4. ledna 2008

Česká stalinistická strana

Při brouzdání Internetem jsem narazil na českou stalinistickou stranu, která si officiálně říká Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP) a která se hlásí k dějinám KSČ, avšak jen v letech 1929–56.

Šéfuje jí Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička a k jejím předním postavám patří David Pěcha a František Zámečník. Strana má navíc velice aktivní blog, kde je přetištěna kniha B. Pavlíka et al.: KSČ v boji za svobodu, 2. ed. 1949, a to kupodivu původním předkommunistickým pravopisem. (Kommunistický pravopis byl zaveden v roce 1957.) Kommunisté však nejsou schopni knihu přetisknout nějak přehledně, a proto odkazuji pouze na první část.

Ruské satellity

Stalin, jak známo, plně převzal zahraniční politiku carského Ruska. Jeho cílem bylo obnovit ruské hranice z roku 1914. Proto mělo být anektováno Finsko a Polsko, zatímco o Československo či Rakousko neměl zájem.

Dopadlo to jinak. Finsko se ubránilo v krvavé válce. Polsko nemělo chanci a v občanské válce vyhráli kommunisté. Rakušané svým pevným postojem dosáhli toho, že do východního bloku nespadli. Tak jen Československo vinou Benešovy indolence bylo postupně kommunisováno od roku 1945, plně od roku 1948. Stalin by byl blázen, kdyby odmítl to, co se mu samo a dobrovolně nabízelo.

Protektorátní noviny

Pojednání vyšlo na serveru Fronta.

Pořady Svobodné Evropy o historii

Tomáš Pecina mne upozornil na pořad Svobodné Evropy o historii: Portréty. Vyslechl jsem si díl o Juliu Ďurišovi a souhlasím s ním, že je kvalitní. Nejslabší je díl o Klementu Gottwaldovi.

3. ledna 2008

Guy Peters: Pereniální otázky II

Po čase opět pokračuji v polemice s Vodníkem.

Definice filosofa

Filosofové si často hrají na něco výlučného. Ve skutečnosti to jsou stejní vědci jako všichni ostatní. A stejně jako nás u Einsteina nezajímalo, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu, tak nás ani nezajímá, zda Heidegger byl v NSDAP.

Význam diplomu

ČR klade upřílišněný důraz na to, jaké kdo má vzdělání. Ve skutečnosti je podstatné pouze to, co umí.

Theologie

Theologii je v praxi obtížné odlišit od trpaslíkologie. To, zda je Božských osob 3, 5, nebo 7, je stejně verifikovatelné, jako zda trpaslíci nosí čepici modrou, nebo zelenou.

"Kdo nepracuje, ať nejí."

Nemohu si pomoci, ale věřící si z Písma dělají dobrý den. Pokud pokyn: "Kdo nepracuje, ať nejí," nic neznamená, tak nechápu, proč ho sv. Pavel pronesl a proč se stal součástí Nového zákona.

Odpadlí lidé

Vždycky, když slyším o odpadlých lidech, selhání národa apod., tak se mi vybaví Brechtovy verše:
„Nach dem Aufstand des 17. Juni
Ließ der Sekretär des Schriftstellerverbands
In der Stalinallee Flugblätter verteilen
Auf denen zu lesen war, daß das Volk
Das Vertrauen der Regierung verscherzt habe
Und es nur durch verdoppelte Arbeit
Zurückerobern könne. Wäre es da
Nicht doch einfacher, die Regierung
Löste das Volk auf und
Wählte ein anderes?

Doktrína úpadku II

Sebelepší sofismata nic nezmění na to, že z hlediska křesťana byl celý vývoj od Sumeru a Egypta až do roku nula pokrokem. Z hlediska nekřesťana je to však pozoruhodná nedůslednost. Proč by v roce 0 měly končit veškeré dějiny, které mají nějaký význam?

Otec Jan II

Shodli jsme se na tom, že otázku kontradikce necháme raději stranou. Jde mi o bohatství. Ježíš ho neodsuzoval, tak jakým právem tak činí otec Jan? Stává se tím mnohem spíše buddhistou než žákem Ježíše.

