29. prosince 2007
Postoj kandidátů k Israeli
Jerry na Vrbě upozornil na zajímavé srovnání nazvané Israel Factor (jeho nevýhodou je, že Shmuel Rosner svévolně vynechal Rona Paula, protože je nejvíce protiisraelský: podle Rosnera by dostal nulu).
Nejvíce proisraelský (na základě čeho? Pravděpodobně pro své, nepříliš kvalifikované, výroky) je Giuliani (ale klesá; dohání ho Clintonová), nejméně je Obama. Tak jsem zvědav, zda AIPAC prosadí, aby officiálním kandidátem Demokratické strany byla Clintonová a ne Obama. Nebo se bude smát třetí vzadu, Edwards?
Nejvíce proisraelský (na základě čeho? Pravděpodobně pro své, nepříliš kvalifikované, výroky) je Giuliani (ale klesá; dohání ho Clintonová), nejméně je Obama. Tak jsem zvědav, zda AIPAC prosadí, aby officiálním kandidátem Demokratické strany byla Clintonová a ne Obama. Nebo se bude smát třetí vzadu, Edwards?
28. prosince 2007
Diskusse o pravopisu
Rozpoutala se nad článkem Jaroslava M. Paříka. Nedoukovi Ciceronovi bych chtěl sdělit, že tvar *diskuze i samotná PČP považují za tvar vulgární, tedy nevhodný. Nedivím se jim, takový hnus vzdělaný člověk sám od sebe nikdy nenapíše.
Obama o řešení palestinské otázky
Doslova řekl: "Palestinians would have to reinterpret the notion of right of return in a way that would preserve Israel as a Jewish state. It might involve compensation and other concessions from the Israelis but ultimately Israel is not going to give up its state."
Z toho je jasně vidět, jak je dvoustátní řešení nemravné a že jediná opravdová záruka míru na Středním východě je společný stát Israel-Palestina, s rovnými právy všech lidí:
“I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: ‘We hold these truths to be self-evident: that all men are created equal.’
I have a dream that one day on the red hills of Georgia the sons of former slaves and the sons of former slaveowners will be able to sit down together at a table of brotherhood.
I have a dream that one day even the state of Mississippi, a desert state, sweltering with the heat of injustice and oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice.
I have a dream that my four children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character.”
Z toho je jasně vidět, jak je dvoustátní řešení nemravné a že jediná opravdová záruka míru na Středním východě je společný stát Israel-Palestina, s rovnými právy všech lidí:
“I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: ‘We hold these truths to be self-evident: that all men are created equal.’
I have a dream that one day on the red hills of Georgia the sons of former slaves and the sons of former slaveowners will be able to sit down together at a table of brotherhood.
I have a dream that one day even the state of Mississippi, a desert state, sweltering with the heat of injustice and oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice.
I have a dream that my four children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character.”
Guy Peters: Kolik letos nasbírali presidentští kandidáti
Nejlepší demokratický kandidát (Clintonová) téměř 100 millionů dollarů, čím byla splněna Kesslerova podmínka z počátku letošního roku. Nejlepší republikánský kandidát (Romney) jen 60 millionů dollarů, takže byl horší než druhý nejlepší demokrat (Obama). Business tedy evidentně věří ve vítězství demokratů.
Guy Peters: Změna redakční politiky
Omezení možnosti kommentovat pouze na členy ZMP se sice osvědčilo, ale na druhou stranu se ZMP staly zabetonované. Ačkoliv jejich účelem nikdy nebylo být diskussním forem, je zpětná vazba zřejmě nutná.
Proto jsem se rozhodl obrátit o 180°: otevřít možnosti kommentovat úplně všem, bez jakéhokoliv schvalování a povinnost mít identifikační účet. Vím, že tím otevřu i stavidla trollům. Nicméně je chci upozornit: všechny kommentáře odcházejí na jednu e-mailovou adresu. Veškerý trolling bude smazán: ihned, do hodiny, do týdne. Nezaručuji tedy kdy, ale že bude smazán ano.
Co se týká kommentářů, tak účelem ZMP jsou hlavně články, přičemž možnost jejich publikace je otevřena všem slušným lidem. Kommentáře nemají sloužit k diskussi, nýbrž k upřesnění informací z článků. Budu se tedy řídit havlovským principem: Odpovídat budu pouze na ty, které mne budou inspirovat k odpovědi.
Proto jsem se rozhodl obrátit o 180°: otevřít možnosti kommentovat úplně všem, bez jakéhokoliv schvalování a povinnost mít identifikační účet. Vím, že tím otevřu i stavidla trollům. Nicméně je chci upozornit: všechny kommentáře odcházejí na jednu e-mailovou adresu. Veškerý trolling bude smazán: ihned, do hodiny, do týdne. Nezaručuji tedy kdy, ale že bude smazán ano.
