnou bylo diskutováno..." Je příznačné, že tento požadavek vznášejí nejčastěji ti, kteří k diskutované věci nemají žádná rozhodovací práva ani zodpovědnost, ale kterým se udělal názor. A přesně podle výše citovaného postmoderního fetiše trvají na tom, že je spravedlivé (demokratické!), aby jejich názor byl vyslechnut, a nedosti na tom, aby byl snad i brán v potaz, poněvadž nebude-li, tak ti druzí jaksi mimoděk naznačují, že jejich názor je hodnotnější.—Postmoderní fetišismus
Pokud si chcete popovídat s dalšími komentátory, jděte na chatový server nebo na Facebook, nebo jim nabídněte takovou službu na vlastních stránkách. Můžete pozvat autora k diskusi, nikdo vám v tom nebrání.—Jak napsat komentář na libovolné stránky? (+ reakce)
Jedině snad pokud vám jde o to prezentovat svůj názor a zajistit mu automaticky čtenářskou obec a pozornost, kterou si vybudoval autor po delší době psaní (já třeba sedm let), tak vás zklamu: Takovou službu já už neposkytuju a o jejím znovuzavedení neuvažuju.
Reakce na reakci:
Jediný bod, v němž se lehce rozcházíme, je tak (pravděpodobně) idea, že by věci jako "demokratizace" a "přijetí zpětné vazby" měly být povinné i pro někoho jiného než jen pro správu věcí veřejných (politiku). Nevnímám zpětnou vazbu jako cosi automaticky kladného, něco "dobrého z podstaty". Nevěřím na to, že "každý názor od kohokoli je pro mne hodnotný". Je hodnotný možná pro správu věcí veřejných (a i tam bych byl skeptický), je hodnotný tehdy, pokud je k tématu, které se toho člověka týká, ale není hodnotný jen proto, že se někomu udělal. Pokud někdo tvrdí opak, tedy že "všechny názory jsou si rovny", mýlí se.
Naproti tomu Tomáš Pecina zaměňuje příčinu a důsledek. Úpadek Britských listů nenastal tím, že na nich Čulík zrušil diskusse a s nimi trolling sekty Píseckých. Úpadek Britských listů nastal tím, že z nich odešel Tomáš Pecina a ovládl je ŠOK. I když souhlasím s tím, že metafysická předzvěst není příčinou, zrušení diskussí má s kvalitou Blistů společného stejně jako celosvětová hospodářská krise se zemětřesením na Haiti, tj. nic, není tam kausální nexus.
Dalším problém jeho textu je polarisace mezi názorovým blogem (à la Milan Šmíd) a odborným serverem (à la Lupa). Nevím, kam v této umělé dichotomii zařadit LW, ale s tak rozsáhlým serverem jako je třeba Root, se LW nemůže srovnávat ani náhodou. Takže diskusse nejsou na LW zcela přirozeně.
Updated.