Drancování

V tom se nikdy nemůžeme shodnout. V době, kdy má lidstvo tolik milliard, staré formy zemědělství nemohou stačit. Velkochovy jsou zcela nezbytné.

Updated.

Výhoda Internetu

Předloni tady mM kritisoval jednoho českého skladatele. Ten na to loni osobně odpověděl. To mi připadá jako úžasná výhoda Internetu.

Bohužel, tuto výhodu ničí trottelové jako Šťoural, který si přeje každý prostor zasvinit svými zvratky. Dosud jeho výpotky ručně mažu; až mne to přestane bavit, tak zapnu moderování. Pokud pak Medvídek & Dezidor budou chtít schvalovat ohromné množství kommentářů denně, tak zapnu možnost kommentářů jen přispěvatelům. Interakce je sice výhoda, ale když ji graselové jako Štoural ničí, není to nic, bez čeho by nešlo žít.

Updated: Tak mi došla trpělivost a tomu idiotu Štrouralovi sklaplo. Jak může být někdo tak pitomý jako Štoural?

Guy Peters: Výhled do roku 2008

Klíčovou politickou událostí ČR v roce 2008 bude volba presidenta republiky, která se bude konat v pátek 8. února 2008 (pro srovnání, super úterý bude v USA dne 5. února 2008). Je to pochybné a znakem nezralosti české politické scény, president republiky totiž nemá příliš významné pravomoci. Přesto je gravitační síla Hradu natolik silná, že ovlivní i vládu.

Podle mého odhadu bude znovuzvolen Václav Klaus. Je vysoce pravděpodobné, že k tomu nebude potřebovat ani KSČM, protože se dohodne s lidovci.

Zajímavější by bylo, kdyby byl zvolen Jan Švejnar. To by nejspíše vyvolalo zemětřesení na politické scéně. Po vzoru Israele, kde z oranžového Likudu odešla modrá Kadima, i zde by mohla pod vedením Mirka Topolánka odejít z ODS prohradní (tedy prošvejnarovská) frakce, která by byla proevropská, proamerická a protiruská a která by se spojila s obdobnými silami v ČSSD, KDU-ČSL a světle zelenými (Bursík a Liška) a vytvořila tak mohutnou reformní stranu.

2. ledna 2008

Robert Brasillach

Byl to francouzský básník, nejlepší ve své generaci. Byl popraven za kollaboraci s Němci, ačkoliv jeho nástupce v čele listu Je suis partout (Jsem všude), Pierre-Antoine Cousteau (bratr Jacquesa-Yvese Cousteaua), dostal jen doživotí.

