"Co se týče toho, kdo píše historii – jsou nebo měli by to být historikové, nikdo jiný . . . Pokud byste řekl, že právo přístupu ke svobodnému výkladu dějin má mít každý z nás, pak bych souhlasil. Co se týče práva na svůj vlastní výklad: ono se to de facto děje, v knihkupectvích najdete spoustu historického bulváru, jak této literatuře říkám. Samozřejmě to ale nemá nic společného se skutečným a pravdivým výkladem dějin. Tím, že byste formálně poskytnul absolutní volnost výkladu dějin, nahrál byste opět oněm agresivním ideologiím, které zmiňujete jinde. A to by nebylo ve Vašem zájmu, nebo ano? Dále, vykládat dějiny si soukromě můžete jakkoliv, ale pouze soukromě. Nedávno byl odsouzen jeden člověk, který si to nemyslel – a musel být přesvědčen (pro něho dosti nevýhodným způsobem). A práci profesionálních historiků, mezi které onen zmíněný nepatřil, prosím nepodceňujte, už vůbec ne kvůli tomu, že s nimi většinou nejste ochoten souhlasit (z tohoto Vás trochu obviňuji)." (zdůrazněno mnou)Co k tomu říci? Jsem vystudovaný historik, mám na to papír. Přesto nevím, zda mé texty o dějinách (= historii) by klan profesních historiků nepovažoval za pouhé ochotnictví. Proti takovému kastovnictví protestuji. Jediným kritériem vědeckosti je pravdivost, nikoliv konsensus samozvané sekty.
11. listopadu 2007
Monopolisace práva na dějiny
Ve slavné wiki diskussi Petr Kovář poctivě popsal krédo českých postkommunistických professionálních historiků:
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
S takovým přístupem se dá jen souhlasit.
OdpovědětVymazat