Zrada státních zájmů

ČR je bohužel uprostřed mezi Západem a Východem a není integrální součástí Západu, jak bych si přál. Jak se to projevuje? Tím, že není oddána západní racionalitě, nýbrž popřává též sluchu východní emocionalitě (irracionalitě) a národnímu velikáštví.

Typický Východňan je fanatický Srb Neználek, který má zcela irracionálně příkrá slova odsudku pro chorvatská svinstva, zatímco identické srbské činy vychvaluje až do nebes. Dalším příkladem jsou Uhdeho názory, kde nezastírá, že byl fanatický kommunista, ale zdůrazňuje, že nebyl zrádce. Jako kdyby na tom alespoň trochu záleželo.

Zcela východním konceptem je idea zrady národa / státu, jak ji příblížil Vodník ze zásobnice ohavných českých národních mýthů. První je mýthus zrady v Mnichově. Co na tom, že k mezinárodní arbitragi jsme se dobrovolně zavázali v Locarnu? To čecháčky nezajímá. Co na tom, že fungující zajištění národní bezpečnosti je hlavním úkolem zahraniční politiky? To čecháčky nezajímá. Anglie a Francie nás zradily.

Druhý je mýthus zrady v Kosovu. Ačkoliv Jugoslávie "zradila" ČSR před WW II, máme podle novodobých mýthotvorců být navěky solidární s velkosrbským imperiem. Proboha proč? Copak jsou Albánci lidé druhé kategorie?

Třetí je mýthus zrady radarem. Ten je irracionální nejvíce. Stát naší velikosti se nikdy nemůže ubránit proti velmoci sám. Musí mít spolehlivého spojence. Francie nám proti Německu nepomohla. Velká Británie vůči ČSR žádné spojenecké závazky neměla, ač čeští lháři roky tvrdí opak. SSSR, náš spojenec, nám místo ochrany vnutil genocidní régime a pak nás navrch ještě okupoval. Zbývá jediná velmoc – USA. Ty nás nijak neohrožují a naopak jsou schopny nás ubránit před Ruskem, až ho opět chytnou imperialistické choutky jako třeba v roce 1914, 1939 nebo 1945–8.

Zkrátka a dobře, očekával bych od rusofilů více racionality a méně emocí. Ale vím, že je to marné volání; kdyby byli racionální, tak by rusofily nikdy nebyli.

Labouristická fiaska v doplňovacích volbách

Zdá se, že dlouhá doba levicové vlády ve Spojeném království končí.

Vláda Ignáců Pospíšilů v Polsku

Kam to vede, když se k moci dostanou lidé podobní cynickému Náckovi Pospíšilovi, ukazuje Michaela Marksová-Tominová.

Eurorealisté opět lžou

Ladislav Jakl publikoval nesmírně lživý článek o návrhu antidiskrimačního zákona. Jádrem jeho tvrzení je, že antidiskriminační zákon musíme přijmout a že jsme tím ztratili souverainitu. Těžko si představit větší nesmysl, když je to právě naopak.

ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.

Italská ministryně pro rovné příležitosti

Její blog.

Patří Česká republika do Evropské unie?

Až na chybný (u tohoto komentátora idiosynkratický) názor, že Evropská unie vznikla na obranu před Ruskem, shrnuje článek Bohumila Doležala celkem výstižně důvody, proč jsem v referendu hlasoval proti vstupu ČR do EU.

Den Lotyšské legie

V Lotyšsku je silná tradice zpěvu. Ač se na některých tamních demonstracích i skandují hesla, tak se tato tradice výrazným způsobem projevuje i na jejich podobě. Zvláště pak v případě průvodů.

Kanibalismus jako součást volebního programu

Do voleb do zemského sněmu v Hessensku vyrazil bývalý sociální demokrat tureckého původu Kadim Şanlı s programem, v němž kromě jiného prohlašoval: Die Tiere muss essen die Tierefleisch und die Menschen muss essen die Menschenfleisch. Ve volbách však "překvapivě" neuspěl.

V němčině vedený rozhovor s tímto kandidátem také stojí za pozornost.