Brasillach neměl na svědomí žádný lidský život, byl vinen pouze intelektuální kollaborací. Přesto de Gaulle odmítl udělit milost s tímto odůvodněním:
« Cela ne s'explique pas. Dans les lettres aussi, le talent est un titre de responsabilité et il fallait que je rejette ce recours-là, peut-être, après tout, parce qu'il m'était apparu que Brasillach s'était irrémédiablement égaré. Je précise tout de même que ma décision n'eut rien à voir avec les orientations sexuelles de cet auteur, dont je reconnais par ailleurs, comme vous, la phénoménale culture. Si je me rappelle si bien de ce matin-là, c'est qu'à chaque dernière nuit d'un homme que je pouvais gracier, je ne fermais pas l'œil. À ma manière, il fallait que je l'accompagne. »
Petici za jeho omilostnění podepsaly tyto osobnosti:
  1. Paul Valéry,
  2. François Mauriac, (Académie française)
  3. Georges Duhamel, (Secrétaire de l'Académie française)
  4. Henry Bordeaux, (Académie française)
  5. Jérôme Tharaud, (Académie française)
  6. Jean Tharaud, (Académie française)
  7. Louis Madelin, (Académie française)
  8. Paul Claudel,
  9. Émile Henriot,
  10. André Chevrillon, (Académie française)
  11. Prince de Broglie, (Académie française)
  12. Duc de La Force, (Académie française)
  13. Georges Lecomte, (Académie française ; président de la Société des gens de lettres)
  14. Amiral Lacaze, (Académie française)
  15. Duc de Broglie, (Académie française)
  16. Patrice de La Tour du Pin,
  17. Pierre-Henri Michel,
  18. Jean Paulhan,
  19. Jacques Copeau,
  20. Thierry Maulnier,
  21. Mgr Bressolles,
  22. Firmin Roz, (de l'Institut)
  23. Emile Dard, (de l'Institut)
  24. M. Bouteron, (de l'Institut)
  25. Germain Martin, (de l'Institut)
  26. Émile Bréhier, (de l'Institut)
  27. Pichat, (de l'Institut)
  28. Pierre Janet, (de l'Institut)
  29. Jordan,
  30. Lalande,
  31. Jacques Bardoux, (de l'Institut)
  32. Jacques Rueff,
  33. Charles Rist, (de l'Institut)
  34. André Buisson, (de l'Institut)
  35. Henri Pollès,
  36. Jean Schlumberger,
  37. Roland Dorgelès, (de l'Académie Goncourt)
  38. Mme Simone Ratel,
  39. Jean Anouilh,
  40. Jean-Louis Barrault, (sociétaire de la Comédie française)
  41. Claude Farrère,
  42. J.-J. Bernard,
  43. Georges Desvallières, (de l'Institut)
  44. Jean Cocteau, (de l'Académie Mallarmé)
  45. Jen Effel,
  46. Max Favalelli,
  47. André Billy, (de l'académie Goncourt)
  48. Wladimir d'Ormesson,
  49. Marcel Achard,
  50. Albert Camus,
  51. André Obey,
  52. Gustave Cohen, (professeur à la Sorbonne)
  53. Michel
  54. Arthur Honegger,
  55. Daniel-Rops,
  56. Vlaminck,
  57. Marcel Aymé,
  58. Colette,
  59. A. Barsacq,
  60. Gabriel Marcel,
  61. André Derain,
  62. L. Lapatie,
  63. Jean Loisy,
  64. Charles Dullin.

Guy Peters: Odpovědi p. Zemanovi

P. Zeman se mnou polemisuje na svém blogu, že odstavec: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. On se velmi chce stát českým prezidentem." má česky lépe znít: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. Velmi se chce stát českým prezidentem."

Nemyslím si. Kdyby zněl takto, tak je důraz buď na velmi, nebo na chce. Což mluvčí zřejmě nechtěla. Důraz byl na tom, že se mluví o jejím manželu.

Stejně tak věty: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. "On se chce velmi stát českým prezidentem," říká o manželovi." by musely být přeformulovány takto: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. O manželovi říká: "Velmi se chce stát českým prezidentem," aby šlo vypustit podmět. Nicméně tím se zdůrazní, že to říká právě jeho manželka.

A co se týká jeho otázek. Podle mne není ani trochu důležité, zda děti presidenta republiky hovoří česky. Je vysoce pravděpodobné, že volbu presidenta republiky rozhodne KSČM. Ale není to bezpodmídnečně nutné, pokud KDU-ČSL bude volit Klause.

Opačný názor na jeho blogu.

Updated.

Guy Peters: PF 2008



1. ledna 2008

Poučení pro p. Zemana

P. Zeman zkritisoval úroveň překladu rozhovoru s manželkou Jana Švejnara. Nicméně se dosti podstatně mýlí. Ve větě: "On se chce velmi stát českým prezidentem," je špatně pouze pořádek slov, správně má věta znít: "On se velmi chce stát českým prezidentem." To, že se podmět nemusí vyjadřovat neznamená, že se vyjadřovat nesmí. Naopak se v některých kontextech vyjádřit má, například při zdůraznění.

Větu: "Měli jsme děti ještě na škole," zřejmě opravili, protože nyní tam stojí: "Měli jsme děti ještě ve škole, bylo to trochu narychlo a zdálo se to jako velké zemětřesení."

Guy Peters: Souboj s trollem

Byl jsem teď 2 dny mimo Internet, takže otěže souboje s obtížným trollem, který se do mne zamiloval, takže s neuvěřitelnou frekvencí sem umísťuje své robotické texty o mé osobě, převzali jiní, za což jim děkuji. Mazat Štouralovy polluce není tak velká zábava.