Co se týká kommentářů, tak účelem ZMP jsou hlavně články, přičemž možnost jejich publikace je otevřena všem slušným lidem. Kommentáře nemají sloužit k diskussi, nýbrž k upřesnění informací z článků. Budu se tedy řídit havlovským principem: Odpovídat budu pouze na ty, které mne budou inspirovat k odpovědi.
Zakázané ovoce I.
Díky službě video.google.com jsou konečně, byť zatím v nevysoké kvalitě, každému k disposici doposud obtížně dostupná díla německé nacistické filmové propagandy. Připomínám, že autorská práva k většině těchto filmů drží Nadace Friedricha Wilhelma Murnau se sídlem ve Wiesbadenu, která jejich veřejné provozování nedovoluje (podobně je tomu s knihou Adolfa Hitlera Mein Kampf, u něhož censorskou funkci vykonává spolková země Bavorsko).
Udělal jsem si přes Vánoce čas a některé z těchto snímků jsem zhlédl.
Mezi nejzajímavější patří dílo režiséra Veita Harlana Jud Süß z roku 1940. Předlohou byl život skutečné historické osobnosti, židovského politika Josepha Süße Oppenheimera, který se narodil r. 1698 v Heidelbergu a byl popraven 4. 2. 1738 ve Stuttgartu. V posledních pěti letech svého života působil Oppenheimer jako tajný finanční rada Karla Alexandra, vévody z Württembergu.
Film, jehož výroba probíhala pod osobní supervisí nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, odhlíží od předchozích románových zpracování Oppenheimerova osudu a konstruuje životní příběh do značné míry smyšlený a účelově pozměněný.
Ve filmu jsou Oppenheimerovi připsány všechny stereotypní židovské vlastnosti, od fysických charakteristik po schopnost bravurních intrik a klamu. Díky nim se Oppenheimer vetře do vévodovy přízně a během krátké doby získá pro sebe a své souvěrce moc nad vévodstvím i nad městem Stuttgartem, do něhož předtím nebyl židům dovolen vstup. Vévoda je postupně zbavován všech svých spojenců a nakonec, když se proti němu postaví jeho vlastní poddaní, stojí před osudovým rozhodnutím, zda má přistoupit na nabídku židů, přijmout jejich půjčku a najmout za tyto peníze k potlačení vzpoury žoldnéřské vojsko.
K tomu však už nedojde, protože Oppenheimer se stává obětí další archetypální židovské vlastnosti, chlípnosti, a poté, co znásilní mladou křesťanku, všech svých výsad pozbývá a je za tento zločin veřejně oběšen. Jeho popravou a obnovením starých pořádků (tj. opětovným vykázáním židů z města) film končí.
Ačkoli dějová linie filmu je poměrně prostá, jeho sledování nečiní větších obtíží, než je tomu u jiných snímků z té doby, a to zejména díky vynikajícím hereckým výkonům jak Ferdinanda Mariana (1902–1946), rakouského herce, který ztvárnil titulní roli (a který se podle dochovaných svědectví snažil této povinnosti zprostit tím, že roli žida Oppenheimera zahrál co možná nejpositivněji) a jeho protipólu na vévodském dvoře, předsedy zemské rady (Landschaftskonsulent) Sturma v podání Eugena Klöpfera (1886–1950), tak celé řady představitelů episodních rolí. Scénář je svěží, obrazová stránka snímku byla na svou dobu na velmi slušné úrovni.
Možná ještě zajímavější než antisemitské stereotypy traktované v Süßovi jsou jim jako protiváha postavené stereotypy němectví: Němci (či spíše, abychom byli historicky věrní, Švábové – "meine Schwaben", jak je nazývá vévoda Württemberský), kteří ve filmu vystupují, jsou fysicky krásní, demokraticky smýšlející, bodří a veselí, čestní, stateční němečtí vlastenci, jejichž jedinou vadou je přílišná důvěřivost, s níž podléhají židovským úkladům. Zatímco židé ve frankfurtském ghettu, odkud Oppenheimer do Stuttgartu přišel, žijí v bídě a nepořádku, jejich náboženské rituály jsou visuálně ohavné a zpěv na samé hranici snesitelného, Němci bydlí ve výstavných (byť relativně skromných) domech, na veřejnosti i v soukromí jednají důstojně (v mnohém tak připomínají archetypální signatáře Charty 77 v českých filmech první poloviny 90. let, důstojným a vždy hlubokým hlasem promlouvající intelektuály). Ve volném čase se věnují tradičním – a přirozeně ušlechtilým – německým zálibám, kupř. zpěvu s doprovodem harmonia.
