KSČM vydala velice stručné stanovisko k 60. výročí jejich putsche. Spíše než pokus o historickou analysu se jedná o bezcennou polemiku se soudobým antikommunismem.
Státní terror na konci 40. letech kommunisté označují za "proces prohlubování národní a demokratické revoluce". Kommunistickou totalitu za "první historickou formu socialismu".
Vlastní státní převrat KSČM považuje za "ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů", jako kdyby kommunistické SA – Lidové milice – byly legální. Legalitu akčních výborů také KSČM nemůže myslet vážně. Korumpování zemědělců bolševici popisují jako "spojení s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev a jejich aktivní prosazování".
Nic není větší známkou intelektuálního úpadku KSČM než toto stanovisko. Na druhou stranu, když pologramotná novinářka Ivana Svobodová z Mladé fronty dělá rozhovor s chytrým šéfem poslaneckého klubu KSČM, je jasné, kdo je vítězem.
29. února 2008
28. února 2008
Quo usque tandem, Kostláne?
Quo usque tandem abutere, Kostláne, patientia nostra? Quam diu etiam furor iste tuus nos eludet? Quem ad finem sese effrenata iactabit audacia?
František Kostlán svolává demonstraci ("Přijdeme proto v daný čas (1. 3. 2008. ve 14.00 hodin) před plzeňskou Velkou synagogu číst jména nacistických obětí, stejně jako další občané.") a přitom tvrdí, že žádnou nesvolává: "Akce nebude nikým oficiálně oznámená, svolávaná ani organizovaná," protože dobře ví, že shromáždění, které se takto pokouší svolat, je zakázané.
Takto se v českých zemích naposledy chovali bolševici, pane Kostláne. Takový despekt k právu a přirozené lidské slušnosti jste se nemohl naučit jinde než u Lenina a Trockého.
Nějak jsem si nestačil všimnout, že by v ústavě stálo, že všichni mají svobodu shromaždovací, vyjma neonacistů.
František Kostlán svolává demonstraci ("Přijdeme proto v daný čas (1. 3. 2008. ve 14.00 hodin) před plzeňskou Velkou synagogu číst jména nacistických obětí, stejně jako další občané.") a přitom tvrdí, že žádnou nesvolává: "Akce nebude nikým oficiálně oznámená, svolávaná ani organizovaná," protože dobře ví, že shromáždění, které se takto pokouší svolat, je zakázané.
Takto se v českých zemích naposledy chovali bolševici, pane Kostláne. Takový despekt k právu a přirozené lidské slušnosti jste se nemohl naučit jinde než u Lenina a Trockého.
Nějak jsem si nestačil všimnout, že by v ústavě stálo, že všichni mají svobodu shromaždovací, vyjma neonacistů.
Klassická česká intolerance
Jana Dvořáková na svém blogu napsala, že poprvé v životě vykouřila jednu cigaretu a že jí to chutnalo. Hned se na ní sesypali typicky čeští intoleranti, co si to dovoluje. Symptomatická je věta: "Neznám příšernější zážitek, než se líbat s kuřačkou," ačkoliv ve skutečnosti je to přesně naopak.
S českým národem je cosi špatně, když tolik jeho příslušníků má pocit, že za každou cenu musí druhému člověku vnucovat své vlastní normy.
S českým národem je cosi špatně, když tolik jeho příslušníků má pocit, že za každou cenu musí druhému člověku vnucovat své vlastní normy.
Nekonečná pitomost českých novinářů
Lidové noviny se vyznačují tím, že skvěle naplňují hlavní zásadu českých novin: O věci zásadně píší ti, kteří jí vůbec nerozumí. Tak o právu píší anonymní právní anafabeti: "Bureš měl prý podle nich využívat Sládkovo právnické vzdělání, například při žalobě na primátora Plzně Pavla Rödla."
Co na tom, že Václav Bureš Rödla nežaloval, nýbrž udal. Hodinky, nebo holínky, obojí se natahuje. Kdy konečně české noviny přestanou desinformovat a začnou informovat?