Jeden z textů, který tímto způsobem smazali (byl nepodepsaný, takže ho není žádná škoda), pravděpodobně nepsal on. Obvinil mne totiž, že zde píšu o "nackovi Nolaniusovi". Popírám, že bych kdy Nolana označil za nácka, a popírám, že bych neuměl skloňovat jeho jméno.

Faktem je, že jsem dříve Nolana označoval za fašistu, protože jeho aktivity byly velice neblahé. Nolanus však své chování změnil a já jsem změnil svůj názor na něj. Navíc ho nyní znám i osobně. I sice nadále považuji Nolanovo prosazování vulgárního pravopisu za neblahé, nicméně se domnívám, že převažuje jeho záslužná kritika wiki establishmentu. Proto nyní na cs: patří k těm nemnoha výrazně kladným postavám.

30. prosince 2007

ČTK desinformuje

ČTK uvedla: "Hillary Clintonové pomohl její manžel a bývalý prezident vystoupením v New Hampshire, kde při své kampani před 16 lety dosáhl prvního úspěchu na cestě do Bílého domu." Ve skutečnosti byl poražen, ačkoliv Paul Tsongas nakonec nominován nebyl, protože Clinton vyhrál Super Tuesday.

Podivný rozsudek

Ve věci Allen A. Muth v. Matthew J. Frank (412 F. 3d 808; 7th Cir. 2005; PDF) federální odvolací soud rozhodl, že zákaz incestu má závaznost i dnes. Proti tomu nic. Podivný však byl skutkový stav. Allen Muth a jeho o 15 let mladší sestra Patricia Muth byli manželé! Tříčlenný senát však tuto skutečnost odbyl dvěma větami: "Allen Muth and his younger sister Patricia married and had three children." + "Although they were separated for some length of time, at about the time Patricia reached the age of majority she and Allen became reunited and got married." Podle mého názoru měl soud toto selhání státu vzít mnohem více v potaz.

Jacobyho názor plně podepisuji, stejně jako kritiku professora Francka: "court’s reasoning was extremely bad" + "And the author in Muth was Judge Daniel Manion, a Reagan appointee. It is understandable that Judge Manion, like the rest of us, recoiled from the absurdity that the Constitution protects incest. But his effort to avert the consequences of Lawrence’s radicalism is unsustainable, for a fair reading of that case makes it hard to avoid the conclusion that the Supreme Court's version of the Constitution does indeed protect incest (just as Justice Scalia claimed in his Lawrence dissent) . . . Allen and Patricia Muth, brother and sister, were “married” (the court does not say how or by whom) and had three children."

Updated.

Palackého názor na Rusko II

Jasnozřivého Palackého jsem citoval již jednou. Nyní bych chtěl více vytáhnout obě jeho věty z dopisu do Frankfurtu ze dne 11. dubna 1848: "pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce, nežli mne; ne proto, žeby monarchie ta byla ruská, ale žeby byla universální" + "Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček, – jaký to milý základ k universální ruské monarchii!"

Bloggování

Blogy mají tu zvláštní vlastnost, že se člověk na nich dočte věci, ke kterým by se normálně nedostal. Posuďte sami. Nebo o každodenním rasismu či blog Rakušanky, která se naučila dokonale česky i slovensky.

Zakázané ovoce II.

Německý film Kolberg, dokončený v r. 1945, se ostatním dílům goebbelsovské propagandy vymyká a je opředen aurou určité legendárnosti; s rozpočtem cca 8,8 milionů říšských marek zůstává dodnes nejdražším filmovým projektem vytvořeným na německém území. Pro jeho natáčení byly přemístěny z fronty celé bojové jednotky jako statisté, což v posledních letech války bylo bezesporu velkou zátěží. Přesto Kolberg očekávání nenaplnil, a to nejen proto, že do kin – či do toho, co z nich v té době zbývalo – přišel příliš pozdě (slavnostní premiéra se odehrála 30. ledna 1945). Kolberg je totiž umělecké dílo, byť nikoli vynikající, a jeho základní poselství není s nacistickou ideologií a německou válečnou politikou slučitelné.