Co šokuje, je obrovská dobová odezva tohoto díla, které zhlédlo celkem 19 milionů diváků. Že jde o prvoplánovou propagandistickou manipulaci, muselo být zřejmé každému soudnému člověku – přesto jsou zaznamenány případy protižidovských násilností, které projekce filmu vyvolala (např. v Marseilles).
Sledování filmu Jud Süß lze doporučit: odolnost k propagandistické manipulaci jako každý jiný druh imunity nelze získat jinak než přímým stykem s infikovaným materiálem.
Osobně pokládám za velmi nemoudré, jestliže mladí Němci dosud neměli možnost s tímto filmem se seznámit: není divu, že zatímco v zemích, kde vládne respekt ke svobodě slova a kde nacistická díla volně vycházejí, např. v USA, v Kanadě a ve Velké Británii, představují stoupenci těchto myšlenek zanedbatelnou část populace (a nejinak tomu bylo i v době největšího rozmachu nacismu v Evropě), v zemích, kde je nacistická propaganda, soudobá i historická, regulována nebo proskribována státem, je výskyt politického extremismu a násilí mezi mládeží neustálým problémem.
Odkazy:
- Jud Süß na video.google.com
- článek "Jud Süß" na německé wikipedii
Udělal jsem si přes Vánoce čas a některé z těchto snímků jsem zhlédl.
Mezi nejzajímavější patří dílo režiséra Veita Harlana Jud Süß z roku 1940. Předlohou byl život skutečné historické osobnosti, židovského politika Josepha Süße Oppenheimera, který se narodil r. 1698 v Heidelbergu a byl popraven 4. 2. 1738 ve Stuttgartu. V posledních pěti letech svého života působil Oppenheimer jako tajný finanční rada Karla Alexandra, vévody z Württembergu.
Film, jehož výroba probíhala pod osobní supervisí nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, odhlíží od předchozích románových zpracování Oppenheimerova osudu a konstruuje životní příběh do značné míry smyšlený a účelově pozměněný.
Ve filmu jsou Oppenheimerovi připsány všechny stereotypní židovské vlastnosti, od fysických charakteristik po schopnost bravurních intrik a klamu. Díky nim se Oppenheimer vetře do vévodovy přízně a během krátké doby získá pro sebe a své souvěrce moc nad vévodstvím i nad městem Stuttgartem, do něhož předtím nebyl židům dovolen vstup. Vévoda je postupně zbavován všech svých spojenců a nakonec, když se proti němu postaví jeho vlastní poddaní, stojí před osudovým rozhodnutím, zda má přistoupit na nabídku židů, přijmout jejich půjčku a najmout za tyto peníze k potlačení vzpoury žoldnéřské vojsko.
K tomu však už nedojde, protože Oppenheimer se stává obětí další archetypální židovské vlastnosti, chlípnosti, a poté, co znásilní mladou křesťanku, všech svých výsad pozbývá a je za tento zločin veřejně oběšen. Jeho popravou a obnovením starých pořádků (tj. opětovným vykázáním židů z města) film končí.
Ačkoli dějová linie filmu je poměrně prostá, jeho sledování nečiní větších obtíží, než je tomu u jiných snímků z té doby, a to zejména díky vynikajícím hereckým výkonům jak Ferdinanda Mariana (1902–1946), rakouského herce, který ztvárnil titulní roli (a který se podle dochovaných svědectví snažil této povinnosti zprostit tím, že roli žida Oppenheimera zahrál co možná nejpositivněji) a jeho protipólu na vévodském dvoře, předsedy zemské rady (Landschaftskonsulent) Sturma v podání Eugena Klöpfera (1886–1950), tak celé řady představitelů episodních rolí. Scénář je svěží, obrazová stránka snímku byla na svou dobu na velmi slušné úrovni.
Možná ještě zajímavější než antisemitské stereotypy traktované v Süßovi jsou jim jako protiváha postavené stereotypy němectví: Němci (či spíše, abychom byli historicky věrní, Švábové – "meine Schwaben", jak je nazývá vévoda Württemberský), kteří ve filmu vystupují, jsou fysicky krásní, demokraticky smýšlející, bodří a veselí, čestní, stateční němečtí vlastenci, jejichž jedinou vadou je přílišná důvěřivost, s níž podléhají židovským úkladům. Zatímco židé ve frankfurtském ghettu, odkud Oppenheimer do Stuttgartu přišel, žijí v bídě a nepořádku, jejich náboženské rituály jsou visuálně ohavné a zpěv na samé hranici snesitelného, Němci bydlí ve výstavných (byť relativně skromných) domech, na veřejnosti i v soukromí jednají důstojně (v mnohém tak připomínají archetypální signatáře Charty 77 v českých filmech první poloviny 90. let, důstojným a vždy hlubokým hlasem promlouvající intelektuály). Ve volném čase se věnují tradičním – a přirozeně ušlechtilým – německým zálibám, kupř. zpěvu s doprovodem harmonia.