Co na tom, že Václav Bureš Rödla nežaloval, nýbrž udal. Hodinky, nebo holínky, obojí se natahuje. Kdy konečně české noviny přestanou desinformovat a začnou informovat?
27. února 2008
Lidská práva Plzně
Tak nám Nejvyšší správní soud podle advokáta Jaroslava Svejkovského porušil lidská práva Plzně. Čeho je moc, toho je příliš. Při nejbližší příležitosti budu prosazovat, aby veřejnoprávním korporacím byla ústavní stížnost odepřena.
A chronický překračovatel pravomocí veřejného činitele, primátor Pavel Rödl, by se konečně mohl naučit, že platně oznámené shromáždění se nezakazuje, nýbrž rozpouští. Vždyť je to pro ostudu.
A chronický překračovatel pravomocí veřejného činitele, primátor Pavel Rödl, by se konečně mohl naučit, že platně oznámené shromáždění se nezakazuje, nýbrž rozpouští. Vždyť je to pro ostudu.
Amavi te puella
Amavi te, puella,
iam te habet collega,
amavi te, puella,
iam te nolo.
Tantam simiam,
in via inveniam
amavi te, puella,
iam te nolo.
In silvis resonant
dulcia carmina,
in silvis resonat
dulce carmen!
Dulcia carmina,
in silvis resonant,
in silvis resonat
dulce carmen!
In Pragensi ponte
crescunt sua sponte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte.
Ego volo ire
flores custodire
et per aqam providere
reviviscent mire
et per aqam providere
reviviscent mire.
iam te habet collega,
amavi te, puella,
iam te nolo.
Tantam simiam,
in via inveniam
amavi te, puella,
iam te nolo.
In silvis resonant
dulcia carmina,
in silvis resonat
dulce carmen!
Dulcia carmina,
in silvis resonant,
in silvis resonat
dulce carmen!
In Pragensi ponte
crescunt sua sponte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte.
Ego volo ire
flores custodire
et per aqam providere
reviviscent mire
et per aqam providere
reviviscent mire.
Nepřesvědčivé Bursíkovy výmluvy
ČR teď žije skandálem předsedy Strany zelených. Hlavičky inkriminovaných e-mailů asi nikdo nezveřejnil, takže je třeba vzít za vděk analysou Práva (autentičtější texty má Mladá fronta). Zde je pokus o rekonstrukci:
A tady je ten osudový omyl (Reply to All místo Forward to Kateřina Jacques):
From: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>
To: Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>Time: neděle 24. února 2008 22:17
Subject: omluvenka
Ze zdravotních důvodů se bohužel musím omluvit ještě z jednání klubu dne 26.2. Tento týden podstoupím druhou operaci, předpokládané propuštění z nemocnice je 3.3. nebo 4.3. Záleží na pooperačním stavu, na tom, zda nebudou žádné další komplikace.
Děkuji za pochopení
OlgaA tady je ten osudový omyl (Reply to All místo Forward to Kateřina Jacques):
From: Martin Bursík <martin.bursik@zeleni.cz>
To: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>, Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>Time: neděle 24. února 2008 23:13:02
Subject: Re: [Klub] omluvenka
Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. To je neuvěřitelný. Donutíme je ke spolupráci - silou, kaťuško.
