Jeden vysoce postavený činitel napsal: „Toleranci nemá většina žen vůbec v genetické výbavě.“ Je to jen sexistický vtip, takže ho nemá cenu rozebírat. Ženy přesto reagovaly: „My tolerujeme vaši nevěru.“
Jenže to vůbec není tolerance. Pokud jde o jednu nevěru, tak se jedná o odpuštění. Muž uzná, že udělal chybu a slíbí, že už to nikdy neudělá. Žena mu uvěří a smaže to.
Pokud se jedná o nevěru opakovanou až častou, tak ani zde nejde o toleranci, nýbrž o resignaci. Žena ví, že její partner se chová nemravně, ale je nucena si na to zvyknout, protože výhody partnerství převažují nad nevýhodami. Neplést s otevřeným manželstvím. To je dohoda, zatímco nevěra je podvod.
Co je tedy tolerance? Je to uznání morální (positivní) hodnoty jiného názoru. Např. volím Karla, ale uznám, že volit Zemana je zcela v pořádku. Tolerance původně vznikla v náboženství: Jsem katholík, ale respektuji protestanství. Jsem křesťan, ale považuji islám za zcela v pořádku.
Protože smích léčí, tak je tolerancí je respekt k vtipům, včetně sprostých, černých, sexistických či rasistických. Kdo jsme, abychom některé hodnoty považovali za zlaté tele, o němž je zakázáno vtipkovat?
Není náhoda, že progressivisté (Pravda a láska) jsou intolerantní. Oni totiž pouze svou ideologii považují za morálně ospravedlnitelnou, zatímco ostatní považují za Zlo, menší (demokratické ideologie) či větší (extrémism).
K těm mužsko-ženským vztahům se nebudu vyjadřovat, to je všechno nekonečně složitější. Ale co se zbytku týče, nejsem si jist, zda respekt = tolerance = uznání, že "je to v pořádku". Jestliže římský katholík snáší protestanta, neznamená to, že je pro něj protestantism "v pořádku" - to už není tolerantní římský katholík, nýbrž ekumenista. A ten by možná netoleroval římského katholíka, pro nějž protestantism "v pořádku" není.
OdpovědětVymazatTolerance není uznání cizího názoru za správný. Tolerance je uznání, že jeho hlasatel není darebák. Nevěrník darebák je.
OdpovědětVymazatJednoduše řečeno, Váš perennialism je tolerantní, Vaše sektářské starokalendářnictví z důvodu pochybností o vlastní identitě je učebnicový příklad intolerance.
OdpovědětVymazatTolerance je uznání, že jeho hlasatel není darebák.
OdpovědětVymazatJste si tím jist? Nebo je to Vaše osobní definice?
Perennialism je vůči modernismu a okcidentálnímu antitradicionalismu velmi netolerantní (byť ne v tom smyslu, že by jeho nositele považoval za darebáky). Naopak starokalendářní pravoslaví - až na skutečně sektářské separatistické skupinky - zatím nikdy nezpochybnilo pravoslavnost (= blahodať) novostylních církví. V historii se pak chovalo k jinak věřícím rozhodně tolerantněji než Vatikán.
BTW, hlásím se (dnes už ovšem jen dílčím způsobem) k tradicionalistům, ne k těm ostatním formám perennialismu.
OdpovědětVymazatJste si tím jist? Nebo je to Vaše osobní definice?
OdpovědětVymazatJistě. Jinak by tolerance bylo vše, co nějakým způsobem strpíte, i donucením, např. kommunism.
Perennialism je vůči modernismu a okcidentálnímu antitradicionalismu velmi netolerantní
Vodníku, jak chcete napravovat slova, když jim nerozumíte? Znovu opakuji, že nesouhlas není intolerance.
No já si tak jistý nejsem. Tolerance k něčemu IMHO neznamená jen, že nositel názoru není darebák, ale je to uznání i (určité) oprávněnosti toho názoru, jakkoli sám s tím nesouhlasím.
OdpovědětVymazatMyslím, že - ostatně Vámi vehementně zastávané - oddělení názoru od osoby toho, kdo jej hlásá, samo o sobě taky nelze nazvat tolerancí.