Co šokuje, je obrovská dobová odezva tohoto díla, které zhlédlo celkem 19 milionů diváků. Že jde o prvoplánovou propagandistickou manipulaci, muselo být zřejmé každému soudnému člověku – přesto jsou zaznamenány případy protižidovských násilností, které projekce filmu vyvolala (např. v Marseilles).
Sledování filmu Jud Süß lze doporučit: odolnost k propagandistické manipulaci jako každý jiný druh imunity nelze získat jinak než přímým stykem s infikovaným materiálem.
Osobně pokládám za velmi nemoudré, jestliže mladí Němci dosud neměli možnost s tímto filmem se seznámit: není divu, že zatímco v zemích, kde vládne respekt ke svobodě slova a kde nacistická díla volně vycházejí, např. v USA, v Kanadě a ve Velké Británii, představují stoupenci těchto myšlenek zanedbatelnou část populace (a nejinak tomu bylo i v době největšího rozmachu nacismu v Evropě), v zemích, kde je nacistická propaganda, soudobá i historická, regulována nebo proskribována státem, je výskyt politického extremismu a násilí mezi mládeží neustálým problémem.
Odkazy:
- Jud Süß na video.google.com
- článek "Jud Süß" na německé wikipedii
27. prosince 2007
Další self-hating Jew
Je jím Tony Judt, který měl tu drzost, že napsal: "Israel was on its way to becoming a "belligerently intolerant, faith-driven ethno state" and called for the conversion of "Israel from a Jewish state to a binational one" with equal rights for all Jews and Arabs living in Israel and the Palestinian territories".
To samozřejmě nemohlo zůstat bez odpovědi. V Rosenfeldově essayi 'Progressive' Jewish Thought and the New Anti-Semitism (2006, PDF) si dokonce vysloužil speciální kapitolu: "The historian Tony Judt, for instance, has published a series of increasingly bitter articles over the past three years in the Nation, the New York Review of Books, and Ha’aretz, in which he has called Israel everything from arrogant, aggressive, anachronistic, and infantile to dysfunctional, immoral, and a primary cause of present-day anti-Semitism. “Israel today,” Judt avers, “is bad for the Jews,” and it would do them and everyone else a service by going out of business. “The time has come to think the unthinkable,” he writes, and that is to replace the Jewish state with “a single, integrated, binational state of Jews and Arabs.” Far from being new, this is an old idea and, by now, a properly discredited and discarded one; everyone knows that such an entity, were it ever to come into being, would before long be an Arab-dominated state in which a residual Jewish presence would, at best, be a tolerated minority. In promoting such an obsolescent scheme, which would spell an end to a territorially-based Jewish national existence, Judt, as Benjamin Balint persuasively argues, unwittingly aligns himself with older forms of Christian opposition to Jewish particularism: “Israel is merely the new ground upon which the old battle over Jewish distinctiveness is being waged.” Nevertheless, Judt has his followers, and talk of dissolving the Jewish state and replacing it with a binational state is once again in the air in certain intellectual circles."
Není jediný. Národní ředitel ADL, Abraham Foxman, si vzal na paškál (PDF) známou knihu Mearsheimera a Walta The Israel Lobby and US Foreign Policy. V pochvalné recensi The Deadliest Lies na Ynetu se doslova uvádí: "Criticism of specific Israeli policies is legitimate, criticism that condemns Israel for simply existing is not; criticism that finds fault with Israel on the basis of principles that are generally accepted by all nations and applied even-handedly is legitimate, criticism that singles out Israel for behavior that many other countries behave in without suffering reproach is not. Criticism that ignores every problem Israel faces and concludes that only bad faith or evil motives can explain any failure on Israel's part is also, Foxman argues, not legitimate."
To samozřejmě nemohlo zůstat bez odpovědi. V Rosenfeldově essayi 'Progressive' Jewish Thought and the New Anti-Semitism (2006, PDF) si dokonce vysloužil speciální kapitolu: "The historian Tony Judt, for instance, has published a series of increasingly bitter articles over the past three years in the Nation, the New York Review of Books, and Ha’aretz, in which he has called Israel everything from arrogant, aggressive, anachronistic, and infantile to dysfunctional, immoral, and a primary cause of present-day anti-Semitism. “Israel today,” Judt avers, “is bad for the Jews,” and it would do them and everyone else a service by going out of business. “The time has come to think the unthinkable,” he writes, and that is to replace the Jewish state with “a single, integrated, binational state of Jews and Arabs.” Far from being new, this is an old idea and, by now, a properly discredited and discarded one; everyone knows that such an entity, were it ever to come into being, would before long be an Arab-dominated state in which a residual Jewish presence would, at best, be a tolerated minority. In promoting such an obsolescent scheme, which would spell an end to a territorially-based Jewish national existence, Judt, as Benjamin Balint persuasively argues, unwittingly aligns himself with older forms of Christian opposition to Jewish particularism: “Israel is merely the new ground upon which the old battle over Jewish distinctiveness is being waged.” Nevertheless, Judt has his followers, and talk of dissolving the Jewish state and replacing it with a binational state is once again in the air in certain intellectual circles."