Políbení martin
Návštěvnost podle Toplistu
Průměrná denní návštěvnost vybraných webů za poslední týden podle statistik Toplistu:
01. Zvědavec - 6009.89
02. Osud.cz - 4684.35
03. Matrix 2001 - 3408.56
04. Virtually - 2167.38
05. AlterMedia ČR - 2089.29
06. Romea.cz - 1568.54
07. Econnect - 1411.25
08. ePortál - 1402.51
09. Eretz - 1383.70
10. Eurábia - 1143.66
11. EU.Portál - 1020.88
12. Zprávy, media, politika - 172.14
13. EUServer.cz - 57.40
01. Zvědavec - 6009.89
02. Osud.cz - 4684.35
03. Matrix 2001 - 3408.56
04. Virtually - 2167.38
05. AlterMedia ČR - 2089.29
06. Romea.cz - 1568.54
07. Econnect - 1411.25
08. ePortál - 1402.51
09. Eretz - 1383.70
10. Eurábia - 1143.66
11. EU.Portál - 1020.88
12. Zprávy, media, politika - 172.14
13. EUServer.cz - 57.40
24. února 2008
Kommunistická offensiva skončila
Když si přečtete kommunistické hodnocení presidentské volby, tak zjistíte, že ze všeho nejvíce jsou šťastni z toho, že ji přečkali bez úhony a nerozpadli se. To je jasná známka, že KSČM není s to na politickou offensivu ani pomýšlet a že je ráda, že neprohrála svou vlastní defensivu: "Uhráli jsme to v rámci možností, jak nejlépe to šlo," pochvalují si i sami volitelé." I to, že nemají žádný zisk, je pro ně úspěch. Zvláštní. Z takových kommunistů není třeba mít žádné obavy.
Operace Podkova
Operace Podkova byl název pro ethnickou čistku v Kosovu, jejíž cílem bylo zbavit oblast albánského obyvatelstva. Jen díky operaci NATO Spojená síla nebyla dokončena.
Německý generál Heinz Loquai ve své knize: Der Kosovo-Konflikt. Wege in einen vermeidbaren Krieg. Die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999. Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden 2000, ISBN 3789066818, tvrdí, že nic takového neexistovalo a jako korunní důkaz uvádí jazykovou otázku. Podkova se srbsky řekne potkovica; potkova je to chorvatsky, takže se jedná podvod německých tajných služeb, které neuměly rozlišit mezi srbštinou a chorvatštinou.
Jak je to ve skutečnosti? Chorvaté používají oba tvary stejně často: Google, chorvatská stránka. Srbové tvar potkova nepoužívají, to je pravda. Nicméně poznatky o tajném Miloševićově plánu máme od bulharských tajných služeb. Bulharsky i makedonsky se podkova řekne potkova. Je tedy možné, že překladatel do němčiny omylem považoval bulharský výraz za srbský.
Hlavní důkaz ale je, že operace Podkova nebyla nic jiného než realisace starého plánu, jehož autorem byl Vaso Čubrilović, na "odsun" Albánců.
Německý generál Heinz Loquai ve své knize: Der Kosovo-Konflikt. Wege in einen vermeidbaren Krieg. Die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999. Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden 2000, ISBN 3789066818, tvrdí, že nic takového neexistovalo a jako korunní důkaz uvádí jazykovou otázku. Podkova se srbsky řekne potkovica; potkova je to chorvatsky, takže se jedná podvod německých tajných služeb, které neuměly rozlišit mezi srbštinou a chorvatštinou.
Jak je to ve skutečnosti? Chorvaté používají oba tvary stejně často: Google, chorvatská stránka. Srbové tvar potkova nepoužívají, to je pravda. Nicméně poznatky o tajném Miloševićově plánu máme od bulharských tajných služeb. Bulharsky i makedonsky se podkova řekne potkova. Je tedy možné, že překladatel do němčiny omylem považoval bulharský výraz za srbský.
Hlavní důkaz ale je, že operace Podkova nebyla nic jiného než realisace starého plánu, jehož autorem byl Vaso Čubrilović, na "odsun" Albánců.
Patrick Buchanan vystihl dilema Ruska
Ve svém článku (zde je jeho překlad do češtiny) Patrick J. Buchanan vcelku trefně vystihl dilema Ruska v otázce politiky uznávání některých států. Putin vcelku logicky pohrozil uznáním některých jednostranně vyhlášených států jako Podněsteří, Abcházie či Jižní Osetie v případě uznání nezávislosti Kosova ze strany určitých zemí.
Na druhou stranu je to však právě Rusko, které má na svém území řadu oblastí se separatistickými tendencemi a rozhosně se nejedná jen o Čečensko. Nyní se navíc zdá, že doba po 11. září, kdy si Rusko mohlo relativně nerušeně řešit své vnitřní problémy s menšinami, již končí.