Nesporné umělecké kvality Kolbergu byly tím, proč tento film směl opustit tresor již dvacet let po válce, v r. 1965, a i dnes je tu a tam reprisován německými televisemi.

Režisérem filmu byl Veit Harlan (1899–1964), tvůrce Žida Süße, a hudbu zkomponoval Norbert Schultze (1911–2002).

Kolberg (dnes Kołobrzeg) je malé přístavní město v Zadním Pomořansku (Hinterpommern), v části Pruska zabrané po 2. světové válce Polskem. V době napoléonského tažení v r. 1806 bylo město po několik měsíců marně dobýváno francouzskou armádou, které jinak nečinilo potíže odpor slabé a špatně organisované pruské armády překonávat. Na obraně města se významně podílely jednotky domobrany zorganisované kolberským starostou Joachimem Nettelbeckem a k úspěchu přispěl energický, charismatický velitel městské posádky August von Gneisenau (1760–1831).

Film začíná scénou, v níž se – o sedm let později, v r. 1813 – Gneisenau ve Vratislavi pokouší přesvědčit pruského krále Bedřicha Viléma III., aby stejně jako v Kolbergu využil nadšení místních obyvatel a učinil provolání k národu. Král k tomu není ochoten, je přesvědčen, že válka je Sache der Armee, věcí armády, a civilisté jsou nepřítelem války. Gneisenau, aby jej přesvědčil o opaku, králi vypráví příběh Kolbergu, který se podařilo zachránit před Francouzi právě jen díky nadšení místních obyvatel. Když je příběh odvyprávěn, král se podvoluje, bere do ruky brk a sepisuje provolání An mein Volk (Mému národu).

Historicky poměrně, byť nikoli zcela, věrný popis obrany Kolbergu je založen na osudech několika postav. Starostu města (Bürgerrepräsentant) Nettlebecka ztvárnil Heinrich George (1893–1946), známý mj. jako představitel württemberského vévody ze Žida Süße. Jeho civilní herectví patří k vrcholům filmu. Jeho neteř, dceru sedláka Marii, zahrála Kristina Söderbaum (1912–2001), manželka režiséra Harlana, avšak toto obsazení lze pokládat za nešťastné: Söderbaum, která své postavě neodpovídala už ani věkem, nedokázala roli naivní venkovské dívky ztvárnit přesvědčivě a výsledkem je povrchní, plochá a málo věrohodná postava. Podobně nepřesvědčivý je Gustav Dießl (1913–1952) jako Ferdinand von Schill, voják, do něhož se Maria zamilovala, ale který si ji odmítne vzít za ženu: jak říká, voják se nikdy nemůže oženit, protože jeho ženou je válka.

Velmi působivý je naopak Horst Caspar (1913–1952) v roli von Gneisenau; jeho dialogy s Nettelbeckem jsou tím, co film zachraňuje před šedí průměrnosti, a zaznamenáníhodný je i Paul Wegener (1874–1948) jako plukovník von Loucadou, indolentní a demoralisovaný předchozí velitel kolberské posádky, který nechal zrezivět kanóny a s obranou města vážně ani nepočítal.

Trikové ani davové scény filmu dnešního diváka asi už nezaujmou, jejich použití je naštěstí střídmé. Hlavním poselstvím filmu je apel na lásku k rodnému místu, jehož obranu nelze ponechat armádě a musí se o ni přičinit každý. Jak říká Nettelbeck uprostřed hořícího Kolbergu, "die Häuser können sie uns verbrennen, aber die Erde nicht" (domy nám vypálit mohou, ale zemi ne).

Hodnotíme-li Kolberg v perspektivě předchozích filmů goebbelsovské propagandy, vychází z nich jako nejuměřenější, nejcivilnější a nejméně zatížený nacistickou ideologií; nejsou tu téměř přítomny národní stereotypy, i francouzští generálové jsou zobrazeni věrně a víceméně positivně, naopak kritikou film nešetří vůči nerozhodnému pruskému králi.