Není jediný. Národní ředitel ADL, Abraham Foxman, si vzal na paškál (PDF) známou knihu Mearsheimera a Walta The Israel Lobby and US Foreign Policy. V pochvalné recensi The Deadliest Lies na Ynetu se doslova uvádí: "Criticism of specific Israeli policies is legitimate, criticism that condemns Israel for simply existing is not; criticism that finds fault with Israel on the basis of principles that are generally accepted by all nations and applied even-handedly is legitimate, criticism that singles out Israel for behavior that many other countries behave in without suffering reproach is not. Criticism that ignores every problem Israel faces and concludes that only bad faith or evil motives can explain any failure on Israel's part is also, Foxman argues, not legitimate."
26. prosince 2007
Ross Hedvíček a jeho válka s Pospíšilem a Strakovou
O JKB psát nebudu, už jsem o něm psal dost. Avšak tento nesmyslný Cynikův text: "Na trvalo byl RH zablokován za kyberšikanu a vydírání ostatních uživatelů, až několik měsíců po upravenci... Tak by se dalo psát dále. Dodám, že tento Hevíčkův příspěvek je jeden z těch kriminálních - dopouští se zde jednoznačně hned několika křivých obvinění a pomlu..." nelze nechat bez kommentáře.
Jestli je tady někdo lidský odpad, tak to není Ross Hedvíček, nýbrž náš malý cynik. To, zda je Cynikovo porušování zákonů v článcích Anna Halman nebo Simon Mol marxism, ponechám na jiných. Pro mne je to obyčejný lidský hnus. Pospíšilovu lež o Rossu Hedvíčkovi si taky každý může konfrontovat s tím, jak to doopravdy bylo. Holt když někdo věří na neposkvrněné početí, tak se mu míchá fikce s realitou.
Na závěr k Cynikovi dodám, že pomluva není v civilisovaném státě trestným činem. Ross Hedvíček má to štěstí, že v něm žije, takže se nemusí obávat toho, že ho za jeho nepohodlné názory cynikové a jim podobní zavřou do vězení.
Spor s Naďou Strakovou je jiného druhu. Nepochopila dosud, že Hedvíček je básník. Nebo by snad chtěla, aby ve Škvoreckého Miráklu vše do slova a do písmene odpovídalo realitě? Pravda umělce je jiná než pravda novináře: "To že byli vyhozený, nemělo nic společného s tím, že jsou emigranty. Teď z vás promluvila pravda - takže vám nejde o to, že moje chování souvisí se vzděláním, jak mě rád prezentujete coby sovětoložku a bývalou učitelku ruštiny předělanou na angličtinářku, ale je v tom prachsprostá uražená ješitnost." Je snad proto Škvorecký pravdivý méně?
A závěr bych dodal, že podle mého bytostného přesvědčení má právo na názor i kommunista, i neonacista, i extrémní nacionalista. Proto bych rozhodně nemazal ani takto nevinné texty.
Jestli je tady někdo lidský odpad, tak to není Ross Hedvíček, nýbrž náš malý cynik. To, zda je Cynikovo porušování zákonů v článcích Anna Halman nebo Simon Mol marxism, ponechám na jiných. Pro mne je to obyčejný lidský hnus. Pospíšilovu lež o Rossu Hedvíčkovi si taky každý může konfrontovat s tím, jak to doopravdy bylo. Holt když někdo věří na neposkvrněné početí, tak se mu míchá fikce s realitou.
Na závěr k Cynikovi dodám, že pomluva není v civilisovaném státě trestným činem. Ross Hedvíček má to štěstí, že v něm žije, takže se nemusí obávat toho, že ho za jeho nepohodlné názory cynikové a jim podobní zavřou do vězení.
Spor s Naďou Strakovou je jiného druhu. Nepochopila dosud, že Hedvíček je básník. Nebo by snad chtěla, aby ve Škvoreckého Miráklu vše do slova a do písmene odpovídalo realitě? Pravda umělce je jiná než pravda novináře: "To že byli vyhozený, nemělo nic společného s tím, že jsou emigranty. Teď z vás promluvila pravda - takže vám nejde o to, že moje chování souvisí se vzděláním, jak mě rád prezentujete coby sovětoložku a bývalou učitelku ruštiny předělanou na angličtinářku, ale je v tom prachsprostá uražená ješitnost." Je snad proto Škvorecký pravdivý méně?