Na druhou stranu je to však právě Rusko, které má na svém území řadu oblastí se separatistickými tendencemi a rozhosně se nejedná jen o Čečensko. Nyní se navíc zdá, že doba po 11. září, kdy si Rusko mohlo relativně nerušeně řešit své vnitřní problémy s menšinami, již končí.
Zapomeňte na 50. léta
V souvislosti s 60. výročím únorového putsche se opět množí články o 50. letech. Kromě toho, že jsou bezduché, nemají suché popisy kommunistického státního terroru (1948–1954, stovky mrtvých) pro současnost o nic větší význam než nacistická okupace (desítky tisíc mrtvých) nebo III. republika (tisíce mrtvých). Podstatný pro dnešek byl obyčejný kommunism (1956–1989), neboť právě v něm se definovaly mnohé stereotypy, v nichž žijeme dodnes.
Dokud budeme svou analysu kommunismu omezovat na 50. léta, která nebyla ničím jiným než revolučním vybočením z normality, nepochopíme z kommunismu a jeho významu pro dnešek vůbec nic podstatného.
Dokud budeme svou analysu kommunismu omezovat na 50. léta, která nebyla ničím jiným než revolučním vybočením z normality, nepochopíme z kommunismu a jeho významu pro dnešek vůbec nic podstatného.
23. února 2008
Obama vyhrává
Zatímco John McCain má vítězství v primárkách prakticky jisté, v Demokratické straně drama pokračuje. Akutálně vede Obama nad Clintonovou 977 : 911. To je překvapivý výsledek. Jak správně konstatuje Raimondo, je to vzpoura lidu proti mediálnímu establishmentu.
Česká ultralevice
V české ultralevici dlouho dominovali stalinisté, trockisté a pouliční anarchističtí násilníci a rváči, ale nyní už to neplatí. Ultralevice se začíná etablovat i v establishmentu. Ačkoliv panslavistické a rusofilské tendence jsou v české veřejnosti silné, Kavanovu a Schnurovu pro-srbskou iniciativu mnoho lidí nepodpořilo. Z těch známějších uvádím:
To iniciativa Ne základnám je jiné kafe. Podporují ji zvučné a jinak obvykle apolitické osobnosti.
- Jan Keller
- Vladimíra Levá
- Milan Nápravník
- Josef Pokštefl
- Miroslav Polreich
- Jan Tesař
- Vlastimil Aubrecht
- Čestmír Císař
- Anna Čurdová
- Ivan David
- Kosta Dimitrov
- Richard Dolejš
- Jaroslav Foldyna
- Vítězslav Jandák
- Jaromír Jermář
- Zdeněk Jičínský
- Jiří Jírovec
- Miloslav Kaláb
- Kateřina Konečná
- Stanislav Křeček
- Vladimír Laštůvka
- Karel Machovec
- Ivan Ohlídal
- Rudolf Převrátil
- Miroslav Ransdorf
- Jakub Rolčík
- Martin Škabraha
- Ladislav Skopal
- Karel Šplíchal
- Martin Tesařík
- Petr Uhl
- Milan Valach
- Miloš Zeman
- Dagmar Žaludová
To iniciativa Ne základnám je jiné kafe. Podporují ji zvučné a jinak obvykle apolitické osobnosti.