Vyznění Kolbergu je do značné míry universální, a tím se výsledek staví proti záměru svých tvůrců: Němci se měli identifikovat s hrdinnými obránci Kolbergu, ale fakticky jim byla blíž Napoléonova expediční vojska. Válka byla od počátku vedena jako agresivní dobývání německého "životního prostoru", a v této situaci se nelze dost dobře odvolávat na ty hodnoty, které Kolberg adoruje.

Odkazy:
- Kolberg na video.google.com
- článek o filmu Kolberg na německé wikipedii

29. prosince 2007

Guy Peters: Štouralovy polluce

Musím říci, že mentalita trollů je mi naprosto nepochopitelná. Zdejší troll, který si říká Štoural, se vyznačuje tím, že do náhodně vybraných článků vepisuje robotický text, někdy dokonce několikrát pod sebou. Nechápu, jak může mít uspokojení z toho, že nějakou dobu jsou kommentáře zasviněny jeho texty, ačkoliv dobře ví, že po čase stejně přijdu a tu špínu odstraním.

Důvodem je zřejmě psychologické ustrojení znečišťovatelů studánek a sprayerů: Nepošpiněný prostor je zneklidňuje, a proto chvátají s tím, aby jej poskvrnili svou ejakulací. Zjevně si tak vykompensují své pocity méněcennosti z nechopnosti vytvořit cokoliv positivního a nebýt pouhými parasity.

Další Hvížďalovo selhání

Karel Hvížďala referoval o jedné chystané akci neonacistů. Víceméně ponechám stranou obsah a soustředím se především na formu.

Dodejme, že národní socialismus byl ideologií fašistické strany NSDAP.
Byť kommunisté neuměli rozlišovat mezi nacisty a fašisty, novinář v demokratickém státě by to umět měl. Poznávací znamení: fašisté nejsou antisemity.

Z uvedeného textu, který je vystaven na webu vedle svolání k demonstraci, jednoznačně vyplývá, že jde o hnutí antisemitské, tedy rasistické . . .
Byť hlasatelé politické korrektnosti všech barev neumějí rozlišit mezi rasismem a xenofobií, český novinář by to umět měl. Poznávací znamení: Židé nejsou rasou.

Je-li ale Listina základních práv a svobod součástí našeho právního systému (a je-li normou nejvyšší právní síly, jak říkají právníci)
To neříkají právníci, nýbrž dilettanti. V Listině je norem mnoho, a proto sama normou být nemůže.

právo svobody omezit
??? Právo a svoboda jsou v zásadě synonyma. Neexistuje nic takového jako "právo svobody".

Pro přesnost uveďme, že v říjnu 1941, čili před začátkem transportů, v Plzni žilo 3 106 Židů, čili některým se podařilo ještě emigrovat, nebo se ztratit v ilegalitě či spáchali sebevraždy.
Nebo se odstěhovali, zemřeli věkem, nemocí, nešťastnou náhodou, byli popraveni, nebo zavražděni, má-li být tento bizzarrní výčet opravdu přesný.

Všechny tyto okolnosti, jejichž vypovídací hodnota se zdá být normálnímu občanovi zřejmá, ale magistrátním úředníkům v Plzni nestačí.
Ano, v ČR nejsou občané druhé kategorie, jak si pan Hvíždala přeje.

S naší a vůbec evropskou zkušeností jde přeci o nezodpovědnost či přinejmenším lajdáctví a neochotu pochopit a respektovat, že Listina základních práv a svobod je pro nás závazná.
A především pochopit, že zakotvuje oprávnění se pokojně shromažďovat, které lze omezit jen ve zcela výjimečných případech, mezi něž rozhodně nepatří výročí čehokoliv.

Ron Paul

Mezi všemi republikánskými kandidáty je libertarián Ron Paul poslední, ačkoliv pořád roste. Jeho názory jsou pozoruhodné. Rosner je shrnul takto: "A candidate that would like to see all foreign aid taken from Israel, to sit idly by as Iran develops nuclear weapons, to abandon Iraq to its fate. "Israel would be better off" and the Israelis "could take care of themselves" if the United States ended its alliance with Israel, he said."

Nicméně je zjevné, že je to outsider (obdivný článek).