A závěr bych dodal, že podle mého bytostného přesvědčení má právo na názor i kommunista, i neonacista, i extrémní nacionalista. Proto bych rozhodně nemazal ani takto nevinné texty.
Seriál LN o TV pohádkách
- Pyšná princessna
- Princezna se zlatou hvězdou na čele
- Císařův pekař / Pekařův císař: 1, 2 a 3.
- Mrazík
- Tři oříšky pro Popelku
- Byl jednou jeden král
- Hrátky s čertem
Updated.
Jiný pohled na Masaryka
Tomáš Krystlík přepracoval svůj výtah (mezitím jej přetiskl též na webovské stránce Konservativní strany) z monografie Josefa Kalvody Genesis of Czechoslovakia (East European Monographs, Boulder-New York 1986), kterou v roce 1998 přeložil Aleš Valenta a vydal v nakladatelství Panevropa (ISBN 80-85846-09-8, 608 pp., 352 Kč).
Podstatně přepracovaný výtah vyšel na Hedvíčkově blogu ve dvou částech: 1 a 2. Jako každý alternativní pohled (podobně jako Klimkův Boj o Hrad I–II) si zaslouží zvláštní pozornost, nikoliv pouhou noticku (anotaci) jako v Reflexu. Josef Kalvoda totiž nezapadá do dřívějšího ani dnešního establishmentu.
Nevím, do jaké míry je výtah věrný (originál jsem nečetl), ale některé tam vyřčené názory by si zasloužily korrekturu. Například kritika názoru: "Mnohá z jeho tvrzení jsou nedoložená a sloužila vysloveně zlovolným politickým cílům, např. ve své knize Rusko a Evropa tvrdí, že „příslušníci katolické církve lžou více než protestanté.“" TGM to psal na základě empirické praxe, že katholíci neberou morálku tak vážně jako kalvinisté. Officiální milenky francouzských králů by na kalvinistickém dvoře nebyly možné.
Rovněž tak nelze přeceňovat roli československého odboje v tom, že nedošlo k uzavření separátního míru s Rakouskem-Uherskem, a v tom, že nebyl rozdrcen bolševický puč: "Kdyby byl dějepis přírodní vědou, dala by se dokazovat hypotéza, že pozdější zachvácení velké části světa bolševismem umožnil nejen německý generální štáb, který vyexpedoval do Ruska v zaplombovaném vagónu Lěnina s jeho druhy, nýbrž velkou měrou i Masaryk."
Nicméně jedno poučení pro sebe nám. Měl bych jít do lepších pramenů než je Noskova Independent Bohemia pro poučení o krvavých důsledcích Stürgkhovy diktatury.
Podstatně přepracovaný výtah vyšel na Hedvíčkově blogu ve dvou částech: 1 a 2. Jako každý alternativní pohled (podobně jako Klimkův Boj o Hrad I–II) si zaslouží zvláštní pozornost, nikoliv pouhou noticku (anotaci) jako v Reflexu. Josef Kalvoda totiž nezapadá do dřívějšího ani dnešního establishmentu.
Nevím, do jaké míry je výtah věrný (originál jsem nečetl), ale některé tam vyřčené názory by si zasloužily korrekturu. Například kritika názoru: "Mnohá z jeho tvrzení jsou nedoložená a sloužila vysloveně zlovolným politickým cílům, např. ve své knize Rusko a Evropa tvrdí, že „příslušníci katolické církve lžou více než protestanté.“" TGM to psal na základě empirické praxe, že katholíci neberou morálku tak vážně jako kalvinisté. Officiální milenky francouzských králů by na kalvinistickém dvoře nebyly možné.
Rovněž tak nelze přeceňovat roli československého odboje v tom, že nedošlo k uzavření separátního míru s Rakouskem-Uherskem, a v tom, že nebyl rozdrcen bolševický puč: "Kdyby byl dějepis přírodní vědou, dala by se dokazovat hypotéza, že pozdější zachvácení velké části světa bolševismem umožnil nejen německý generální štáb, který vyexpedoval do Ruska v zaplombovaném vagónu Lěnina s jeho druhy, nýbrž velkou měrou i Masaryk."
Nicméně jedno poučení pro sebe nám. Měl bych jít do lepších pramenů než je Noskova Independent Bohemia pro poučení o krvavých důsledcích Stürgkhovy diktatury.
Technický správce na wiki
Jak správně konstatuje Pastorius, správce wiki je již dnes "technickým" správcem z popisu své funkce. V praxi se však chovají jako polobozi. Proto Beren přišel s myšlenkou "technického správce" odlišného od normálního. Na rozdíl od Pastoria s tou myšlenkou souhlasím, ale s tím, že by instituce "normálního" správce měla být zrušena.
Papež Štěpán II.