- Noam Chomsky
- Miroslav Hroch
- Václav Pavlíček
- Jan Rataj
- Jan Keller
- Erazim Kohák
- Luboš Kropáček
- Radim Valenčík
- Ivan Odilo Štampach
- Jaroslav Šabata
- Petr Uhl
- Jan Tesař
- Radovan Suchánek
- Petr Bělovský
- Zdeněk Bárta
- Jan Kavan
- Věra Chytilová
- Zdeněk Troška
Srbské zločiny
Britské listy v roce 1999 uveřejnily výtah z vynikajícího článku v Sunday Times: "To, že k některým masakrům došlo po bombardování, nesnímá z jejich pachatelů břemeno morální odpovědnosti ani o jediný milimetr. Jen to potvrzuje hluboký nihilismus srbského politického vedení. Stejně jak jako se zrychlila likvidace evropských židů, když začalo spojenecké bombardování proměňovat Německo v rumiště, tak v Kosovu režim dál prováděl svůj plán terorizování a likvidace kosovských Albánců i v situaci, kdy směřovalo Srbsko k drtivé porážce. Srbové si mysleli: jestliže prohrajeme, ať to dopadne špatně i s našimi nepřáteli . . . Mýtus Kosova Pole stojí na počátku historie srbské sebelítosti a sebelítost byla používána po dlouhá staletí jako nástroj pro ospravedlňování zločinů. Vyhnali nás z našich domovů v chorvatské Krajině, řeknou vám Srbové. Je to pravda, ale k tomu došlo teprve až poté, co se pokusil Slobodan Miloševič uškrtit chorvatskou nezávislost při jejím zrodu. Vyhnali nás v roce 1996 ze Sarajeva. Ano, ale teprve poté, co srbští střelci obléhali město a stříleli na ženy, které se snažily nabírat vodu pro domácnost u hydrantů v ulicích. V jádru temného maelstromu, který proměnil obyčejné Srby v Kosovu ve vrahy, je sebelítost a popírání skutečnosti."
Annexe Bosny a Hercegoviny
Annexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem v roce 1908 nebyla násilná, jak se nám pokouší namluvit zastydlý chauvinista Ivo Vašíček. Naše vlast Bosnu a Hercegovinu okupovala již od roku 1878 a v roce 1909 s annexí souhlasily všechny velmoci, včetně Ruska. Toto o tom píší Dodatky k Ottovi, tedy Dohodová propaganda: "Od sblížení Ruska a Anglie r. 1907 veškeru pozornost rus. diplomacie pohlcovala balkánská krise, kterou způsobilo vyhlášení anekse Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem (6. říj. 1908). Mimo to současně s tím prohlásilo se také Bulharsko za stát naprosto nezávislý na Turecku a jeho kníže Ferdinand přijal král. titul. Podle tvrzení rakouského min. zahr. bar. Aehrenthala dal Izvolskij na poradách, konaných na zámku Buchlově, k aneksi souhlas. Izvolskij marně se potom dovolával svolání konference signatárních mocností (t. j. mocností, podepsavších berlín. smlouvu v r. 1878), až nakonec byl donucen před spojenou diplomacií rak.-něm. na celé čáře ustoupiti. Za pomoci Ruska byla sice upravena otázka bulhar. nezávislosti, ale Srbové, dožadující se za aneksi Bosny a Hercegoviny příslušných kompensací, byli Ruskem opuštěni a donuceni přijmouti potupné rak. ultimatum. Na jaře r. 1909 Německo postavilo se za svého rak. spojence a Rusko, nedostatečně vyzbrojené a zmítané vnitřními spory, musilo uznati aneksi bez jakýchkoliv výhrad. Tuto diplomatic. porážku Ruska přijala rus. vlastenecká veřejnost ostrou kritikou. Izvolskij byl nucen ustoupiti (28. září 1910) a jeho místo zaujal D. S. Sazonov."
Rovněž je lživý Vašíčkův výrok: "Srbové dokázali vlastními silami vyhnat oslabené cizí agresory ze svého území a obnovili svá původní území." Ve skutečnosti naše vojska Srbsko na hlavu porazila již v roce 1915. Zbytky srbského vojska musely prchnout do Řecka. Teprve když Dohoda na podzim 1918 porazila Bulharsko a Turecko, mohli Srbové uvažovat u ukončení naší okupace. Ale bez Francouzů by se na nic nezmohli.
Rovněž je lživý Vašíčkův výrok: "Srbové dokázali vlastními silami vyhnat oslabené cizí agresory ze svého území a obnovili svá původní území." Ve skutečnosti naše vojska Srbsko na hlavu porazila již v roce 1915. Zbytky srbského vojska musely prchnout do Řecka. Teprve když Dohoda na podzim 1918 porazila Bulharsko a Turecko, mohli Srbové uvažovat u ukončení naší okupace. Ale bez Francouzů by se na nic nezmohli.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)