Když byl v roce 752 zvolen, tak se papežové ještě nečíslovali. Tato praxe začala až druhém tisíciletí. Jeho nástupce v letech 1057–58 se sám označoval jako Štěpán IX., takže ho jako svého předchůdce neuznával, protože Štěpán nebyl v roce 752 jako papež vysvěcen.
Situace se mění se zřízením conclave v roce 1274, kdy za papeže začal být považován každý zvolený. Na tridentském koncilu začal být tento princip používán i retroaktivně. V letech 1563–1961 tak byl Štěpán považován za právoplatného papeže Štěpána II.
Dnes opět uznáván není, protože retroaktivita se neuznává. Podrobnosti v článku na wiki.
Situace se mění se zřízením conclave v roce 1274, kdy za papeže začal být považován každý zvolený. Na tridentském koncilu začal být tento princip používán i retroaktivně. V letech 1563–1961 tak byl Štěpán považován za právoplatného papeže Štěpána II.
Dnes opět uznáván není, protože retroaktivita se neuznává. Podrobnosti v článku na wiki.
Miki Ryvola
Je neslavnější český trampský skladatel a zpěvák. Je autorem písní Bedna vod whisky a Mrtvej vlak. Pokud mám věřit Internetu, tak obě pocházejí z roku 1968.
25. prosince 2007
Putin o Bushovi
V rozhovoru pro Time: "I consider him a very reliable partner, a man of honor. Yes, Iraq was a mistake, but he is a fair and honest man."
Pro srování názor na Putina jedné standardní české novinářky, který prozrazuje jejich rozhled více než co jiného: "Pokud byl dotaz míněn tak, že Rusové opravdu Putina milují (zvláště ženy, viz poznámka v textu), můj výklad je takový, že Rusové jsou velkými patrioty a to že se o nich všude píše jim nesmírně dělá dobře. Putin navíc skutečně zemi stabilizoval, centralizoval moc, co to dalo tak, že teď je jasné, kdo má kde jakou moc (skoro nikdo skoro žádnou:-kromě jeho), což za Jelcina nebylo. Taky si myslím, že v Rusku neexistuje občanská společnost, která neměla vlastně nikdy šanci vzniknout, proto všichni volí V.V.P. a ani netuší, že když ve volbách kandiduje převážně jen jedna strana, zatímco představitel opozice sedí v lochu, není to úplně v pořádku.." (v diskussi)
Její CV vlastními slovy: "je mi 34 let, takže v 1989 mi bylo 17, 3.ročník na gymplu. Po gymplu jsem rok žila v Kanadě a po návratu v roce 91 jsem nastoupila na Karlovku, to jest 2 roky po Revoluci. Jednooborová anglistika/amerikanistika (dohledatelné na netu)."
Updated.
Pro srování názor na Putina jedné standardní české novinářky, který prozrazuje jejich rozhled více než co jiného: "Pokud byl dotaz míněn tak, že Rusové opravdu Putina milují (zvláště ženy, viz poznámka v textu), můj výklad je takový, že Rusové jsou velkými patrioty a to že se o nich všude píše jim nesmírně dělá dobře. Putin navíc skutečně zemi stabilizoval, centralizoval moc, co to dalo tak, že teď je jasné, kdo má kde jakou moc (skoro nikdo skoro žádnou:-kromě jeho), což za Jelcina nebylo. Taky si myslím, že v Rusku neexistuje občanská společnost, která neměla vlastně nikdy šanci vzniknout, proto všichni volí V.V.P. a ani netuší, že když ve volbách kandiduje převážně jen jedna strana, zatímco představitel opozice sedí v lochu, není to úplně v pořádku.." (v diskussi)
Její CV vlastními slovy: "je mi 34 let, takže v 1989 mi bylo 17, 3.ročník na gymplu. Po gymplu jsem rok žila v Kanadě a po návratu v roce 91 jsem nastoupila na Karlovku, to jest 2 roky po Revoluci. Jednooborová anglistika/amerikanistika (dohledatelné na netu)."
Updated.
Fanatický barbar
I po mém odchodu z wiki je tam několik lidí, kteří píší rozumným pravopisem, tedy způsobem, který označovat jako pravopis není protimluv. Jsou však trnem v oku barbarům, kteří by nejradši češtinu zatáhli někam na Východ či Jih.
Proč Rusové používají starý kalendář?
Odpověď je jednoduchá: Protože, když v roce 1700 Petr I. westernisoval ruskou pravoslavnou církev, tak jeho inspirací nebyli katholíci, nýbrž anglikáni, kteří však v té době používali starý kalendář.
24. prosince 2007
Úpadek sociálního kapitálu
Jeho příčiny analysuje Robert D. Putnam v knize Kuželky o samotě. Demonstruje je na faktu, že zatímco počet hráčů kuželek roste, počet členů kuželkářské federace klesá. Příčiny vidí v televisi a Internetu.
K tomu též vysoce podnětný rozhovor s Petrem Hájkem:
"Mám tomu rozumět tak, že popíráte, že atentát na mrakodrapy způsobili islamisté?
Ne. Pouze tvrdím, že média ve snaze podat "zkonzumovatelný" příběh ho zjednodušila do té míry, že se to místy rovná manipulaci a mnozí politici proti této interpretaci nic nenamítají. Jen si vezměte obraz Usámy. Tajemný muž z daleké neznámé země, skoro jakoby z jiné planety! To je, panečku, soupeř! Hollywoodský trhák. Jako vystřižené z Vrtěti psem. Nevím, jak to doopravdy bylo, ale že to nese všechny znaky masivní manipulace, je zjevné. Jenže síla televizní verifikace této události byla tak mimořádná, že zapochybovat se rovná téměř kriminálnímu činu. Podobně je to s takzvaným globálním oteplováním, způsobeným lidskou produkcí kysličníku uhličitého, které se sice nekoná, ale vzhledem k nepřetržitému mediálnímu rachotu o ní lidstvo nepochybuje."
Veřejnoprávní televise "Je družstevním majetkem redaktorů, kteří v ní pracují."
"Je zajímavé sledovat, jak se mezi tou neuvěřitelnou a nekonečnou změtí dat [údajů – poznámka G. P.] sem tam vynoří skutečná informace a my ji pak ve své těžce nabyté nevzdělanosti a povrchnosti pokládáme div ne za analýzu."
K tomu též vysoce podnětný rozhovor s Petrem Hájkem:
"Mám tomu rozumět tak, že popíráte, že atentát na mrakodrapy způsobili islamisté?
Ne. Pouze tvrdím, že média ve snaze podat "zkonzumovatelný" příběh ho zjednodušila do té míry, že se to místy rovná manipulaci a mnozí politici proti této interpretaci nic nenamítají. Jen si vezměte obraz Usámy. Tajemný muž z daleké neznámé země, skoro jakoby z jiné planety! To je, panečku, soupeř! Hollywoodský trhák. Jako vystřižené z Vrtěti psem. Nevím, jak to doopravdy bylo, ale že to nese všechny znaky masivní manipulace, je zjevné. Jenže síla televizní verifikace této události byla tak mimořádná, že zapochybovat se rovná téměř kriminálnímu činu. Podobně je to s takzvaným globálním oteplováním, způsobeným lidskou produkcí kysličníku uhličitého, které se sice nekoná, ale vzhledem k nepřetržitému mediálnímu rachotu o ní lidstvo nepochybuje."
Veřejnoprávní televise "Je družstevním majetkem redaktorů, kteří v ní pracují."
"Je zajímavé sledovat, jak se mezi tou neuvěřitelnou a nekonečnou změtí dat [údajů – poznámka G. P.] sem tam vynoří skutečná informace a my ji pak ve své těžce nabyté nevzdělanosti a povrchnosti pokládáme div ne za analýzu."
23. prosince 2007
Vztahy Židů a extrémní pravice v USA ve 30. letech
JVL uvádí: "New York State Judge Nathan Perlman personally contacted Meyer Lansky to ask him to disrupt the Bund rallies, with the proviso that Lansky’s henchmen stop short of killing any Bundists. Enthusiastic for the assignment, if disappointed by the restraints, Lansky accepted all of Perlman’s terms except one: he would take no money for the work. Lansky later observed, "I was a Jew and felt for those Jews in Europe who were suffering. They were my brothers." For months, Lansky’s workmen effectively broke up one Nazi rally after another. As Rockaway notes, "Nazi arms, legs and ribs were broken and skulls were cracked, but no one died."
"Berman learned that Silver Shirts were mounting a rally at a nearby Elks’ Lodge. When the Nazi leader called for all the "Jew bastards" in the city to be expelled, or worse, Berman and his associates burst in to the room and started cracking heads. After ten minutes, they had emptied the hall. His suit covered in blood, Berman took the microphone and announced, "This is a warning. Anybody who says anything against Jews gets the same treatment. Only next time it will be worse." After Berman broke up two more rallies, there were no more public Silver Shirt meetings in Minneapolis."
"Berman learned that Silver Shirts were mounting a rally at a nearby Elks’ Lodge. When the Nazi leader called for all the "Jew bastards" in the city to be expelled, or worse, Berman and his associates burst in to the room and started cracking heads. After ten minutes, they had emptied the hall. His suit covered in blood, Berman took the microphone and announced, "This is a warning. Anybody who says anything against Jews gets the same treatment. Only next time it will be worse." After Berman broke up two more rallies, there were no more public Silver Shirt meetings in Minneapolis."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)